Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Grainne: Že nikdo jiný následky neponese není tak úplně pravda. Matky s postiženýma dětma berou dávky, nikdy už nejsou výdělečně činné, a když ty matky umřou dřív než dítě, musí se postarat zase stát umístěním do nějakýho zařízení, který taky není zdarma

Haninka: A máš diabetes 1. nebo 2. typu? U prvního je to skutečně 2 až 3 %, u druhýho těch 33. Ze strany matky.

Śarko držím palce ať se rozhodneš tak či tak hodně víc poradit neumím ,ale jak tu piši je to těžké žit s postiženým ditětem a pak taky to má dopad na celou rodinu vše opravdu dobře zvážit

Vzala bych v potaz, že NIKDY není 100% záruky na zdravé dítě, přes všechny testy a vychloubání lékařů.
Někdy se 100% podaří odhalit jasnou vadu s jasnou prognózou, ale rozhodovat se podle "domněnek" lékařů? K tomu opravdu není důvod, žádný lékař si za nás neodžije ani život s dítětem, ani tu hrůzu po potratu. V mém případě VV byla jednoznačně prokázaná, stejně tak, jako neslučitelnost se životem a přesto jsem potom prošla peklem - doslova.
Takže - řiďme se především vlastními pocity a potřebami v tomto ohledu, nikdo jiný totiž následky neponese.

Renee: nevím, kdo psal stránky, na které je tu odkaz. Já jsem se tohle dozvěděla v Motole na genetice

Haninka: Tady píšou 33 %, ale jasně - nevím, jestli má Šárka tenhle typ. http://www.lecbacukrovky.cz/cs/onemocneni/priciny-onemocneni/

Renee: asi nevíš, o čem píšeš, diabetes je - jak píšu níže - dědičný za 2%. Opravdu ti to přijde hodně? Mmch, třetí dítě jsem měla s takovouhle nemocí ve 34...

Jak píše kubikm, tady je velká šance, že dítě bude diabetik a to teda nic moc, i kdyby jinak postižený nebylo. Asi se mnohých dotknu, ale já zastávám názor, že lidi s těžkými nevyléčitelnými nemocemi (což diabetes je) by děti mít neměli. Není dobrý tyhle choroby dál šířit. Šárka by se taky měla zamyslet, jak to celý bude zvládat, protože její vlastní nemoc se jistě zlepšovat nebude a všechno jí půjde čímdál hůř. Nechci malovat čerta na zeď, ale nemusí trvat dlouho, a bude ona sama potřebovat péči. Mám kolem sebe taky pár těžkých cukrovkářů.....
Docela se divím, že vůbec dopustila, aby otěhotněla, v 35 a s takovou nemocí

Ahoj Šárko, jsem diabetička s cukrovkou, léčená inzulínem. První dvě děti jsem měla ještě jako zdravá, třetí, které jsem vždycky moc a moc chtěla, jako diabetička s již zmíněným izulínem. Protože jsem třetí dítě chtěla a dlouho plánovala, připravovala jsem se na těhotenství asi půl roku dopředu, konzultovala jsem vše s diabetoložkou, s gynekologem, s genetičkou. Základní předpoklad těhotenství byl, že moje glykemie budou normální, takže jsem si opravdu důsledně hlídala hladinu cukru v krvi. Otěhotněla jsem hned na první pokus a od začátku těhotenství jsem byla na nemocenské. I když nejsem z Prahy, jezdila jsem každých 14 do Podolí, mimo jiné k internistce - diabetoložce MUDr.Andělové, (moje nená s těhotnými tolik zkušeností) která dělá čest svému jménu, s její péčí a přístupem jsem byla maximálně spokojená a hladina cukru v krvi se mi podařila udržet v normálu celé těhotenství. Můj hlavní strašák byl, že pokud to nezvládnu, dítě budě mít větší přísun cukru a nezdravě naroste, a představa porodu 5 kilového cvalíka mě děsila. Všechny ultrazvuky a vyšetření byly v pořádku, jen mi byl vyvolán porod 14 dní před termínem. Když jsem se ptala proč, pan doktor mi řekl, že se u diabetiček stává, že pokud se čeká až na termín porodu, dítě v děloze zničeho nic zemře a dosud nebylo zjištěno, proč se to stává. Jinak diabetes je dědičný ze strany matky ze 2% a horší z hlediska dědičnosti je, pokud je diabetik otec. Resumé = těhotenství se s cukrovkou dá zvládnout, ale je nutné hlídat glykemie. Doporučovala bych ti hodně specializované pracoviště na konzultaci a případná další vyšetření. Asi tam hrozí to, že při větším množství cukru v krvi, který přechází i do plodu, praskají jemné cévky (zřejmě i v mozku) a nejsem si jistá, že toto nějaký ultrazvuk či vyšetření je schopný zobrazit. Vzhledem k tomu, žes měla jak hypo-, tak i hyperglykemie, fakt nevím, co to mohlo s plodem udělat. Hodně štěstí a dej vědět, jak ses rozhodla a jak všechno dopadlo

Tohle je hrozně těžké a konečné rozhodnutí je vždycky na té mamince, přeju hodně síly i zdraví, ať už se rozhodneš tak nebo tak

Šárko, vím , je to pro tebe hodně těžké, poradit neumím, ty jednej podle sebe, zvaž všechna pro i proti, asi bych šla na nějaká další vyšetření......tady je vážně každá rada zbytečná, záleží jen na tobě....moc ti držím palečky a vidím že ti Mashanka posílá tak já taky

Já ti poradit neumím, jen ti chci říct, že ti to rozhodnutí nezávidím a poslat ti

A co na to otec dítěte? Jak on se staví k tomu, že se jeho nemocná manželka možná bude starat o nemocné dítě? Píšete, že máte za sebou hyperglykemie i hypoglykemie, takže asi ta vaše cukrovka není jen takové nepatrné zvýšení cukru. Stav se asi zlepšovat moc nebude, případná péče o dítě i o vás bude na něm. Měli byste to řešit spolu, případně s rozšířenou rodinou, jestli budou ochotní na zavolání přijet, když se něco stane. Zní to tvrdě, ale máme v rodině diabetika a vím, jak lehce mu klesne cukr při námaze a jak těžké je to, než se zase dá do pořádku. V takové situaci by mohlo být ohroženo i dítě. I když konečné rozhodnutí je na matce, otcův názor nejde brát na lehkou váhu. Tady se objeví hlavně názory proti interrupci, ale nebudou to jejich hlasatelky, kdo se pak bude starat. Tím neříkám, že interrupce v každém případě, to ne, jen je třeba zvážit všechny okolnosti. Dvacátý týden už je opravdu hodně pokročilé těhotenství a zásah do organismu a psychiky matky by to byl obrovský, kdo v této situaci nebyl, nemůže si to představit. Hodně štěstí, ať už se s manželem rozhodnete jakkoliv.

kamarádku honili od čerta k ďáblu, protože ji bylo 42 let...ale čekala 3. dítě, všichni zdraví, žádný důvod...jen ten věk
výsledek byl, že dítě nebude zdravé...ale ona nakonec rozhodla, že si dítě nechá
má chlapečka...vlastně dnes už je na vysoké škole, technice...krom toho nádherně hraje na klavír a je nějaký mistr přes ping pong...nic mu není, dokonce ani tu běžnou alergii nemá
proto je to těžké rozhodnout
u diabetičky bych se spíše bála toho, že dítě se narodí s diabetem...a ti moc dobrý život nemají

souhlasím s těmi, kdo píšou o dalším vyšetřením. Ty dosavadní informace jsou nedostačující. Určitě bych "běhala" na různá další vyšetření...