Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Verera: To, co píšeš, jsou jistě dobré argumenty pro, ale je potřeba zvážit i proti:
- pejsci v útulku za sebou často mívají ne příliš radostnou minulost, kterou nikdo ani pořádně nezná - je potřeba nechat si dát všechny dostupné informace a vybírat i podle nich, ne jen "srdíčkem" podle vzhledu a hezkých očí. Výchova a resocializace staršího pejska, který má s lidmi a se světem špatné zkušenosti, chce aspoň trochu zkušeností a hodně trpělivosti. A i když na první pohled žádný problém patrný není, vždycky existuje riziko, že se projeví v nějaké nestandardní situaci, do které jste se nikdy předtím s pejskem nedostali
- nevím, jak přesně staré máte děti a jak moc aktivním životem žijete, ale pokud si vezmete i třeba pětiletého pejska, musíte počítat s tím, že na vrcholu sil a aktivity už nebude o moc déle než 3 roky (samozřejmě záleží na plemeni) - nebude vám třeba za dva za tři roky vadit, když s vámi pejsek nezvládne dvacetikilometrovou tůru a místo blbnutí s dětmi bude chtít mít svůj klid? Taky je nutno počítat s tím, že i u psů se ve starším věku dostavují různé choroby, problémy s klouby, se srdíčkem, zhoršuje se zrak a sluch. Pozor, abyste pak nedopadli tak, že přesně ty roky, kdy budou děti dost staré na společné aktivní trávení volného času a zároveň ještě dost mladé, aby to nepovažovaly za opruz, prosedíte doma kvůli stárnoucímu psovi, nebo budete horko těžko shánět hlídání.
- obecné přesvědčení sice je, že pejsci z útulků jsou novému majiteli vděční a mají ho strašně rádi, ale nelze na to spoléhat. Vždycky záleží na historii konkrétního psa - někteří si nikdy nesmíří se ztrátou majitele původního a vždycky po něm budou smutit, někteří si zase za dobu, kdy byli bezprizorní, zvyknou na svobodu a neradi se pak podřizují, jsou notoričtí útěkáři, žijí spíš vedle svojí nové rodiny než jako její součást - to jsou taky všechno věci, které vyžadují zkušenost a citlivý přístup, aby se je povedlo napravit. A zase platí - vyžádat si v útulku tolik informací o minulosti pejska, kolik je možno získat a vybírat pečlivě i s rozumem.

Verera: máme sice naší od štěněte, ale pokud se vám líbí, tak hlavně zjistit, jestli není agresivní, jaký má vztah k dětem apod, jinak máš pravdu, že oni mají menší šanci, že si je někdo vybere. Asi bych do toho šla, pokud se vám líbí a prošel by zkouškami

Tak u nás je to naopak. Já a děti chceme psa, manžel byl zásadně proti.

K malým dětem jsem taky nechtěla, ale teď už jsou větší, schopni přijít ze školy a postarat se o pejska, nemusel by čekat až na náš pozdní příchod.

Takže s dětmi pomalu rozvíjíme myšlenku psíka a manžel už připustil, že by to nebylo špatné.

Před Vánoci jsme se byli podívat v útulku a od té doby na jednoho nějak nemůžeme zapomenout.

Nemáte někdo zkušenosti s útulkovým starším psem? Přece jen je to trochu něco jiného než když si člověk vychová štěně od malička. Mě to ale docela láká z několika důvodů :
-starší pejsek nemá tolik šancí se z útulku dostat jako štěně, pomohlo by mu to
-štěně je demoliční četa (i roční fenka z článku je pořád mladý rozjívený pes a likvidátor) na rozdíl od staršího,pokud je naučený v bytě
-za nějakých 6-7 let děti budou možná studovat nebo vyrazí do světa, my stále v práci, na pejska zas nebude čas, takže bych raději nějakého jen na tu dobu než na 10-15 let
- u staršího psa už je vcelku jasné, jakou má povahu

máme psa (fenkju), zlatý retrívr, chlupů všude plno, občas nadávám na ten bordel a nechce se mi to uklidit (ona je alargik-atopik,takže krom písku z tlapek a chlupů jsou tu částečky kůže)...ale ta psí láska...miluju jí jak dítě a když mě někdo doma naštve tak se s ní pomazlim a hned je mi líp

nicméně souhlasím, že pokud se pro pejska rozhodnete,tak pečlivě zvážit plemeno, každé má jiné "potřeby" a jinak se chová. A taky souhlasím že je něco jiného vlastní pes a cizí na hlídáí, teen vlastní se opravdu přizpůsobí vašemu životu, "zapadne" k vám

pokud jste si jistá že ho opravdu neskousnete a nebudetemít ráda, možná by to chtělo třeba nabídnoout manželovi jiné zvířátko, třeba by jste se domluvili

denda04: Celý náš nebožtík Báďa, to byl skvělý pes. Měli jsme ho od jeho 2 let, chudák byl vystresovaný a nikdo ho nechtěl, protože se doma sám počůrával. My ho začali vozit s naším prvním psem do práce, prvních 14 dní bylo hrozných,protože v autě zvracel, asi od nervů,protože byl zvyklý, že když ho někam vezou autem, tak zas bude mít nového páníčka. Taky neměl rád děti, v původní rodině mu ubližovala batolata. Ale za pár dní se uklidnil, pochopil, že jízda autem neznamená žádnou radikální změnu a začal si to užívat. A protože časem přibyl do smečky i syn, tak si postupně zvyknul i na děti a nakonec si s ním mohl kdokoliv cokoliv dělat a nikomu nikdy neublížil. K stáru si pozornost od cizích dětí vyloženě užíval a rád se nechával na ulici pohladit.

Renee: já to myslela tak, že pokud se dva mají rádi a jsou spolu tak mě zajímá jestli je manžel šťastný a pokud má nějaké touhy a cosi ho kamsi vábí tak oceňuji, že to řeší se mnou a případně by mě kamsi vzal sebou. Ne, že mu ustupuji ze strachu, ale vyslechnu co říká, protože, když nebude dlouhodobě spokojený, já ho smetu při každém pokusu komunikace tak si přímo vykoleduji chápavou kolegyni ... Nejde o to vyhovět každé blbině, ale vnímat a všímat si člověka s kterým hodlám zestárnout.

náš Denisek už je v psím nebíčku stále ,ale na něj myslíme

opravdu si to rozmyslet pejsek je závazek na 12 až 15 let hlavně jak chceš jet na dovolenou kam s ním ??? my hlidali často od vnuka byl náš mazlík musíte oba chtít

to jsem já, ten kluk.....

tornado-lou:

tornado-lou: myslela sem svou babicku. te bude 90. ale psa teda miluje.

tornado-lou: no dovol ???.............jsem jí od úterý a tohle mě uráží...

Kassy: si muj clovek, Chlap, ketyr by nemel rad me psy... toho bych nemela rada ja.

Pridavam se k nazoru, že dost problému vyplynulo z toho, ze to byl cizí pes v cizím prostředí. to by s dobře vychovaným vlastním psem zmizelo.
jinak to na mě teda působí, jako by to psala šedesátnice a ne ženská v nejlepším věku. rušivý element, svůj klid, své tiché večery, svůj pořádek. JOJ. no jako od babičky.

sharon: ano to funguje bajecne