Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Minulý týden vyšel můj příběh, v němž jsem se na čtenářky obrátila s prosbou o radu. Můj přítel se choval tak, že jsem nevěděla, zda je to nějaká úchylka, či „normální“ žárlivost. Věděla jsem jen jedno: přestala jsem se vedle něj cítit dobře.
Vaše reakce mne velmi povzbudily. Také díky nim jsem sebrala odvahu k ukončení vztahu. Slíbila jsem, že napíšu, jak to celé dopadlo.
Původně jsem to chtěla udělat tak, jak mi radila mam-ča. Napsat mu mail a jasně, stručně a bez zbytečného vysvětlování mu sdělit, že končím. Než jsem se k tomu dostala, všechno se vyvinulo jinak.
Ve čtvrtek mi přítel volal, že bychom se mohli vidět. Moc se mi nechtělo, ale souhlasila jsem. Už když jsem na schůzku šla, nebylo mi dobře. Uvědomila jsem si, že se na něj vůbec netěším, a tak jsem se rohodla agónii našeho vztahu zbytečně neprodlužovat. Řekla jsem mu, že se chci rozejít. Velmi znejistěl, zřejmě ho to hodně překvapilo. Když popadl dech, začal se vyptávat, zda mám někoho jiného, a naléhat, proč se chci rozejít, když on mne přece tolik miluje.
Vysvětlila jsem mu, co mi vadí a že mě jeho chování a neustálé připomínání minulosti ničí. Vůbec to nechápal, pravděpodobně si v nejmenším neuvědomoval, že někde dělá chybu. Začal slibovat, že s tím hned přestane. Prý netušil, jak moc mi to vadí. Hlavně ať se s ním nerozcházím, život beze mě pro něj nemá smysl, prý jsem žena, kterou hledal.
Přiznám se, bylo mi ho líto. Vidět ho takhle zlomeného a nešťastného mi vůbec nebylo příjemné. Ale čím víc prosil, tím víc se mi zároveň protivil. Najednou jsem byla schopná vidět jej jakoby cizíma očima a nechápala jsem, jak jsem se do takového člověka mohla zamilovat.
Přesto mi nebylo lehko, když jsem odcházela. Naléhal, ať zůstaneme přáteli, chtěl slyšet, že se se mnou alespoň občas bude moci vídat. Nepřistoupila jsem ani na jedno a požádala ho, aby moje rozhodnutí respektoval a nesnažil se mě kontaktovat.
Samozřejmě to nedodržel. Ještě ten večer mi telefonoval a posílal srdceryvné SMS, dokonce došlo i na citové vydírání, kdy vyhrožoval, že si něco udělá. Nakonec jsem přikročila k tomu, co jsem původně neměla v plánu: změnila jsem si telefonní číslo.
Momentálně jsou mé pocity značně rozporuplné. Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou si připadám provinile. Vím, že jsem mu ublížila, je mi líto, že se trápí. Vrátit se k němu nechci ani náhodou, jen mi to není úplně jedno. Snad to brzy přejde.
Všem vám moc děkuji za podporu. Kdybych se neodhodlala popsat své trápení, asi bych k tak ráznému řešení dospěla pomaleji. Držte mi, prosím, palce, ať rychle vybřednu i ze sebeobviňování, které mě stále trápí. Vím, že je to hloupost, ale nějak to nedokážu „odehnat“.
Ještě jednou všem děkuji.
15.1.2008 Rubrika: | Komentářů 116 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Lenniss: Já mám naštěstí na lidi čuch a stačí mi pár minut...každopádně musím říct, že mě to taky dost psychicky vzalo. Tak zase se teď můžeš radovat, že je to za tebou a že si to všechno zvládla!!!
.jpg)
Sheeni: no tak já jsem s tím úchylákem skoro půl roku chodila
nemohla jsem se dostat z toho,že jsem s ním byla tak dlouho a nepoznala.co je to za debila
byla jsem zklamaná sama ze sebe
naštěstí mi pomohli jak kamarádi,tak rodina...ale moje sebevědomí dostalo pěkně na frak
.gif)
Blanko, nečetla sjem příspěvky,a le myslím, že nebudu jediná, kdo Ti řekne, žes udělala dobře a že Tvůj ex-přítel byl jen nevyrovnaný nezralý tvor, co umí perfektně jednu věc - citově vydírat 
už kdysi jsem tohle viděla u kamarádky, která zažila něco podobného a už tenkrát jsme se obě shodly, že jakmile začne chlap takhle vydírat a skákat ostentativně z okna, je 5 minut po dvanácté, kdy od něj měla odejít...a upřímně...možná by mi ho bylo líto, kdyby jen tiše trpěla viděla sjem, že si svoji chybu fakt neuvědomoval a neviděl, že ti to tolik vadí...ale jak začne vydírat a uhánět a porušovat žádost o nekontaktování, už by lítost přešla....to nevěstí nic dobrého...ukážeš, že je ti ho líto a tím vlastně jemu naznačíš, že si uvědomuješ "svoji chybu" ...a pozor, v tu ránu tě má v drápech znova ....takže vydrž, nedávej najevo nejistotu....udělala jsi to správně...s tímhle individuem bys měla jen problémy a ušlapanou osobnost...o to by se určitě rád postaral 
Lenniss: Já měla strach z toho, že když si zjistil číslo, zjistí si, kde dělám a tak... Přitom to byl na pohled fakt hezký kluk, ale jakmile jsem s ním byla deset minut, myslela jsem, že umřu...chtěla jsem se ho jemně zbavit, myslela jsem, že bude klid, ale otravoval mě ještě čtrnáct dní...
Blánž
jsi šikulka,žes to zvládlahlavně žádnej pocit viny,ta určitě není na tvé straně....bav se,užívej s přáteli a za chvilku bude líp
Sheeni: taky mám zkušenost s takovým úchylákem,opravdu byl vytrvalej a já si bohužel kvůli práci nemohla změnit číslonakonec jsem mu taky vyhrožovala policajtama...ale stejně jsem na policajty nešla,měla jsem strach s jeho urážek apod...dneska bych se už asi vykašlala na nějaký urážení a normálně bych ho nabonzovala
kareta: neni zac.. to vis, v nasi rodine je na mobilni operatory uchylka. ja tam delal skoro devet let a muz je cerstve po zkusebce u konkurence 
Blanko, udělala jsi dobře. Možná tě svým způsobem miloval, ale jakmile chlap začne na kolenou prosit, ať se vrátíš, že jsi ta jediná bla bla, tak bych zpozorněla i já. A jakmile začne citově vydírat a vyhrožovat, tak je to jasný, od takovýho ruce pryč. Vůbec se netrap, a neobviňuj se!!! On se s tím musí srovnat, to je jeho problém. Ty zvedni hlavu a žij svůj život, bez jakýchkoli výčitek, tady nemají co dělat.
Stanik: děkuju za vysvětlení.
Křeček: SMS mě zdržuje a nebaví. Když někdo něco chce, má mi zavolat.
kareta: no ja mam mobil zadarmo.. a smky me vytacej.. neumim psat se slovnikem.. takez kdyz nekdo pise sms a neni to zrovna sef.. neodepisuju.. odnaucili se to..
a ad nemoznost blokovani sms... proto taky neplatis prichozi smsky z roamingu.. neni moznost je blknout... leda je nechat deaktivovat uplne... kdezto prichozi hovory platis, protoze si muzes rozhodnout, zda je prijmout ci nikoli
.JPG)
kareta: Proč?
Stanik: aháááá, to jsem chtěla vědět. SMS nesnáším, tak je mé okolí moc nepoužívá- pokaždé vztekle volám zpět a seřvu je
kareta: jde blokovat hovory z toho cisla, ale smky ne... tedy bylo to tak pred dvema lety, kdy jsem odchazela z byvale prace u jednoho z operatoru...
Blani drz se! udelala jsi dobre... a ze jsi zmenila telefon, je jen dobre.. preju hodne sil.. vsechno dobre dopadne !
Kňouat oni uměj, ale stejně se nepolepší.
Gratuluju a díky, že jsi napsala, jak to dopadlo, u takových článků mě to vždycky zajímá
