Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Po dvou letech hledání práce se mi konečně podařilo jednu najít. Když můj předchozí zaměstnavatel zkrachoval, myslela jsem si, že nebude takový problém najít si jinou. Mám vzdělání, zkušenosti i praxi, jenže první a jediné, co všechny zajímalo, byl můj věk. Číslice pět, kterou začíná, byla pokaždé konečnou stanicí ještě dřív, než jsme vůbec vyjeli. Ustupovala jsem ze svých nároků a nakonec byla ochotná jít třeba k hadru, hlavně mít stálou práci, jakoukoliv.
Teď se mi to přání splnilo, ale přesto nejsem šťastná. Pracuji v zahraniční firmě, kde je dril, jaký jsem v životě nezažila a který mi připadá nedůstojný a ponižující. Zaprvé prvně zažívám, co je takzvaný openspace. V obrovské místnosti nás sedí kolem sedmdesáti, nemáme kousek osobního prostoru, nesmíme mít na stole ani žádné osobní věci, natož třeba pití, co kdyby se to prý vylilo do klávesnice. Když někdo telefonuje nebo probírá něco nahlas, je to pro ostatní, nebo minimálně pro mě, hodně rušivé. Ale stejně tak mám zábrany já řešit cokoliv před ostatními. Před námi sedí na vyvýšeném místě vedoucí, ale působí spíš jako dozorce, který hlídá, jak kdo pracuje. Někdy z něj mám pocit, že začne procházet uličkou a mlátit nás pravítkem přes prsty. Ale budiž, chtěla jsem práci, mám práci a za ulejvání mě nikdo platit nebude.
Daleko horší mi připadá, že máme hlídaný i odchod na toaletu, který se zapisuje do výkazu práce a hlídá se, jak dlouho a kolikrát kdo toaletu navštívil. Na jídlo a pití máme vyhrazený koutek, kde všichni stojí u zdi, protože míst k sezení je nedostatek, a rychle do sebe cpou nějakou housku a kafe. Jídlo docela chápu, ale nevím, proč si nesmíme vzít s sebou pití. Nedokážu vypít kelímek horké kávy nebo čaje během pěti minut. Když je hodně teplo, mívám často žízeň a je mi hloupé dovolovat se každých pár minut, jestli se můžu jít napít.
Připadá mi to velice ponižující a lidsky nedůstojné. Zpočátku jsem si myslela, že si zvyknu, hlavně, že mám práci. Jenže místo aby to bylo lepší, je to přesně naopak. Každým dalším dnem chodím do práce s větší nechutí, když odcházím, nepřipadám si jako člověk, ale jen jako pracovní jednotka, spotřební zboží, novodobý otrok bez kousku cti a vlastních práv. Za jiných okolností bych zřejmě dala výpověď a našla si práci jinou, ale teď jsem v situaci, že si nemohu vybírat. Jenomže už skoro každý večer brečím, bojím se tam chodit, jsem vystresovaná a hlavně totálně frustrovaná. Mám pocit, že nemám žádnou lidskou hodnotu, přestávám mít jakoukoliv chuť do života, jakékoliv volno prožívám v hrůze, že za několik hodin se zase stanu jen strojem se sériovým číslem.
Nevím, co s tím. Do důchodu mi ještě zbývá pěkná řádka roků. Snažím se hledat si jinou práci, ale není to snadné. Dopadám stejně jako předtím a navíc mám problémy s uvolňováním se na pohovory. Jenomže si nedokážu představit, že bych tady mohla vydržet až do konce. Mám pocit, že jsem se dostala do jakéhosi kruhu nebo spíš spirály, která mě táhne dolů a ze které není jak vystoupit. Poraďte mi, co mám dělat. Dá se na takové pracovní prostředí někdy zvyknout? Nebo mám radši odejít a smířit se s tím, že budu jinou práci hledat jen velice těžko a nakonec mít třeba jen nějaký minimální důchod?
29.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 124 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: 9:03 - aspoň se to nauč psát
jedna vedle druhé...pokaždé výraz nebo větné spojení použijete proti nám, nemůžete vymyslet něco nového ?.......jo a holky, věřte, že na pavlači je skvěle.....
Stanik: uklidni se, posaď se a vem si koláč......
ajjana: jen slovo dáma bych ve spojeni s ( jak jsi trefně onehdá napsala) "pavlačovou drbnou a nejlepší kuchařkou" nepoužila
ajjana:
Markýza: klid.ono to blahoslavení,chudí duchem sedí do puntíku na obě dámy..je to tu k vidění denně..Jak píše Stánik,není třeba si z toho něco dělat a rozčilovat se.
Markýza: nic si z tech urazek nedelej. Ony asi zase nemaji co na praci tak prudi, i kdyz si jich lidi nevsimaji. takhle uz otravujou dlouho...
sharon: to je dnes pěknej den
blahoslavení, chudí duchem.........
sharon: potrefená husa se opět ozvala
pokud chcete, vážená dámo, zažít sprostou papulu - obraťte se lakavě do zrcadla!
A ještě jednou - a varuju vás, se do mě vy, nebo vaše sekundantka navezete, tak se budete sakra divit! Mám toho plné zuby!!!!!
Teoretik - 29.8.2011 19:20 -
Taky mě mrzí,když vidím kam jsme to dopracovali, kdybych to tehdy jen tušila,tak bych je těma klíčema vzala po palici už tenkrát. Ale na 17.11.2011 se prý chystá velká demonstrace studentů, myslím,že by se panáčkové měli začít bát, možná už je čas přestat se chovat jako stádo skotu a chtít svoje právo na slušný život. Naše vláda místo aby se starala,aby lidi měli práci(sociální dávky nejsou řešení) tak se jen stará o svoje koryta, kradou veřejně,mají spoustu výhod a nemají ani mizivou představu,jak někteří lidé nuzně žijí. Jak ani za měsíc poctivé práce nemají na základní životní potřeby. Nebo si opravdu myslí,že se dvěma minimálními platy se dá uživit 4člená rodina? A naopak jak nemakačenkové žijí na úkor společnosti a ještě mají plnou hubu diskriminace.
Nebudu se rozčilovat, jen je mi smutno a k příštím volbám nejdu,nemám koho bych volila,je to sebranka lhářů a podvodníků. Co udělali pro naši zemi,pro svoje lidi? Řekla bych, že nás přivedli na pokraj bankrotu.
Což o to, na open space se zvyknout dá, i na to telefonování, člověk se časem otrká a pokud se něco vyřizovat musí, tak holt ostatní musejí vypnout sluch a nebo si to poslechnout. Já cizí hovory nevnímám, taky to jde.
Ale zvyknout si na to, že se musím jít vyčurat podle rozpisu, to už je něco jiného. Zase ale brečet večer kvůli tomu, co bude zase druhý den v práci, to mi přijde trochu přehnané. Pokud tam musíš chodit z finančních důvodů, tak to zkus sledovat trochu s nadhledem, prostě jako nutné zlo, hlavní je čas, který trávíš mimo práci a tam je to snad v pohodě, ne?
A poohlížej se po něčem jiném. Když jsi našla tuhle, najde se časem i jiná. Pokud budeš tuhle práci brát jen jako přechodné období, bude se ti tam chodit snáz.
Vikina: Až po 6 týdnech???? Jak jsi to mohla zrovna ty vydržet?
Riki: ráda jsem se v 50+ vzdala práce, kde jsem byla "bachařkou" napomenuta, že jsem si poprvé po 6 týdnech jedinkrát dovolila se v openspacu nahlas zasmát naštěstí jsem ten týden vyhrála konkurz a odešla jsem s hlavou hrdě vztyčenou, hlavní šéfová se podivovala, že z jakého to důvodu odcházím
Riki: