Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

ax: Ale platit někomu byt, byť malý a ne luxusní, je v dnešní době osmitisícová pálka

a myslíš, že když ji bude mít i s miminem doma, bez koruny, bez práce, něco tím ušetří ? Navíc bude při své povaze nucená skákat kolem jejího mimi, místo toho, aby se věnovala svému puberťákovi

a....:pod to se podepisu

Uplně chápu otce.Mám doma podobné.Nemusím manželova syna a nepřála jsem si aby k nám chodil. Kluk se přetvařoval a manžel slepě věřil.Až když nás vykradl konečně k nám nesmí. Mateřská láska je uplně slepá.Soni dceři není 15 a když měla rozum opustit rodiče,at se stará. htěla dítě,tak at si ho vychutná,at ví co to onáší. Pokud budou rodiče děti pořád tahat z bahna nikdy se sami nenaučí ničemu.Zafnukají a když jim otrne jsou zase v trapu a těžko dítě potáhne sebou.Ještě ji otec nepřijmul a matka už do ní pere peníze.Jak k tomu přijde syn?Sama mám tři dcery a vím o čem mluvím....

Minda: To je vpodstatě takový osudový rozhodování. Když si nevsadíš, tak si budeš mít stále výčitky, že jsi neudělala, co jsi mohla, že jsi mohla něco změnit, nebudeš mít čistí svědomí. Pokud to dávání a pomoc cítíš jako oběť, pak to samozřejmě nemáš dělat. Já bych to cítila, jako že dávám šanci, která bude buď využita nebo zahozena. To už ovlivnit nemůžu.
Upřímně řečeno, kdyby dítě tu šanci nevyužilo, zas bych hledala chybu u sebe...kdy jsem asi udělala ve výchově chybu..

Ano muze se stat, ze se matka znovu zblazni a babicka se bude MUSET starat. Ale vzdyt je to jeji vnouce. Ja teda vnoucata nemam, ale tak nejak tusim, ze ta babicka (a deda samozrejme) budou mit k tomu mrneti nejaky vztah a ze se treba i budou chtit starat. Ne jen muset. Tuhle situaci znam osobne. Z pohledu toho vnoucete. A diky Bohu za moji babicku a dedu

ax: Aha, to máš pravdu. No já v ČR nežiju už přes 20 let, tak nemám ponětí, jak to tam v těchto případech chodí. Určitě by ale matka s dítětem nezůstaly na ulici, už tu někdo zmiňoval Azylový dům. Tyhlety informace si měla dcera zjistit a oběhat HNED jak odešla od přítele. To, že se "stěhovala po známých" a na maminku se obrátila až za pět minut dvanáct mi právěnaznačuje její nevyspělost a tím pádem další problémy do budoucna. Přesně jak píšeš v předchozím příspěvku, měla jít na potrat. Neudělala to, sama se rozhodla dítě mít, tak se o něj i o sebe musí postarat a ne hledat, kdo se postará o ně o oba. Nevím, jak to u vás chodí s mateřskými příspěvky a tak... Snad jsou v tom Azylovém domě pracovníci, co budou schopni jí poradit a nějak nasměrovat...

Minda: Souhlasím s tím, co jsi napsala. Ale bohužel je to všechno o penězích. Nevím, kolik bude Sonina dcera dostávat mateřskou, ale asi jen nějaké minimum, z něhož by ani minipokojík sama neutáhla, takže by jí stejně musela pomáhat Soňa. A sehnat levné bydlení je nemožné, dneska i nejmenší garsonka stojí 7-8 tisíc, což by Soni vyšlo pěkně draho. Spolubydlení někde např. se studenty či pracujícími vyjde levněji, ale taky nepřipadá v úvahu, nikdo netouží poslouchat celé noci řvoucí dítě. Nastěhovat si ji k sobě je nejlevnější, málokdo má na to, aby živil dvě domácnosti.

ax: Právě, chybí tu dceřin úhel pohledu... Jestli se opravdu zgruntu změnila a chce začít nový život, nebo jestli chce jen pomoci přestát těžké období a pak se zas k rodičům obrátí zády...
Proti Soni se to může obrátit jedině v případě, že si dceru nastěhuje zpět k sobě domů. To jí pak dcera bude viset na krku a ona nebude mít na výběr... bude se MUSET starat... Dcera by měla mít své vlastní bydliště, i kdyby to měl být jen mini-jednopokojáč, pak maminka může pomáhat a starat se, jak chce, kolik chce a kdy se jí zachce a jak uzná za vhodné... A kdyby se s dcerou nepohodly, Soňa se může vrátit domů do klidu, k manželovi...

Minda: Drsná zkušenost.
Já už jsem to tu jednou psala, že si myslím, že Sonina dcera měla jít na potrat. Nechat si dítě, nemít mu co nabídnout (leckdy ani tu lásku) a spoléhat, že se o mě postará někdo jiný, podle mě není dospělé rozhodnutí.
V dopise není psané, jak se ke svému těhotenství a k matce a otci dcera staví, jestli se na miminko těší a má snahu zpytovat svědomí a urovnat vztahy s rodiči. Soňa by jí měla pomoci, vyčítala by si to, ale musí počítat i s případem, že se to obrátí proti ní.

a....: Nebo si do konce života vyčítat, že jsi vsadila? Chceš tím říct, že matky nemají na výběr a MUSÍ se obětovat?

a....:

Minda: No to je totiž ta mateřská láska- dávat a neočekávat žádnou vděčnost. Strašně neracionální a nebezpečná emoce Prostě to nemůžeš brát tak, že se ti tvá dobrota vyplatí, zúročí, je to sázka do loterie, bez jakékoli záruky. Ale pokud nevsadíš, budeš si to třeba do konce života vyčítat.

Pro ty, které si myslí, že pořísením dítěte dcera "dospěje" nebo "zmoudří" píšu vlastní příběh. Dcera si pořídila mimčo v 16ti, s partnerem jim to celkem klapalo, až se vloni přihodilo něco vážného v jejich rodině, oba to odnesli šokem, on zareagoval nevěrou, ona naprostou netečností, která vedla až k tomu, že ji po několika měsících vyhodili z práce. Tou dobou jsme bydleli ve společném domě, pomáhala jsem jak se dalo, často se stávalo, že mladí byli ráno prostě pryč a já s vnučkou sama a svoje plány jsem tomu musela přizpůsobit, žádné domluvy nepomáhaly. Letos v létě jsem se odstěhovala za prací a po měsíci jim Ochrana dětí a mládeže dceru vzala, dozvěděla jsem se to den před soudím jednáním, došla jsem tam sama s tím, že jsem členem rodiny, tudíž mi vnučku svěří, ale dcera řekla "Ne!", tak mě ani nevyslechli a malou (teď je jí šest) umístili do adoptivní rodiny, já ji mohu vidět jednou do měsíce pod dohledem.
Tím chci říci, že když Soňa teď pro dceru udělá všechno, neznamená to, že se k ní dcera bude chovat slušně i v budoucnosti nebo že projeví nějakou vděčnost.

mojí dceři je 33 a napsala mi jednou , děkuji Ti že domov je pro mě místem o němž vím, že se tam můžu kdykoli vrátit............docela mě to potěšilo.

Soni, nedělej z toho tragedii, až se malé narodí budete uprdění, jak ty tak tvůj muž-děda......to malé za nic nemůže , a dcera, no stalo se,vemte jí domů, přece jí nenecháte na ulici a na chyby v životě máme všichni právo,buďte šťastni, že je zdravá a miminko bude doufám taky,přeju hodně sil, radostí a lásky, jsme jen lidi a lidi si mají pomáhat......