Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Stanik: to znám....my když měly svého vlastního a já se na muže nas....tak ho vzal do náruče a mluvil s ním...koukej na paničku, ona s náma nemluví....no a já se začala smát a bylo po nas..ání..

Jinak já jsem psí člověk a manželovi jsem jasně oznámila hned za začátku vztahu, že do mého života pes patří a až na to budou vhodné podmínky, určitě budu chtít psa pořídit - aby to věděl předem a mohl kdyžtak včas utéct Neutekl a psa jsme koupili oni v létě, teď je mu 8 měsíců a i když umí pěkně zlobit, je to naše zlatíčko. Muž měl ze začátku spíš přístup "když chceš, tak teda jo, koupíme psa, ale já tomu vůbec nerozumím a neumím s nimi zacházet" a teď ho cvičí, hraje si s ním a vymýšlí nejrůznější aktivity. Ono někdy stačí jen mít trochu otevřenou mysl a nezavírat se ve svých stereotypech a život nakonec může být ještě lepší než předtím.
Jak říkám, kdybych byla na tvém místě (tedy bezdětná a smířená s vědomím, že už nikdy žádné děti mít nebudu), měla bych už dávno aspoň tři psy.

Především bych si s manželem promluvila a přiměla ho upřímě se zamyslet a říct, co ho k touze po pejskovi vede. Opravdu chce přímo pejska nebo jen jakoukoliv cestu ze stereotypu, změnu nebo naplnění v životě a pes se zrovna nabídl sám? Asi není tak spokojený, jak sis dosud myslela. To rozhodně řešit chce, ale pokud k sobě budete upřímní, můžete nakonec najít i jinou cestu než zrovna pořízení psa.
A jinak, samozřejmě, že dospělá fenka nějakých přátel ti narušovala poklidnou domácnost a soukromí, protože je pravděpodobně zvyklá na úplně jiný režim, vaši domácnost nezná, i pro ni bylo všechno nové a nevěděla, co a jak, co smí a nesmí a jak to u vás chodí. Kdybvyste měli vlastního psa, kterého byste si vychovali od štěněte, nic by ti nenarušoval, protože by do vaší domácnosti patřil a všichni byste věděli, co od sebe navzájem čekat, pejsek by se přizpůsobil vašemu režimu. Hlídat krátkodobě vpodstatě cizího dospělého psa a mít vlastního je úplně něco jiného.

sharon: 9:58 - neco na tom bude.. kolikrat se doma stane, ze manzel rika: co jsi to rikala? ... Tobe nic, bavim se se psem

Almega: pujceny pes neni to, po cem pan touzi. PO te lasce a souhre, kterou sdilis porad. Kdyz muj muz rekl, ze si poridim epsa, bala jsem jestli to dam, jeslit to budu umet...pak prisel druhy... ted si neumim predtsvait, ze bych nemela dva, natoz abych byla bez psa uplne. Kdyz si je nekdy pujci tchynka na dovcu.. prvni dva dny si clovek rika.. tak fajkn, zaridim to a to, muzu z prace na kafe s kamoskou a nemusi jit nejdriv vencit.. ale od tretiho dne se mi neskutecne styska.
Navic kazdodenni pohyb ve sviznem tempu zaruci, ze nenaroste prdel a michelinky kolem pasu

ja si myslim, ze jde spi o tom, dohodnout se na plemeni, ktere vam bude vyhovovat obema. Me temperamntem vyhovuji tui nasi debilci.. ale jako nekomu komu je prijemny poradek, bych kavalirky nedoporucova, jsou z nich chlupi a nestastna byste byla , ale co hur oni.
No manzel aje mi lito, s nekym , kdo nema rad psy, jen kvuli tomu, ze je liny vencit bych nevydrzela ani pet minut.

Renee: to snad bylo myšleno s nadsázkou......on může klidně lítat za milenkou i se psem...

Asi jste měli půjčenou temperamentní fenku temperamentních majitelů, že ti viditelně "narušovala prostor". S vlastním psem to může být úplně jiné. Když se nějak zvlášť neutnete ve výběru plemene (loveckého psa fakt ne), tak můžete mít za pár let, až přejde štěněcí věk a puberta, doma poklidnou idylku, kdy ty budeš sedět s knížkou a pes ti bude hřát nohy , zatímco manžel bude ten, se kterým se chodí na procházky a blbne venku. Psi se dokáží hodně přizpůsobit životnímu stylu své rodiny a nic nenarušovat. A jednou budeš třeba ráda, že máte s manželem zažité jako letitou samozřejmost, že se na ty procházky chodí. Ona je to nutnost, ale v důchodu se pak už tak nechce, když se nemusí.

Myšlenkové pochody některých diskutujících mě pobavily. Jistě, když Marie na pořízení psa nepřistoupí, manžel půjde a sežene si milenku Kdyby si vymyslel, že chce mít v obýváku vodotrysk, tak byste mu to taky odkývaly? Některé zřejmě ano, jen aby proboha neutekl.
Pořízení psa je závažné rozhodnutí klidně i na 15 let. Pes je trochu jako dítě, člověk se mu musí neustále věnovat. Vím o čem mluvím, měla jsem psa a byla s ním opravdu práce. Při chození do zaměstnání to nebylo vůbec lehké. A pokud člověk není vyloženě pejskař, který psy miluje, může se mu to časem dost zajídat. Je docela možné, že by se manžel Marie zapáleným pejskařem stal a o psa by se plně staral. Ale je taky možné, že by ho to za rok přestalo bavit a pak by se dostali do situace, kdy by se akorát hádali o to, kdo půjde venčit, protože by to ani jednoho nebavilo
Těžko radit. Já už mám jasno - dokud jsem pracující, psa si znovu nepořídím. Nemám na něj čas a pes by byl celé dny doma sám. Mám psy velmi ráda, ale pouvažuju o nějakém, až do práce nebudu muset chodit.

Vždycky jsme měli kočky, jsou asi míň náročné a své, ale taky dovedou dělat naschvály a nepořádek, jak píše třeba Almega, před rokem jsme si pořídili pejska jorkšírka, je maličký a není tak náročný třeba na venčení, stačí když ho chvíli honím po zahradě, nemusíme ujít třikrát denně 5 km, aby se unavil, nelíná, ale je ho potřeba stříhat a aspoň občas česat a i když to mrňous, taky chodí po zemi, takže naťapká a nanosí z venku třeba bláto...taky je potřeba počítat s tím, že tihle mrňousci mívají různé vrozené vady, třeba s naším jsme museli na operaci s kyčlí a hned jsme byli ,,lehčí" o šest tisíc, ale neměnila bych, bez těch chlupatých potvor bych si už život nedokázala představit, když mi není dobře, donutí mě vstát a věnovat se jim a člověk pak tak nějak zapomene myslet na sebe, rozesmějí mě, když se pesák honí s kočkou, je to lepší než groteska...
Můj taky moc nebyl na zvířátka, ale pejska si opravdu zamiloval, ale veškerý úklid je na mě a i venčení po něm chci jen ve vyjímečných případech...
Asi je to opravdu jen na vás dvou, jak se domluvíte a co jste schopni obětovat...
Almega: tak schválně, co která baba poradí...

já bych neprotestovala, pes se dá vychovat, (vlastní zkušenost) nic nezničí ale hlavně, dává člověku nevýslovný pocit štěstí a lásku, kterou mu žádný partner ani děti nedají.
Já kdybych byla mladší a neměla další zdravotní potíže, okamžitě si psa pořídím. Takhle se jenom těším , když mi přivede syn jejich Charlieho. Je to maltézák a ten vůbec nelíná, chce jen pravidelně trochu ostříhat. Já mého kdysi stříhala sama . Po vlastní zkušenosti vřele doporučuji, není nic krásnějšího než přitulit k sobě takového mazlíčka.

Myslím si,že se váš manžel klidně může domluvit s někým,kdo už psa má a nemá na něj tolik času,že si ho bude "půjčovat" a chodit s ním ven...Vlastního psa bych nechtěla,nejen,že smrdí,padají z něj chlupy a špína,když přijde z venku,ale ještě se s ním musí minimálně 3x denně jít ven,i když se nám nechce pro špatné počasí nebo lenost ani vyjít z baráku! A kde jsou další mínusy:pes může onemocnět (nebo my,a kdo s ním půjde ven??),pes může když je doma sám celou dobu štěkat a otravovat život sousedům,pes se může počůrat neb i pokakat třeba na koberec,z nudy zničí zařízení bytu....atd.atd.My máme doma kočku,i s ní je někdy opruz-padají z ní chlupy,ačkoliv ji neustále vyčesáváme,má špinavé tlapky z terasy,kam chodí na WC.Občas se stane,že se někde vyblije-obvykle na koberec,ale taky (ze vzteku,že něco nebylo po jejím) do manželovy pantofle...Dvakrát se vyčůrala schválně manželovi do postele... Zkrátka,s každým zvířetem je doma práce,stojí čas i peníze.Máme ještě akvárium s rybičkami,je uklidňující se dívat,co tam ty mršky dělají,ale taky se to musí čistit a pod.No a k tomu ještě dcera vyhrála v tombole malého králíčka,tak další starost i radost-je úžasně mazlivý a milý,ale rozhazuje seno,i piliny,zkouší kdeco dřevěného hryzat....Bez zvířat je větší pohodlí a bezstarostnost,nemusí se řešit,kdo se o ně postará,když odjedeme na dovolenou ...Tak teď babo raď....co zvolit !!!

Kadla: máš pravdu kočky jsou prostě dokonalé :-).

Tohle si fakt musite vyresit vy dva spolu. Jak uz tu padlo, kazdy sem muze napsat svou zkusenost, ale jsme tu prevazne zviratkovy. Me neporadek a klidne vecery neprijdou jako dostatecny argument k tomu proc nemit psa nebo jine zvire. Ale to jsem ja...
Jinak pokud by jste nakonec prece jen do toho psa sli, tak doporucuju nebrat stene. Ten kdo nema s psi vychovou a souzitim zkusenosti, tak stene pro nej muze byt dost komplikovane... pokud by jste prece jen do stenete sli, tak urcite studovat a radit se, chodit na cvicak, nepoustet se do vychovy jen tak, instinktivne, at neco neprosvihnete... a jak uz tu padlo, poradit se a peclive zvazit vyber rasy...

Marie, kupte malinké štěně a vychovejte si ho vy podle svého....jasně že když hlídáte cizího tak to není ono....
my když hlídáme od vnučky pejska , tak to doma pootvírám všechny dveře aby měl kluk výběh , on se vylítá a je klid....zalehne a chrní...
uvidíš jak si zvykneš bude to tvůj miláček a manžel půjde stranou....