Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
.jpg)
Nevím, jestli se můj problém dá nazvat skutečným problémem. Vlastně žádné závažné starosti neřeším. Jsem patnáct let vdaná, máme dvě děti – 14 a 12 let. Oba s manželem chodíme do práce, odpoledne nebo v podvečer se všichni scházíme doma, společně večeříme, povídáme si…
Nic výjimečného se u nás neděje, manžel je hodný, děti v rámci možností také, finanční starosti nemáme. Přesto se v poslední době necítím úplně dobře a často se přistihnu, že bilancuji svůj dosavadní život. A přes výše popsanou idylku zjišťuji, že se vlastně necítím vůbec spokojená.
Nevím, čím to je. Je mi dvaačtyřicet, manželovi o sedm více. V podstatě máme pěkné manželství, ale je to takové nijaké. Bez náboje, nějakého zpestření. Každý den je stejný, víkendy taktéž. Občas nějaké kino, výlet, v létě dovolená. Nic extra. Normální tuctový život s večerním dřepěním před televizí a s milováním tak dvakrát, třikrát do měsíce.
Mám pocit, že mi roky nějak proplouvají mezi prsty a zaobírám se myšlenkou, jak to bude dál. Představa, že se nic nezmění, že všechno popluje stejně takhle klidně a konzervativně, mne dost děsí. Navíc na manželovi pozoruji výrazné zpohodlnění, které možná patří k věku. K jakékoli aktivitě ho musím nutit, nakonec souhlasí, ale je na něm vidět, že by radši zůstal doma u televize. Sice se mi podaří přemluvit ho občas k návštěvě kina a na nějaký sobotní výlet nakonec taky jde, ale vadí mi, že tou organizátorkou jsem vždycky jenom já, on s žádným nápadem nikdy nepřijde.
Možná si řeknete, že mne pálí dobré bydlo, co by za takový klidný, zajištěný život bez všelijakých karambolů jiná.jpg)
žena dala. I já si vyčítám, že se vlastně rouhám, že bych měla být ráda za to co mám. Ale ty negativní myšlenky nedokážu zaplašit.
Dokonce jsem si už představovala, jaké by to bylo, kdybych se rozvedla. Zní to asi strašně, ale při té myšlence jsem se úplně rozsvítila. Byla bych volná, samostatná, nemusela bych se ohlížet na to, zda se jemu zrovna něco chce, či nechce. Cítila bych se určitě mnohem svobodněji.
Připadám si jako blázen. Kamarádka mi řekla, že procházím krizí středního věku, ať neplaším a nedělám žádná nezvratná rozhodnutí, časem to prý přejde.
A tak bych se chtěla zeptat vás, milé ženy, jestli jste se některá někdy přistihla při podobných kacířských myšlenkách a připadalo vám, že vlastně vůbec nežijete, ale jen tak bruslíte životem a vlastně se cítíte úplně prázdné a bez vidiny něčeho lepšího do budoucna. Je to opravdu krize středního věku, co se mnou momentálně cloumá? A přejde to?
16.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
- Výlet na planetu, kde se mluví mužskou řečí
Diskuse ke článku - Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tak fakt nevím co Lidie řeší
namísto, aby byla ráda, že nemá manžela ochlastu, hráče automatú a podobně, děti prúseráře na každém kroku, vymýšlí si rozvod. Opravdu ji asi pálí dobré bydlo, já jsem vdaná 36 let a nikdy by mě nenapadlo roupama se rozvádět i když kolikrát byly krušné chvilky. Co dodat .....
A děti nesportují? Že by jste chodili s manželem fandit... Já nevím, ale to dřepíte o víkendu doma všichni, pokud se manželovi nikam nechce?
.gif)
Jadvinka: 10:33....to jsme na tom podobně...
Verera: pocahontas: 
Jadvinka 10:33:
Verera: krásně a výstižně napsané. Taky mi připadá, že si paní rozvod idealizuje, vidí v něm jen to pěkné - změna, nový život, vzrušení, ale neuvědomuje si, že dětem rozbije domov, bytové a finanční starosti, stres spojený s rozvodem, a i ten pocit nabyté svobody se brzy přejí... A příčí se mi, že rozvod vidí jako první řešení a nikoliv poslední...
.gif)
postelový sluha by nebyl k zahození.Ale tak před 20lety.Teď už by mi nosil jen nočňák,když v noci musím a nechce se mi vstát.Nebo ráno prášky
Verera: líp bych to nenapsala...
Jadvinka: a kuš....
Boubel: říkám mu důvěrně-
mazlíku
Boubel: ne noťas-špatný pán
Taky mi připadá, že je teď každý se vším hned hotový. Rozvedu se a zbavím se všeho. Jenže tak to nefunguje, rozvod není řešení (pokud opravdu nešlo o nějaký omyl a sňatek s někým, s kým není soužití možné- násilník, alkoholik).
V běžném manželství je rozvod prohra všech a poznamená to děti ať se rodiče snaží sebevíc, aby je to nezasáhlo.
Proto nějak nechápu ten přístup tady- jsem nespokojená, rozvedu se. No, pokud snad ne , tak bych si možná někdy časem mohla promluvit s manželem, že mi takovýhle život nevyhovuje - tenhle dojem z toho článku mám.
On se možná vrací domů a je spokojený, že má bezproblémové manželství a chudák ani netuší, co se paní honí v hlavě.
Přitom by to chtělo si naopak sednout a zavzpomínat na to, jak spolu začínali, co se jim líbilo, co je bavilo a třeba přijdou na to, že i pán by ledacos chtěl změnit, ale nabyl dojmu, že to paní takhle vyhovuje a chová se tak z ohledů k ní.
Ono taky pokud ona je akčnější a do něčeho ho nutí, bere mu tím iniciativu a to chlapi neradi a nebo si na to naopak zvyknou a vyhovuje jim to, přijmou to jako úspěšný model a nechápou, co se jí na tom nelíbí.
Pokud se kolem ní motá někdo atraktivní, tak by si měla dát sakra pozor. Ono až přejde prvním okouzlení může přijít na to, že vzrušení z nového je pryč, zas taková výhra to nebyla, ale to už může být pozdě na to zachraňovat rozbité manželství.
sharon: já nevím jak mu Jadvinka říká
Boubel: 10:10....chachááá já mít volný rodný dům , věděla bych kam skočit... ( tehdy) dnes už nééé....
Boubel: postelovým sluhou je myšlen " robišek" ?????
