Chová se, jako když je u mne na hotelu
Možná si o mně budete myslet, že jsem hloupá a ani se vám nebudu divit. Sama si tak připadám, akorát nějak nejsem schopná udělat nějaký zásadní krok. Proto jsem se rozhodla se touto cestou svěřit se svým problémem a doufám, že mne vaše reakce nakopnou, abych se konečně nějak zmátožila.
Mám totiž problém se svým přítelem. Dospěla jsem k názoru, že mne vlastně zneužívá, vím, že to, jak se chová, v pořádku není. A v pořádku nejsem asi ani já, protože to všechno snáším jen pro to, že se bojím samoty.
Je mi pětapadesát let, od čtyřiceti jsem rozvedená. Sama jsem dovychovala děti, které už jsou samostatné, když vylétly z hnízda, prodala jsem třípokojový byt a koupila si dvougarsonku a peníze, které mi zbyly, jsem si uložila na důchod. Postupně se k nim snažím ještě spořit.
Před třemi lety jsem se seznámila se svým současným přítelem. Je rovněž rozvedený, už v důchodu. Po roce chození jsem mu nabídla, aby se ke mně přistěhoval, bydlel v nájemním bytě a i když to byla jen garsonka, stejně dal větší část důchodu za nájem. Přijal to rád a i já jsem byla spokojená, těšila jsem se na společný život a hlavně na to, že, jak se říká, ve dvou se to lépe táhne.
Zpočátku bylo všechno v pořádku, asi jsem byla hodně zamilovaná, či co, protože mi některé věci nedocházely. Až v posledních několika měsících si uvědomuji, že je v tom našem soužití něco špatně. Najednou mi došlo, že mu vytvářím zázemí, domov, jemu nic nechybí a já si připadám docela zneužitě. Určitě je chyba i ve mně, že jsem tohle neukočírovala hned zpočátku.
Co mi vadí nejvíc je jeho přístup k financím. Za byt platím určitou částku družstvu do fondu oprav a pak klasickou spotřebu na osobu na vodu a teplo plus elektřina, poplatky za rozhlas a televizi. Však to znáte, klasika. Přítel mi ze svého důchodu přispívá pouze a jenom za svou spotřebu, tedy za teplo a vodu a hradí půlku elektřiny. Na ostatních platbách za byt se odmítá podílet s tím, že je byt přece můj, stejně jako rozhlas a televize. Na jídlo měsíčně dává dva tisíce, protože usoudil, že víc neprojí. Když někam společně jdeme, platí výhradně jen za sebe, nikdy mi nekoupí žádný dárek, ani maličkost. 
Čím dál víc si uvědomuji, že u mne bydlí jako v nějakém velmi levném hotelu se zajištěným kompletním servisem. Já ještě chodím do práce (tím ostatně taky operuje, že můj měsíční příjem je dvakrát takový než jeho důchod), on je doma. Dny prosedí u televize, občas si vyjde někam na procházku. Domácí práce jdou zcela mimo něj, doslova mi řekl, že po rozvodu se sám o sebe staral dost dlouho a na to aby teď, když bydlí se mnou, tady vytíral podlahu nebo luxoval, není zvědavý. A já jsem ještě tak hloupá, že mu každý den vařím jídlo, aby si ho mohl jenom ohřát. Za odměnu pak smím umýt nádobí, které použije.
Na téma finance i pomoc v domácnosti jsem s ním mluvila, ale nikam to nevedlo. On si stojí pevně za svým. Přiznávám, že se mi náš společný život vedený tímto způsobem začíná pěkně zajídat a občas mne napadne, že by mi asi bylo lépe samotné. Ale není to tak jednoduché. Nejsem už nejmladší, jiného partnera bych hledala jen velmi těžko a navíc, každý má něco. Vždycky musí člověk z něčeho slevit a něco překousnout. Zkrátka té samoty se bojím, za pár let budu v důchodu a představa, jak jsem celé dny jen sama se sebou, mi příjemná není.
Jenže žít s někým jen kvůli tomu, asi taky není to správné řešení. Honí se mi to všechno hlavou a asi nevím, co vlastně chci. Proto bych vás chtěla poprosit o vaše názory na mou situaci, možná mi to pomůže se s tím vším buď srovnat, nebo se odhodlat k nějakému radikálnímu řešení. Předem vám moc děkuji.
30.3.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chová se, jako když je u mne na hotelu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Milá Anno, asi nemáte odvahu udělat ten nepříjemný rázný řez, protože svou situaci jste zhodnotila naprosto přesně a sama víte, že takhle žít stejně nechcete. Co vám dává, kromě toho, že se o něho "MŮŽETE STARAT!"? Jezdíte na výlety - to můžete s vnoučaty, chodíte do divadla - to můžete s kamarádkou, máte kvalitní sex - na to vždycky někoho seženete
a nebo si kupte robertka, pro toho nemusíte vařit ani prát(omlouvám se,ale když ho nemáte pro sex,tak na co,tedy?) Povídáte si spolu, smějete se spolu, těšíte na něho cestou z práce? Typla bych, že ne.
Sbalila bych mu uzlíček a řekla:"Víš hochu, už dlouho si říkám, že to stejně jednoho krásného dne udělám a podívej jak je venku hezky
-ne já vím, to jsem jen chtěla trochu odlehčit velmi vážné téma. Já jsem v podstatě srab a asi bych to nedokázala udělat najednou, ale začala bych ho pomalu, plíživě zanedbávat, tu by nebylo uvařeno (bolela mě hlava,musela jsem si jít lehnout, něco si vezmi) Místo po práci domů bych šla s kámoškou na kafe, do sauny, do knihovny, prostě někam. Ale pokud jste ráznější, udělejte to najednou. Dneska člověk nemusí být sám, když nechce, najděte si nějakého koníčka a scházejte se s lidmi stejných zájmů, uvidíte, že to půjde. 
Já bych mu dala čučet zadarmo na moji televizi!!! Když je takový Harpagon, tak ať se kouká na vypnutou obrazovku.
Svůj byt neměl, tak ať si sežene podnájem a vypadne. Služku chlapovi, který je de facto úplně cizí, bych nedělala ani omylem.
Samoty se neboj, pořád je lepší,než se otravovat s hulvátem. Když budeš v důchodu, tak se neboj, že by ses nudila. Choď třeba na kulturní a výletní akce s důchodci, je tam zábava a určitě se tam můžeš s někým seznámit. Ale buď už opatrnější, protože bys zase mohla nalítnout chlapovi, který tě bude jenom využívat a budeš za služku.
.JPG)
Aničko, nechci opakovat, co tu napsali ostatní, souhlas se vším, máte to tu dokonce potvrzené od mužského
mojí mamce bylo víc, skoro šedesát, když potkala svého současného přítele a je to moc fajn člověk, parťák pro život...
hezky se to radí, ale zkuste si najít nějaké aktivity, aby vám nebylo smutno a netrápila se tím, že jste sama a pak se někdo určitě najde...
tomuhle pánovi bych to zkusila ještě jednou vysvětlit po dobrém, a když nic, tak se rozloučit... vy si zasloužíte být spokojená a né se trápit
jo, a ještě jsem zapomněla, že mimořádné položky, jako je třeba platba za odpad, očkování koček atd samozřejmě jedeme napůl.
Stejně tomu nepříjemného rozhovoru neujdete v momentě, co přestaneš vydělávat. Tak se vzmuž, zeptej se ho, jak si to teda představuje, když ubude...mně teda ubylo 5 tisíc měsíčně. Přece nebudeš dosazovat ze svých úspor? On nemá žádné? Mně manžel, rovněž důchodce, ze svého nevelkého důchodu dává polovinu, platí všechno kolem auta, benzín, garáž, když někam jedeme, je samozřejmé, že v hospodě platí on - no, když by to bylo moc drahé, přispěju, ale nemusím. Žiješ ve stressu. A dobrá rada na závěr: samoty se neboj, byla bys překvapená, jaká pohoda by zavládla.
.gif)
Živit chlapa?Ani náhodou,když se ti něco nedej bože stane,ani s e o tebe takový nepostará
V muži musím mít oporu a zázemí ev všem,tudíž i ve financích,jinak je jako koule u nohy a rychle bych se ho zbavila,nejlepší si takového ani nenakvartýrovat do bytu,neb to bude problem se ho zbavit
svého bytu se kvůli vám nezbavil,jen opustil pronajatou garsonku,takže si byt může znovu pronajmout a vy si nemusíte dělat výčitky,že se kvůli vám nemá kam vrátit,asi tam bude problém s trvalým pobytem který si asi udělal u vás,ale i přes to bych si s ním ještě promluvil o společném bydlení a hrazení všech nákladů domácnosti včetně stravy,na hotelu dá za měsíc více jen za snídaně než dává vám za celý měsíc a když by s tím nesouhlasil,tak mu říct že vaše společné bydlení končí a dát mu týden nebo čtrnáct dní na vystěhování a když by se dobrovolně nevystěhoval, tak když někam odejde mu jeho věci dát do chodby a vyměnit zámky,potom může jít na hotel než si najde pronájem.Do důchodu máte ještě hodně daleko a jestli on je v důchodu starobním ,tak než vy se ho dočkáte tak on tady už nemusí být a budete stejně sama a jestli budete mohoucí tak je tolik aktivit,že vám ani nebude zbývat čas a nějakej lepší chlap se taky určitě najde
takovému vyčůránkovi bych velice rychle sbalila kufry. Ještě nejsi tak stará, aby sis nenašla někoho lepšího, než jen toho vyžírku. Nebo chceš být až do smrti jen neplacená služka?
Anno, takhle si určitě "klidné stáří" nepředstavujete? Máte ještě spoustu let života před sebou, a kazit si je nějakým vyžírkou a hulvátem, to je opravdu škoda. Samoty se nebojte, máte přece děti, máte práci, finančně taky nestrádáte, tak proč si nežít trochu v klidu? Takového "starého psa" novým kouskům nenaučíte, raději se ho co nejdřív zbavte!!! Přeju Vám hodně štěstí, ať to zvládnete!!!
.JPG)
Tak když to má tak vypočítané, tak bych to začala dělat stejně - v lednici regál Anna, pod tím Pepa - co si koupí, to si sní.
Neplatí televizi? Tak se nebude dívat.
Co se týká třeba vaření - chce jíst a mít všechno napůl? Jednou vařím já, druhý den očekávám totéž od tebe včetně nákupu surovin.
A když je tak chytrý, tak bych si spočítala opotřebení bytu -předpokládám, že zařízení je tvoje a částku každý měsíc vyžadovala.
Buď se chytne za nos a začne fungovat nebo se šprajcne a v tom případě bude líp, když odejde odkud přišel.
Pokud jsem Tě pochopila, bojíš se samoty. A díky tomu sloužíš, platíš a jsi nespokojená, rozhodnutá trpět...
Jednoznačné stavisko partnerovo znáš, nemáš záruky, že i když budeš Ty v důchodu, budeš od něho dostávat více peněz... Ty pracuješ, on nemá žádný závazek a i tak s ničím nepomůže. ...
Myslíš si, že v této chvíli můžeš potkat jiného muže?
Pryč s takovým sobcem. Pátek je skvělý den na balení kufrů, žádné otálení!
Krásný článek....dva tácy na jídlo a řekněme jeden za elektriku a vodu spolu s veškerým servisem tj. prádlo,vaření,úklid,společnost a zázemí, to je úchvatné. Doporučuji to obrátit a za stejných podmínek se nastěhovat na následující dva roky k němu. A kdyby Anna svůj byt zároveň pronajala, má vystaráno. My před rozvodem rozdělili finance - muž platil celý nájem a já celé inkaso+veškeré zásoby+pomáhala dětem+brala od něj 60 korun na den za oběd snídani večeři o volných dnech - v pracovní se stravoval sám. Že jsem od a do z udělala doma veškeré práce, to snad nemusím zmiňovat. Hádejte, Anno, kdo byl věčně bez peněz? Já. Ovšem on byl na koni - platil celý nájem. Mně vytýkal, že se mám na jeho úkor dobře. Jinak nedělal nic. My ženy jsme prostě obětavé až za hrob. Dneska bydlím sama. Jsem na tom daleko líp. Pán si patrně spoří, ví, že každé dobré časy jednou skončí. A ty jeho bezstarostné dny jsou myslím už docela spočítané. Hodně kuráže do toho rozhodného kroku, Anno. A neodkládejte to.
Než takového,to radši žádného...
To už je lepší pes,nebo kočka....
A nechápu,když Ty pracuješ,tak proč on by nemohl doma pomáhat..bydlí tam přece taky...a že se o sebe staral už dost..no a co...nejsi jeho služka...taky může přikložit ruku k dílu....
A takového jako on...najdeš vždycky....
Řekla bych mu..buď budeš pomáhat a nebo můžeš jít....
Ale určitě to chce rázné řešení....
Anno, já myslím, že sama dobře víš, jak to u vás je:
"mne vlastně zneužívá, vím, že to, jak se chová, v pořádku není. A v pořádku nejsem asi ani já, protože to všechno snáším jen pro to, že se bojím samoty."
Takže mu sbal kufry a nazdar. Sama být umíš, už jsi to zvládla jednou v životě, jsi silná a statečná ženská. To, v čem žiješ teď je nedůstojné. Samota není strašidelná, je možná smutná, ale určitě důstojnější než pozice služebné.
Nikde nevidím nic, co investuje do vztahu ON. Sex? I kdybych to vzala jen finančně, tak za to, co za něj zaplatíš na bydlení, energiích (je hezké, že platí půlku, ale on je doma celé dny, kvůli němu se celé dny topí, pouští televize atd.), na jídle (nevím jeslti 2000 stačí - určitě by stálo za to to jednou přepočítat) a na vynaložené práci (kdybys za to vaření, uklízení, praní a luxování dostávala minimální hodinovou mzdu, kolik by to tak asi bylo? 
), tak bys tě giggolo vyšel levněji .
Chlapa vystěhuj, zkontaktuj znovu kámošky, věnuj se víc dětem / vnoučatům - a žij...
