Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zajímavá výměna názorů osobně souhlasím s pohledem Kassy. Opravdu jste tak drsné matky, že byste dceru v průšvihu nevzaly domů? Vždyť dvacetiletý člověk má ještě nárok na chyby a kdo jiný mu má dát šanci než rodiče. Připadá mi, že mnohé z vás měly velmi drsné dětství i mládí, když tak příkře soudí.
Zároveň mě velmi zaráží, jak hovoříte tom, že jí vlastně dcera pokazí vztah s manželem. Nikdy jsem nepochopila, jak žena může preferovat muže před svým dítětem, u mě je tedy dítě na prvním místě přede všemi, nikdy bych nemohla mít s někým dobrý vztah, kdybych tomu musela obětovat dobrý vztah se svým dítětem a musela mu třeba odepřít pomoc, protože by si to muž nepřál.

mam-ča: Když je máš, tak samozřejmě. Jenomže pokud Soňa nemá výrazně nadprůměrný plat, tak by peníze musela brát z rodinného rozpočtu - tedy i od manžela, což by se mu taky nemuselo líbit.

monyk: a co se tyce omluvy atd. Ja mam naopak zkusenost, ze priznat chybu a uprimne omluvit se se vyplati. Ale mozna mam jen stesti na lidi kolem sebe...

monyk: no jak s kterym... a nerikam, ze znam vsechny odpovedi na otazky. Rikam, ze kdyz neco zvoram, snazim se to nejak napravit. Kdyz se dostanu do nejake situace, premyslim, co s tim muzu udelat ja, kdybych byla na miste holciny, nejspis by me napadlo omluvit se.
BTW Me zkusenosti s otci a chlapama jsou takove, ze kdyz nechteji, tak s nima nehne ani orodujici matka... spis je to nase*e jeste vic...

Me proste napadlo, ze presvedcit tatu by spis mohla dcera omluvou, nez matka manipulaci, to je cele...

ax: I osmitisícová pálka + případné výživné, stojí za klid na všech frontách.

Viv:o): Tak to teda pardon. Ne ze bych si teda myslela, ze kdyz jsem tricitka, znam odpoved na vsechny otazky
Ale z vlastni zkusenosti vim, ze i kdyz udelam chybu a omluvim se, stejne se nic nezmeni. Tedy zkusenosti s otci a chlapama vseobecne.

mashanka: Ale platit někomu byt, byť malý a ne luxusní, je v dnešní době osmitisícová pálka.

Jako máma bych si od manžela nenechala do ničeho kecat, ať si je zabejčený, když mu to dělá dobře, ale moje dítě je moje dítě... To má jít holka s tím novorozenětem bydlet někam k popelnicím, když má rodinu? Základní funkce rodiny - všichni si pomáháme. A jestli si chce milostpán libovat ve své zabejčenosti, tak klidně, ale nesmí tím škodit nikomu jinému.

monyk: me je ale 32... to jsem dvacitka - to byla odpoved na to tve "jsi znovu dvacitka"...
Kazdopadne je to povahou a nektere veci se tezko lamou pres koleno, ale jak holka, tak tatik by meli zapomenout... a nemyslim si, ze "omluvit se" je otazkou veku. Znam dvacitky, ktere maj vic rozumu nez ctyricitky a tricitky, ktere jsou v zastydle puberte a nejspis z ni nevyrostou... ale tohle je, podle me, slusnost... udelam chybu, omluvim se. Nevim, me to prislo jako prvni vec k reseni co me napadlo, kdyz jsem to cetla... Dat najevo, ze je mi to lito, dat najevo, ze je mi jasny, ze jsem udelala chyby a chci to ted delat jinak...

Ale nikdo přece netvrdí, že by nemohl. Mohl by, kdyby chtěl. Ale on nechce. Možná nejde o ego, ale o to, že se bojí vzít k sobě do bytu pochybnou osobu rovnou z ulice, od které neví, co může čekat, ikdyž je to jeho dcera. Navíc, doma je další puberťák, kterému je také zapotřebí zachovat harmonický domov. Už proto, aby v důsledku případné napjaté situace, blázince a dusna, které by doma mohlo vzniknout, nedopadl stejně jako jeho sestra.

Já bych byla pro pomáhat, ale mimo byt. Dcera se dobrovolně chtěla osamostatnit, nikdo ji nevyháněl. Osamostatnění se, to je nastálo. Patří k tomu i to, postarat se o sebe v krizových situacích. Navíc, 8 měsíců věděla, že je těhotná. 8 měsíců neřešila nic. Je jasné, že teď toho moc nevyřídí, ale času měla dost. Přijít měsíc před porodem a říct - já nemůžu, protože jsem měsíc před porodem............. co dělala celou tu dobu ?
Já bych jí pomohla vyběhat papíry, pronajala malý, nijak luxusní byt, slíbila, že třeba rok ho budu platit, koupila základní výbavu pro mimi, nabídla občasné pohlídání nebo pomoc, kdyby si nevěděla rady třeba při nemoci dítěte, apod. Ale to může dělat jen ten, kdo je ochoten. Dělat špatného z otce a ničit si tím svoje manželství a atmosféru v rodině puberťáka, kterého tam ještě mají, to fakt ne

monyk: Je jasné, že holka půjde napřed za mámou. Ale ta máma by měla "předpřipravit" otce na návštěvu dcery, říct mu, v jakém je holka průšvihu, a že by se chtěla omluvit. Pak zajít za dcerou, a poslat jí za tátou, aby se mu omluvila a požádala ho o pomoc.
A né, že máma začne organizovat všechno kolem dcery, a manžela hodlá prostě "zpracovat", aniž by vysvětlila dceři, že je třeba si posypat hlavu popelem.
Sem chodí převážně mladší generace, takže chápu, že vidíte problémy spíš u té těhotné dcery, než u jejích rodičů. Ale i ti rodiče mají právo žít svůj život, neobětovat se nesmyslně pro blaho dospělé dcery, která dle předchozích zkušeností neposkytuje žádné záruky, že jejich společné soužití bude fungovat. Mají ještě pubertálního syna, a i kvůli němu odpovědnost za klidnou atmosféru v rodině.
Pomáhat si vzájemně v rodině se má, ale ne sebezničujícím způsobem.

Máte pravdu skoro všechny. Ale tomu trdlu je dvacet let, těhule ve vysokém stupni, její "životní láska" se ukázala býti kreténem a hajzlem, nemá kde bydlet a určitě nebylo jednoduché spolknout hrdost (které je patrně v tomto stvoření víc než rozumu) a jít za matkou. Já když si vzpomenu, jak jsem byla ve dvaceti pitomá, nepraktická a nemožná... Kdo jiný než máma by měl podat záchrannou ruku? Vymáchat v průseru čumák? Vy byste to přenesly přes srdce? Já ne...

Viv : o) : Jsem tricitka a udelala jsem spoustu chyb.
Jenze v tomhle pripade nejde jen o nas, tvrdohlave, zabejcene a neprizpusobive.
Dcera Soni je tehotna, v osmem mesici a ac si to nezaslouzi, potrebuje zazemi.
Promin, ze jsem te napadla, co se veku tyce.

Jeste horsi predstava, NEZ ze by me po me omluve poslal do haje...

monyk: nezbejva nez to zkusit, jestli chce s nima bydlet... zit v jedne domacnosti s otcem, ktery nesouhlasi s tim abych tam byla? Jeste horsi predstava, ze by me po me omluve poslal do haje...