Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
.jpg)
Nevím, jestli se můj problém dá nazvat skutečným problémem. Vlastně žádné závažné starosti neřeším. Jsem patnáct let vdaná, máme dvě děti – 14 a 12 let. Oba s manželem chodíme do práce, odpoledne nebo v podvečer se všichni scházíme doma, společně večeříme, povídáme si…
Nic výjimečného se u nás neděje, manžel je hodný, děti v rámci možností také, finanční starosti nemáme. Přesto se v poslední době necítím úplně dobře a často se přistihnu, že bilancuji svůj dosavadní život. A přes výše popsanou idylku zjišťuji, že se vlastně necítím vůbec spokojená.
Nevím, čím to je. Je mi dvaačtyřicet, manželovi o sedm více. V podstatě máme pěkné manželství, ale je to takové nijaké. Bez náboje, nějakého zpestření. Každý den je stejný, víkendy taktéž. Občas nějaké kino, výlet, v létě dovolená. Nic extra. Normální tuctový život s večerním dřepěním před televizí a s milováním tak dvakrát, třikrát do měsíce.
Mám pocit, že mi roky nějak proplouvají mezi prsty a zaobírám se myšlenkou, jak to bude dál. Představa, že se nic nezmění, že všechno popluje stejně takhle klidně a konzervativně, mne dost děsí. Navíc na manželovi pozoruji výrazné zpohodlnění, které možná patří k věku. K jakékoli aktivitě ho musím nutit, nakonec souhlasí, ale je na něm vidět, že by radši zůstal doma u televize. Sice se mi podaří přemluvit ho občas k návštěvě kina a na nějaký sobotní výlet nakonec taky jde, ale vadí mi, že tou organizátorkou jsem vždycky jenom já, on s žádným nápadem nikdy nepřijde.
Možná si řeknete, že mne pálí dobré bydlo, co by za takový klidný, zajištěný život bez všelijakých karambolů jiná.jpg)
žena dala. I já si vyčítám, že se vlastně rouhám, že bych měla být ráda za to co mám. Ale ty negativní myšlenky nedokážu zaplašit.
Dokonce jsem si už představovala, jaké by to bylo, kdybych se rozvedla. Zní to asi strašně, ale při té myšlence jsem se úplně rozsvítila. Byla bych volná, samostatná, nemusela bych se ohlížet na to, zda se jemu zrovna něco chce, či nechce. Cítila bych se určitě mnohem svobodněji.
Připadám si jako blázen. Kamarádka mi řekla, že procházím krizí středního věku, ať neplaším a nedělám žádná nezvratná rozhodnutí, časem to prý přejde.
A tak bych se chtěla zeptat vás, milé ženy, jestli jste se některá někdy přistihla při podobných kacířských myšlenkách a připadalo vám, že vlastně vůbec nežijete, ale jen tak bruslíte životem a vlastně se cítíte úplně prázdné a bez vidiny něčeho lepšího do budoucna. Je to opravdu krize středního věku, co se mnou momentálně cloumá? A přejde to?
16.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
- Výlet na planetu, kde se mluví mužskou řečí
Diskuse ke článku - Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Jadvinka: taky si myslím....
sharon: no to treba dela taky, pokud ji nevyhovuje frekvence... 
a bylo by to asi lepsi reseni nez honit pripadne milence a pohlavni choroby
.gif)
sharon: možná,kdyby onanovala,byla by spokojeňější.Taky rada 
nikdo se do paní nepustil, jsou to jen názory a nemusí je brát v potas....možná jsme jí jen chtěly vyhnat ty " kacířské " myšlenky z hlavy........nadarmo se neříká, že každý jsme strůjcem štěstí svého......co bude říkat až jí tzv. děti vyletí z hnízda, to abych toho jejího manžela už litovala předem......Lýdie chce to jen se trochu zamyslet sama nad sebou a rozhlédnout se kolem, poskládat si životní priority a být sama tak trochu "akční".....
tornado-lou: 
také si myslím, že Lýdie spíš potřebuje projekt, cíl než jen koníček. Třeba začít studovat, podnikat...
Stanik: bože já čtu, že se paní onanuje....
nemusí to byť "stredným vekom", lebo ja som mala presne takéto pocity, ako popisuješ pri mojom exmanželovi.S tým rozdielom, že tam navyše boli nemalé problémy- nezhody, najmä finančné, neporozumenie atď...ale keď prišlo na lámanie chleba a nakoniec to bol paradoxne on, kto sa chcel rozviesť, lebo si našiel frajerku, tak som strašne panikárila, lebo som sa bála ostať s malým dieťatkom, ktoré navyše "ocka" ľúbilo a plakalo za ním
Keď som naň pozerala, plakala som s ním a všetko by som naraz bola vrátila a dala zato, aby sa vrátil...dnes je tomu vyše 4 rokov a ja som šťastnejšia, než v najlepších časoch s ním...napriek tomu, že mal aj mnoho dobrých vlastností a ja rom sa tak, ako Ty vtedy- "rúhala" pri takýchto myšlienkach.
Chcem tým povedať, že možno potrebuješ slobodu, že sa dusíš a že hoci to v podstate nie je objektívne "správne", Ty subjektívne to tak proste cítiš, trápi Ťa to a asi si nepomôžeš...keďže si sa už zrejme snažila.
"LEN" jedna vec je tu (podľa mňa" kľúčová, ktorá jednoznačne hovorí PROTI "slobodnému životu"- deti...tým by si veľmi ublížila, rozbil by sa im domov, istota...v posledných rokoch je čoraz "modernejšie" myslieť na seba, neobetovať sa deťom, lebo veď načo, aj tak raz budú mať vlastný život a také bla bla bla...ja osobne tieto názory veľmi neuznávam- deti sme porodili a prvých cca 20r. ich života máme za ne- a za ich šťastie- a tým aj štart do života- zodpovednosť.A to je podľa mňa najdôležitejšie.Najprv dieťa, POTOM ja...Bodka.
Takže, ja by som asi počkala, kým deti vyrastú, osamostatnia sa, dovtedy by som žila najlepšie, ako viem, aby som sa necítila tak nanič, ako sa cítiš Ty- ALE bez ničenia domova a rodiny...Na 2. strane aj voči tomu manželovi je to nefér, ak je taký fajn, ako ho popisuješ- ale s tým si asi nepomôžeš, keď to takto cítiš...je to ťažké, viem. Držím palce, nech sa rozhodneš a konáš správne-tj. tak, aby pre to trpelo čo najmenej nevinných ľudí
kareta: Ok, pak by me zajimalo, jestli mu to rekla ajak to dopadlo.
Protoze z clanku to nevyplyva a skoro bych se vsadila, ze chudak manzel nema tuseni, ze se pani onuduje.
Já bych na Lydii nebyla tak krutá. Myslím, že jí rozumím, také často přemýšlím nad tím, jak být šťastnější, jak více naplnit svůj život, i když podle objektivních kritérií se mám dobře a měla bych tedy být spokojená. Mám ráda změny, akci, potřebuju se na něco těšit.
Rady, ať se Lýdie začne věnovat koníčkům a podniká něco s kamarádkami určitě nejsou špatné, ale obávám se, že její problém úplně nevyřeší. Myslím, že chce hlavně vylepšit svůj vztah manželem. Hodně příspěvků zde vyznívá, jako by šťastné partnerství bylo o tom, že muž vydělává peníze, nehodí do hospody, ženu nemlátí. Opravdu je to vše, co má člověk od manželství očekávat? Kde je láska, porozumění, sex, společné koníčky?
Bohužel, co poradit příliš netuším, zvláště jestli je manžel v tomto stavu spokojený. Asi si s ním zkusit promluvit, jestli mu to vyhovuje, co očekává, jaké má dál plány do života, zda-li by chtěl zkusit něco nového. Ale chlapi (alespoň z mé zkušenosti) neradi hovoří o nějakých pocitech... Nějaké nové koníčky určitě, kadeřník, víkendový relaxační či sportovní víkend bez manžela..., třeba ho to vyburcuje z letargie a také se pokusí vztah také oživit. Ale vyřadit manžela z veškerých společných aktivit a všechny je dělat sama, je podle mě spíš cesta k odcizení a ne ke zlepšení vztahu. Co třeba jet na dovolenou místo v létě v zimě, na jaře či na podzim, zvolit nějaký jiný styl dovolené, než na který jste zvyklí.
já to celkem chápu, prostě stereotyp,
ale zkus se na to podívat takhle: kdyby ses rozvedla, co by bylo jinak? mohla by jsi chodit na výlety, do kina, cvičit, věnovat se víc sobě? zkus si představit co by jsi dělala, kdyby ses opravdu rozvedla a pak popřemýšlej nad tím co ti v tom brání ted. myslím, že v podstatě nic, tak si zkus najít nějaké aktivity bez manžela a třeba když uvidí, že něco podnikáš tak se přidá (nebo budeš chodit bez něj a to by jsi stejně dělala i po rozvodu)
jo, lidove se tomu říka páli ho dobré bydlo.... ale myslim, že to má sem tam kazdý, včetně těch dobrých duší, které se do tebe tak pustily.
chce to změnu v hlavě. přestat čekat co manžel vymyslí. nevymyslí. chlapi už sou takovi, ale dyť přece proto, že aktivity vymýšlíš ty neznamená, že je to špatně. a to platí jak o výletech, tak asi i v te ložnici....
jo a nemyslím, že potřebuješ koníčka. potřebuješ spíš projekt. něco,kde je viditelný postup, nějaký cíl....
Stanik: no...tohle JE nedostatek...kdyby nebyl, tak se o sexuální frekvenci vůbec nezmiňuje a napíše, že v sexu si rozumí.
dadka: souhlas v tomto pripadku, by maly pruplesk neuskodil.. jak jsem jinak proti domacimu nasili...
dadka: taky mě to tak napadlo....
Bellana: a co je jako dost? to co tvrdi nejake dementni pruzkumy?
dulezity je snad to, co vyhovuje obema ne?
zajimalo by me, jestli pokud pani nevyhovuje frekvence nekdy neco kvakla a zda manzela vi, jak je panicka rozmazlena a jestli tusi, ze ji neco vubec vadi.
Dle meho pani nevi co by uz si vymyslela.
Jak rikal jeden pan docent z Bohnic ... "ti permanentne stastni, maji pyzamka lezi u nas na oddeleni "
