Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

A propos: jeden přítel mě podvedl, letěl ihned a střelhbitě, ale neměli jsme děti. I když potom prosil, tak ne. Druhý si zase nemohl vybrat, jestli bude se mnou nebo se svou dlouholetou přítelkyní a tak jsem mu to ulehčila. Zachovala jsem si důstojnost, sebeúctu, nebyla jsem onuce a teď toho nelituji. Ale bylo to jednodušší - nebyly děti.

ruzenka: To víš,že je to hysterická reakce, ale na to, abych se usmívala a řešila vše v pohodě nemám temperament. Je mi jedno, co si o mě řeknou ostatní, je to můj život a tohle je extrémní situace. Rozhodnutí někoho těžko změníš jakýmkoliv jednání (scénou nebo prošením atd). Alespoň by se uvolnila ta zloba a agrese z toho, že ze mě někdo dělal blbku a podrazil mě i děti a aby si uvědomil, že udělal sviňárnu a ne takový to:" ok miláčku vyřešíme to, vždyť je nevěra normální". Jak jsem psala, dle psychologů jsou scény samozřejmě špatné. Jsem zvědavá, co by ale dělali páni psychologové při zjištění, že jsou vlastníky parohů, že neprojdou dveřmi a jedná se s nimi jako s idioty.

to je těžké v této situaci poradit. Já bych si s ním promluvila, ale rozhodně bych ho nenechala lhát. Prostě narovinu jak to bude a co si nevěrou chce dokazovat. Pokud tě nemá rád a žije s tebou pouze kvůli dětem, tak je to jasné a pokud to byl takový úlet, tak bych mu ten život hodně znepříjemnila. Je pravda, že může lhát, takže bych si asi něco o jeho přítelkyni zjistila, než se do toho rozhovoru pustím. Vím, že je to těžké, když jsou děti malé, ale já se rozváděla, kdy bylo dětem 8 a 5 let a důvod byl trošku jiný - automaty. Dnes jsem šťasná, mám milujícího muže, máme dohromady 4 děti a jak se říká, každé zlo je pro něco dobré.

Nika1: no, ono taketo sceny funguju vacsinou len vo filmoch v skutocnom zivote z teba spravia hysterku, pranoicku a schizofrenicku a co aj viem co este....ak sa chlap raz rozhodne, tazko zmenis jeho rozhodnutie...na druhej strane z odstupom casu viem, ze som rada, ze odisiel a som mu vdacna, ze to rozhodnutie nezmenil, aj ked viem, ze velakrat od toho nebol daleko

toto su najhorsie zistenia v zivote cloveka..
podlomia sa ti nohy, huci ti v hlave a rozmyslas, kde si spravila chybu
nieco podobne sa mi stalo pred styrmi rokmi, ale v septembri. najskor som zistila, ze som tehotna, tyzden na to som zistila, ze manzel ma milenku a o dva dni na to mi od neho prisla sms: Ked prides domov, ja tu uz nebudem
myslim si, ze v tom okamihu nie sme schopne rozmyslat a konat racionalne, pochyti nas panika a koname skratkovite a bez rozmyslania...zial vacsinou to prve co nas napdne je pravda...u mna to bolo, rozvediem sa a uz ho viac nechem ani vidiet....na par tyzdnov som sa nechala "balamutit" druhymi, ze sa to da do poriadku, ale potom som sa vratila k mojej prvej myslienke.
nema vyznam rozoberat to dookola, ked do teraz mlcal, tak to zvazoval. ked uz povedal verdikt, tak je rozhodnuty a zena sa len zosmiesni tym, ze miluje lumpa
keby sa mi takto nieco stalo zas (dufam, ze sa mi nestane) verim, ze zostanem pri zmysloch a nebudem sa ponizovat prosikanim a ziadat vysvetlenie, co je na nasom spolocnom zivote zle a snazit sa najst riesenie...
nie je jednoduche zostat s dietatom sama, a s viacerymi uz vobec nie. ale vzdy je to jednoduchsie ako byt s chlapom, ktory si ma nevazi a nemiluje ma...
ak sa partner rozhodne odist z rodiny a tvari sa, ze nic sa nedeje, nestoji za to, aby o neho clovek bojoval. ano, je to otec vasich deti. je biologicky otec, ci bude aj skutocny to je len na nom ako sa zapoji do ich zivotov. otcom je totiz ten, kto vychovava, to sa stara o dieta, nie ten kto ho splodil...preto sa netreba zaoberat tym, co chudatka deti, vela zalezi od vychovi rodica, s ktorym zostanu...ak je clovek zodpovedny, tak to deti zvladnu, ak nie je, odtrpia si to

toto sa nemusi stat len zene. poznam aj muzov, ktorych opustili zeny a nechali im deti a nezaujimaju sa o nich. raz ked je clovek nezodpovedny samoluby egoista, tak sa nezmeni ani kvoli vlastnej krvi
vtedy sa treba postavit skutocnosti a uvedomit si, ze ked clovek zvladol spolocny zivot s takymto egoistom (i ekd mozno len par rokov) tak zivot bez neho zvladne na vybornu
no a samozrejem treba pocitat s chvilami, ze si poplace do vankusa, ked toho bude vela...
ale ja som v tych najtazsich chvilach zistila, ze mam uzasnu rodinu a priatelov, ktori ma podrzali, aby som nespadla na uplne dno.... a prajem ti Klara, aby si takych ludi mala okolo seba aj ty bud sama sebou, mysli teraz na seba a na deti, nei na nezdopovedneho cloveka, ktory si zvolil "lahsiu" cestu...a verim, ze to zvladnete, nech sa stane cokolvek

Co bych udělala já, není rozhodně správný dle psychologů. Prohledala bych všechno možný, zavolala někomu nenápadně v podniku, prostě dotyčnou zjistila a nastalo by čoromoro. Scénu jí a scénu manželovi, generální stávka domácích povinností, děti k rodičům a buď dovolená se zkroušeným manžílkem slibujícím horydoly nebo bez manžílka s hezkým číšníkem/ plavčíkem atp. Taky zruinovat trošku účet a užít si a po návratu přerozdělení povinností tak, aby neměl čas na milenku, ten tupoun, co neumí s mobilem a neumí podvádět tak, aby se to nikdo nedozvěděl.

U nas to bylo podobne, ne ja, ale mamka. jeji manzel si nasel milenku (mladsi nez ja, ted je ji 21) a mamka na to prisla pred vanoce pro me dost drsnym zpusobem: Prisla k nam maminka te milenky s otazku, jestli se opravdu mamka rozvadi, ze ji dceruska rekla, ze se s mamcinym manzelem stehuji pryc. Mamku to dost vzalo, snazila se domlouvat, premlouvat, prosit, vyhrozovat... On "mlcel", nijak moc se k tomu nevyjadroval. Pak jednoho dne mel v jeho hospode zabijacku, mamka mu tam delala sluzku (porad se snazila to urovnat), behala kolem neho jak kolem decka a pak jsme odjeli domu, bez neho, protoze musel zustat kvuli dokonceni zabijacky. Ovsem pak mamce prisla zprava, ze uz se domu nevrati, ze se stehuje... Dlouho to nemohla rozdychat, byla na praskach, ale ja rikam, cas vsechno spravi. Bylo to listopadu minuleho roku, takze taky pred vanoce. A pak prisla mamka s tim, ze bude na vanoce s nama. Pohadali jsme se, ona vi, ze ho nemam rada od zacatku, ale bylo to jeji rozhodnuti a i kdyz jsem vedela, ze ji bude hur, ustoupila jsem. A muzu ti rict, ze jsme meli zkazene vanoce vsichni. Mne z neho bylo zle uz kdyz jsem ho videla a hlavne z toho, ze ma jeste takove sebevedomi, ze chce s nama travit vanoce, maly to myslim nejak moc nechapal, tatku vidi, kdykoliv si rekne, takze mu to snad ani neprijde a mamka i kdyz se snazila drzet po jeho odchodu cely vecer probrecela. Zkazil nam vanoce jenom proto, aby byla, jak se rika, rodina pohromade. Tyto vanoce uz s mamkou nebydlim, ale na stedry den tam jdeme. Tak doufam, ze me tam nebude cekat prekvapeni...:(

Ota: drive jsi sem psal zajimave veci. Proc se ted nevyjadris k clanku? Mozna by bylo zajimave znat muzsky uhel pohledu. Co si ty myslis o tom nazoru, ze chlapy chteji mit doma hlavne klid a predevsim tam nechteji nic resit?

Bellana: ten dopis, to je dobry napad. Jen si myslim, ze ultimata nejsou dobra reseni jakehokoli konfliktu.

Je mi lito, co se ti ted stalo. . Ono ted asi opravdu zalezi na tom, jak moc se dokazes ovladat a kontrolovat. Mozna by bylo nejlepsi reseni manzelovi proste jen rici, ze jsi se domnivala, ze si te vazi a pokud to tak je, tak at te neurazi tim, ze ti lze. A pak bych s nim naopak prestala komunikovat. Protoze, az kdyz s nimi nemluvis, tak oni vidi, ze se neco deje. Nemluvila bych s nim ani o planech na vikend. Pokud by on neprisel s tim, ze je hlupak a ze si tu praci stihl vyridit tak, aby mohl byt na vikend snami, tak bych v patek odjela s tim, ze bych mu rekla, ze potrebujes byt sama a on ma na starosti deti.

Taky bych mu nevarila, a rodine nezehlila a neprala. To muze zvladnout manzel sam, deti jsou take jeho. Ty jsi doma, takze moc nazehlenych veci asi nepotrebujes. A nenakuovala bych. Proste, zila bych pro sebe a pro deti do te doby, nez by on prisel z prace. Pak zkus vyrazit ven na sraz s kamaradkou, do kadernictvi, na kosmetiku a nebo si koupit neco hezkeho na sebe. Proste, zkus byt trochu potvora, aby si te pak on mohl vazit.

Nevím, co bych dělala, kdybych se o manželově nevěře dozvěděla, když byly děti malé. Ale rozdýchávala bych to hodně dlouho a vím, že bych mu to neusnadňovala. Pokud je doma nespokojený, je to i jeho domov a musí se snažit, aby se to zlepšilo. Milenka to nevyřeší. Asi by dostal ultimátum a dostal by více povinností s dětmi, aby neměl čas na úlety. Kdybych cítila, že nejsem schopná s ním mluvit věcně a bez křiku a slz, tak bych mu napsala dopis s otázkami, které mě trápí, a chtěla bych od něho písemnou odpověď, abych si mohla rozmyslet, jak budu reagovat.

r2309: no, nebudu ze sebe dělat hrdinu, že přijít na něco takového u manžela, dokázala bych být nad věcí. Žralo by mě to hrozně moc a musel by se chlapec sakra snažit, abych mu zase mohla začít věřit. Ale zahodit něco, co člověk léta budoval jen kvůli úletu (pokud by to byl jen úlet) - já nevím... I doktoři z manželských poraden píšou, že jedna náhodná nevěra není důvod rozchodu. Samozřejmě nevíme pozadí, nevíme, jak se k tomu Klářin manžel postaví dál, ale neviděla bych to tak černě, že by se to už nedalo srovnat a že už je nutně musí čekat jen každodenní dusno a hádky.

nehledě na to, že nedělám, to co nechci, aby mi dělali jiní. Myslím, že by manžel taky asi nerozdejchal případnou byť náhodnou Klárčinu nevěru.

nevěru neuznávám, je to pro mě ztráta důvěry, kterou bych neuměla ustát. Obdivuji všechny, které tvrdí, že ji manžel podvedl a oni odpustily a už nikdy se k tomu nevracely. Neuměla bych nebýt podezíravá, když mě již jednou zklamal. Červíček by zkrátka hlodal.
A držet manželství jen kvůli dětem je úplný nesmysl, děti vyrostou a vy zůstanete sama. Pro děti jsou lepší rodiče klidní a šťastný byť každý zvlášť než nucené manželství s každodením dusnem a hádkami.
Ale každý je svého štěstí strůjce a každý má jinou povahu a náturu, Klárka se musí rozhodnout sama.

Kotě: 100% souhlas. Jestli chce manžel ještě šanci, ať jede s Klárou a s dětmi na víkend péct cukroví, jestli nemá zájem, ať si zrovna sbalí kufr.
A taky si nemyslím, že nevěrný = nespokojený.