Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V poslední době se víc než kdy jindy objevují názory ve stylu „nesnáším Vánoce, už aby bylo po nich“. Čím dál častěji to slýchávám od lidí ve svém okolí i čtu v různých diskusích na internetu, i na tomto magazínu jsem se takovým postojem k Vánocům setkala.

Musím říct, že mne to trochu zaráží, byť nikomu nechci jeho postoje vymlouvat, každý jsme nějaký, ten má rád to a jiný zas tamto. Ale Vánoce, to je přece něco jiného. Všichni je máme spojené s vlastním dětstvím jako něco magického, kouzelného, něco, na co jsme se s postupujícím podzimem čím dál více těšili a ty poslední dny nemohli ani dospat.

Čím to je, že pro některé lidi jsou v dospělosti Vánoce černou můrou a byli by nejraději, kdyby byly zrušeny? Může za to okázalá a obtěžující „masírka“, která se na nás už od října valí ze všech stran a nutí nás nakupovat, uklízet a péct, dokud nepadneme vysílením? Tomu se přece dá odolat, nevnímat to. A připravit pro sebe a své blízké Vánoce tak, jak nám vyhovuje.

Vánoce jsou přece krásné, osobně miluji tu atmosféru světýlek, koled, rozsvícených stromečků a vyzdobených ulic. Je to pro mne příjemné vybočení z jinak stále stejné celoroční šedi. Při pečení cukroví si užívám vůni vanilky a skořice, baví mne adventní výzdoba bytu. Na pár týdnů to u nás vypadá jinak, svátečněji, možná i trochu kýčovitěji, ale co na tom?

Když se pak sejdeme u slavnostní večeře, všichni svátečně oblečení a posléze zazpíváme u stromečku koledu, mám úžasný pocit z toho, že jsme všichni spolu a velice a více než kdy jindy si uvědomuji, jak je to krásné, když má člověk svou rodinu, své blízké.

Mám pocit, že ti, kteří Vánocemi okázale pohrdají a tvrdí, že je neslaví, nechystají, že je zkrátka ignorují, se tím ochuzují o něco moc důležitého, nenahraditelného. Jistě, když se na to člověk podívá střízlivýma očima bez jakýchkoli citových emocí, je to v podstatě den jako každý jiný. Ale možná právě proto, aby ty dny nebyly úplně všechny stejné jako ty ostatní snad stojí za to do přípravy Vánoc alespoň trošičku úsilí vložit. Narozeniny přece také slavíme, ty kulaté často hodně bouřlivě. Tak proč se zříkat Vánoc?

Každá rodina má své vlastní vánoční rituály a tradice, někdo si je užívá doslova se vším všudy včetně často hodně vyčerpávajícího období, které jim předchází. Jiný se zase zaměří především na klid, pohodu a nechce si ji kazit předvánočním šílenstvím, které mnohdy dokáže celou tu sváteční atmosféru pořádně narušit.

A někdo se rozhodl Vánoce zcela ignorovat. Je to určitě každého věc, slavení Vánoc není povinné. Přesto mne napadá, zda to není škoda, vynechat je ve svém životě. Nebo je to jen jakási moderní póza, která některé lidi nutí k tomu, odlišovat se od davu a jít jinou cestou?

Pokud patříte k těm, kteří Vánoce neuznávají a neslaví, jak trávíte Štědrý večer? Opravdu si ani na malou chviličku, v tom nejtajnějším kousku své duše nepřipomenete své dětství a neřeknete si, že „dneska přece chodí Ježíšek“?