Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Po dvou letech hledání práce se mi konečně podařilo jednu najít. Když můj předchozí zaměstnavatel zkrachoval, myslela jsem si, že nebude takový problém najít si jinou. Mám vzdělání, zkušenosti i praxi, jenže první a jediné, co všechny zajímalo, byl můj věk. Číslice pět, kterou začíná, byla pokaždé konečnou stanicí ještě dřív, než jsme vůbec vyjeli. Ustupovala jsem ze svých nároků a nakonec byla ochotná jít třeba k hadru, hlavně mít stálou práci, jakoukoliv.
Teď se mi to přání splnilo, ale přesto nejsem šťastná. Pracuji v zahraniční firmě, kde je dril, jaký jsem v životě nezažila a který mi připadá nedůstojný a ponižující. Zaprvé prvně zažívám, co je takzvaný openspace. V obrovské místnosti nás sedí kolem sedmdesáti, nemáme kousek osobního prostoru, nesmíme mít na stole ani žádné osobní věci, natož třeba pití, co kdyby se to prý vylilo do klávesnice. Když někdo telefonuje nebo probírá něco nahlas, je to pro ostatní, nebo minimálně pro mě, hodně rušivé. Ale stejně tak mám zábrany já řešit cokoliv před ostatními. Před námi sedí na vyvýšeném místě vedoucí, ale působí spíš jako dozorce, který hlídá, jak kdo pracuje. Někdy z něj mám pocit, že začne procházet uličkou a mlátit nás pravítkem přes prsty. Ale budiž, chtěla jsem práci, mám práci a za ulejvání mě nikdo platit nebude.
Daleko horší mi připadá, že máme hlídaný i odchod na toaletu, který se zapisuje do výkazu práce a hlídá se, jak dlouho a kolikrát kdo toaletu navštívil. Na jídlo a pití máme vyhrazený koutek, kde všichni stojí u zdi, protože míst k sezení je nedostatek, a rychle do sebe cpou nějakou housku a kafe. Jídlo docela chápu, ale nevím, proč si nesmíme vzít s sebou pití. Nedokážu vypít kelímek horké kávy nebo čaje během pěti minut. Když je hodně teplo, mívám často žízeň a je mi hloupé dovolovat se každých pár minut, jestli se můžu jít napít.
Připadá mi to velice ponižující a lidsky nedůstojné. Zpočátku jsem si myslela, že si zvyknu, hlavně, že mám práci. Jenže místo aby to bylo lepší, je to přesně naopak. Každým dalším dnem chodím do práce s větší nechutí, když odcházím, nepřipadám si jako člověk, ale jen jako pracovní jednotka, spotřební zboží, novodobý otrok bez kousku cti a vlastních práv. Za jiných okolností bych zřejmě dala výpověď a našla si práci jinou, ale teď jsem v situaci, že si nemohu vybírat. Jenomže už skoro každý večer brečím, bojím se tam chodit, jsem vystresovaná a hlavně totálně frustrovaná. Mám pocit, že nemám žádnou lidskou hodnotu, přestávám mít jakoukoliv chuť do života, jakékoliv volno prožívám v hrůze, že za několik hodin se zase stanu jen strojem se sériovým číslem.
Nevím, co s tím. Do důchodu mi ještě zbývá pěkná řádka roků. Snažím se hledat si jinou práci, ale není to snadné. Dopadám stejně jako předtím a navíc mám problémy s uvolňováním se na pohovory. Jenomže si nedokážu představit, že bych tady mohla vydržet až do konce. Mám pocit, že jsem se dostala do jakéhosi kruhu nebo spíš spirály, která mě táhne dolů a ze které není jak vystoupit. Poraďte mi, co mám dělat. Dá se na takové pracovní prostředí někdy zvyknout? Nebo mám radši odejít a smířit se s tím, že budu jinou práci hledat jen velice těžko a nakonec mít třeba jen nějaký minimální důchod?
29.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 124 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Jinak mě napadá, ač jsem tedy zarytý pravičák - co jim tam tak založit odbory? 
to je noční můra každého zaměstnavatele
neříkej, že ostatní zaměstnanci jsou spokojení a hodlají držet hubu a krok za každou cenu 
.jpeg)
Já bych si prostě vzala láhev vody ke stolu,klidně bych si i nechala stát na zemi a napila se kdykoliv bych měla potřebu, Jen s tím WC bych měla problém, protože vypuju jedno kafe a 10 jich vyčůrám
ale bez něj bych se obešla,nejsem kafař. Nebo bych si ho vzala do termosky do kabely. Buď trochu drzá a tolik se neboj, ty jsi totiž z generace,která byla ještě zvyklá poslouchat. Co ostatní,všichni jste tak poslušní? Při kafi bych nadhodila řeč a brala se alespoň za zrušení evidence docházek na WC,což je opravdu velmi nedůstojné. Máš ve smlouvě, že pokud nebudeš evidovat,je to hrubé porušení kázně? Já bych to tedy ignorovala a nic nepsala, dřív jsem byla taky takový posera,ale život mě naučil,že co si neurvu,to nemám. Buď se psychicky odrovnáš a nebo budeš novodobý bojovník za práva pracujícího lidu
Vaši zaměstnavatelé by měli vědět,že lepší práci odvede spokojený zaměstnanec spíš než ten stresovaný, který se soustředí na to kolikrát byl na záchodě víc než na práci.
Jj. novodobé otrokářství
.gif)
Světlonoska: já byla chvíli v Albertu v pokladně, ale na WC jsem mohla, jenže odhlásit a vyndat kasu, dát jí do infokoutku, letět na WC a znovu nasadit kasu, přihlásit se a pokračovat....a lidi jako sršni ( zákazníci)......
všude je něco a po té padesátce už se člověk snaží to nějak doklepat k důchodu, jen dnes nemůže nikdo říkat hop dokud nepřeskočil.....
Hledej jinou práci, určitě vypadá líp, když ji hledáš z pocize "pracující u zahraniční firmy", než když hledáš jako nezaměstnaná.
Škoda, že my Češi jsme takoví vlezdoprdelkové -trpíme tady spoustu cizinců a sami děláme levnou pracovní sílu těm "lepším cizincům"
.gif)
To je ten kapitalismus se vším všudy
Sedět v marketu u pokladny 8h a nemoci jít se ani.... natož zajistit"pocit sucha a bezpečí
to už si vůbec neumím představit
sharon: Nás bylo na hale asi polovina než u vás,podmínky hrozné + řevu od bab také ,do toho řvoucí rádio,vedro,a zářivky bez krytů,ještě ted je mi z toho zle
Světlonoska: i nás bylo kolem 100 na pracovišti a říkali jsme , že krávy jsou líp ustájené než my ... každou chvíli nějaká i mladá holka omdlela, sanitky tam jezdily co chvíla...... děs, na to když si vzpomenu......
Kassy:
Kde žiješ? V zahraničních firmách se tak s lidmi většinou jedná,jako spracovní sílou, ne s člověkem.Nedivím se Miroslavě, která uý nemá dvacet roků, že je z toho na prášky. Když jsem kdysi chodila na brigády do telefonní ústředny, tak nás tam v sále bylo kolem stovky. Ale bylo tolik práce, ýe člověk neměl čas sledovat ty druhé okolo sebe. Přestávka byla také vyhrazena, byla střídačka, která vás v době přestávky zastoupila. Když jsem se opozdila, moje místo už bylo prázdné, střídačka musela jít dál.Ale byla tam cítit lidskost a porozumění, ne jako dnes.. Když se podívám na staré filmy, kde taky úředníci seděli v něčem podobném a neustále tam chodí a kontroluje šéf, tak si říkám, že bych tak pracovat nemohla.Jsem tak učůraná, že bych neustále odbíhala a moje záznamy by se hemžily pauzami.
Hledej dál, možná se na tebe usměje štěstí. Je to škoda, že se zaměstnavatelé dívají především na věk.Neuvědomují si, že starší zaměstnanec má většinou dlouhodobou praxi, je flexibilní, nemá malé děti, dovede pracovat, používá mozek a svoje zkušenosti.
no, člověk po padesátce si fakt moc vyskakovat nemůže.....obligátní je " když se vám to nelíbí, můžete jít".....
ZAkazovat pití je nelidské,ani zvířatům se voda nesmí nedávat ,neb ani ta bez ni nevydrží,my lahve s pitím měli běžně na zemi,aby se nevylilo do lisů
Tak proč tam setrváváš
JAk píše Sharon,i my při odpolední v práci 35st,do haly foukal teplý vzduch z venku
při 1.propouštění jsem z tohoto duvodu šla docela ráda pryč
byly i doby,že klimatizace nešla vubec
Klid. Tak půllitrovou flašku s pitím a uzávěrem bych si postavila na stůl a pila. Předtím bych si zašla k lékaři, aby mi napsal, že musím pravidelně pít a s tímhle potrvzením bych se při případném konfliktu hájila. Co to musí být za magora, co nedovolí zaměstnancům pití na stole? A návštěvy WC bych prostě nepsala a když by to šéf zjistil, tak bych mu řekla, že bylo naspěch a pak jsi na to zapomněla, protože přemýšlíš o práci. Tohle není openspacem, i když ten je taky na hov.., ale povahou šéfíka.
Miroslavo, opravdu jsou ty podmínky tak hrozné, nebo jenom ty bereš všechno až příliš přísně? Rozhlédni se okolo sebe po lidech, kteří tam pracují déle - opravdu nikdo z nich nemá na stole láhev s vodou nebo termosku s čajem? Chápu, že se zaměstnavateli nemusí líbit nošení kelímků ke stolu, to se dá opravdu velmi snadno vylít, ale ze zavřené lahve klávesnici nepoliješ a když se chceš napít, můžeš se od stolu kousek odsunout. Pokud je to opravdu zakázané, řešila bych to njedřív se šéfem a pak s personálním oddělením. Zaměstnavatel má povinnost vytvořit pracovní prostředí, ve kterém nebude ohroženo zdraví zaměstnanců a nedodrování pitného režimu zdraví dozajista ohrožuje. Tím bych začala.
Na ten zbytek asi nezbývá než si zvyknout nebo navrhnout nějaký kompromis.
Ale já bych teda v takovéhle firmě taky pracovat nechtěla. U nás se naštěstí neřeší ani příchody a odchody, pokud se někdo vyloženě nefláká, ani jídlo a pití u stolu.
Pokud z toho začínáš mít psychické problémy, možná by nebylo špatné navštívit psychiatra neo psychologa. Ani ne tak skutečně něco řešit (to asi nevyřeší nic jiného než odchod), ale spíš proto, abys v případě odchodu měla v ruce papír, žes pro to měla vpodstatě zdravotní důvod a mohla s ním argumentovat na ÚP. Ale nejdřív se zkus dohodnout, snad tě nikdo neukousne.
Mirko, nevím jak ty , ale já si teda nezvykla....mým zaměstnavatelem byla japonská firma....jak píšeš ty , dozor jako ve vězení, žádné pití, žádné osobní věci, v místnosti bez klimatizace s plechovou střechou, v létě 45 st, kdo promluvil dostal černý puntík jako ve školce.....nápor na psychiku jako hrom, i když mě hned tak něco nerozháže, vydržela jsem rok a půl a pak sama odešla raději na ÚP.......no prostě děs !
.JPG){kind=avatar}
Openspace mi nevadil, dost rychle jsem si zvykla. Většina lidí má na uších sluchátka a bouřlivější debaty jsme přesouvali do zasedaček nebo do kuchyňky. Ale nemít na stole vodu a muset hlásit odchod na záchod, to je tedy síla. Co proboha děláte? To je jak v třicátých letech minulého století v USA. Vsadím boty, že šéf není ze zahraničí, ale český mlamoj nebo bývalý aparátčík, který si spletl dobu.
