Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Klekí: až vyzraje CNS,bude puberta

Asi bych měla ještě dodat, že mám staršího syna, který byl a je hodný.
A malou jsme ROZHODNĚ nerozmazlovali, nemám takovou povahu, Jsem tvrďák.

Nečetla jsem předchozí příspěvky, ale jako bych četla o své dceři. K psychologovi bych fičela okamžitě, ale pozorně vybírat a upozorňuji, že to není na rok práce.....
A ,,být tvrdá" - přesně stanovit hranice, jejich překročení trestat, forma se vždy najde. Nemusí to být zrovna fyzicky, i když občas jedna na zadek v pravou chvíli je požehnání boží. To nám poradila i psycholožka. A hlavně uklidnila, že když už nervy ujedou, že si to nemáme vyčítat.
Je to náročné, vyčerpávající, hrozné a nebude to rychlé. Moje ,,blonďaté sluníčko" už má skoro devět a stále je to boj. Ale co půl roku se někam pohneme. Paní psycholožka nás ,,uklidnila", že se to spraví až po desátém roce, při vyzrání CNS....tak stále čekám a těším se

Přeji zdar a pevné nervy

tak moji milí,toto jsou mé tři vnučky.Vypadají jako zlatíčka že?Ale můžu vás ubezpečit,že mají malé růžky ve vlasech.Ty dvě starší se umí seprat jako kluci.A ta nejmenší nepláče jako miminko má,ale piští a to tak že až modrá.Celý den nezahmouří oka-má ráda akci a tak se musí kolem ní pořád něco dít.A to má 4 měsíce.Chudák moje snacha.A syn ten už se po noční taky dlouho pořádně nevyspal.Přesto jsou to naše poklady

vím, že dnes je jiná doba, ale občas jedna přes zadek neuškodí. Tu výchovu domluvami zaváděl již dávno sovětský učitel Makarenko . Naše máti jen zahulákala "makarenko-nemakarenko" a brala do ruky velkou vařečku na míchání prádla a ejhle, přestaly jsme se prát či hašteřit a vždy se zklidnila i hyperaktivní mladší sestra. A to s ní dostala jen jednou, ovšem stálo to za to-své 3 děti jsem zvládala sama, ale bez občasných výchovných pohlavků to taky nešlo. Jen jednou se pokusil syn-benjamínek o scénu na ulici kvůli nekoupené hračce, už nikdy si netroufl to zopakovat. Na dlouhé vysvětlování, sama s dětmi a plně vytížena náročným povoláním a domácností prostě nebyl čas a vyrostli z nich taky slušní lidé. Zde nechápu, proč se situace řeší až u čtyřleté - zřejmě tyranka nebyla dříve hodnější? Snad psycholog pomůže - chce to neotálet a jednat.

Hm, to jsem se nějak rozepsala
Ten konec je tohle:

A nebo nesnesitelného tyrana, který neuznává pravidla a když to nepodchytíš včas, tak se máš za pár let na co těšit ty i celá rodina.

Z toho článku není vůbec jasné, jaké jsou reakce na její chování doma, jak se ji Marcela snaží usměrňovat.

Určitě to chce v prvé řadě vyloučit nějakou poruchu, pokud nic nezjistí, aspoň by ti měli poradit.

Hlavní je důslednost, pokud ustoupíš třeba křiku, tak ona to bere jako samozřejmost a podruhé už ví jak na tebe. A uvědom si, že jí neubližuješ tím,že po ní vyžaduješ nějaký řád,al e ubližuješ jí tím, že jí ustoupíš, i kdy to v tu chvíli vypadá naopak.

Máš hodné kluky, takže je zřejmě veškerá pozornost věnována dceři. Kluci jsou vlastně trestáni za to, že jsou hodní. Nenech se mýlit tím, že se zdánlivě snaží ve všem pomáhat. Někde v nich je, že se dceři věnuješ víc než jim, což pro dítě znamená, že ji máš raději než je a to si kluci určitě nezaslouží.

Dost se mi osvědčilo vykázat dítě, které zlobí, na chvíli někam od ostatních- třeba ven z obyváku, do jiné místnosti. Má šanci se poprat se vztekem a pochopit, že když se neumí chovat, nemůže být s ostatními . Tohle je účinnější než nějaký výprask. Stačí chvilka, 5-10 minut u tak malého dítěte. A naopak když se snaží, tak pochválit a dát najevo, že takové chování je žádoucí a je oceněno.

Stejně tak se chovat i ke klukům, chválit je za dobré chování, i když se ti to zdá jako samozřejmost. Příklad starších sourozenců dělá divy.
Pokud nemá dítě nějakou poruchu, tak se přirozeně snaží aby je rodiče chválili, až pak se snaží upoutat pozornost tak ,jak umí. Pokud s e při chvilkách, kdy je holčička hodná, zhroutí všichni na gauč a odpočívají, je přirozené, že ona za chvíli zlobí, aby si jí zase někdo všiml. Mělo by to být naopak- pokud je hodná, věnovat s e jí co nejvíc, pokud zlobí, usměrnit ji stručně, jasně, důsledně a všímat si jí co nejmíň.

Nikdy nebudeš mít sladkou holčičku v růžových šatičkách co jde způsobně za ruku na procházku, s tím se smiř. Taky jsem měla takovou představu, ale dcerka mě záhy vyvedla z omylu . Ale můžeš mít doma úžasné stvoření, které ti rozšíří obzory v oblastech, o které by tě jinak ani nenapadlo se zajímat a které tě nenechá zlenivět.

A nebo nesnesitelného

Také si myslím,že je to může být obyčejný,nevychovaný "spratek",ale pro jistotu bych rovněž navštívila psychologa,a pro jistotu dva,abych měla dva nezávislé posudky... Možná je to jen jako se psem,který slabé majitele odsoudí do role poslušných krmičů a jinak si dělá co sám chce,jelikož sám sebe ustanovil za vůdce smečky...Jestliže jste malé odjakživa ustupovali a ještě i oba syny nutili k tomu,aby se jí podřizovali,tak se teď nedivte.Samozřejmě se může stát,že nějaký člověk je odmala "jiný",nepřizpůsobivý,anetický a sobecký,ale snad to nebude váš případ....

majucha: pokud má holčička fakt Aspergera nebo jinou poruchu chování, tak by ovšem bití bylo kontraproduktivní, to funguje na zdravé dítě, které je jenom běsík, ne na dítě nemocné. Jenomže to se paní bez odborníka nedozví.

Mě napadlo, jestli by nemohla pomoci i terapie typu rodinných konstelací? Paní Marcela totiž zjevně upřednostňuje holčičky před klukama, ke klukům hledala vztah, holčičku si vysnila a milovala ji, ještě než se narodila, mít holčičku byl takový cíl, že kvůli tomu šla i do třetího dítěte, vysnila si, jaká bude, stala se středobodem jejího světa... už tady něco není v pořádku a možná, že se to od počátku odráželo ve vztahu k té malé.

Tvá holcicka se 1) nudí, 2)potrebuje ráznou ruku. Tím nemyslím serezat 5x denne, tím myslím ze to co reknes reknes velice rázne (nekricet to by si z tebe delala jenom srandu) a budes na tom trvat za jakoukoliv cenu. I kdyby to melo znamenat, ze manzel s klukama pojede sám na dovolenou a ty budes doma s ní, aby vedela ze trest existuje a bude i kdyby skákala z balkonu a házela po tobe nozem. A zamestnej jí. Tím ze lítá jak podes se neunaví, ale spís si tím dobije baterky a utahá tebe. CHce to cinnost, kdy se ona unaví a ty budes v pohode. Taková 15-20km tura prírodou udelá své. A nebo neco u ceho zamestná hlavu a ruce, klidne jí nauc hry pro skolní deti - zaujme jí to a unaví. A proc to vím? Mám uz 16let doma to samý. A navstiv psychologa, pomuze tobe i dceri.
Se skolkou a pozdeji se skolou budes mít problém, protoze ty nikdy v rámci detských práv nebudou tak duslední jako ty a dcera velice rychle pochopí, ze to co se doma nesmí ji venku projde a tobe si budou vsichni stezovat. A to chce vymyslet tresty, které ji OPRAVDU budou vadit. takový dneska neuvidís vecernícek je na prd. Ale slib treba kino na sobotu pokud neuslysís zádnou stíznost ze skolky. Opakuj jí to nekolikrát denne. A zacni od malých vecí, protoze jí nemuzes predelat den ze dne. Slib jí treba ve ctvrtek vecer, ze pokud v pátek nebude ve skolce zádný prusvih udeláte spolu v pátek vecer to a to (vymysli neco co opravdu jí zaujme a bude to chtít).Zopakuj jí to nekolikrát. Kdyz bude prusvih tak bud hodne zklamaná a opakuj jak moc jsi se tesila ale bohuzel to nejde.A zkus to dalsí tyden znovu at vidí ze dostala druhou sanci. A pokud prusvih nebude tak holt vyvádejte spolu slíbenou aktivitu, ale jenom s ní (aby bratrové nedostali stejnou odmenu vlastne za nic-pro tebe je to blbost ale ona to vidí jinak). A az to zafunguje tak muzes pridávat...kdyz dva dny neuslysím zádnou stíznost muzes toa to. A postupne prezijete celý týden. Je to beh na dlouhou trat, ale pujde to, nikdy nebude z ní beránek, ale bude pouzitelná pro normální zivot. A smir se, ze z ní budou vylézat fantasmagorické nápady a rozhled bude mít jako nikdo a hlavne bude si myslet, ze vzdycky má pravdu a ostatní jsou blbci. Z ní to nedostanes, nezbývá nez se s tím smírit a snazit se usmernit.

Krecek: Pouzivam stejnou metodu chresteni suplikem a dcera je hned vyvzornana . Pritom poradne dostala snad jen jednou a to kdyz se mi vytrhla a vletela na silnici. Od te doby, kdyz ji popadnou roupy, tak uz staci, kdyz se k tomu supliku priblizim a hned je po zlobeni. A jinak taky mam sladkou holcicku s ruzkama . Jenze to mi bylo jasne, hned jak se zacala projevovat jeji povaha a tak jsem proste urcila hranice. Takze dcerka moc dobre vi, co si smi a co si nesmi dovolit.
Jestli tohle doslo uz tak daleko, ze Marcelinu dcerku chteji vyloucit ze skolky, urcite by za psychologem mela zajit a zacit to resit.

nemuzu mluvit ze zkusenosti, ale celekm se nedivim, ze se mala povazuje za stredobod sveta kdyz vy ste ji za nej povazovali taky, jeste nez se vubec narodila. nemyslim, ze je to aspergr nebo neco takovyho. myslim si, ze je to normalni nevychovanej spratek. kdyz se dokaze chovat na stredisku slusne, tak holt asi nezbyva nez aby pocitila nejakou autoritu i doma a ve skolce.
dete k tomu psychologovi. zjisti jestli to fakt neni nejaka porucha, ale kterak zachazet snezvladatelnym ditetem dokazou poradit taky.

já sice nejsem zastánce bití a zbytečného trestání děti, u mých kluků to nebylo potřeba často, ale sem tam dostaly na zadek, aby jsme si vysvětlili, kdo bude poslouchat koho, ale nechat si takhle přerůst dítě přes hlavu, to nechápu. Ono je vidět, že snaha o usměrnení v tomhle případě nestačí. Teď už jen zbývá opravdu jen navštívit odborníka, psychologa a pak jednat tvrdě. To opravdu se necháte celá rodina terorizovat a jen se snažíte o usměrňování a případně jí ustupujete

majucha: U nás stačí plácnout tak jednou za půl roku a pak už jen chrastíme šuplíkem a holky jsou v pozoru. Já bych to rozhodně nepovažovala za domácí násilí.

PEGG: ale jistě, škoda každé rány . Stačí, když si vzpomenu na svoje dětství, taky jsem byla čertisko, ale některé věci bych si v životě nedovolila udělat. Teda jednou možná. Pak už jsem si nadosmrti pamatovala, jak bolí rákoska a že se to prostě nedělá.
soihlasím úplně se vším, co jsi napsala. Taky nejsem zastánce bití, ale pokud ústní komunikace nepomáhá a navíc se to rozjelo do takových rozměrů, tak tam bych vzala vařečku do ruky už dávno