Spor o jméno aneb Ach ty rodinné tradice.
Čekáme narození našeho prvního dítěte a víme, že to bude holčička. S manželem se na ni velice těšíme, radost nám však kazí oboje naše rodiče. Trvají totiž na tom, aby naše dcera pokračovala v zavedené tradici, ve které nesou prvorozené dcery jméno po své matce. A synové zase po otci.
Logicky by se tedy naše dcerka měla jmenovat po mně – Kateřina. Jmenuje se tak moje maminka i babička, a kdyby se tak jmenovala i má holčička, nic bych proti tomu neměla.
Manželovi rodiče však naléhají, aby se naše dcera jmenovala po své babičce – mé tchyni. Ona sama má jen dva syny, dceru nikdy neměla, ačkoli po ní vždycky toužila. Od staršího syna má již tři vnuky a naše miminko tak pro ni bude konečně ta vytoužená holčička. Hned, jak se to dozvěděla, začala naléhat, abychom ji pojmenovali Ludmila podle jejich rodinné tradice.
Když jsem se proti tomu ohradila a řekla, že pokud budeme chtít zachovávat tradici, tak tu v mé linii, bylo jí to velice líto. Neurazila se, to ne, ale vidíme na ní, že ji to hodně mrzí. Občas na toto téma zavede řeč a pokouší se náš názor změnit.
Manžel už začíná polevovat, přimlouvá se, prý by to jeho mamince udělalo radost. Naši o tom nechtějí ani slyšet a trvají na Kateřině.
Mně osobně to celé připadá dost směšné, jsou všichni jako malí. To, jak při každém setkání řeší jméno naší dcery, už mne unavuje a začínám mít chuť se na nějaké rodinné tradice vykašlat a dceru pojmenovat úplně jinak. Beztak si myslím, že tohle opakování jmen v jedné rodině už je dávno překonané a málokde se praktikuje. To, že jsme se sešly dvě rodiny s touto tradicí, je spíš unikát, než pravidlo.
Anebo se pletu? Jak je to u vás? Dědí se jména z otce na syna a z matky na dceru? Dodrželi jste toto pravidlo, nebo jste ho porušili a pojmenovali dítě po svém?
24.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Spor o jméno aneb Ach ty rodinné tradice.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Haninka:
to mne v tom článku taky zarazilo - my si to taky určili sami
Haninka:
koukám, že Karlové jsou na to pokračování hooodně vysazený - u nás v rodine je to ve dvou větvích 
Kawa:
Hanislav je dobrej!
Když si to zpětně vybavuju, tak jsme ani při jednom dítěti jména s rodiči a ani s nikým jiným - vyjma posledního s jeho budoucími sourozenci - neřešili a všichni se ho dozvěděli až po narození. Podle mě je to záležitost rodičů, do které nemá nikdo co mluvit.
.jpeg)
Bridgetj - tak to je hezké,
to buď ráda, u nás v rodině to vždycky byl "starý" a "malý"
Brácha, táta a jeho otec jsou Karlové, tchýně a švagrová jsou Hanky. Jména pro svoje děti jsme vybrali podle toho, jaké se nám líbila a podle toho, co si kdo přál a ani jedno z jejich jmen se v naší ani manželově rodině nevyskytuje.
u nás to tak víceméne je - já jsem po tátovi, manžel po tátovi a dedovi a naše deti po nás, vubec mi to nevadí. ted jsem "velká" , časem budu "stará" , ale málokdy je potřeba tohle rozlišení použít, protože používáme stejne ruzné zkratky jmen.
KAtko,
pokud se tobě osobně líbí pokračovat v tradici své rodiny, tak trvej na Kateřině, pokud ne , tak se domluvte jestli Jarmila nebo neco uplně jinýho, případne mužete Jarmilu šoupnout jako druhý jméno, ne? 
.JPG)
Kadla: Richard a Tobias...
Bridgetj: u nás byla průkopnice babka - v době nějakého tuším 1943 nebo tak ňak se rozhodla že potomci budou na just Tomáš a Jakub, no to si užila (tehdy to byl samý František, Josef atd.) takže z její strany naštěstí nikdy žádné tlaky nebyly...
Vevera: jo - má: mně ve chvíli naštvání říkali Hanislave!!!
Naštěstí problémy s rodiči o to, jak se budou jmenovat naše děti jsme neměli ani z mojí ani z manželovy strany. Návrhy sice padaly z obou stran, ale my jsme si dělti pojmenovali tak, jak jsme chtěli my. Pro první dcerujsme měli vybrané jméno ještě před tím, než jsem byla těhotná, pro druhou vybral manžel - já vybírala pro kluka, on pro holku, a pro třetí dítko - syna už jsme vybírali jméno všichni čtyři - holky už měli 8 a 7 roků, tak jsme přemýšleli všichni. Manželovi rodiče asi byli zklamaní, že jsem nepokračovala v linii mužských jmen, ale neřekli ani půl slova.
Kadla: já vím 
Kawa: Můj syn by byl Han Má Hana vůbec nějakou mužskou variantu?
U nás měla tendenci do výběru jména mluvit hlavně moje teta. Byla přesvědčená, že manžel touží po tom aby se syn jmenoval po něm a že se mi to bojí říct nebo co a nepomohlo ani, když jí sám přesvědčoval, že opravdu chce jiné jméno. Po téhle zkušenosti jsme raději nikomu jméno neříkali a použili pracovní název Kleofáš, který se tedy opravdu nakonec nepoužil
.jpg)
talenka: Ale Gudrun a Hjelmar jsou lepší
Kawa: A jak se jmenují?
Křeček: No,právě, že neříkám. Jeho jméno mi nejde zrovna přes zuby. Takže jsem mu vymyslela přezdívká - myšula. Jako starej myšák 
Rodiče a kámoši mu říkají Ferdo nebo Ferdi, ale nedovedu si představit, že bych přes půl obchodu zavolala: Ferdo. 
Kawa: Já měla být původní po taťkovi Bohumila. Ale mamka si usadila svoje, takže jsem po ní Ludmila. Naštěstí
nelíbí se mi pojmenovávání podle rodičů.Ač proti svému jménu nemám pranic,tk máma je Lenka,já taky, táta je Pavel, sestra Pavla. Když se zavolalo Lení/Pavlí - tak nepřišel nikdo . Jsem malá Lenka, ač o hlavu větší než máma, nebo ona je stará Lenka, což se jí nelíbí.
Takže každý jméno origoš.
První je Ondřej, na tom jsme se shodli hned. Celý těhu do nás lavírovali, že nééé, že tamto je lepší, a po dědečkovi nejlepší... Takže jsme v druh=m těhu tvrdili, že dvojčata se budou jmenovat Gudrun a Hjelmar. Všichni se děsili a jak pak byli rádi za Martina a Báru
