Je svatba opravdu přežitek?
Chodíme s přítelem osm let, z toho více než šest spolu bydlíme v jeho bytě, který dostal od svých rodičů. Máme dvouletého syna a plánujeme další dítě. Mně je 31 a příteli 35 let. Klape nám to, máme se rádi, v jednom se však neshodneme. V názoru na svatbu.
Přiznávám otevřeně, že já bych se vdát chtěla. Vlastně jsme rodina se vším všudy, máme dítě, další je v plánu, společně hospodaříme a řešíme všechny problémy. Přesto mám v pozici, kdy jsem „jen přítelkyně“ určitý pocit nejistoty. A to nejenom co se bydlení týká.
Byt je jeho, já jsem v něm sice hlášená, ale v případě rozchodu bych se musela patrně sbalit a odejít i s dětmi. A co si budeme povídat, dneska je všechno v pohodě a za pár let může být všechno jinak. Ten pocit nejistoty mne dost ubíjí.
Další věc je vše ostatní, co by nám manželský svazek zajistil. Včetně informovanosti v případě převozu do nemocnice apod. A co kdyby se nedej bože stalo to nejhorší a já zůstala s dětmi sama? Jako přítelkyně bych na vdovský důchod neměla nárok.
Možná o tom uvažuji příliš pragmaticky, ale vycházím z toho, že dnešní doba není jednoduchá. Nikdo nemá nic .jpg)
jisté, kdo se nezabezpečí sám, musí kolikrát řešit velké problémy. Dalším důvodem, proč chci, abychom se vzali, je, abychom s všichni jmenovali stejně. Syn má příjmení po otci, já mám jiné. Co až půjde do školy? Možná je to prkotina, ale opravdu bych chtěla, abychom byli normální rodina se vším všudy.
Celé roky jsem čekala, že mne přítel požádá o ruku. Nikdy to neudělal. Ani když jsem otěhotněla, ani když se syn narodil. Teď začal mluvit o druhém dítěti, ale o svatbě opět ani slovo. Jelikož jsem patrně ze staré školy, nechtěla jsem to být já, kdo o ní začne mluvit jako první, ale teď jsem to udělala.
Na rovinu jsem mu řekla, že by bylo dobré, kdybychom se vzali a vyjmenovala mu všechny výše zmíněné důvody. Byl z toho pěkně zaražený a řekl, že o svatbě nikdy neuvažoval, že se přece máme rádi a na to papír nepotřebujeme. Mé argumenty odmítl komentovat, prý jsou to jen nějaké vyčtené nesmysly, a jestli prý mám obavu, že by mne někdy dokázal vyhodit z bytu, tak jsem ho hodně zklamala, protože něco takového by nikdy v životě neudělal.
Je mi z toho všelijak. On tvrdí, že svatba je přežitek, a na rovinu mi řekl, že se ženit nebude, pro mne je to důkaz, že si chce nechat otevřená zadní vrátka. Asi mi tady teď vyčiníte, že jsem tak zásadní věc neřešila dříve. Možná jsem měla. Ale já opravdu celé roky čekala, že k tomu nějak dospěje a bude mu to připadat jako přirozené vyústění našeho vztahu.
Jedno dítě už máme, druhé bych taky chtěla, ale pohrávám si s myšlenkou, že mu dám ultimátum – druhé dítě až po svatbě. Ještě jsem to neudělala. Zajímaly by mne vaše názory na naši situaci. Taky považujete svatbu za přežitek, nebo je pro vás stejně důležitá jako pro mne?
11.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je svatba opravdu přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: bohuzel je to tak.
sarmyn: stokrát je možno se dočíst, zejména v nejrůznějších diskuzích na ženských serverech, že "on ten můj dělá/nedělá to a to, vadí mi to, leze mi to na nervy, řekla bych mu to nebo už bych s ním nebyla - ale máme dítě/děti, kam bych s nima šla, kdo by nás živil" - takže ano, ženy skutečně jsou ty závislejší, které nejenže se doprošují, ale leckdy zahodí vlastní soudnost a hrdost - přece kdo by je živil? A to bez ohledu na oddací list. 
a nemá třeba jen strach z obřadu a toho humbuku kolem?
známá se nedávno brala na obecním úřadu jen ve 4...oni a 2 svědci
ten její naznal, že po 20 letech soužití je svatba už na místě
, aby event dostal důchod po ní
jinak mohou nastat právní problémy, kde u rodičů stačí oba podpisy, u nesezdaných občas vyžadují úředně ověřený souhlas např. s tím, že dítě může do ciziny, nebo školy v přírodě atd...
.JPG)
Jenika - a taky znám jednu, co má 4 děti se 3 tatínky a to je potom teprve mazec. Každé dítě má příjmení po tatínkovi, takže dotyčná, než vyjmenuje děti, tak je to na hodinu. 
Já bych zas takového haj... z přítele z článku nedělala. Třeba si fakt nenechává zadní vrátka - to by si úmyslně nepořizoval dítě a nejspíš by se o něj nestaral.
Je možné, že je fakt zaskočený, že se přítelkyně po tolika letech vytasila se svatbou...
.jpg)
kareta: Do toho si myslím, jen tak nějakej chlap nepůjde...teď řešila kamarádka, že si chce nechat svoje jméno po svatbě. A byl z toho problém. On chtěl, aby se jmenovali stejně a po tom, co se jeho máma dozvěděla, že by si měl vzít její jméno, tak spustila obrovskou vlnu problémů :o))))
Takže znám jednoho chlapa, co si vzal jméno po své ženě, jinak většina to bere jako něco nepřijatelnýho (co znám já...)
Nemám ráda větu, na lásku nepotřebuji papír. No na lásku snad ne, ale pokud se narodí dítě, tak pro mě je to věc zcela zásadní. Partnerství bez svatby vidím ne zcela rovnoprávné. Muž si dělá tak trochu zádní vrátka. A pokud by ten chlap za to stál a já se rozhodla toto překonat, tak narozené dítě by se jmenovalo určitě po mě. Protože mě nejvíce vadí, když žena, která nejvíce chodí s dítětem (doktor, škola, úřady) musí poslouchat zmatky, kdo je kdo. Vždy mě je tak líto žen, když při nějaké příležitosti slyším, Novák , Nováková Anička, Novák Mareček a paní Vopršálková.
jedvatazmyje: Ano, je pravda, že spousta lidí (zejména starších) nahlíží na nesezdané dětné páry jako na "lidi druhé kategorie".
Přežitek - nepřežitek, co je na tom špatného, prohlásit před úřadem i svými přáteli, že chceme jít životem společně, vychovávat děti a právně se vzájemně zajistit ?
Stačí na to jen ten jeden papír - Oddací list, a není třeba vymýšlet různé jiné "zajišťovací" smlouvy.
jedvatazmyje: V okamžiku, kdy žena porodí dítě, je bez oddacího listu v partnerství tím závislejším, dožadujícím se, prosícím, není rovnoprávným partnerem
A na to jsi přišla jak?? Čeho se dožaduje a oč má prosit, pěkná blbost. Spíš máš problém asi jen ty, psychický, to že si tě jeden nechtěl vzít neznamená, že jsou všichni stejní hajzlové, co tě opustí
jedvatazmyje: podle mého názoru to nelze vidět takto jednoznačně, to, že někdo nechce svatbu, nemusí přece vždy znamenat, že druhého dostatečně nemiluje či že si nechává otevřená zadní vrátka. Kdyby přítel Katku nemiloval, asi těžko by s ní zůstával tolik let, nechal jí bydlet ve svém bytě a plánoval s ní děti. Stejně tak neexistuje pouze jedna možnost šťastného života, jako např. pořadí svatba - děti.
jedvatazmyje: no tak nejak...
btw- kdybych se ještě někdy vdávala a měla rozmnožovací choutky, tak se budu jmenovat stejně a děti po mě!!!! Pokud by chtěl partner jméno stejné jako já a děti, musel by si vzít moje jméno!
A ještě k tomu bytu. I kdyby svatba proběhla, byt zůstane dál pouze přítele. Nevadilo by mít děti bez svatby, vadilo by mi spíše mít děti bez nějaké jistoty, že bych s nimi v případě rozchodu neměla kam jít...
Z celého článku mám pocit, že Katka není spokojená nebo jí naopak pálí dobré bydlo..asi jsi někde zapoměla mozek, když chceš druhý dítě podmínit svatbou, to je nejkratší cesta do pekla.
Když jste o svatbě nemluvili doteď, tak asi máš s určitými tématy v partnerství problém a myslím, že ho máš jen ty. Svatba je přežitek, je to sice krásný zážitek, ale tím to končí, všechny tebou vyjmenované důvody se dají řešit, i když nejste sezdaní, jako jediný + bych to viděla leda u hypo, ale i tam to není nepřekonatelný...Podle mě je svatba přežitek, zbytečně vyhozený peníze, pokud vztak klape, tak papír je k ničemu
Lubar 9:13 
Řekla bych, že je potřeba pobavit se o opravdových důvodech, proč vy svatbu chcete a přítel ne. Rozhodně bych se snažila nebrat to přítelovo nechtění jako nedostatek lásky, úcty k vám, to, že vás má rád, dokazuje jak je vidět z článku mnoha jinými způsoby. Ale na tuto otázku si musíte pravdivě odpovědět i vy. Chcete svatbu jako důkaz lásky? Jestliže ano, neobalujte to do argumentů o informovanosti, vdovském důchodu apod. Jestliže chcete svatbu převážně z výše zmíněných praktických důvodů, můžete se o ně s přítelem postarat i jinak než svatbou.
Jistěže je zde možnost dát přítelovi ultimátum, že druhé dítě bez svatby nebudete, možná byste časem dosáhla svého, ale za jakou cenu?!
