Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
.jpg)
Potřebovala bych od čtenářek poradit, jak zpracovat svého manžela, aby změnil názor na naši rodinnou situaci, respektive na naši dceru. Je totiž doslova zaseknutý a není síly, která by s ním hnula.
Máme dvě děti. Dvacetiletou dceru a čtrnáctiletého syna. Dceřina puberta byla poměrně bouřlivá, nedokončila ani učňák. Snažili jsme se, dělali, co mohli, ale ona byla jak smyslů zbavená. Chytla se pochybné party a to byl konec. Úderem osmnáctých narozenin se odstěhovala do jakéhosi podnájmu a začala žít s mladíkem podivného vzezření i chování.
Byli jsme nešťastní, snažili se dostat ji zpátky domů, ona se s námi odmítala bavit. Byla hodně sprostá, hlavně na manžela. Jednou dokonce došlo téměř k fyzické inzultaci mezí jejím přítelem a mým manželem. Bylo to opravdu strašné. Tehdy se manžel zatvrdil a prohlásil, že pro něj dcera přestala existovat, že udělal, co mohl, ale nutit ji nemůže. Od té doby ji neviděl, už to bude rok a půl. Já jsem se občas s dcerou snažila navázat kontakt, ale zůstalo to bez odezvy. Od letošního února jsem ji neviděla.
Až teď, před dvěma týdny, mi dcera volala do práce a chtěla se setkat. Zněla zjihle, smutně, vyděšeně. Víc mi prý řekne ústně. Okamžitě jsem souhlasila a ještě ten den po práci se s ní sešla v jedné kavárně. Když přišla, málem to se mnou seklo: bledá, umaštěné vlasy, nevábné oblečení… a ve vysokém stupni těhotenství! Jak jsem se hned dozvěděla, je v osmém měsíci. Musím říct, že jsem to chvíli rozdýchávala.
Pak začala vyprávět. Když to zestručním, její situace se odvíjela asi takto: S přítelem se živili, jak se dalo, hlavně různými brigádami a výpomocemi. Žili z ruky do úst. Ona však byla velice zamilovaná, takže to jako zásadní problém nevnímala. Jenže pak otěhotněla. On naléhal, aby šla na potrat, ona to odmítla. Od té doby to s jejich vztahem šlo z kopce, až to vyústilo k fyzickému napadení z jeho strany. Ano, skutečně zmlátil těhotnou ženu!
Dcera se okamžitě sbalila a utekla ke kamarádce. Tam zůstala dva dny, víc to nešlo. Další tři dny byla u jiné spolužačky. Takhle se stěhovala různě po známých asi tři týdny, až se odvážila zavolat mně. Je v koncích. Porod pomalu na spadnutí a ona sama, s prázdnýma rukama, bez střechy nad hlavou.
Bylo mi nanic. Něco takového jsem si nedokázala představit ani v těch nejbujnějších snech a už vůbec ne, že by to mohlo potkat mé dítě, mou rodinu. Jsem její máma. Přes to všechno, co máme za sebou, ji mám ráda, bojím se o ni, přeji si, aby byla šťastná. Domluvily jsme se, že půjde ještě zpátky ke kamarádce, u které zrovna přebývala a já zatím promluvím s otcem.
A tady jsem tvrdě narazila. Je zabejčený. Totálně. Dceru nechce ani vidět, co si nadrobila, ho nezajímá. Ať se o ni prý postará ten floutek, s kterým od nás utekla. Hučela jsem do něj opravdu dlouho, bez výsledku. Chápu, že asi potřebuje čas, ale ten dcera ve své situaci už nemá. Za pár týdnů bude mít dítě, potřebuje mít někde zázemí. Aby si teď hledala zaměstnání, aby měla na pronájem, je nesmysl. Ženu v tak vysokém stupni těhotenství nikde nezaměstnají. Navíc, co pak s dítětem.
Prozatímně jsem situaci vyřešila tak, že dcera našla útočiště v maličké garsonce v rodinném domě mé kolegyně. Ovšem s tím, že než se miminko, narodí, musí byt vyklidit. Malé dítě si tam nepřejí. Chápu to, je to jejich dům, jsem kolegyni vděčná alespoň za tuto pomoc.
Takže teď je dcera tam, v relativním klidu, čistotě, nakoupila jsem jí nějaké oblečení a další nutné věci, skoro každý den za ní chodím. A mám pár týdnů na to, abych nějak zpracovala manžela, aby změnil svůj postoj. Jak ho mám přesvědčit, že je to pořád naše dítě, že jsme její rodiče a je naší povinností jí pomoci a nenechat padnout na úplné dno? Byla mladá, dělala blbosti, ale myslím, že si to už odskákala dostatečně. Měla by mít možnost dostat šanci. A od koho jiného by měla přijít než od vlastních rodičů?
Jak se na tuto situaci díváte vy? Co byste dělaly na mém místě vy jako matky?
26.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Asi mě tu za to ukamenujete, ale já nevidím jako velikou výhru a známku vyspělosti, že si dítě nechala. - Nemá střechu nad hlavou,ve dvaceti má jen základní vzdělání, alimenty od otce svého dítěte nikdy neuvidí, teď bude závislá na rodičích, nový partner se jí jako svobodné matce bude hledat těžce.
Nevím, ono se lehko radí, ale pro obě strany je potupné, aby dcera bydlela v azylovém době, když by mohla mít střechu nad hlavou. Takže když by dcera měla snahu vše napravit a omluvit se manželovi, tak bych za ni ještě zkusila dál orodovat. Když ne, pomohla bych jí najít bydlení, zařídit výbavičku, oběhat úřady apod. Ale pomohla, nedělala bych to za ni.
Přes protesty manžela bych jí domů nebrala. Sice je pravděpodobné, že by manžel s příchodem miminka roztál, ale taky by roztát nemusel a Soňa by si pokazila manželství.
monyk: "Zbabela taky neni, kdyz se nenechala dokopat k potratu".
No, třeba bych to nepovažovala za nějakou statečnost. Spíš nezodpovědnost. Jestliže žili z ruky do úst, asi nebylo rozumné do tohoto stavu přivádět dítě. Já to považuji za zanedbání antikoncepce a následného "neřešení" problému.
Ono to nějak dopadne, a v nejhorším rodiče pomůžou.
Možná jsem drsná, ale já jeden takový konkrétní případ znám. Opravdu to skončilo tím, že dcera "složila" dítě u rodičů, a zmizela neznámo kam. Rodiče pak svoje vnouče složitě adoptovali, babička opustila svou práci a vychovávala znovu mimino.
Když konečně vnouče mohlo jít do školky, nikdo jí (v 50ti) nezaměstnal.
Své dceři bych se také snažila pomoc, ovšem pokud by to jen trochu šlo, hledala bych jí samostatné bydlení. Ne proto, že jí nemám ráda, naopak. Při společném soužití by se zase projevily všechny problémy, díky kterým před časem možná utekla z domova. Byla by ponížená, neustále pod drobnohledem, kontrolována a kdo zaručí, že při sebemenším přešlapu by nepadla výčitka? Tohle nikdo dlouho nezvládne. Nabourají se naprosto všechny vztahy v rodině. Poradit, vyslechnout, přijít pohlídat dítě, možná podpořit přiměřenou finanční částkou, ale to je vše. Vlastní zkušenosti jsou tím nejlepším učitelem.
monyk: no já hlavně v tom článku nevidím žádnou akci dívenky, kromě toho, že zavolala matce a matka začala jednat podle svého vědomí a svědomí, nikde nevidím, co chce to děvče. Jasně teď chce hlavně střechu nad hlavou a dlabanec, ale co chce ona celkově od života? Zatím ani nezvedla telefon natož zadek aby se osobně zkusila s otcem spojit ... nechá matku ať všechno vyřídí a uděla, tohle nemůže fungovat. Bez iniciativy dcerky to prostě nepůjde.
já si myslím, že úlohou rodičů je naučit děti postarat sami o sebe. Jak praví jedno přísloví chceš-li někoho nakrmit jednou, dej mu rybu, chceš-li aby měl obživu na celý život, nauč jej chytat ryby.
mam-ca: Pardon, nikde jsem necetla o tom, ze nevdecna holka nechala zmlatit tatu.... Ze jednou doslo k temer k temer fyzicke inzultaci jeste neznamena ze otec byl zmlacen.
Ale jo, at ma hlavne otec klid. Je to o domluve, dcera za nim musi zajit a omluvit se mu.
Holce je dvacet, neco zvorala a narazila holt hlavou do zdi. Zbabela taky neni, kdyz se nenechala dokopat k potratu.
mam-ča: 
Ja myslim, ze Sona proste neni jenom matka te devenky, ale je zaroveni i matkou jejiho bratra a zenou sveho manzela... tady nejde o to kdo ma jaky pravo, ale o to, aby cela rodina nesla ke dnu kvuli jednomu nezodpovednemu jedinci, ktery mozna ani sam neuznava svou chybu...
monyk: A co manžel ? Ten nemá právo na klidný domov, který mu nezdárná dcera hodlá znovu rozvrátit ?
Všemožná pomoc ano, ale bydlení oddělené, i kdybych jí měla platit někde pronájem a platit "výživné".
Né že holka uteče z domova, nechá zmlátit svým pochybným partnerem tátu, a když jí ten zbabělec nechá na holičkách, tak automaticky čekat, že jí původní rodina vyklidí půl bytu a bude jí foukat na bebí.
Nevím, jak to vlastně chodí, ona sice odešla z domova, ale trvalý pobyt tam asi pořád má? Tak to by ji v azylovém domě nemuseli vzít, když je hlášená tam, kde jí teoreticky žádné nebezpečí nehrozí?
mam-ca: Te holce je dvacet roku, coz teda neni omluva. Ja za sebe vim, ze bych ji pomohla a to tak, ze bych ji chtela mit doma. Urcila bych znovu pravidla ale ted, v tomto stavu bych se ji urcite snazila co nejvice pomoct a poskytnout ji zazemi.
Jak uz bylo napsano, musela by se osobne jit omluvit otci a dala bych ji urcity cas na to, dat se dohromady. Ale pak nekompromisne s mou pomoci, zacit makat na sve budoucnosti.
Jasne, muze to dopadnout tak, ze se sebere a necha mi na krku dite a s prvnim pochybnym indiviuem zmizi. Osobne bych do toho sla i v pripade, ze potom splacu nad vydelkem.
PROČ BY MĚLA DCERA JÍT DO AZYLÁKU CHTELA ZKUSIT SAMA ŽÍT ZKUSILA PROČ BY NEMOHL OTEC ODOŽIT SVÉ EGO NA VEDLEJSÍ KOLEJ JETO JEHO DCERA NECHÁPU
Sofffie: já jsem nemluvila o azyláku. A budoucí maminka potřebuje klid, což by nyní při společném bydlení s otcem asi neměla. A počítala bych, že brzy při pohledu na vnoučátko roztaje. Aspoň můj muž by tak reagoval.
Sofffie: Mám taky samaritánské sklony, a nejspíš bych taky nasadila všechny páky, aby se mohla dcera vrátit domů. Ale vím, že to není ta správná cesta.
Všeho, čeho by dcera dosáhla lacino jen na základě příbuzenských vztahů, bude považovat za samozřejmost, a rodiče kvůli ní budou mít doma válku.
Ta dcera se zachovala vůči rodičům hanebně a vůči sobě nezodpovědně. Nemá vzdělání, práci, byt...a ani se sama nesnaží si nějaké jistoty zařídit.
Jediná opravdová pomoc je, naučit jí starat se o sebe a o dítě, a v tom jí být všemožně nápomocni.
Ale ne za cenu likvidace celé rodiny.
.jpg)
Sofffie: přesně tak
