Manžel utrácí za viagru. Nemáme na to.
Milé ženy, chtěla bych vás požádat o názor. Jsme s manželem oba v důchodu. Nemáme moc vysoké penze, zkrátka takový průměr, jaký má skoro každý. Máme ale oba ještě po jednom starém rodiči, kteří žijí v jiných městech, a tak několikrát do měsíce projezdíme několik set kilometrů, sem tam jim něčím přispějeme, pomůžeme a podobně. Nepíšu to proto, že bych to považovala za něco výjimečného, jen jsem tím chtěla říct, že nám na účtu moc našetřených peněz do zásoby nezbývá a snažím se šetřit, jak se dá. Udržuji si na účtu nějakou rezervu, abych se v případě nějaké náhlé důležité potřeby nevydala z poslední koruny, nebo si dokonce nemusela jít někam půjčit.
Manžel je dobrý chlap, ale s financemi hospodařit neumí. Od té doby, co jsme v důchodu, ukládáme oba důchody na jeden účet a hospodařím s nimi já. Manžel má svoji kartu, ale používá ji po vzájemné dohodě na konkrétní 
nákupy. Už jsem si zvykla, že když ho pošlu na nákup základních potravin, dokáže někdy utratit několik stovek za sladkosti, uzeniny nebo jiné potraviny, které většinou moc nekupuji. Miluje také cokoliv, co je v akci nebo ve slevě. Není to ale naštěstí moc často a ten deficit jsem se naučila vyrovnat jinou cestou. Sem tam něco ošidím, nastavím, uvařím menší porce, zná to asi každá.
Před nedávnem mi ale docela vyrazil dech. Šel si vyzvednout svoje léky, a když jsem se na konci měsíce zarazila nad nezvykle nízkým stavem účtu, oznámil mi, že si nechal předepsat viagru. Balíček stojí skoro tři tisíce a jsou v něm čtyři tabletky. Je to asi nejdražší koníček, jaký jsme kdy provozovali. Na jednu stranu to chápu, ale příčí se mi myšlenka, že jsme vyhodili tolik peněz za něco, co bychom mohli oželet. Než ušetřím tři tisíce, stojí mě to hodně sil a odříkání. Já se bez sexu obejdu už dávno, nechci to ale přikazovat i manželovi. Nevím proto, jak se k tomu postavit, jestli se mu mám pokusit vysvětlit, že je to příliš drahý koníček, o který navíc stojí jen jeden z nás, nebo mu dopřát jeho potřeby, které ale bez viagry už nezvládne. V tom případě ale brzy padnou veškeré finanční rezervy a nebudeme mít v případě potřeby ani na běžnou opravu čehokoliv, na případné zdravotní pomůcky nebo třeba na pohřeb našich rodičů nebo i nás.
Setkala jste se některá s podobným problémem? Hodně v tom teď tápu, protože nechci manželovi ublížit, ale ta finanční zátěž je pro mě obrovská. Ráda si přečtu vaše názory a snad mi to pomůže se nějak rozumně rozhodnout a vyřešit to.
23.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Sex byl dlouhá léta jen podfuk
- Když se z milování stane povinnost aneb Sex podle kalendáře
- Na velikosti záleží!
Diskuse ke článku - Manžel utrácí za viagru. Nemáme na to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Eh, tedy... mám-li být upřímná, po přečtení článku mě prvně napadlo, že radši dát peníze za viagru, než za vlastní pohřeb - ten si člověk už tolik neužije. Viagru ještě jo. 
Ovšem netuším, o jakém důchodovém věku je řeč, pokud je paní Drahomíře 80, tak bych to možná pochopila... nevím. Třeba by bylo řešení používat jiné levnější podpůrné prostředky, trh jich nabízí dost. Ale na mě to spíš dělá dojem, že Drahomíra dělá stejnou chybu jako mnoho jiných starších lidí - škudlí a nic si nedopřejí, protože "to už pro mě není", "pro mě je toho škoda", a tak různě podobně. Žijí až skoro asketicky a šetří, ani pořádně nevědí, na co, prostě na nějaká ta zadní kolečka... Tomu by totiž nasvědčovalo to "sladkosti a uzeniny nekupuju"... a když si chce pán dopřát aspoň sex, tak ani pro to není pochopení. Možná kdyby mu dopřála ten uherák, nemusel by už viagru...
.gif)
mam-ča: 10:39....každý svůj účet ,....a paní by platila byt, stravu , léky, drogerku....a pán viagru a mlsnoty......no to bych se na to podívala.....
Kadla: myslíš že lítáním po slevách a akcích někde přefikne pokladní...
Sofffie: 
Kadla: Zápletka hodná Agathy Christie, tohle už je fakt vysoká hra, pán je rafinovaný...
sharon: no tak zase aspoň ušetří na jídle.
.jpg)
Kadla: odbytiště.. (píšu jako trotl)
Pentlička: Třeba to manžel autorky nekupoval kvůli manželce a spoléhal na to, že mu řekne, že ona o sex nestojí Možná má obytiště jinde. Sorry, nechci být na autorku článku hnusná, ale napadlo mě to hned po přečtení článku.
mam-ča: 10:34.....přesně, nebo aby mu nepadaly tepláky....
Sofffie: jen aby ses nedivila.......nadřenej jsem , že ani jíst nebudu , jen si
a jdu spát....
Pentlička: A co bude dělat s tou nakoupenou viagrou? použije ji jinde třeba
mam-ča:
Tak narozdíl od ostatních tady bych dědka i s Viagrou pěkně hnala! Nejde mu to, mně to taky nic neříká, tak jsou to zbůhdarma vyhozené peníze. Za 3 000,- Kč bych jela radši na víkend do lázní.
.gif)
Myslím, že podstatné je i to, jak dlouho balení vydrží.
Pokud bere viagru jen pro spestření, třeba 1x do měsíce - nechala bych to. Vadilo by mi to ve chvíli, kdy by měsíční rozpoček : dvěma přesáhl moji sumu za útratu drobných radostí (kadeřník, kávička s kámoškou -- prostě radosti pro mne)
Renee: 10:30 Jo, to mě taky napadlo, že takové "cílené" užívání manželských povinností by mě pěkně štvalo.
Lepší by bylo, kdyby měli každý svůj účet a Drahomíra o manželových nákupech podpůrných prostředků nic nevěděla. Pak by případný hezký večer se skleničkou vína mohl být zakončený sexem, a bez ohledu na to, že pán "užil" nějaký podpůrný prostředek, by to bylo přirozené.
Ovšem, nesměl by manžel říct : "No to teda nééé Drahuš, že dneska nemáš náladu. Vrazil jsem do Viágry půlku důchodu, tak to musí jít, i kdyby se ti nechtělo..."
