Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Manžel mi říká, že jsem uklízecí magor a docela dost se kvůli tomu hádáme. Zajímalo by mne, jak to máte ohledně úklidu zorganizované vy. Protože já si nějak přehnaně uklízecí typ nepřipadám. Ale on byl z domova zvyklý na jiný systém a z toho mého docela šílí.

Já jsem totiž zvyklá uklízet průběžně. Nesnáším nepořádek a tak ho eleminuju ještě dřív, než nějaký stačí vzniknout. Z práce chodím domů ve čtyři hodiny, manžel o hodinu později. Hned jak vejde do dveří, je naštvaný, protože mě pokaždé zastihne při nějaké domácí práci.

Jenže já si nemůžu pomoct. Vysávám každý den, vytírám taky, prach utírám obden a koupelnu se záchodem myju nahrubo denně a jednou týdně dělám důkladnou desinfekci. Do toho samozřejmě prádlo, vaření, úkoly s dětmi atd. Okna a dveře myju každých šest týdnů, stejně tak kuchyňskou linku.

 Děti máme dvě, syna v první třídě, dceru ve čtvrté. I je se snažím vést k pořádkumilovnosti, takže než jdou spát, musí mít uklizené všechny hračky a přichystané věci do školy.

Mám pocit, že kdybych to nedělala tak, jak to mám zavedeno, shnili bychom ve špíně. Takhle mám vlastně pořád uklizeno a nešílím z nějakého vánočního úklidu. Příští víkend umyju okna a dveře, ten další kuchyňskou linku a mám hotovo.

Manžel je ale hodně podrážděný, podle něj to přeháním a když přijde z práce domů, chce si odpočinout a ne koukat, jak tady kmitám. Pravda je, že se prakticky do večera nezastavím. Ale na druhou stranu po něm ani nechci, aby se zapojoval, maximálně občas udělá s dětmi úkoly do školy. Ale jen někdy, protože na to nemá nervy.

Jeho představa údržby domácnosti je taková, jakou má zavedenou jeho máma. Ta uklízí jen jednou v týdnu, vždycky v pátek, aby bylo na víkend pěkně a v průběhu týdne si ničeho nevšimne. Takže ve čtvrtek je to u nich už pěkně zajeté, upatlaná podlaha, drobky na koberci, ušmudlaná koupelna. Jí to nevadí, klidně si v tom po návratu z práce sedne a kouká na Ulici, k večeři připraví manželovi něco studeného a jinak nic nedělá. Až v pátek a pak o víkendu zase nic, maximálně vyžehlí.

Já bych se z takového přístupu zbláznila, připadá mi to nechutné a nerozumím tomu, že to ona takhle snese. Navíc když už nemají děti a jsou s manželem sami dva. Jí nevadí ani poházené věci, noviny, časopisy, klidně nechá večer nádobí v dřezu a myje ho až druhý den.

Jenže manžel je z domova zvyklý na tenhle model a moje uklízecí šílenství nese čím dál hůř. Dokavaď jsem byla na mateřské, tak to tolik nevnímal. Jenže před rokem jsem nastoupila do práce, syn šel do školky a už jsem nestíhala uklízet v manželově nepřítomnosti. Ten poslední rok se kvůli tomu opravdu dost hádáme.

Zkoušela jsem ten úklid trochu omezit, ale nevydržela jsem. Prostě mi to vadí. Zajímalo by mne, jak to máte vy? Uklízíte průběžně, nebo nárazově? Anebo jak vlastně uklízíte, jaký máte systém? Třeba se u některé z vás inspiruju. A myslíte, že jsem opravdu blázen?