Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
.jpg)
Nevím, jestli se můj problém dá nazvat skutečným problémem. Vlastně žádné závažné starosti neřeším. Jsem patnáct let vdaná, máme dvě děti – 14 a 12 let. Oba s manželem chodíme do práce, odpoledne nebo v podvečer se všichni scházíme doma, společně večeříme, povídáme si…
Nic výjimečného se u nás neděje, manžel je hodný, děti v rámci možností také, finanční starosti nemáme. Přesto se v poslední době necítím úplně dobře a často se přistihnu, že bilancuji svůj dosavadní život. A přes výše popsanou idylku zjišťuji, že se vlastně necítím vůbec spokojená.
Nevím, čím to je. Je mi dvaačtyřicet, manželovi o sedm více. V podstatě máme pěkné manželství, ale je to takové nijaké. Bez náboje, nějakého zpestření. Každý den je stejný, víkendy taktéž. Občas nějaké kino, výlet, v létě dovolená. Nic extra. Normální tuctový život s večerním dřepěním před televizí a s milováním tak dvakrát, třikrát do měsíce.
Mám pocit, že mi roky nějak proplouvají mezi prsty a zaobírám se myšlenkou, jak to bude dál. Představa, že se nic nezmění, že všechno popluje stejně takhle klidně a konzervativně, mne dost děsí. Navíc na manželovi pozoruji výrazné zpohodlnění, které možná patří k věku. K jakékoli aktivitě ho musím nutit, nakonec souhlasí, ale je na něm vidět, že by radši zůstal doma u televize. Sice se mi podaří přemluvit ho občas k návštěvě kina a na nějaký sobotní výlet nakonec taky jde, ale vadí mi, že tou organizátorkou jsem vždycky jenom já, on s žádným nápadem nikdy nepřijde.
Možná si řeknete, že mne pálí dobré bydlo, co by za takový klidný, zajištěný život bez všelijakých karambolů jiná.jpg)
žena dala. I já si vyčítám, že se vlastně rouhám, že bych měla být ráda za to co mám. Ale ty negativní myšlenky nedokážu zaplašit.
Dokonce jsem si už představovala, jaké by to bylo, kdybych se rozvedla. Zní to asi strašně, ale při té myšlence jsem se úplně rozsvítila. Byla bych volná, samostatná, nemusela bych se ohlížet na to, zda se jemu zrovna něco chce, či nechce. Cítila bych se určitě mnohem svobodněji.
Připadám si jako blázen. Kamarádka mi řekla, že procházím krizí středního věku, ať neplaším a nedělám žádná nezvratná rozhodnutí, časem to prý přejde.
A tak bych se chtěla zeptat vás, milé ženy, jestli jste se některá někdy přistihla při podobných kacířských myšlenkách a připadalo vám, že vlastně vůbec nežijete, ale jen tak bruslíte životem a vlastně se cítíte úplně prázdné a bez vidiny něčeho lepšího do budoucna. Je to opravdu krize středního věku, co se mnou momentálně cloumá? A přejde to?
16.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
- Výlet na planetu, kde se mluví mužskou řečí
Diskuse ke článku - Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pálí tě dobré bydlo!Tak na měsíc bys potřebovala "zpestření" v podobě ožralého manžela, který ti nedá peníze, případně ti po příchodu domů nafackuje,nemá zájem ani o tebe ani o děti. Potom si budeš vážit toho,co máš doma.
Kde je řečeno, že musíte všechny akce prožívat spolu? Zajdi si s kamarádkou na kávu,do kina, zajeď si sama na dovolenou.
Štěstí není to, že manžel přijde z práce, začne tě vášnivě líbat a hodí tě do postele. /i když občas je to vzrušující/ Štěstí je právě ta pohoda, klid a spolehnutí se jeden na druhého.
Já se v den 15. výročí v létě vdala 
Oba dva se umíme zabavit společně i samostatně.
Souhlas s holkama. Mám kolegyni v práci a každý jezdí na dovolenou sám. Její manžel nesnáší horko a moře, takže ona jezdí s partou sama a on zase jezdí na hory na lyže, které nemá ráda ona. Jinak spolu zajdou na večeři, do kina, nějaký výlet na kolech. A vyhovuje jim to. Jde o kompromis. Já si taky musela zvyknout, že mám přítele, který je maniak do PC, takže odpoledne nebo večery trávím vesměs sama. Občas se na mě přijde podívat, prokecáme třeba půl hoďku a zase maže ke svýmu kompu (jak já říkám: k milence 
) Ale vždy se nějak dokážu zabavit. Kromě toho občas zajdeme na večeři, do kina, na kolo, zámek, nebo se jen tak projít kolem baráku. A to jsme spolu zatím jen 8 let a děti zatím nemáme.
Lydie, ty se prostě nudíš ! Ale neboj. Z vlastní zkušenosti vím, že teď to začne být hodně akční s dětma ( puberta, nová škola, první lásky, první diskotéky, ... ) Za rok za dva budeš na tuhle současnou pohodičku jen vzpomínat.
.jpg)
nemusela bych se ohlížet na to, zda se jemu zrovna něco chce, či nechce.
Ale to přece nemusíš ani tak. Copak není možné si pěstovat nějaké své záliby bez manžela ? Každý by měl mít něco svého. Můj muž třeba chodí na ryby a mě to nebaví. Neumím si představit, kdyby mě do toho nutil.
Jde prostě na ryby a já se v té době zabavím podle svého. Přesto se máme rádi (nebo možná právě proto), dobře se ná spolu dýchá a potom nás víc baví i společné věci.
.JPG)
Jen se rozveď... Myslím že na svobodné rozhodování o výletech nebudeš mít až tolik času. 
Peněz na rozhazování nebude - a alimenty v našem státě nebývají nic moc.
A co bydlení? Zvládneš uživit děti na škole a postarat se o ně víceméně sama, s tím, žeje manžel bude mít co 14 dní na víkend?
To, že jsou teď vztahy s manželem výborné, neznamená, že by to tak muselo být i po rozvodu.
Tak si dej pozor, aby se Ti přání nesplnilo a za pár let nebilancovala a nebyla tak akorát v pěkné
evropka: jenže pokud to rouhání máš usazený v mozku, nevypadne to tak, že jen zaklepeš hlavou...
Lýdie, přijde mi, že dokud byly děti malé, byl to pro Vás jeden velký kolotoč a teď, když si konečně můžete vydechnout a zastavit se, nevíte co s časem a najednou Vás nic plně neuspokojuje.
Tak když vás pálí zadek na pohovce, tak se seberte a něco dělejte. Umíte malovat? Ne? Naučte se to, umíte tančit, naučte se to. Je hodně koníčků které vás naplní a dodají vám sebevědomí i určitý pocit volnosti (nejdřív jen v tom, že jste někde sama za sebe a pak, když se zadaří). Máte čas dumat nad tím jaký by byl rozvod? Seberte se a zkuste něco studovat... volný čas nebude a prostoje na přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta budou pryč (to nemluvím o tom pocitu, když se člověku podaří udělat zkoušku... je to jako droga (pocit, že kráčí dvacet centimetrů nad chodníkem, protože se vznáší na hladině endorfinů...) a taky způsob jak si najít další kamarády.
Kacířské myšlenky asi občas napadnou leckoho. Ale jak volná a samostatná - se dvěma dětmi? Nebo si představuješ střídavou péči? Píšeš, že manžel je nejraději doma. A co děti? Nešlo by jít do kina nabo na výlet s nimi? Jsou ve věku, kdy to ještě ocení.
Taky si myslím, že s takovými myšlenkami je docela dobře našlápnuto skončit u nějakého případného milence - ale pozor, aby měl po pár letech kvality aspoň jako současný manžel.
.jpg)
rouhání a totální bezohlednost k dětem!!!
Musím se přidat.Pálí tě dobré bydlo.Tak něco dělej,možností je dost.Zatáhni manžela do rozhovoru,ptej se,co jeho by potěšilo,pobavilo.Třeba taky "přežívá",jako ty .Rozvod je to poslední,ledaže už máš náhradu,ale ještě si nejsi jistá.Taky jsem se rozvedla,ale můj manžel řekl,že on je spokojen a nic měnit nehodlá.Pak si našel mladou přítelkyni a bylo to raz dva.O dvě děti přibližně stejného věku,jako ty tvoje jsem se starala sama.Zvládli jsme to,ale...Tak se ještě chvíli pokus spravit to vaše soužití.Hodně štěstí....
a co ti brání svůj život zpestřit? Proč nezbouráte stereotypy - píšeš, že manžel je "hodný", čili by asi nebyl proti. Vymyslit něco nového - výlet, místo nedělního dopoledního vaření třeba jenom jezdit MHD z konečné na konečnou, trochu si zablbnout. Zamysli se spíš nad sebou, než nad svým manželstvím.
Speedy: Verera: Holky souhlasim, asi opravdu nevi, co doma ma. Mozna, ze kdyby obcas koukla po okoli, jak na tom jine zenske jsou, byla by rada za klidny vecer a chlapa co ji ma rad. Co ji brani v tom, aby treba s manzelem vyrazili na nejakou aktivnejsi dovolenou jenom spolu? Nevim, jestli s ni clouma krize stredniho veku, ale vysetrit by se mela nechat, treba ji strasi na vezi
.gif)
Verera: presne tak, mam pocit, ze Lydii pali dobre bydlo a slusny chlap. Pokud je vic akcni nez manzel, muze prece mit milion konicku, za kterymi muze vyrazet sama a ne s manzelem za zadkem. Pokud ty jeji aktivity nebudou narusovat dobre vztahy s manzelem a nebude kvuli nim totalne ignorovat rodinu, proc ne?
Co by jina zenska, kterou manzel mlati nebo chodi obden ozraly z hospody, dala za klidny a spokojeny rodinny pristav a ty spolecne vecere s povidanim.
Mám pocit, že si ten rozvod nějak idealizuješ.
Být sama ,patrně se 2 ne až tak velkýma dětma ve vlastní péči, to až tak moc prostoru k rozletu nedává.
A co ti brání nechat manžela doma u televize nebo u jeho vlastních zájmů a najít si kamarádky nebo nějaký program, který tě zajímá a vyrazit občas sama, užít si to, odreagovat se a vrátit se domů, kde bys třeba zrovna ocenila, že si po náročném dnu můžeš v klidu sednout a podělit se s manželem o zážitky.
Nechápu kde se bere to přesvědčení, že manželé musí provozovat veškeré aktivity pořád spolu, i když tojednoho z nich nebaví.
Nejdřív by možná stálo za to si sednout a dost detailně si představit jak by měl podle tebe vypadat ten život, který bys opravdu žila a ne jen tak proplouvala a co je to lepší do budoucna co bys chtěla. Ale reálně, žádný zámožný muž s jachtou tam na tebe patrně nečeká, sni výhradně o tom, co můžeš zvládnout vlastními silami.
