Je svatba opravdu přežitek?
Chodíme s přítelem osm let, z toho více než šest spolu bydlíme v jeho bytě, který dostal od svých rodičů. Máme dvouletého syna a plánujeme další dítě. Mně je 31 a příteli 35 let. Klape nám to, máme se rádi, v jednom se však neshodneme. V názoru na svatbu.
Přiznávám otevřeně, že já bych se vdát chtěla. Vlastně jsme rodina se vším všudy, máme dítě, další je v plánu, společně hospodaříme a řešíme všechny problémy. Přesto mám v pozici, kdy jsem „jen přítelkyně“ určitý pocit nejistoty. A to nejenom co se bydlení týká.
Byt je jeho, já jsem v něm sice hlášená, ale v případě rozchodu bych se musela patrně sbalit a odejít i s dětmi. A co si budeme povídat, dneska je všechno v pohodě a za pár let může být všechno jinak. Ten pocit nejistoty mne dost ubíjí.
Další věc je vše ostatní, co by nám manželský svazek zajistil. Včetně informovanosti v případě převozu do nemocnice apod. A co kdyby se nedej bože stalo to nejhorší a já zůstala s dětmi sama? Jako přítelkyně bych na vdovský důchod neměla nárok.
Možná o tom uvažuji příliš pragmaticky, ale vycházím z toho, že dnešní doba není jednoduchá. Nikdo nemá nic .jpg)
jisté, kdo se nezabezpečí sám, musí kolikrát řešit velké problémy. Dalším důvodem, proč chci, abychom se vzali, je, abychom s všichni jmenovali stejně. Syn má příjmení po otci, já mám jiné. Co až půjde do školy? Možná je to prkotina, ale opravdu bych chtěla, abychom byli normální rodina se vším všudy.
Celé roky jsem čekala, že mne přítel požádá o ruku. Nikdy to neudělal. Ani když jsem otěhotněla, ani když se syn narodil. Teď začal mluvit o druhém dítěti, ale o svatbě opět ani slovo. Jelikož jsem patrně ze staré školy, nechtěla jsem to být já, kdo o ní začne mluvit jako první, ale teď jsem to udělala.
Na rovinu jsem mu řekla, že by bylo dobré, kdybychom se vzali a vyjmenovala mu všechny výše zmíněné důvody. Byl z toho pěkně zaražený a řekl, že o svatbě nikdy neuvažoval, že se přece máme rádi a na to papír nepotřebujeme. Mé argumenty odmítl komentovat, prý jsou to jen nějaké vyčtené nesmysly, a jestli prý mám obavu, že by mne někdy dokázal vyhodit z bytu, tak jsem ho hodně zklamala, protože něco takového by nikdy v životě neudělal.
Je mi z toho všelijak. On tvrdí, že svatba je přežitek, a na rovinu mi řekl, že se ženit nebude, pro mne je to důkaz, že si chce nechat otevřená zadní vrátka. Asi mi tady teď vyčiníte, že jsem tak zásadní věc neřešila dříve. Možná jsem měla. Ale já opravdu celé roky čekala, že k tomu nějak dospěje a bude mu to připadat jako přirozené vyústění našeho vztahu.
Jedno dítě už máme, druhé bych taky chtěla, ale pohrávám si s myšlenkou, že mu dám ultimátum – druhé dítě až po svatbě. Ještě jsem to neudělala. Zajímaly by mne vaše názory na naši situaci. Taky považujete svatbu za přežitek, nebo je pro vás stejně důležitá jako pro mne?
11.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je svatba opravdu přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no ehm.. z bytu by pani, teda slecna musela tak ci tak.. nabyto pred manzelstvim....
manzelstvi je sice bezvca zalezitost, ale pokud se pan zenit nechce.. je to halt jeho vec.
My sme sa brali dva mesiace dozadu, po vyse sedem rokoch a s dvoma detmi, dcerka mala takmer 5 a maly takmer rok 
Malinka si to uzila, vsade rozprava, ze ked sa ona bude vydavat, tiez jej dcerka ponesie prstienky Drahy uz bol raz zenaty, zenit sa nechcel, daval to najavo od zaciatku, ale nieco sa pohlo a ked ma poziadal o ruku, ostala som stat s otvorenou pusou... ale svadba bola nadherna, obidvaja sme radi, ze sme sa na to dali :) Ja som na neho prestala tlacit, sem-tam ked sa stazoval, ake ma vysoke dane, tak vravim, keby sme boli svoji, tak mas nizsie (v nemecku to tak je), ked na letisku bol jediny pas s inym menom ten moj, tiez som komentovala, ze to ako keby nepatrim do rodiny... proste pomaly psychologicky natlak sa po case vyplatil. Podla mna je dobre, ze si mu povedala, co si myslis, nechaj ho, nech sa on nad tym poriadne zamysli.
.jpg)
Mé kamarádky manžel se taky ženit nechtěl. Dítě spolu měli, čekali další. Až když se mu stala vážná nehoda, tak teprve potom se mohl zbláznit aby si ji co nejrychleji vzal.
Jenže nutit někoho, kdo nechce..... a dávat ultimátum - to je podle mě začátek konce.
modroočka: není to sice už k tématu článku... ale tvůj názor je přesně ten, co vede hromadu manželství do záhuby. Řeči o tom, jak v manželství musí být velká láska a raději žít v chudobě... manželství je praktická instituce, na velkou lásku papír netřeba. A manželství bez velké lásky bývají kolikrát stabilnější než svazky lidí, kteří do toho šli, protože se přece tak strašně milujou a vůbec jim nebude vadit jíst kůrky 
.jpg)
Já zatím vdaná nejsem, ale s přítelem jsme už o svatbě několikrát mluvili a máme jistou rámcovou představu co a jak a myslím, že je v pořádku si věci vyjasnit na začátku (nemyslím po pár týdnech, ale jakmile vím, že to není jen randění, ale vážný vztah).Chyba byla, že jste o tom nemluvili dřív, ale to už asi, Katko, víte, takže jednoduše bych příteli řekla, že jsem dospěla k názoru, že další dítě mít s člověkem, který mě nechce pojmout na manželku, nebudu, a že ať tedy s dalším potomkem nepočítá.A zdůraznila bych mu, že je mi to velmi líto, protože s manželem bych mít více dětí chtěla, ale s přítelem byla chyba už pořizovat si první dítě.Zkrátka děti patří k manželství a ne k přátelství.Ovšem aby to neznělo jako strohé ultimátum, řekla bych mu, že ho miluji a že by mi udělal velkou radost, kdyby povýšil náš vztah na vyšší úroveň, že jde o přirozený vývoj každého vážného vztahu.přeji hodně štěstí
tak tak, napřed svatba, pak druhý dítě.
A znovu důrazně mu řekni, proč je pro tebe svatba důležitá, snad by mohl být tak laskav, a starat se o to, co je pro tebe důležitý. Když jemu je to fuk, proč ti neudělat radost jednoduchým obřadem před svědky?
Jo a že jsi ho chudáčka zklamala? No tak on přeci zklamal tebe, že si tě neváží dost na tu svatbu no....
.gif)
Katko, taky bych trvala na tom, pokud druhé dítě , tak ale po svatbě.......
Lilinka: já zase myslím, že pokud je Katka na tom bytě přihlášená, musel by jí najít byt jiný, na ulici by ji nevystěhoval......
já dnes tvrdím že manželství pokud funguje jak má je především skvělá instituce na stáří........jinak jsem staromódní, pokud jsou ve svazku děti tak manželství k tomu patří......
Linda: asi tak! Manželství řeší jen ten vdovský důchod, jinak se vše dá ošetři jinak. Jiné příjmení- já už bych si manželovo příjmení nebrala, nevidím důvod.... A ani manžlství nezaručí, že jeden druhého nevykopne, když bude chtít, popř. neodejde kam bude chtít. Manželství je DOBROVOLNÝ svazek...a taky lze z něj dobrovolně vycouvat. Pokud se bojí Katka o sociální jistoty a vdovskej důchod, dá se to ošetřit životní pojistkou vinkulovanou na její jméno. 
Jsi snad Šípková Růženka a teď ses probudila? On je strašný sobec, na to abys mu rodila děti, jsi dobrá, ale svatba zřejmě čeká na nějakou budoucí vytouženou ideální krasavici. Bude to nějaký vychcánek, co nechce nic definitivního a nechává si otevřená zádní vrátka, kdyby náhodou šel někdo "lepší okolo".
.jpg)
Podle me je svatba zbytecná. Nemá to co do cineni se zadnima vrátkama. Z dlouhodobyho vztahu navic s detmi se blbe vycouvává at uz s papirem nebo bez. Vdávala jsem se z rozumu, ano byla jsem zamilovaná, ale svatba vyresila spoustu praktickych problemu. Kdyby tech nebylo asi bych klidne mela 2 deti s jinym prijmenim, já opravdu nepotrebuji k zivotu postovni schránku s jednim jménem. Ale manzel se chtel zenit, já rozdíl v svobodná / vdaná nevidela a tak proc mu neudelat radost. Ale odmítla jsem cirkus pro siroké daleké pribuzenstvo v kostele, bylo to na radnici, dohromady nás bylo asi 10. Pribuzenstvo (a jak dnes vyplouvá na povrch tak i manzel) mi tuto pidi svatbu nikdy neodpustili, moje námitky ze to byl kompromis neuznávaji. Pry jsem se nemela vdávat kdyz jsem nechtela. A uz 17 roku to mám na stridacku na taliri z ruznych stran. Kdybych to tenkrát vedela tak jsem radsi zustala svobodná zamilovaná matka se spoustou praktickych problému. Ale jak ríkám je to jenom muj názor. A svoje dcery v zivote nutit nebudu. Pokud se budou chtít vdávat at se vdaji, pokud budou chtit zít jenom spolu tak at ziji.
orinka: Právně je to holt takhle. Je na jejich domluvě, jak zajistí bydlení pro svoje děti. Mohl by půl bytu přepsat na ni, osobně bych se ale dost divila, kdyby to udělal. 
.jpg)
myslím, že přítelkyni má člověk, pokud je sám, ve chvíli, kdy do vztahu vstoupí dítě, máte být rodina .... tedy manželé s dětmi. nic víc, nic míň - on mluví o druhém dítěti a ani ho nenapadlo, že by se měl oženit ? to by ho tedy napadnout mělo - je to součást slušného vychování, zveřejnit svoje závazky ....
Lilinka: ale jeho děti mají nárok na střechu nad hlavou, ne?
