Manžel si chce pořídit psa
Ahoj, jmenuji se Marie a je mi 46 let. Jsem už 21 let vdaná za báječného muže a bydlíme spolu v menším panelákovém bytě 2+1, který jsme si před dvěma lety velice pěkně zrekonstruovali a zařídili. Žijeme velmi spokojeně, už jsme se dávno smířili s tím, že nám bohužel nebyly dopřány děti. Máme pár dobrých přátel a de facto nám vůbec nic nechybí. Nebo jsem si to aspoň až donedávna myslela.
Před dvěma měsíci jsme „hlídali“ kamarádovu roční fenku kokršpaněla. Pro mě to byly dva týdny utrpení. Nejsem zvyklá na takový rušivý element ve svém soukromí, mám ráda svůj klid, své tiché večery nad knížkou a posezení 
s manželem nad sklenkou vína, svůj pořádek v bytě, věci na svém místě. Nejsem žádná fanatická uklízečka, ale pořádek je mi velice příjemný.
Nyní bylo všechno vzhůru nohama. Naštěstí se fenky ujal manžel, trávil s ní spoustu času a chodil s ní na dlouhé procházky ven. Občas jsem se k nim přidala a celkem se mi to líbilo, ale každý den bych to opravdu nechtěla. Fenka byla moc roztomilá a byla s ní legrace, ale také spousta starostí a škod na bytovém zařízení. Přesto se manžel s fenkou velice sžili a on pak těžce nesl, když ji musel vrátit.
Bohužel se stalo to, čeho jsem se obávala – před pár dny mě manžel seznámil s přáním pořídit si vlastní štěně. Ač ho mám opravdu moc ráda a chápu jeho touhu, v tomhle případě jsem v pasti. Jedná se o tak zásadní zásah do mého soukromí, že opravdu nevím, jak se k tomu postavit. Co byste dělaly na mém místě vy? Děkuji za radu.
27.1.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 119 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel si chce pořídit psa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
V podobné situaci jsem byla před 20 lety, manžel taky chtěl psa, děti jsme tehdy ještě neměli. Byla jsem proti, protože jsem si prostě život se psem nedokázala představit, vyrostla jsem v rodině, kde byly maximálně rybičky (ono taky 5 lidí v paneláku bylo tak akorát). Dopadlo to tak, že prostě přinesl štěně domů - já byla asi půl hodiny naštvaná, ale když jsem viděla to psí mimčo, jak pláče po mamince, bylo mi ho líto a hned jsem ho adoptovala - však ten můj dobře věděl, že mám soucitné srdce a že pejska nevyhodím do popelnice
. Po roce jsme si vzali ještě jednoho nalezence a až jako další přibyl do rodiny náš syn. Dneska už máme zas dalšího pesana, ti dva už jsou pár let v psím nebi a my vydrželi bez psa asi dva měsíce, než jsme si pořídili dalšího. Přitom jsme si plánovali, že dalšího si vezmeme až na podzim, jezevčík umřel v březnu, ale osud to nakonec rozhodl za nás a když jsme viděli toho našeho voříška, nešlo mu odolat a vzali jsme si ho v květnu.
.jpg)
sevenofnine: My máme úplně obyčejné kočky a taky umí různé věci.. jedna aportuje, dvě s námi chodí na procházku (bez vodítka, prostě s námi jdou, ale ujdou jen 3 km, pak už nemůžou 
), umí poslechnout na několik příkazů.... Kočka se dá taky vycvičit, jen to chce důslednost...
a rozhodně se poradit s výběrem psa....protože lovecký pes...kokr...je živý a potřebuje hodně pohybu...tak hledat ve společenských...
někdo tu říkal, vzít si starší a vychovaného psa...to není špatný nápad, protože vychovat štěně je náročné...chyby se jen těžko opravují...
my po dlouhé debatě i úvaze pořídili kočku, máme posvátnou birmu, povahově je něco mezi pejskem a kočkou (umí přijít na jméno, aportuje a je moc mazlivý, přilne k člověku ne k domu), chodíme s ním ven na vodítku, když se nám chce, kocourek chodí rád, ale nevyžaduje to, nesmrdí (venku si ho psi nevšímají, neutočí na něj), bereme ho na návštěvy, jezdí s námi na chatu. Takový hodně trpělivý, mazlivý kočkopejsek :-). Zkuste se podívat na nějakou výstavu psů/koček/ostatních zvířat a třeba se domluvíte na nějakém kompromisu. Já bych se na Tvém místě trošku bála nenaplněných touh manžela, on je v 50 ještě velmi žádaný (navíc bez závazků) a je škoda aby mu foukala ego nějaká třicítka ... snaž se najít něco co nejmíň zasáhne do Tvého soukromí, ale úplně bych zvíře neodmítala.
Lisa - 27.1.2012 8:26 
dítě taky dovede udělat pěkný binec v bytě,proto jste asi žádné neadoptovali, že?
nějak mi přijde 46...nejkrásnější leta ...a sedět doma? se psem se alespoň dostanete do přírody....
Já si narozdíl od některých ostatních myslím, že by ten pes klidně mohl být jen manželův, proč ne? Pokud tedy paní nejsou psy vyloženě odporní a ví, že by se nestalo, že by ho po pár týdnech vyloženě nenáviděla, tak by měla souhlasit. Třeba si ho časem taky zamiluje a pokud ne, tak to prostě bude manželův koníček. Manželovi evidetně něco chybí, když se do pejska a péče o něj tak zamiloval. A tohle by to mohlo vyřešit. Není snad malé dítě, které si nedovede představit, jakou práci a na jak dlouho, pes přináší. Takže by se klidně mohli dohodnout, že pes bude manželův, pouze spolu vybrat nějakou nenáročnou rasu vhodnou do malého bytu, co málo líná, a on převezme všechen výcvik, krmení a venčení. Paní by se přidala, jen pokud by chtěla (a opravdu by z toho mohl být další hezký společný rituál, třeba večer venčit spolu), popř. když by skutečně nemohl, v nemoci, apod. Samozřejmě člověk napadne, co by bylo, kdyby se manželovi něco stalo, tak by třeba bylo řešení pořídit si už pejska staršího, s milou povahou a základně vychovaného. Jediné, co by pak paní Marie musela skousnout, je ten pořádek - asi bych spíš volila spokojeného manžela, evidentně mají hezký vztah, tak ho určitě chce mít šťastného, než načančaný byt.
.JPG)
Linda: 
.gif)
Muj si kdysi chtěl do bytu pořídit papouška,také jsem byla proti
ale byl krozový plán,že bude v kotelně,ale v paneláku není jiná možnost než v bytě,o to to je horší.
Rozeberte,jak by to bylo s venčením atd atd,třeba se na něčem shodnete a dohodnete pro spokojenost obou,třeba by i akvárium bylo řešení..
Navrhuji výměnu manželů, já bych táák chtěla psa a manžel je nesnáší 
naštěsí mi, ač nerad, aspoň toleruje kočky
Pokud se chodí do práce,vubec bych do toho nešla a jste sami dva,
na duchod bych si psa,natož štěně nepořizovala také,
stačí,když mi ted není dobře,,či jen prší a už je problém s venčením
No, pokud paní psy nemusí, tak bych to rozhodně přes koleno nelámala. Já taky nejsem pejskař a psa bych nechtěla. Přestože proti nim vlastně nic nemám. Ale jsem kočičí máma, protože kočky mají povahu, která mi vyhovuje více než psí. Takže by se paní měla zamyslet, jestli - když ne pes - by nešlo nějaké jiné zvíře .. A pak to probrat s manželem. Ani jeden z nich by neměl toho druhého nutit do ničeho, co jim není vlastní a co by jim vadilo. Ale bude to těžké. Manžel zjevně psa chce... Nevím, jestli je tady schůdný nějaký kompromis.
.jpeg)
Lisa - 27.1.2012 8:26 
dadka: náš kocour voní jak králíček Azurit (rád spí v koši s čerstvě usušeným prádlem)
.jpg)
Drahá Marie, mezi rádky ctu, ze chces od nás radu jak manzela presvedcit o opaku, ale tady jsi na spatném serveru - pulka z nás jou psí mámy, druhá pulka kocici a obcas se najde i jiná zver.
Sla bych do kompromisu - pes ano, ale ty si projdes internet a prectes co která rasa obsahuje za práci a povinnosti a co vyzaduje a podle toho rozhodnes jakého psa. Zrovna kokrspanel nepatri mezi nenarocny rasy. Neporizovala bych stene, to je jak demolicni ceta, ale uz starsího psa. Pokud se mu budete dost venovat, nebo aspon manzel, neznici vám nic. Pes nicí nábytek podobne kdyz se nudi. A do 2+1 bych volila nejakou mensi rasu treba jorksíráka a ne vlcáka.
My máme dva jezevcíky. Pravda muzou vsude, ale máme kozenou sedacku a pres ni prehozenou deku aby nechtene neposkodili kuzi drápkama. Vyclenili jsme jim predsín, tam jsou zavreny kdyz jsou doma samy. Za prvé jim to dává pocit jistoty / bezpeci - proste vedi kdyz se jde na pelisek tak odcháime a az se vyspi zase prijdeme. A kdyz tam neco znici tak je to jenom predsin. Kdyz byla mladsi stene podrápala tapetu vedle dveri jak si myslela, ze ji to pomuze dostat se dál po dome. Po pár tydnech ji doslo, ze i to nepomuze a pretapetovat predsín o velikosti 2x3m nebyl problem, od te doby neznicily nic.
Existuji i rasy ktere pelichaji minimálne nebo vubec, takze ani chlupy po zemi nemusis resit..... jak jsem uz psala, ty o psech nic nevis, projdi si intrnet, diskuze a ptej se aptej se. A Manzelovi rekni na rovinu ,ze se ti pes do bytu nelibi, ale jses pro kompromis, pokud pes tak ty rozhodnes jaky.
Vezmu to z jiné strany než chlupy, smrdí-nesmrdí, škody v bytě......
Procházky se psem místo večerního povalování se u knížky a vína jsou daleko přínosnější pro zdraví vás obou. A možná, že po tolika letech váš vzah přešel do trochu nudného klidného stereotypu - a protože máš fajn muže, nepořídil si mladší milenku a s ní dítě, ale přesto touží po spřízněné duši, která ho bude bezmezně milovat a se kterou si může hrát a dovádět- a tou je jednoznačně pes.
Slova jako rušivý element, mám ráda svůj klid, všechno vzhůru nohama - ve svém věku jsi prostě zpohodlněla a nechceš to měnit.
Něco jiného je cizí a něco jiného vlastní pes. Zkraje sice štěně většinou nějakou škodu udělá, ale pokud je vedeno důsledně, velice rychle ví, co může a co nesmí. Je to stejné jako s dětmi.
Pes tě bude milovat taky - pokud bude váš - a ty si musíš sama rozhodnout, jestli máš svého muže natolik ráda, že mu vyhovíš a pořídíte si opsa, nebo máš raději své pohodlíčko a pořádek (a on si možná najde jinou spřízněnou duši).
