Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

I u nás měl každý pocit, že nám musí radit, jak prvorozeného pojmenovat. Já se vzepřela tradici a místo Honzy máme Michala. Když jsem čekala druhé dítě a pak se ukázalo, že jsou to dvojčata, tak jsme všem oznámili, že jména se dozvědí až se děti narodí. Taky tchýnina první reakce na jména dětí byla negativní. Ale nakonec Anetku i Petrušku miluje až nekriticky. Nevím proč mají někteří pocit, že musí poradit anebo trvat na jménu. Miminko čekáš ty a manžel a vy máte právo dítě pojmenovat. I kdyby jste vybrali Esmeraldu, Isoldu, Máju nebo jiné vysoce moderní jméno. Chudáci děti co se takhle jmenují.

My jsme se dohodli na Ondřejovi,ale já pupíku celou dobu říkala Honzo, no a nakonec to Honza je Jenže je podobou věrná kopie svého otce a tak mu celá ulice stejně říká Stando
Prostě dejte úplně jiné jméno a obě babičky vezměte za kmotry(teda v případě,že dáte dítko pokřtít) pak dostane další jména po kmotrách.
Osobně nejsem zastáncem opakování jména v jedné rodině, jsou s tím jen zmatky a pak se kvůli rozlišení o kom je vlastně řeč,říká stará "Lída" a malá "Lída" a to se mi vůbec nelíbí.

Esssi: maminky je mi moc líto. A doufám, že se dočkáš té vysněné holčičky.

u nás se jména nedědí, ikdyž můj táta a děda se jmenovali stejně a byl s tím věčný problém. Jestli došla pošta, tak se řešilo čí je, jestli na ně někdo zavolal jménem, tak na kterého to platí, no prostě hrůza. Já bych nikdy nedala svému dítěti jméno po nikom z rodiny a taky jsme to tak udělali. Když se narodila dcera, dala jsem jí jméno já a ikdyž se narodil syn, tak mu dal jméno manžel. Jména to jsou taková, která v rodině nejsou a podle mě to tak má být. Jste rodiče, tak si dejte jméno, které se Vám líbí. Tím neublížíte ani jedné straně a musí si na to zvyknout.Důležité je, aby byla dcera zdravá a ne jak se jmenuje a jestli pokračuje v tradici rodiny.

Takže suma sumárum v této situaci bych se vyprdla na všechny uražené neb dotčené babičky a dala úplně jiné jméno dle své libosti, je to vaše dítě a ne prarodičů!!!!

No asi takhle, já mám křestní jémno po babičce...a jsem ráda, moje babička je úžasná dáma..čekáme třetí dítko, po dvou klucích-vybírali jsme jména podle toho, jak se nám líbila a máme Ondřeje a Štěpána, doufám v holčičku a kdyby fakt byla, dostane jméno po mojí před 5 měsíci zemřelé mamince......jinak ani v jedné rodině žádná tradice naštěstí není, naproti tchánům na vsi bydlí rodina, děda,syn i vnuk samej Václav, jsem zvědavá, jak se v tom vyznaj:-)

Já bych už z principu jméno po sobě ani po manželovi nedala, každý jsme přece originál!

Na druhou stranu obě jména - Kateřina i Ludmila jsou natolik krásné (Ludmila dokonce ne obvyklá, do té bych klíďo šla)
A nakonec, Ty jsi Kateřina, přiklonila bych se tedy k Ludmile, ale vašim by to asi bylo líto
Tak jedině vybrat jméno sami

Já jsem dala Vojtěcha, protože ve druhém měsíci těhu řekl šéf: co dělá Vojta? (měl na mysli, zda mám ranní nevolnosti
Pracovní jméno pupíku zůstalo.
Až po narození jsem zjistila, že přímo proti našemu domu je kaplička sv. Vojtěcha.

Druhý Matyáš - Matýska jsmě chtěli ještě před svatboou.. neylo co řešit.

U nás v rodině se jména dědí, v přítelově rodině se dědí jméno mužské. Proto jsme se rozhodli (až budeme mít děti) dát jim úplně jiná jména. Jak psala Bridgetj, ten zmatek za to nestojí. Ale zase mi mamka vyzvedávala poštu, když se jmenujeme stejně .

U nás se rodinná tradice nedodržuje, jen moje maminka řekla, když se narodil syn, že si sebou přinesl pěkné jméno a mohli jsme jej dát-( jak mi bylo líto, když jsem dostala dárek k narozeninám se slovy-to máš k narozeninám i svátku ), takže syn slaví jmeniny až o šest měsíců později, aby to měl pěkně rozložené
A ještě jedna perlička na stranu ukřivděných babiček, které chtějí jméno dle svých představ-když jste dali vnukovi takové nevhodné jméno, které se mi vůbec nelíbí, tak si s vámi nepřipiju

No, taky bych se přikláněla, pokud bys nelpěla na tradici, dát úplně jiné jméno. Tím neurazíš nikoho nebo všechny. Jináč v rodině mého přítele je jedno jméno opravdu tradice. Můj přítel je už čtvrtý a myslí si, že pokud bysme měli kluka, tak bude po něm. Šeredně se ale spletl. Jasně jsem mu řekla, že tam blbé jméno dítěti v dnešní době dávat nebudu. No, vyslechla jsem si taky dost. A jeho jméno??? Ferdinand. Jednou jsem mu z legrace řekla Ferda mravenec práce všeho druhu a celý den se se mnou nebavila ani klika od záchodu Ani já mu neříkám jeho jménem páč mi nejde přes zuby. Říkám mu přezdívkou. A po pravdě, já jsem Ludmila, ale ani tak bych po sobě nedala jméno. Máme s mámou stejné jméno a vím jaké to bylo s poštou, telefonama, .... prostě chaoz.
sallie: Ono je hezké dvě jména. Ale vem si Kateřina Ludmila ..... Nevejde se ani do kolonky. Bohatě mi stači, moje Ludmila s dlouhýýýým příjmením.

Pojmenovala bych dítě po svém, ať si babičky trhnou haxnou. Aspoň tě budou pomlouvat obě shodným dílem.

Katko a co dat uplne jine jmeno a to nerict nikomu - at se s tim poperou po porodu - to uz pak budou z miminka tak poprdeni, ze jim to vadit nebude.

dala bych dvě jména....

U nás se děti naštěstí nemusejí jmenovat podle rodičů. Ale naše rodiče docela zaskočilo jméno, co jsme připravili pro holčičku, byly takové ty řeči: Uvědomte si, že to jméno bude nosit celý život. A narodil se kluk. Za dva roky to byla opravdu holčička, a to už si na to zvykli. Nikdo si teď neumí představit, že by se naše teď už dospělá dcera jmenovala jinak.

V mé i manželově rodině byla tradice pojmenovat děti po rodičích. Oba jsme se velice rychle shodli, že ani jeden nechceme, aby se děti jmenovaly po nás.

Mně osobně to připadá, jako že dítěti vnucuji, jaké má být, že syn má být kopií otce. Předem se mu upírá právo na hledání vlastní cesty.

Pokud ale chcete zachovat tradici, nebylo by řešení dát dvě jména?