Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ono je něco jinýho hlídat dospělýho psa, kterej už má nějaký návyky a není s ním až tolik starosti, jak okdyž si člověk pořídí psa od štěněte.....z vlatní zkušenosti - psa jsem si vždycky moc přála a teď se mi to splnilo. Ale je to zápřah. člověk nemůže jen tak někde zůstat dýl na kafi - protož má doma psa. Dovolenou plánovat - se psem, protože kdo ho pohlídá? Vsoučtu všeho mi ten bordel přijde jako prkotinaale jinak je to příjemný mít psa...člověk se hýbe a musí jít prostě ven. Ale třeba jorkšíři nebo něco takhle malýho není tak náročný....ale je to o tom, domluvit se společně.....není to na čtrnáct dní ani na rok....

Tak já kdybych nemohla mít děti, tak určitě doma nějaké zvíře mít budu. Sterilní domácnost by mi vadila děsně, mít vše pořád urovnané, nikde ani smítko, to není byt, kde se bydlí - žije, takhle bych žít nemohla. Máme psa - fenku a pořád lepší sem tam chlup, než sterilno

Ještě jsem si vzpomněla na paní-důchodkyni, která je u nás ve vrátnici, a mladí jí dali před vánoci psa - pražského krysaříka. Což jako překvápko za zrovna dobrý nápad nepovažuju. Paní z toho taky byla hodně špatná. Ale teď s sebou "Růženku" vodí do práce, nebo spíš nosí, a už by jí nedala
Marie, musíš si hlavně ujasnit, jestli máš nechuť k psům jako takovou, anebo máš jen strach z něčeho nového, co naruší vyjeté koleje. Možná to až tak špatný nápad pro oživení stereotypu není, ale jak už jsem psala, musíte chtít oba a domluvit se

De facto vám nic nechybí? Asi chybí. Ona sterilní domácnost a ticho s knížkou trpěné dlouhodobě musí být fakt opruz

To je opravdu věc vaší vzájemné dohody. Osobně bych psa taky nechtěla, psy mám sice ráda, ale mě by otravovaly ty povinné procházky, protože pes, který je celý den zavřený v bytě, prostě ven musí a ne jen před barák vyčůrat a domů. Občas ráno vidím paní se psem, ona se klepe zimou, stojí před barákem, tváří se otráveně a čeká až se pes vyvenčí. Chápu, že ráno není čas na nějaké procházky a pevně doufám, že to nedělá stejně i odpoledne.

Já jsem věkovi asi jako Vy a vyrůstala jsem se psy celý život. Mí rodiče měli stále na dvorku nějakého pejska - tvz. pouliční směs. Když mi zemřel první manžel, tak jsem dceři koupila štěně - schitzu, je to malý nenáročný pes, který hlavně nepouští chlupy, takže je to vyloženě bytový pes. Máme ho letos už 11rok a je to pořád mazel rodiny. Mí rodiče, když jim nedávno zemřel jejich pes, který byl tvz. dvorkový, tak si pořídili taky malého pejska a do bytu, což vždycky odsuzovali a mají ho teď jak vlastní dítě. Nikdy bych nevěřila, že jim pes přinese tolik radosti do života.

Musíš serozhodnout sama...Taky nevím,co bych dělala na tvém místě.Psy nemusím, stejně tak jako Sallie mně smrdí. Sousedé mají loveckého psa, všude samé chlupy, po procházce koupání..Minule se mně předními tlapami opřel o ramena a i když byl vykoupaný, prostě mně smrděl.
Jsem kočková,obě dcery mají kočku a ty mně voní, jako když vejdu do Kary.

Marie, pusť si seriál Taková normální rodinka... tam je odpověď

Co bych dělala na místě Marie netuším. Ani moc netuším, co bych dělala na svém místě...
My jsme oba pso a kočkomilové, takže bytem se nám prohnalo už několik zvířat přes papoušky, křečky, morčata až jsme skončili na rozumném stavu - 1 ks kočka, 1 ks dítě, pár rybiček a 1 ks manžel...
A k rušivému elementu...ehm, před jsem šůrovala skoro pořád - měli jsme jen kočku. Teď už čas od času někde nějaký bor... nechám, protože by mě to stálo duševní zdraví...

Já bych si řekla, že je docela výhoda, že manžel touží po psovi a nikoliv po milence. Co má chlap doma dělat v malém bytě? Luštit křížovky? Člověk má mít aktivního koníčka, dokud to jde. Nechápu lidi, co je jim milejší leštit sekretář místo procházek, třeba se psem.

Mitrola: ta poznámka o těch dětech od tebe byla dost zlá. Každý psy nemusí, já třebas taky ne (mám raději kočky). Pokud jde o tak zásadní rozhodnutí, měli by s tím souhlasit oba.
Kassy:

Mitrola: ne každej je zvědavej zrovna na psa... já je nemám ráda, smrdí mi - a bohužel oni mě rádi mají a opruzují mě. Domů bych psa nikdy nechtěla a není to o pohodlnosti - prostě tyhle zvířata "nemusím". Navíc by byl problém se psem při našem životním stylu (hodně cestování).

Tak utrpení říkáš a rušivý element.... ještě, že nemáš děti, to by také byl rušivý element a dělají nepořádek. Nedivím se, že se manžel na toho pejska upnul, jemu nevadí se o něho starát. Buď ráda, že se upnul k pejskovi a né jinam, to bys sice měla pořádek a nic by tě nerušilo, ale samoty bys měla na rozdávání.

v podstatě bych ti napsala to, co Kassy.... proberte to s manželem. Něco jiného je pejsek na dva týdny a něco jiného je pejsek na patnáct let.
Jestli nechceš psa, zkuste se zamyslet, jeslti nechcete jiné zvíře. Třeba by ti kočka vyhovovala víc (nemusí se venčit, žádné mytí tlapek, koupání atd.). ALe opět to chce pozjišťovat co a jak.

Já bych na tvém místě už dávno měla celou smečku.
Hele, fakt čekáš, že ti tady rozlouskneme, jestli si máš nebo nemáš koupit psa? To nemůže za tebe rozhodout nikdo jiný. Tady dostaneš od každého odpověď podle toho, jestli sám je nebo není pejskař. Jediné, co se k tomu dá říct, je že uklizený byt opravdu není v životě to nejdůležitější a zavedené zvyky a pořádky se dají změnit, pokud je k tomu vůle. Jestli tu vůli máš, na to si musíš přijít sama.
Doporučuju si s manželem sednout a v klidu probrat všechny důvody pro i proti a jeho představu budoucího fungování vaší rodiny se psem - včetně takových věcí, jako kdo a jak by se mu věnoval, jak byste zajistili péči třeba přes dovolenou nebo v případě nemoci jednoho z vás, jak byste psa vychovávali a cvičili... Jestli jste nikdy dřív psa neměli, mohlo by taky stát za to pročíst si nějakou odbornou literaturu a začít trávit trochu víc času s jinými psi - hlídat i dalším přátelům, chodit venčit psy z místního útulku... Zkrátka si udělat trochu jasno v tom, co to obnáší v praktickém životě. Důležité je uvědomit si, že pokud si psa pořídíte, je to závazek na příštích zhruba 15 let a bude to závazek vás obou. Dohoda ve stylu "bude to tvůj pes, já ti ho povolím, ale se starat nebudu" nemůže fungovat.
A pokud se nakonec rozhodnete štěně koupit, dejte si práci s důkladnou volbou plemene a výběrem dobré chovatelské stanice - už předem tím můžete předejít spoustě problémů. Nenechte se nalákat srdceryvnými až vyděračskými inzeráty "množitelů" typu "prodám měsíční štěňátka, pokud se neudají, budou utracena".