Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
.jpg)
Potřebovala bych od čtenářek poradit, jak zpracovat svého manžela, aby změnil názor na naši rodinnou situaci, respektive na naši dceru. Je totiž doslova zaseknutý a není síly, která by s ním hnula.
Máme dvě děti. Dvacetiletou dceru a čtrnáctiletého syna. Dceřina puberta byla poměrně bouřlivá, nedokončila ani učňák. Snažili jsme se, dělali, co mohli, ale ona byla jak smyslů zbavená. Chytla se pochybné party a to byl konec. Úderem osmnáctých narozenin se odstěhovala do jakéhosi podnájmu a začala žít s mladíkem podivného vzezření i chování.
Byli jsme nešťastní, snažili se dostat ji zpátky domů, ona se s námi odmítala bavit. Byla hodně sprostá, hlavně na manžela. Jednou dokonce došlo téměř k fyzické inzultaci mezí jejím přítelem a mým manželem. Bylo to opravdu strašné. Tehdy se manžel zatvrdil a prohlásil, že pro něj dcera přestala existovat, že udělal, co mohl, ale nutit ji nemůže. Od té doby ji neviděl, už to bude rok a půl. Já jsem se občas s dcerou snažila navázat kontakt, ale zůstalo to bez odezvy. Od letošního února jsem ji neviděla.
Až teď, před dvěma týdny, mi dcera volala do práce a chtěla se setkat. Zněla zjihle, smutně, vyděšeně. Víc mi prý řekne ústně. Okamžitě jsem souhlasila a ještě ten den po práci se s ní sešla v jedné kavárně. Když přišla, málem to se mnou seklo: bledá, umaštěné vlasy, nevábné oblečení… a ve vysokém stupni těhotenství! Jak jsem se hned dozvěděla, je v osmém měsíci. Musím říct, že jsem to chvíli rozdýchávala.
Pak začala vyprávět. Když to zestručním, její situace se odvíjela asi takto: S přítelem se živili, jak se dalo, hlavně různými brigádami a výpomocemi. Žili z ruky do úst. Ona však byla velice zamilovaná, takže to jako zásadní problém nevnímala. Jenže pak otěhotněla. On naléhal, aby šla na potrat, ona to odmítla. Od té doby to s jejich vztahem šlo z kopce, až to vyústilo k fyzickému napadení z jeho strany. Ano, skutečně zmlátil těhotnou ženu!
Dcera se okamžitě sbalila a utekla ke kamarádce. Tam zůstala dva dny, víc to nešlo. Další tři dny byla u jiné spolužačky. Takhle se stěhovala různě po známých asi tři týdny, až se odvážila zavolat mně. Je v koncích. Porod pomalu na spadnutí a ona sama, s prázdnýma rukama, bez střechy nad hlavou.
Bylo mi nanic. Něco takového jsem si nedokázala představit ani v těch nejbujnějších snech a už vůbec ne, že by to mohlo potkat mé dítě, mou rodinu. Jsem její máma. Přes to všechno, co máme za sebou, ji mám ráda, bojím se o ni, přeji si, aby byla šťastná. Domluvily jsme se, že půjde ještě zpátky ke kamarádce, u které zrovna přebývala a já zatím promluvím s otcem.
A tady jsem tvrdě narazila. Je zabejčený. Totálně. Dceru nechce ani vidět, co si nadrobila, ho nezajímá. Ať se o ni prý postará ten floutek, s kterým od nás utekla. Hučela jsem do něj opravdu dlouho, bez výsledku. Chápu, že asi potřebuje čas, ale ten dcera ve své situaci už nemá. Za pár týdnů bude mít dítě, potřebuje mít někde zázemí. Aby si teď hledala zaměstnání, aby měla na pronájem, je nesmysl. Ženu v tak vysokém stupni těhotenství nikde nezaměstnají. Navíc, co pak s dítětem.
Prozatímně jsem situaci vyřešila tak, že dcera našla útočiště v maličké garsonce v rodinném domě mé kolegyně. Ovšem s tím, že než se miminko, narodí, musí byt vyklidit. Malé dítě si tam nepřejí. Chápu to, je to jejich dům, jsem kolegyni vděčná alespoň za tuto pomoc.
Takže teď je dcera tam, v relativním klidu, čistotě, nakoupila jsem jí nějaké oblečení a další nutné věci, skoro každý den za ní chodím. A mám pár týdnů na to, abych nějak zpracovala manžela, aby změnil svůj postoj. Jak ho mám přesvědčit, že je to pořád naše dítě, že jsme její rodiče a je naší povinností jí pomoci a nenechat padnout na úplné dno? Byla mladá, dělala blbosti, ale myslím, že si to už odskákala dostatečně. Měla by mít možnost dostat šanci. A od koho jiného by měla přijít než od vlastních rodičů?
Jak se na tuto situaci díváte vy? Co byste dělaly na mém místě vy jako matky?
26.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
monyk: jsem dvacitka, pred dvema lety jsem vypadla z domu. Pohadana s rodici, tvrdohlava a zabejcila s hlavou vztycenou.... bojovat za svou lasku. Laska krachla, udelala jsem prusvih, vim to. Tim prusvihem jsem si zkazila vztah s rodinou. Pujdu za rodicema, treba vecer, kdyz jsou oba doma a reknu prominte, zvorala jsem to...
Je strasne tezky priznat, ze jsem udelala chybu, ze oni meli pravdu, s malou dusi, ze me poslou do haje. Ale ja potrebuju zit s pocitem, ze jsem udelala vse co bylo v mych silach, abych se to snazila dat do poradku. I kdyz s malou dusi, sla bych... Ale to jsem ja. Mozna bych si namlatila, mozna by me otec poslal k sipku... ale s tim uz bych nic nenadelala...
Viv: o) : Jsi znovu dvacitka a prave jsi vypadla z domu. Jsi v prusvihu... Za kym pujdes, za otcem? Jo , zkus to, jen tak zazvonit u dveri a rict: Ahoj, tati...
Kassy: mozna nevime, ze to udelat chce nebo nechce, to je fuk, ale vime, ze to jeste neudelala... kdyz to ta holka nezkusi, tak se nejspis veci nehnou. To bylo prvni co ta mama mela udelat, zeptat se, jak chce holka resit vztah s tatou. Uz vidim tu zatezovou situaci v domacnosti plne lidi a s miminkem a rozhazenymi vztahy mezi mladou a otcem, fakt ideal...
Ja dokazu pochopit tu holku, ze ma strach. Ale ona jinou moznost, podle me, nema nez to srovnat s tatou. Jestli ji otec odmitne a vyhodi, tak ona alespon bude vedet, ze udelala co mohla. 
Azylové domy snad musejí brát i ty, co mají trvalé bydliště, ne? Vždyť to má skoro každý, jen tam nějakých důvodů nemůže být.
Ale je fakt, že bude divné, pokud tam dcera přijde s matkou, to by měla asi sama.
Co třeba zkusit to i přes FOD? Myslím, že s takovými případy mají zkušenosti, dokázali by poradit.
Soňa se do diskuze nazapojuje, aby doplnila chybějící informace. Je také možné, že rodina nebydlí v rodinném domě, kde je místa na tancování, ale třeba v panelákovém 3+1. Mají ještě 14ti letého syna. Takže i z hlediska "provozního", aby dcera s dítětem měla k dispozici samostatný pokoj, je to pro zbytek rodiny omezující.
Proto by možná byl lepší ten samostatný pronájem, a narušené vztahy by měly víc času se urovnat.
sevenofnine: Jasně, však nejlíp jsi to napsala ve svím prvním příspěvku s tím naprosto souhlasím. Problém je v tom, že na to nemají moc času a tak holt máma bude muset mít zpočátku vůli dceři VĚŘIT, pokud jí chce opravdu pomoct.
Viv :o): Jasně, ano, měla by za otcem zajít. Ale my nevíme jistě, že to udělat nechce, tak proč ji zase hned odsuzovat? Zato víme, že otec "dceru nechce ani vidět". To je fakt pro holku, která je nejspíš úplně na dně sociálně i psychicky brnkačka u něj zazvonit, rozbrečet se před ním a doufat, že se smiluje.
Kassy : jasně tatík není svatý a proto teď vztahy budou fungovat perfektně. Hele nikdo Soni neradí aby se vykašlala na holku a neznala se k ní, jen aby u toho používala hlavu, nic víc nic míň. Taky nikdo neříká nepomáhej jí, nestarej se, ale jsou prostě věci, které o ní musí vědět než podnikne něco dalšího. Holku neviděla 2roky za tu dobu je z ní někdo naprosto jiný a to jaký je potřeba zjistit. Zjitřené emoce a hysterismus nikomu nepomůžou.
monyk: Je jedno, jestli se k mámě obrátila jako k poslední instanci, nebo je to kalkul. Jasné je, že obě, matka i dcera počítají se "zpracováním" táty.
Kdyby dcera přišla, a řekla "táto, já vím, že jsem udělala hroznou hloupost, a strašně mě to mrzí", určitě by jí nevyhnal na mráz.
Jestliže se mají rodiče o svou dceru jakkoliv postarat, musí to být rozhodnutí obou. Předpokládám, že mají společný rodinný rozpočet, a jestli se má třeba dceři platit pronájem a výživné, musí s tím souhlasit oba.
Nevím, jak vám, ale já bych těžko nesouhlasícímu manželovi každý měsíc zdůvodňovala chybějících 15-20 tisíc z rodinného rozpočtu.
Opravdu nechápu Sonino uvažování o "zpracování" manžela. Je nutné především zpracovat dceru, aby se šla tátovi pokorně omluvit.
Kassy: podivej, myslim, ze jedina moznost, jak tatu do toho zatahnout je, aby holka uznala chybu a tatovi a mame se omluvila. Mimochodem si myslim, ze by to melo byt samozrejmosti. Aby dala najevo, ze je ji to lito a to OBEMA rodicum. To je prvni co by se melo odehrat. Ze sla za mamou je prirozene, za kym jinym, ze. Jenomze ted uz by mela jit i za tatou, to mi nikdo nevymluvi. Nic neni zadarmo a kdyz neco zvoram, snazim se to napravit. Tehotna klido muze za otcem zajit a rict "je mi to lito" ... pokud ji to lito je... to je otazka druha... Takze co se tyce napravovani vztahu s otcem - PASIVNI JE....
Sona se ptala, jak manzela presvedcit. Podle me jina cesta nez, ze holka dojde za tatou a bude se snazit dat vztah s tatou doporadku, neni... Podle me je to jedina a posledni moznost... vztah otec dcera by meli resit otec a dcera...
Nezapomeňte, že taky nevíme vůbec nic o tom, proč vlastně odešla z domu ve zlém a byla na otce sprostá. K tomu není důvodem puberta sama o sobě, tam musely být nějaké spory, za které pravděpodobně mohly obě strany. On ten tatínek taky nebude svatý...
mam-ča: Já tam nikde nic o nucení nečetla... A já bych teda v takové situaci za tátou nešla. Na to bych se moc bála. Rozhodně ne dřív, než by mi máma řekla, že mě podrží. "Logicky" (tady to není ani tak o logice jako o emocích) bych nejdřív promluvila s mámou a zkusila zjistit, jestli mám u táty šanci.
Viv :o): Jenže tam není psáno, že JE pasivní. To si jen vy domýšlíte. O jejím současném postoji k minulosti, ke vzdělání a tak dál nevíme vůbec nic. a co se toho otce týče - já se nedivím, že má holka strach, možná jen chtěla, aby maminka trochu připravila půdu. Každopádně je tam psáno "Domluvily jsme se" - to znamená, že matka s tímhle řešením přinejmenším souhlasila. Jestli se nechala ukecat nebo sama usoudila, že to tak bude lepší, to opět nevíme...
Že se holka na mámu obrátila, mi přijde přirozené, na koho jiného? A ten článek na mě spíš dělá dojem, že maminka sama převzala otěže a začala věci organizovat. A holka ve svém stavu asi sotva bude mít sílu a vůli se bránit mámě, která jí chce pomoct, spíš se prostě nechá vést, což není dobře, ale je to pochopitelné. V tom souhlasím s ostatními, že pomoct neznamená řešit vše za dceru, ale naopak dát jí zázemí a prostor, aby si to mohla vyřešit sama a měla přitom "krytá záda".
Držím vám palce, zkuste aspoň nějaký azylový dům pro matky s dětmi, nevzdávejte to...
mam-ca: At uz udelala cokoliv, neni ted moc casu. Do porodu muze bydlet matciny u kolegyne, jenze co pak? Mozna dcera kalkulovala s tim, ze pokud se s matkou spoji na posledni chvili, tak ta ji urcite pomuze 
.
A mozna je to tak, ze byla zoufala a stydela se. Jenze ted je to nejen o tech minulych vztazich, ale i o tech budoucich.
A Soni manzel i kdyz je to mozna pro nej bolestive, mel by i on zmenit svuj postoj. Dceru ma jen jednu a at udelala co udelala, pokud ji jednou pro vzdy strati a zatrati, je to jen jeho volba.
Kassy: Hele, už to tu zaznělo. Dcera má především problém se svým otcem. S ním má nevyřešené spory, a on jí nechce domů.
Co bys logicky na jejím místě zkusila ?
Nebylo by lepší, kdyby holka přišla domů s brekem za tátou, a požádala o azyl ? Neznám moc chlapů, co by viděli svoji těhotnou a usouženou dceru brečící u dveří, že by řekli ne.
A co udělala dcera ? Schovává se mámě za sukně, a nutí jí, aby to s tátou "nějak" zařídila.
