Je svatba opravdu přežitek?
Chodíme s přítelem osm let, z toho více než šest spolu bydlíme v jeho bytě, který dostal od svých rodičů. Máme dvouletého syna a plánujeme další dítě. Mně je 31 a příteli 35 let. Klape nám to, máme se rádi, v jednom se však neshodneme. V názoru na svatbu.
Přiznávám otevřeně, že já bych se vdát chtěla. Vlastně jsme rodina se vším všudy, máme dítě, další je v plánu, společně hospodaříme a řešíme všechny problémy. Přesto mám v pozici, kdy jsem „jen přítelkyně“ určitý pocit nejistoty. A to nejenom co se bydlení týká.
Byt je jeho, já jsem v něm sice hlášená, ale v případě rozchodu bych se musela patrně sbalit a odejít i s dětmi. A co si budeme povídat, dneska je všechno v pohodě a za pár let může být všechno jinak. Ten pocit nejistoty mne dost ubíjí.
Další věc je vše ostatní, co by nám manželský svazek zajistil. Včetně informovanosti v případě převozu do nemocnice apod. A co kdyby se nedej bože stalo to nejhorší a já zůstala s dětmi sama? Jako přítelkyně bych na vdovský důchod neměla nárok.
Možná o tom uvažuji příliš pragmaticky, ale vycházím z toho, že dnešní doba není jednoduchá. Nikdo nemá nic .jpg)
jisté, kdo se nezabezpečí sám, musí kolikrát řešit velké problémy. Dalším důvodem, proč chci, abychom se vzali, je, abychom s všichni jmenovali stejně. Syn má příjmení po otci, já mám jiné. Co až půjde do školy? Možná je to prkotina, ale opravdu bych chtěla, abychom byli normální rodina se vším všudy.
Celé roky jsem čekala, že mne přítel požádá o ruku. Nikdy to neudělal. Ani když jsem otěhotněla, ani když se syn narodil. Teď začal mluvit o druhém dítěti, ale o svatbě opět ani slovo. Jelikož jsem patrně ze staré školy, nechtěla jsem to být já, kdo o ní začne mluvit jako první, ale teď jsem to udělala.
Na rovinu jsem mu řekla, že by bylo dobré, kdybychom se vzali a vyjmenovala mu všechny výše zmíněné důvody. Byl z toho pěkně zaražený a řekl, že o svatbě nikdy neuvažoval, že se přece máme rádi a na to papír nepotřebujeme. Mé argumenty odmítl komentovat, prý jsou to jen nějaké vyčtené nesmysly, a jestli prý mám obavu, že by mne někdy dokázal vyhodit z bytu, tak jsem ho hodně zklamala, protože něco takového by nikdy v životě neudělal.
Je mi z toho všelijak. On tvrdí, že svatba je přežitek, a na rovinu mi řekl, že se ženit nebude, pro mne je to důkaz, že si chce nechat otevřená zadní vrátka. Asi mi tady teď vyčiníte, že jsem tak zásadní věc neřešila dříve. Možná jsem měla. Ale já opravdu celé roky čekala, že k tomu nějak dospěje a bude mu to připadat jako přirozené vyústění našeho vztahu.
Jedno dítě už máme, druhé bych taky chtěla, ale pohrávám si s myšlenkou, že mu dám ultimátum – druhé dítě až po svatbě. Ještě jsem to neudělala. Zajímaly by mne vaše názory na naši situaci. Taky považujete svatbu za přežitek, nebo je pro vás stejně důležitá jako pro mne?
11.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je svatba opravdu přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám pocit, že se bojíš hlavně o bydlení, to tě ale asi zklamu. Když tvůj partner dostane byt od rodičů před uzavřením manželství, tak bude jen jeho i v manželství. 
Trošku mě udivuje, že jste o svatbě vůbec nepromluvili ještě před početím prvního dítěte.
uvažuješ správně. Po tolika letech už zamilovanost vyprchá a nastává normální manželské soužití, kdy převažuje rozum. Manželství je po odstranění pláštíku romantiky právní vztah, přesně definovaný. Takže rozumím obavám a na tvém místě bych trvala na písemné smlouvě, komu co náleží, jak jsou zabezpečeni všichni členové rodiny a tady by jistě právník poradil. Institut manželství toto řeší automaticky, ale je možné uzavřít předmanželskou smlouvu.
.gif)
Nikdy bych nedopustila, abych devět měsíců nosila pod srdcem dítě, s vypětím sil h porodila a nedala mu moje jméno. NIKDY!
Chceš, aby se tvoje dítě jmenovalo jako ty? Fajn, ale budeme se tak jmenovat všichni.
Kotě: 
Panu "příteli" bych řekla, že na lásku papír nepotřebujeme, ale na to, že spolu vychováváme dítě a máme k sobě nějaké závazky (vzájemné!), ano. A chtěla bych vědět, co přesně a proč mu na tom tak vadí.
jeslti je byt jeho, tak si myslím že v případě rozvodu / rozchodu by byl stále jeho.... to jen na okraj....
podobně si nemyslím, že se v nějaké škole dneska bude někdo divit, že se děti jmenujou jinak než rodiče, nebo že to bude někdo takhle vnímat...
ALE - vy si potřebujete sednout a probrat to znovu, kromě praktických věcí (dědictví, informovanost) jde tady hlavně o vaše pocity a postoje k manžleství jako takovému. Ty máš pocit, že mu za to nestojíš, a chtěla bys být "rodina", patřit k sobě, možná máš i potřebu dát si nějaký veřejný slib atd... to si prober, co OPRAVDU na tomhle trápí tebe... část těch "praktických" důvodů, které uvádíš, nemají se svatbou moc společného - a jestli si je toho tvůj přítel vědom, tak pak se cuká - protože za tím hledá něco jiného a přemýšlí, proč na svatbu tak tlačíš a jaké skutečné důvody máš... takže najdi SKUTEČNÉ důvody a o těch se s ním pobav.
A na druhou stranu by to chtělo mít na stole jeho SKUTEČNÉ důvody proč se ženit nechce - a pak je na vás zvážit, co je opravdu pro vás vztah důležité a kde můžete udělat ten kompromis (my jsme se brali z čistě praktických důvodů - ani jeden jsme svatbu nechtěli, páč nenávidíme obřady a společenské pakárny - tak jsme měli svatbu malou, narychlo a bez veškerých sraček a máček okolo, protože velkou svatbu bychom nerozdýchali ani jeden - takže to byl třeba náš kompromis - svatba být musela, ale tak byla zcela minimální)...
Souhlasim s Kotetem... Co te vubec napadlo mit dite s nekym kdo si te nechce vzit? Ja sice nejsem extra "vdavaci", ale deti jen v manzelskem svazku ( v tomhle jsem konzerva). Ano svatba je do jiste miry prezitek, pokud se na svatbu divame romanticky - vyvrcholeni lasky a jista "pojistka". Svatbou se nepojisti zadny vztah a vyvrcholeni lasky vidim v uplne jinych partnerskych situacich nez v mejdanu pro zname a pribuzne. Ale je to legalni urovnani zalezitosti.... Trapnost nad trapnosti je vymlouva, ze neciti zraly na svatbu, ale deti plodi. Rozhodne bych s takovym clovekem nesla do druheho ditete. Nebud hloupa!
Kotě: je více vědních disciplín, které vkládají svoji důležitost do manželství jako takového. Bez lásky v manželství nelze spokojeně dlouho setrvat... je přirozené žít s milovanou osobou a v chudobě než s ekonomicky výhodnou smlouvou a "odpudivým" partnerem.
modroočka: to není můj názor, to je antropology i sociology všeobecně uznávaná definice manželství.
Kotě: zajímavý názor.
Myslím, že oddávající by měli změnit svatební řeč. Vlastně by ani nebyli potřeba, stačilo by jen podepsat smlouvu a lidé by mohli žít na hromádce. Takže sňatek by byl jen přežitek anebo luxus. ... Není to degradujcí?
pardon za dvojitý příspěvek 
Manželství není vrchol lásky. Manželství je ekonomický svazek uzavřený za účelem zplození a výchovy potomků.
Takže ne, já bych s chlapem, který si mě nevzal, dítě neměla. 
Manželství není vrchol lásky. Manželství je ekonomický svazek uzavřený za účelem zplození a výchovy potomků.
Takže ne, já bych s chlapem, který si mě nevzal, dítě neměla.
Hm, dotaz:
Proč se syn jmenuje příjmením po něm, když nejste svoji? Tam jsi měla začít!
I já patřím k těm, co považují manželství "za vrchol lásky".
Ale taky rozumím těm, kteří se do manželství nehrnou. A nemusí to být jen tím, že si nechávají otevřená vrátky.
Znám případy, kdy dva lidé žili spolu a měli děti a kvůli dětem se vzali. Začali se hádat a rozvedli se... neodstěhovali se od sebe a pokračovali na psí knížku. A opět byli šťastní a spokojení.
Myslím si, že u některých lidí je to psychický blok. Nesnesou manželskou jistotu a možná si myslí, že by potom byli vydíraní, či nechtějí podstoupit případné dohry u soudu apod. Je to STRACH. Na druhé straně pak jsou jedinci, kteří bez manželství se cítí "nedoceněni" jako Ty.
Ve Tvém případě si myslím, že by bylo dobré s přítelem vše podrobně probrat, shromáždit důkazy právní, příklady z okolí (ono nemusí jít o jeho úmrtí, ale i Tvé)... taky bude důležité poslechnout si jeho názory, protože ON SE MŮŽE CÍTIT UKŘIVDĚNÝ, že mu nedůvěřuješ. A toto bys mohla posílit "vydíráním" - když další dítě, tak sňatek. Tím bys mohla rozbít Váš fungující vztah.
Možná bych uvažovala místo svatby (tedy pokud s ním chceš i nadále žít) o životní pojistce... prostě nějak jinak, aby právní cesta byla "nakloněna" i Tobě v případě nečekaného.
Každý jsme nastaven jinak, ale já rozhodně jsem pro svatbu. Když pominu všechna pro i proti, je přece pěkné,když můžu říci "můj manžel".
