Těsně před svatbou jsem způsobila "rodinnou katastrofu".
Dobrý den, před dvěma lety jsem k vám psala do diskuse článek o partnerovi a jeho rodině: Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla. Ráda bych napsala pokračování příběhu, protože jsem v situaci, kdy opět potřebuji poradit.
Od doby, kdy jsem psala, se situace vyvinula rozhodně k lepšímu. Bydlíme spolu s přítelem v bytě, rodiče navštěvujeme společně střídavě (zhruba každý měsíc jsme u mých i u jeho), občas tam zajede také sám a s něčím pomůže, ale všechno je v pořádku. Oni i se sestrou konečně pochopili, že má už svůj život a kromě občasných "dobře míněných rad" jsou naše vztahy skoro přátelské. Tedy spíš byly, tento týden se stalo něco, z čeho se nemůžu vzpamatovat.
Na podzim mě přítel požádal o ruku a my jsme začali plánovat svatbu. Docela jsem si to užívala, bavilo mě věci vymýšlet a nakupovat a vyrábět různé jmenovky, pozvánky, program i svatební oznámení a měla jsem radost, když jsem je dodělala a začátkem týdne poslala. Teď musím odbočit ještě k loňskému létu, kdy nás přítelova sestra s manželem požádali o půjčku 20 000,-. s tím, že do měsíce nám to vrátí. (V tu dobu švagr neměl práci, pouze fušky, nicméně asi čtvrt roku už je opět zaměstnaný.) Nakonec nám po 5 měsících vrátili půlku a o zbytku se nějak nevyjadřovali. Bylo nám to s přítelem nepříjemné, na jednu stranu to není moc peněz, na druhou to zase ale není částka, která by měla jít do ztracena. Šlo nám spíš o to dohodnout se třeba na nějakém splátkovém kalendáři než o to peníze hned dostat. Přítel párkrát nesměle na toto téma zavedl řeč, ale vždy nás odbyli stylem, že teď nemají, ale že nám to vrátí. Pak už nám bylo trapné se ptát a poslední asi 3 měsíce už se k tomu nikdo nevyjadřoval a nebavili jsme se o tom.
Pak jsem já dostala ten "chytrý nápad", že jim dvěma (přítelově sestře s manželem) do obálky s pozvánkou na svatbu přidám lísteček s velmi slušným dotazem, zda by nám nemohli po skoro roce vrátit půjčené peníze, že teď před svatbou se nám hodí každá koruna a že moc děkuju. Tohle spustilo lavinu, která se zatím nezastavila a přiznám se, že mám hrůzu, jak to skončí.
Zavolal mi rozzuřený švagr, jak si to představuju, co si to dovoluju, že on se o tom se mnou nehodlá vůbec bavit, nic mi do toho není a on si to vyřeší s mým přítelem jako chlap s chlapem. Na můj argument, že to jsou taky moje peníze, odmítl reagovat a položil mi to. To se mě docela dotklo, zavolala jsem mu zpět a řekla, že pokud se se mnou nechce bavit, tak já si nejsem jistá, že ho chci na svatbě.
Od této chvíle probíhá veškerá komunikace jen s přítelem, celá (široká) rodina odmítá jet na svatbu, tchán prohlásil, že takhle ho nikdy nikdo neurazil jako já atd. Tchyně pro změnu brečela, že se mně teda celá rodina na peníze složí. No, prostě, ani nevím, jak to nazvat. Kocourkov? Vůbec nepochopili, že jsem se chtěla ve slušnosti domluvit, jak dál, ani to, jak na mě švagr křičel.
Nevím, máte taky pocit, že jsem se zachovala jako hyena a že jsem způsobila rodinnou katastrofu? Normálně bych to asi přešla, řekla si, že dělají z komára velblouda, ale to jaksi dost dobře nejde. S přítelem jsme se škaredě pohádali, sice uznal, že mám ve všem pravdu, ale prostě jsem to neměla dělat. Přirovnal to k pohlazení (pozvání na svatbu) a následné facce (žádost o vrácení peněz). Nevím, kdybych jen tušila, co se stane, tak to samozřejmě neudělám, mě prostě jen nenapadlo, že se kvůli něčemu takovému může někdo urazit do morku kostí.
Prostě tomu nerozumím, nepřišlo by mi divné udělat to v mé rodině, ale asi jsem fakt hloupá. Teď tedy nevím, co dál. Nejradši bych celou svatbu zrušila, ale to už nejde, přítel si to ani nepřeje. Chce jet za rodičema, omluvit se, pokusit se jim to vysvětlit a že se uvidí. Jenže já nějak nemůžu, nevím, za co bych se rodičům měla omlouvat? Nebo myslíte, že to je jediná možná cesta?
15.5.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těsně před svatbou jsem způsobila "rodinnou katastrofu".
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jelítko: to je prave to, jak vidno, vandrovat do nej budou... ja tohle zazila opacne u znamych... taky se holka odstehovala, protoze matce poradneco na tom jejim vadilo... ale neprestalo to a nakonec ji k rozchodu dotlacila... ta matinka tu holku.
.jpg)
ne, nejsi hloupá, jsi jen jaksi .... telátko ... zavři oči a představ si sebe, jak čučíš na pozvánku .... jo, je to jejich vina a možná i vyčůranost a na vrácení jsi měla trvat a připomínat častěji, ale k oznámení sňatku je to jaksi mimo mísu ...
catja: 15:33 Myslim, že to, že s tebou šel do stěhování je znamení, že má zdravej rozum, akorát má na něj rodina prostě velkej vliv. Škoda, že jste takhle blízko, kdyby jste byli těch 200 kiláků, tak to by se pak asi dřív oprostil. Hezký je, že když byl zvyklej se věnovat cizím dětem, tak to vypadá, že se bude věnovat rád i svejm, což je taky dobrý znamení. Je vidět, že nějak se snaží, tak snad to bude lepší a lepší.
Z toho důvodu co píšeš, aby měli pocit, že vyhráli to just neruš. Přijde mi hodně vtipný, že na jednu stranu tě nemaj rádi, ale v jednom baráku s tebou bydlet chtěli. To je jasnej znak toho, že vám akorát chtěj celej život krafat do života. Na to velkýho bacha a hned v počátku takový snahy utni nebo blbě dopadneš.
Stanik: Já jsem taky měla chlapa, kterej mě miloval a já jeho a jeho rodiče mě neměli rádi. Ale vyřešili jsme to tak, že náš veškerý styk byl nula. Oni se necpali do nás a my do nich. Prakticky jsme žili, jako kdyby byl sirotek. Jenom on za nima někdy jel, ale nebavili jsme se o nich. A takhle se to dalo úplně bez problémů, ale pochybuju, že catju nechaj na pokoji.
catja: nedocvakne mu to, to ho musíš naučit. Ty jsi pro něho ta nejdůležitější, pak příjdou na řadu vaše děti a teprve potom rodiče spolu s dalším příbuzenstvem. Pokud se nedodrží toto pořadí, jsou na světě problémy, které už několik let řešíš.
catja: no rozhdone si s nim neporizuj decko, dokud se neukaze, kdyz uz si ho teda chces vzit... dokud se nevyvrbi, jestli te zastane. Jakmile na nem budes zavisla, budou s tebou orat.
A na jednu stranu bych tu svatbu zrušila, jenže myslím, že by měli pocit, že "vyhráli", protože mě moc nemusí od začátku a byli právě i proti tomu stěhování. Ach jo. Zas je pravda, že v tom třeba přítel taky hodně ustoupil (původně začali dělat z baráku dvougenerační, aby tam on mohl zůstat bydlet, a pak se se mnou odstěhoval), tak třeba mu to ještě docvakne, že má stát při mně...
teda nevím, nečetla jsem všechno, ale docela mně zaráží, kolik z vás by takně jednalo s lidma, kterí drze dluží peníze. 
mně osobně to nepřišlo jako špatný nápad - nechtejí o tom mluvit (nikdo - ani dlužníci ani přítel) tak to dostali písemně - podle mne by měla být reakce dlužníka taková, že mu bude trapné dělat z toho cirkus a bud slušne odpoví nebo peníze v tichosti vrátí.
rozhodně bych se nikomu za nic neomlouvala! jestli se chce přítel omluvit, ať se omluví - u mne by se teda dost shodil .
a svatba? záleží na tom, v jaké fázi jsou přípravy. pokud by to časově a finančně šlo, změnila bych ji na malou , pokud ne, tak ať přijde , kdo chce 
A s tím stěhováním - to byl právě velký úspěch, že jsme se odstěhovali 30 km 
Díky, holky, za názory. Bylo to netaktní? Jak vidím, tak se tady taky neshodnete, to je to, kvůli čemu jsme se s přítelem pohádali. On všechno uznává, ale ptal se, jestli bych to udělala sestřině manželovi. Udělala, protože mi nepřijde nevhodné slušně se připomenout i když s pozváním na svatbu. Já totiž tak nějak tušila, že jestli se to do svatby nevyřeší, tak to půjde do ztracena a zdá se, že to přesně tak dopadne.
Souhlasím s Kassy, moc hezký příspěvek.
Tak už to Catjo bývá, v některých rodinách se člověk nedomluví, nezavděčí. Půjčili jste v dobrém, máte zkušenost. Když se už do toho nasáčkovali tcháni, mělas říct - ano, díky, složte se, on vám to švagr pak třeba někdy dá. Proč si tedy nepůjčili od rodičů? Mohli to z nic mámit oni a vy jste měli klid. Ale to chce člověk pomoct, neutéct od problému druhých, ukázat dobrou vůli, neznepřátelit si je... A TAK TO MÁTE ZATO. Stránku vložit do pozvánky upomínku bych nechala stranou. Každý má nějaké úlety v jednání, někomu to přijde nevhodné, někomu ne. Já bych se styděla půjčit si a dělat mrtvého brouka! U nás v rodině jsou zase jiné situace finanční a taky zajímavé, když třeba dva sourozenci mají napůl nemovitost, jeden ji pronajímá a druhého nehodlá vyplatit, jak mu ukládá ápis v pozůstalosti, nebo když rozvedená matka pomáhá dítěti s vlastním bydlením, otec ne a požádá otce o zbylou chybějící sumu s tím, že mu dá /s řádně sepsanou půjčkou/ 10% navíc a ten na ni poštve zbytek rodiny s tím, že je nesolidní CHTÍT PO NĚM PRACHY....všude je něco. Nicméně Catjo.....chybu jste udělali, že vůbec tu svatbu děláte! Já bych hosty nezvala, skutečně bych udělala malou svatbičku a na argumenty přítelovo rodiny bych řekla, že na velkou nemáme peníze a poukázala na dluh. A nemazala se s nima! Oslavu s kamarády a svou rodinou bych si udělala zcela mimo a jinde a nazdar.
jelítko: no to ne... posouvat kvuli tchanovcum ne... to je jasny. Ale takove pako, co nerekne... promin, pucili jsme prach ny mesic. a vy se urazite, kdyz je chceme zpet po roce, tak je to spatne?
promin, ale do takove rodiny se snad nikdo privdat nechce a k chlapovi slabochovi...
Stanik: To jo, ale jenom v případě, že by to dělala kvůli tomu, že si toho chlapce radši ani nechce vzít. Ale posunout ji kvůli tomu až splasknou tchánovci? To by byla pěkná půdička pro pozdější vydírání. Ale jinak máš recht. Já bych takovou rodinu taky nebrala. Naštěstí můj první mě nenutil se s nima vůbec stýkat, když viděl, že si nerozumíme. A teď mám tchána výbornýho a tchýně je taky super.
loupák: 13:16 Pokud máš vlasy dlouhý přes uši, opět doporučuji na návštěvu nandat špunty, mlčet a usmívat se 
catja: no jo, uvědomuje si ale dlužná protistrana, že kdyby peníze nepůjčili od vás, ale od nějaké "nebankovní společnosti", jedna by vrátili dvojnásobek a pokud by se k tomu neměli, byli by možná bez majetku i bez zubů?
Já si myslím, že bezúročná půjčka je dnes něco naprosto ojedinělého a měli by denně vděčně děkovat za to, že můžou vrátit bez úroků to, co jim bylo v dobré víře půjčeno. A ne dělat ofuky, vrátit půlku a zkoušet, jestli je to tak dobrý a může to tak zůstat.
