Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
.jpg)
Potřebovala bych od čtenářek poradit, jak zpracovat svého manžela, aby změnil názor na naši rodinnou situaci, respektive na naši dceru. Je totiž doslova zaseknutý a není síly, která by s ním hnula.
Máme dvě děti. Dvacetiletou dceru a čtrnáctiletého syna. Dceřina puberta byla poměrně bouřlivá, nedokončila ani učňák. Snažili jsme se, dělali, co mohli, ale ona byla jak smyslů zbavená. Chytla se pochybné party a to byl konec. Úderem osmnáctých narozenin se odstěhovala do jakéhosi podnájmu a začala žít s mladíkem podivného vzezření i chování.
Byli jsme nešťastní, snažili se dostat ji zpátky domů, ona se s námi odmítala bavit. Byla hodně sprostá, hlavně na manžela. Jednou dokonce došlo téměř k fyzické inzultaci mezí jejím přítelem a mým manželem. Bylo to opravdu strašné. Tehdy se manžel zatvrdil a prohlásil, že pro něj dcera přestala existovat, že udělal, co mohl, ale nutit ji nemůže. Od té doby ji neviděl, už to bude rok a půl. Já jsem se občas s dcerou snažila navázat kontakt, ale zůstalo to bez odezvy. Od letošního února jsem ji neviděla.
Až teď, před dvěma týdny, mi dcera volala do práce a chtěla se setkat. Zněla zjihle, smutně, vyděšeně. Víc mi prý řekne ústně. Okamžitě jsem souhlasila a ještě ten den po práci se s ní sešla v jedné kavárně. Když přišla, málem to se mnou seklo: bledá, umaštěné vlasy, nevábné oblečení… a ve vysokém stupni těhotenství! Jak jsem se hned dozvěděla, je v osmém měsíci. Musím říct, že jsem to chvíli rozdýchávala.
Pak začala vyprávět. Když to zestručním, její situace se odvíjela asi takto: S přítelem se živili, jak se dalo, hlavně různými brigádami a výpomocemi. Žili z ruky do úst. Ona však byla velice zamilovaná, takže to jako zásadní problém nevnímala. Jenže pak otěhotněla. On naléhal, aby šla na potrat, ona to odmítla. Od té doby to s jejich vztahem šlo z kopce, až to vyústilo k fyzickému napadení z jeho strany. Ano, skutečně zmlátil těhotnou ženu!
Dcera se okamžitě sbalila a utekla ke kamarádce. Tam zůstala dva dny, víc to nešlo. Další tři dny byla u jiné spolužačky. Takhle se stěhovala různě po známých asi tři týdny, až se odvážila zavolat mně. Je v koncích. Porod pomalu na spadnutí a ona sama, s prázdnýma rukama, bez střechy nad hlavou.
Bylo mi nanic. Něco takového jsem si nedokázala představit ani v těch nejbujnějších snech a už vůbec ne, že by to mohlo potkat mé dítě, mou rodinu. Jsem její máma. Přes to všechno, co máme za sebou, ji mám ráda, bojím se o ni, přeji si, aby byla šťastná. Domluvily jsme se, že půjde ještě zpátky ke kamarádce, u které zrovna přebývala a já zatím promluvím s otcem.
A tady jsem tvrdě narazila. Je zabejčený. Totálně. Dceru nechce ani vidět, co si nadrobila, ho nezajímá. Ať se o ni prý postará ten floutek, s kterým od nás utekla. Hučela jsem do něj opravdu dlouho, bez výsledku. Chápu, že asi potřebuje čas, ale ten dcera ve své situaci už nemá. Za pár týdnů bude mít dítě, potřebuje mít někde zázemí. Aby si teď hledala zaměstnání, aby měla na pronájem, je nesmysl. Ženu v tak vysokém stupni těhotenství nikde nezaměstnají. Navíc, co pak s dítětem.
Prozatímně jsem situaci vyřešila tak, že dcera našla útočiště v maličké garsonce v rodinném domě mé kolegyně. Ovšem s tím, že než se miminko, narodí, musí byt vyklidit. Malé dítě si tam nepřejí. Chápu to, je to jejich dům, jsem kolegyni vděčná alespoň za tuto pomoc.
Takže teď je dcera tam, v relativním klidu, čistotě, nakoupila jsem jí nějaké oblečení a další nutné věci, skoro každý den za ní chodím. A mám pár týdnů na to, abych nějak zpracovala manžela, aby změnil svůj postoj. Jak ho mám přesvědčit, že je to pořád naše dítě, že jsme její rodiče a je naší povinností jí pomoci a nenechat padnout na úplné dno? Byla mladá, dělala blbosti, ale myslím, že si to už odskákala dostatečně. Měla by mít možnost dostat šanci. A od koho jiného by měla přijít než od vlastních rodičů?
Jak se na tuto situaci díváte vy? Co byste dělaly na mém místě vy jako matky?
26.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: Svou situaci řeší poslední týdny... Ale to my právě nevíme, co dělala předtím. Třeba se snažila něco řešit, třeba má vyběhanou sociálku... O posledních třech týdnech je řeč v kontextu toho, že ji zbil přítel a ona od něj poto utekla a tudíž je poslední tři týdny sama, bez prostředků a střechy nad hlavou. Předtím to sice zřejmě blbě, ale přece nějak, fungovalo s přítelem. A dceruška je asi po mamince a doufala, že přítele zlomí, tak jako matka doufá zlomit otce. Když ji zbyl pochopila, že to nepůjde a tak teď hledá jiné řešení. Dobře to není, ale těžko můžeme na základě těch pár informací v článku tvrdit, že nedělala a nedělá nic. To tam prostě napsáno není.
Jsem asi idealista, ale mám tendenci hledat v lidech prvně to lepší, ne hned to nejhorší. A dávat jim druhé šance. A myslím si, že v rodině by to měla být samozřejmost. A prostě mi vadí, když si tady informace, které nejsou uvedené, většina lidí domýšlí v té nejzápornější variantě a podle toho pak soudí a odmítají připustit, že by to mohlo být i jinak. A to není přpad jen tohoto článku, to je tu každou chvíli.
Máme v blízké rodině hodně podobný případ - holku, která se flákala, dělala to nejhorší, a ve 20 letech otěhotněla. A s dítětem se srovnala a dělá dobrotu, takže bych se přimluvila dát jí ještě šanci
Ale jak psaly holky,pomáhat neznamená vzít si všechny její starosti na svoje bedra.
Ze zkušenosti bych ještě měla praktickou radu: zajít na zdravotní pojišťovnu, a zjistit, jak tam na tom dcera s platbami je, protože pochybuju, že při tom životě z ruky do úst na něco takového myslela. A čím dýl se to nechá být, tím víc naskakuje penále.
Bojovala za vztah s blbeckem... tak at ted bojuje za dobrej vztah s otcem... a nebude v tom sama... tot cele...
Kassy: a co takhle se snazit tim, ze zajde za otcem a bude se snazit dat mezi nima veci do poradku a nenchat v tom matku plavat, at tatu umluvi...? Zvorala jsem neco, tak to budu i napravovat... a neee, mami pomoc! A matka se muze roztrhnout vejpul... A co treba zmenit postoj ke vzdelani? Dat najevo, ze to byla blbost a od ted to budu delat jinak? Postoj a vztah k rodicum napr.? Ja byt otec a dcera ani neprijit sama a rict, ze je ji to lito, tak bych byla taky nastvana... mela bych pocit, ze se vlastne nic nemeni, ze jsem najednou dobrej, kdyz ji tece do bot... Ono ma vsechno vicero uhlu pohledu. Tady prece nikdo nerika "kasli na ni", ale pomoz, pokud holka nebude uplne pasivni... 
Kassy: 
Kassy: Ta dcera je těhotná už 8 měsíců. A svojí situaci řeší poslední tři týdny, kdy obrazila pár kamarádek, a když už nebylo kam, obrátila se na mámu.
Nejsem proti pomoci holce v tísnivé situaci, i bych jí třeba platila pronájem a živila jí i dítě. Ale proč proboha chce Soňa "zpracovávat" svého manžela, který to vidí jinak ?
Asi nebude manžel Soni proti, dceru finančně podporovat. Tak mu dopřejte čas, aby si s dcerou odpustili, a na sebe zase zvykli. Proč mu holku s dítětem za každou cenu cpát domů ?
Deafina: Jak se k tomuto staví zákon, nevím. Ale předpokládám, že dcera samotná by nechtěla zpátky domů za předpokladu, že by tam nebyla vítána a otec by jí to dával několikrát denně znát.
Ale tvoje poznámka je trefná. Když do azylového domu přijde z matkou, která vlastní rodinný dům, v němž má dcera pořád trvalé bydliště, asi ji nevezmou.
Nejlepším řešením by bylo, kdyby se dcera šla omluvit otci, urovnali svoje spory a pak si ji vzali k sobě domů a s dítětem ji pomohli. Azylové domy jsou pro ženy, které nemají vůbec nikoho, ona má rodinu, i když to podělala...
Kassy: To bude tim, ze tam neni ve hre zhrzeny a malem zmlaceny otec a rodina ohrozena rozpadem .
sevenofnine: "Dcera podle článku nedělá vůbec nic, nic neřeší a jen prostě čeká co bude" A CO má jako dělat? Jak má shánět bydlení v osmém měsíci bez peněz? Navíc zřejmě v dost mizerném psychickém stavu... To, že v článku není vypsáno, co dcera dělá, neznamená, že nedělá nic, to si tady jen spousta lidí domýšlí. a takováhle situace by složila i mnohem zralejšího člověka než dvacetiletou holku, která sotva vylezla z puberty.
Jasně, teď se na mě jako obvykle snese houf úžasných a dokonalých supermatek, které byly ve dvaceti naprosto dospělé a nedělalo jim žádný problém vychovávat dítě, studovat či pracovat a ještě vařit teplé večeře. Ale smiřte se, dámy, s tím, že každý člověk se vyvíjí a dospívá jinak rychle a někteří lidé prostě ve dvaceti dospělí nejsou, byť se snaží si na to hrát. A pak to dopadá takhle. Ta holka potřebuje, aby někdo dokončil její výchovu, ne aby ji hodili do vody a řekli "plav".
mmch doufám, že ten ubožák, co ji zmlátil, byl udanej na policii.
sevenofnine: To jsem uz psala, ze dcera se bude muset snazit, aby s tou svou situaci neco udelala. Jenze ty okolnosti jsou ted takove, ze by bylo lepsi ji po porodu vzit domu a mit ji pod dohledem. Tedy aspon v sestinedeli. Pripadne ji pomoct najit podnajem, dohodnout se, ze po nejakou dobu se bude tesit vysadam financni pomoci, ale pak posupajdi do prace. A naklady spojene s bydlenim budou ne darem, ale financni pujckou.
ax: A víš určitě, že naše zákony umožňují rodičům zakázat bydlet vlastním dětem v bytě, kde jsou trvale hlášeny?
mam-ča: no právě, já bych se toho postoje "ono to nějak dopadne" docela bála. Dcera podle článku nedělá vůbec nic, nic neřeší a jen prostě čeká co bude, matka sehnala bydlení, oblečení, jídlo a překecává manžela, ale co dělá děvenka, kromě toho, že se protlouká po kamarádkách? Když zvládla tohle, mohla navštívit i sociálku a poradit se tam, určitě není jediná nastávající matka bez příjmů a střechy nad hlavou. Hlavně ať nemá nějaké dluhy nebo nejede na drogách.
vyhodit manžela a do bytu vzít dceru 
Teda já jen zírám, co všechno tu některé z toho článku "vykoukaly" a jak se všechno dá krásně překroutit. V tom čánku je psáno, že sice žili z ruky do úst, ale živili se prací. Že to byly jen brigády a přivýdělky... No jo no, holka bez vzdělání v dnešní situaci na trhu práce může být ráda, že sežene aspoň to. Neschopná a líná tedy evidentně není. Prosadila si dítě a odešla od přítele, když ji zbyl hned napoprvé - to je věc, kterou spousta mnohem dospělejších a zralejších žen nedokáže, radši se nechají mlátit. To znamená, že zřejmě má vůli něco se sebou dělat a není už slepě zaláskovaná. Dítě asi taky chce a chce se o něj starat, jinak by šla rovnou na potrat a mohla dál žít se svým "úžasným" přítelem tak, jak předtím. z toho mi plyne, že zřejmě už i trochu té zodpovědnosti pobrala. A reakce tady? Chce všechno zadarmo, automaticky cosi čeká, nesnaží se... Proboha KDE jste na tohle přišly? Asi jsem četla jiný článek. Holka se obrátila na svou mámu, protože je v tak zoufalé situaci, že už si s tím sama neporadí. Ano, jistě, do té situace se dostala vlastní blbostí. Ale to snad není důvod, aby se rodiče obrátili k vlastímu dítěti zády. Že se má začít snažit? A jak prosím? Hledat práci v osmém měsíci těhotenství? Kde to žijete? Nebo hledat bydlení, když nemá ani korunu? Nějaké sociální dávky sice možná dostane, ale to ji moc nevytrhne. Jediná možnost je podpora rodiny, pokud nemá padnout úplně na nejhlubší dno a dítě nemá skončit v kojeňáku. Teď ještě má velkou šanci se z toho všeho vyhrabat, když ji rodina podrží.
Přesně jak už tu někdo psal - lidi se rozplývají soucitem nad chudáčky zaplavenými, kteří si vlastní blbostí postavili dům v záplavové oblasti, můžou se přetrhnout, aby přesvědčili cizí ženskou, že se nemá dobrovolně nechat mlátit, a srdce se jim ustrane nad týraným zvířátkem, ale přitom radí mámě, aby ve svém vlastním dítěti viděla jen to nejhorší a vykašlala se na něj. Nechápu.
