Láká nás život v Kanadě. Máte někdo zkušenosti?
Ráda bych touto cestou požádala čtenářky o jejich zkušenosti s přestěhováním a životem v Kanadě. Moc rádi bychom se tam totiž s rodinou natrvalo usadili, a tak sháníme informace všude možně.
Je mi 35 let a jsem vdova se dvěma dospívajícími dětmi – 16 a 15 let, které navštěvují střední a základní školu (8. třídu). S přítelem, který s námi žije, očekáváme v srpnu narození dvojčat a také společně podnikáme v pohostinství.
Oba dva nás velice láká život v Kanadě. Tato země se nám moc líbí a rádi bychom se tam i s dětmi přestěhovali. Zatím sice ještě neumíme moc dobře anglicky, ale věříme, že se to zlepší, zvlášť po přestěhování.
Moc ráda bych se dozvěděla praktické informace, které se takového velkého a zásadního stěhování týkají. Od někoho, kdo tím sám prošel. Rádi bychom přesídlili co nejdříve, ale nevím, jestli by to vzhledem k očekávanému porodu bylo nejvhodnější.
Poradí nám někdo, jak to chodí v azylovém řízení, co je potřeba předem zařídit, zajistit, zkrátka vše, na co bychom měli myslet a co bychom neměli opomenout? Zajímá mne i jak fungují kanadské školy, lékařská péče, jak je to tam s bydlením – rádi bychom si pronajali dům se zahradou atd.
Předem vám moc děkuji za každou informaci.
29.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Láká nás život v Kanadě. Máte někdo zkušenosti?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj, ziju v Kanade jedenactym rokem, k srdci mi neprirostla. Ano mam svuj dum, vlastni ordinaci, po financni strance jsem na tom dobre, deti chodi do privatni skoly , ale vis co, doma je doma . Kanadane jsou velmi nelitostni a xenofobni, coz asi prameni z pocitu inferiority z jiznich sousedu, takze si to kompenzuji na pristehovalcich. Ackoli vsude ctes hesla, jak jsou hrdi na multikulturnost, ve skutecnosti jsem se nesetkala se zadnou pomoci z kanadske strany, hazeli nam klacky pod nohy, jak se dalo . Napr. dostat se zpatky k me profesi mi trvalo deset let, de facto jsem musela v mnoha ohledech zacit uplne od zacatku. Na zelenou kartu jsem cekala ctyri roky, protoze ma zadost se pokazde zahadne ztratila. Cesko tu znamena jen jakasi kolonie Ruska. A davaji to poradne najevo. Sehnat doktora se pristehovalcum dari jen velmi tezko. Totez se zubarem a pokud nemate nejaky majetek i dobra skola pro deti se najde pomerne tezko. Zivotni styl je tu velmi jiny i pratelstvi jsou velmi `neslovanska``, z meho pohledu studena a svym zpusobem ucelova. A taky kdo by se pratelil s nejakymi cikany odnekud ze Sibire. Nejake prima lidi jsem nasla v kostele, ale i toto prostredi je velmi jine - pro me velmi rigidni - napr. zcela seriozne se v kostele debatovalo o tom, zda palit ci nepalit knihy Harry Potter. Kdyz jsem se kamaradek zeptala jestli by si nesly nekdy zatancovat, nebo na vinko, koukaly ne me jako na pohromu lidstva, bo to se na verici zenu nehodi. A tak. Mohla bych psat hodinu, ale moc positivniho bych nezminila. Kanada je zrejme krasna zeme, kde ale vetsinu roku mrzne, a to poradne, a kdyz nemrzne a roztaje vsechen snih, jsou tu takova mracna komaru, ze si tu krasu Kanady radej pustis v televizi na nejakem prirodopisnem kanale. Ale jednu positivni vec bych mela. Eskymaky, bylo mi s nimi prima a porad jsme se chechtali. Mrkni na www.eskimak.cz.tl.
To jsem velice zvědavá, jestli vám tu někdo poradí a co. V Kanadě už žiju přes dvacet let, přesto, že jsem tu vystudovala universitu, práci jsem nikdy nesehnala, jen samé podřadné brigády za minimální mzdu. Jsem sama, mohu se přestěhovat kamkoliv, anglicky i francouzsky umím výborně, angličtinu jsem tu dokonce nějaký čas učila. Přesto jsem nikdy nenarazila na příležitost slušného stálého zaměstnání. Ani na žádného krajana či krajanku, co by mě nasměrovali, poradili, někam či někomu doporučili. Vůbec nezáleží na tom, jaký jste člověk nebo co umíte...
Možná, že tu někdo má jiné zkušenosti, ty moje jsou velmi špatné.
