Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
.jpg)
Potřebovala bych od čtenářek poradit, jak zpracovat svého manžela, aby změnil názor na naši rodinnou situaci, respektive na naši dceru. Je totiž doslova zaseknutý a není síly, která by s ním hnula.
Máme dvě děti. Dvacetiletou dceru a čtrnáctiletého syna. Dceřina puberta byla poměrně bouřlivá, nedokončila ani učňák. Snažili jsme se, dělali, co mohli, ale ona byla jak smyslů zbavená. Chytla se pochybné party a to byl konec. Úderem osmnáctých narozenin se odstěhovala do jakéhosi podnájmu a začala žít s mladíkem podivného vzezření i chování.
Byli jsme nešťastní, snažili se dostat ji zpátky domů, ona se s námi odmítala bavit. Byla hodně sprostá, hlavně na manžela. Jednou dokonce došlo téměř k fyzické inzultaci mezí jejím přítelem a mým manželem. Bylo to opravdu strašné. Tehdy se manžel zatvrdil a prohlásil, že pro něj dcera přestala existovat, že udělal, co mohl, ale nutit ji nemůže. Od té doby ji neviděl, už to bude rok a půl. Já jsem se občas s dcerou snažila navázat kontakt, ale zůstalo to bez odezvy. Od letošního února jsem ji neviděla.
Až teď, před dvěma týdny, mi dcera volala do práce a chtěla se setkat. Zněla zjihle, smutně, vyděšeně. Víc mi prý řekne ústně. Okamžitě jsem souhlasila a ještě ten den po práci se s ní sešla v jedné kavárně. Když přišla, málem to se mnou seklo: bledá, umaštěné vlasy, nevábné oblečení… a ve vysokém stupni těhotenství! Jak jsem se hned dozvěděla, je v osmém měsíci. Musím říct, že jsem to chvíli rozdýchávala.
Pak začala vyprávět. Když to zestručním, její situace se odvíjela asi takto: S přítelem se živili, jak se dalo, hlavně různými brigádami a výpomocemi. Žili z ruky do úst. Ona však byla velice zamilovaná, takže to jako zásadní problém nevnímala. Jenže pak otěhotněla. On naléhal, aby šla na potrat, ona to odmítla. Od té doby to s jejich vztahem šlo z kopce, až to vyústilo k fyzickému napadení z jeho strany. Ano, skutečně zmlátil těhotnou ženu!
Dcera se okamžitě sbalila a utekla ke kamarádce. Tam zůstala dva dny, víc to nešlo. Další tři dny byla u jiné spolužačky. Takhle se stěhovala různě po známých asi tři týdny, až se odvážila zavolat mně. Je v koncích. Porod pomalu na spadnutí a ona sama, s prázdnýma rukama, bez střechy nad hlavou.
Bylo mi nanic. Něco takového jsem si nedokázala představit ani v těch nejbujnějších snech a už vůbec ne, že by to mohlo potkat mé dítě, mou rodinu. Jsem její máma. Přes to všechno, co máme za sebou, ji mám ráda, bojím se o ni, přeji si, aby byla šťastná. Domluvily jsme se, že půjde ještě zpátky ke kamarádce, u které zrovna přebývala a já zatím promluvím s otcem.
A tady jsem tvrdě narazila. Je zabejčený. Totálně. Dceru nechce ani vidět, co si nadrobila, ho nezajímá. Ať se o ni prý postará ten floutek, s kterým od nás utekla. Hučela jsem do něj opravdu dlouho, bez výsledku. Chápu, že asi potřebuje čas, ale ten dcera ve své situaci už nemá. Za pár týdnů bude mít dítě, potřebuje mít někde zázemí. Aby si teď hledala zaměstnání, aby měla na pronájem, je nesmysl. Ženu v tak vysokém stupni těhotenství nikde nezaměstnají. Navíc, co pak s dítětem.
Prozatímně jsem situaci vyřešila tak, že dcera našla útočiště v maličké garsonce v rodinném domě mé kolegyně. Ovšem s tím, že než se miminko, narodí, musí byt vyklidit. Malé dítě si tam nepřejí. Chápu to, je to jejich dům, jsem kolegyni vděčná alespoň za tuto pomoc.
Takže teď je dcera tam, v relativním klidu, čistotě, nakoupila jsem jí nějaké oblečení a další nutné věci, skoro každý den za ní chodím. A mám pár týdnů na to, abych nějak zpracovala manžela, aby změnil svůj postoj. Jak ho mám přesvědčit, že je to pořád naše dítě, že jsme její rodiče a je naší povinností jí pomoci a nenechat padnout na úplné dno? Byla mladá, dělala blbosti, ale myslím, že si to už odskákala dostatečně. Měla by mít možnost dostat šanci. A od koho jiného by měla přijít než od vlastních rodičů?
Jak se na tuto situaci díváte vy? Co byste dělaly na mém místě vy jako matky?
26.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel chce těhotnou dceru ponechat vlastnímu osudu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Všechny vaše rady mají hlavu a patu. 
Ale já bych zcela nerozumně a proti vší vaší logice rozpoutala peklo, aby mohlo moje dítě bydlet u nás i s potomkem... I kdyby to mělo špatně skončit, nenechala bych ji v bídě a v azyláku, myslím, že už si zkusila dost. 
Určitě bych pro své dítě udělala vše co můžu. V této situaci pomohla vyřídit mateřskou atd., sehnala bydlení a finančně přispívala. Dle možností pomáhala s miminkem. Rozhodující by bylo chování a snaha dcery po šestinedělí. Např. nějaký kurz, škola, pro pozdější větší šanci najít nějakou práci. Teď potřebuje hlavně klid a Vaši lásku. Bratr bude určitě pro, otec snad časem změní názor.
Zdravím a přeji moudrost boží 
,
Pomoc maminkám a miminkám je na tel čísle 776 833 333 to by melo být v Jihlave, ale na internetu sem našla toto a je to azyloví dům pro takovéto stavy
www.dlanzivotu.cz
rad tu bylo poskytnuto mnoho a musím říci, že dobrých
je vidět, že jste na tom finančně dobře, prot jsi učinila kroky, které jsi učinila, je pravdou, že je potřeba vyřešit mnoho důležitých věcí od pojištění přes mateřskou a to si vše musí obstarat, poskytla jsi jí azyl, a pokud chce opravdu dospět musí být zodpovědná sama za sebe i za to malé, a školu a další sounáležitosti se zodpovědným životem by měla zvážit také,
a k té zodpovědnosti patří i omluva otci, zatím by mohla jít do azylového domu, vyřešit všechny věci s úřady, vy ji můžete pomoci, dítě je dar, ale taky velká zodpovědnost, může být šťastná, že má rodiče, kteří ji milují a s partnerem prostě došlo na lámání chleba, když jsme zamilovaní děláme takové blbosti a Bohu žel neposloucháme ty, kteří to s námy myslí dobře
Přeji Vám moudrost do vašeho konání
a samozrejme, mlada by se mela tatovi, a vlastne i tobe,osobne omluvit za to co provadela v minulosti... 
sevenofnine: 8:41: lip to napsat nejde
Jen bych dodala, ze manimpulovat a nutit manzela do neceho o cem neni presvedcenej muze byt cesta do pekel... on je svepravnej samostatnej clovek... Na tvem miste bych nejdriv apelovala na mladou, at vybeha ty urady (cely prispevek od sevenofnine) a snazi se sama... a pak mas argument pro manzela - hele, potrebuje nasi pomoc, snazi se, stara se, zarizuje, snazi se sama... to je jediny presvedcivy moment, na ktery bych slysela ja, bejt tvym muzem...
sevenofnine: - 26.11.2009 8:41 ,ano to je správný názor kterým by se měla ona matka řídit
sevenofnine: Konečně ucelená rada.
Já bych nejspíš vzala dceru, a obešla s ní všechny potřebné úřady, vč. vyřízení Azylového domu. Sice bych byla všude za krkavčí matku, ale to je pomoc, kterou teď dcera potřebuje, a v 8. měsíci těhotenství si už jen těžko sama zařídí.
Obstarala bych jí základní výbavičku pro dítě. Ne novou, aby si uvědomila, že prostřednictvím dítěte nebude parazitovat na rodině, i kdyby se ve mně praly babičkovské pudy.
Je třeba zajistit, aby dcera i její dítě byly v suchu, teple a se zajištěnou péčí, ale aby si uvědomila, že v životě nic není zadarmo.
Azylový dům poskytuje ubytování na 1 rok. Do té doby uvidíte, jestli dcera opravdu zmoudřela, chce na sobě pracovat a stát se znovu součástí vaší rodiny. A manžel by měl trochu času, aby tuhle pecku rozdýchal.
Pomoci dceři sehnat samostatné bydlení, sehnat vybavení, oběhnout úřady kvůli pojištění a dávkám, pomoci dceři vyřídit papíry k otcovství, pomoci dceři finančně i radou - ale domů zatím nebrat. Ať se holka ukáže jak to s napravením myslí vážně. A časem změkne i manžel. Ale to se bude muset snažit i dcerunka.
vše už bylo napsáno. Dcera nemůže jen trpně čekat, až to za ni maminka zařídí. Maminka může pomoci v tom, že zjistí, kam má dcera zajít, aby se úředně připravila na roli matky a pak zajistila i své dítě. Nárok na podporu v mateřství snad má, k tomu jako sociálnímu případu náleží i pomoc s bydlením. V tak napjaté situaci bych jako babička fungovala, ovšem raději na dálku. Těžko vyžadovat po dědečkovi nadšení, když se dcery pro její chování zřekl. To chce po troškách a aby viděl, že se dcera skutečně změnila a dá se jí věřit.
sevenofnine:
.jpg)
každý máme nárok na chyby a zároveň i na druhou šanci - a dcera je prostě dcera - neumím si představit, že bych ji opustila v těžké chvíli - samozřejmě je hlavně na ní, jestli se dokáže zapřít, omluvit otci, dodržet nějaká pravidla atd.... ale neopustila bych ji ani budoucí vnoučátko, přimlouvám se za ni, tlačila bych na manžela, aby změkl....
.jpg)
Těžko něco radit, pokud chceš lámat manžela tak snad lze trošku zabrnkat na strunu blížících se vánoc.......
sevenofnine: 
souhlas naprostý, líp bych to neřekla
Sohlasím s kosmokosmo, dcera si vybojovala dítě a tudíž je jasné, že udělala pokrok, dospěla. Měla by to dokončit, sama přijít ta tátou a omluvit se.
.jpg)
zpracovat svého manžela, aby změnil názor
Mám pocit, že jste tzv. řešička. Řešila jste dceru tak dlouho, až od vás utekla, teď řešíte manžela.
Stále někoho zpracovávat, aby na něco změnil názor, to není to pravé. Je to manipulace.
Pokud chcete dceři pomoci, udělejte to, najděte jí byt, plaťte ho.... udělejte, co chcete. Ale nenuťte do toho nikoho, kdo to tak necí správně nebo přijdete i o manžela.
