Mám říct příteli po šesti letech, že je pro mě "jen" kamarád?
Ahoj, trochu se vám tu svěřím a budu ráda, když mi poradíte. S přítelem jsme se seznámili před 6 lety. Mně je 27, jemu 35 let a bydlíme od sebe 90 km. Nikdy mě nepřitahoval, nelíbil se mi jako chlap, takže jsme spolu nikdy neměli sex. Sice zpočátku - první rok nějaké intimnosti mezi námi byly, ale pak jsem přišla na jeden jeho zlozvyk, kterým se mi zprotivil úplně a přestaly i ty intinmosti, které mezi námi do té doby byly. A celých 6 let jsme spolu bez sexu.
Na povrch vypadáme jako běžný pár, jen my dva víme, jak to mezi námi je. A přítel mě celých 6 let jako partnerku bere, jen já jeho ne a a ni jsem mu to nedokázala nikdy říct - zatím. Já jemu nic neřekla a dál si hledala někoho jiného - což také vůči němu nebylo fér. A přítel na mě nikdy nenaléhal, že by chtěl sex - natolik mě má rád. Sice si duševně rozumíme, ale jinak jsme si za těch 6 let prožili také pravé peklo ohledně hádek. Neskutečně jsme se vždy hádali, nejhorší to bylo mezi námi, když jsem u něj ze začátku vztahu 1 rok bydlela. To jsme se vždy hádali kvůli každé prkotině a hádka nám vydržela několik hodin a tak se to opakovalo docela často. Většinou jsme se hádali, že mi na něm stále něco vadilo.
V tu dobu, jak jsem u přítele bydlela, mě živil, já byla bez práce. Teď už práci mám a každý bydlíme zase zvlášť a celkově už se tolik nehádáme a docela spolu vycházíme, ale stále ho bohužel celkově nemusím. Nějak jeho přítomnost nevyžaduju.
Jinak je přítel až moc hodný, slušný, hlavně na začátku vztahu pro mě udělal co mi na očích viděl, vše mi koupil, kupoval mi dárky, bral na výlety, dovolené, zkrátka vše, co jsem si přála, mi splnil. Moc si mě hýčkal a rozmazloval, udělal pro mě i mnoho jiného, platil mi různé moje záliby, když jsme spolu někam šli, platil vždy on a já to brala jako samozřejmost, protože jsem na to od něj byla zvyklá už od začátku. A toto vše mi poskytuje dál, i když už v menší míře. V tomto vztahu já brala, on dával.
Až teď si to vše uvědomuji, že to tak samozřejmé není. Zvlášť, když já jeho nemusela, neměl se mnou sex, věčně jsme se hádali apod. Já jsem mu za vše, co mi kdy dal a co pro mě udělal, vděčná, proto si říkám, že by bylo fér si s ním o našem vztahu promluvit - že ho považuji jen za kamaráda a jestli tedy můžeme dál být jen přátelé?
Vlastně jako doteď, jen s tím rozdílem, že si vše povíme na rovinu. On si totiž přeje celou dobu rodinu a původně si jí přál se mnou - vím to, i když jsme o tom spolu nikdy nemluvili. My se vůbec spolu málo bavili o tom, jak si to představujeme do budoucna apod. Vím, že jsem mu o tom, že ho beru jako kamaráda, měla říct už dávno, ale nějak jsem to doteď nedokázala. Možná z důvodu, že bych nerada přišla o to vše, co mi doteď poskytoval? Ale teď si o tom všem s ním chci co nejdříve promluvit - zaslouží si to.
Jak to vše vidíte prosím vy? Moc děkuji.
S pozdravem
14.3.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám říct příteli po šesti letech, že je pro mě "jen" kamarád?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sqwela: prepadla me myslenka ...co takhle maminku seznamit s Esperanzou (nebo jak se jmenuje)... maminka se vyradi v dobrych radach, na Tebe ji uz nezbyde energie a Esperanza konecne dostane rady do zivota... shrnuto: sama pozitiva
sqwela: no vidíš - hned by byl pěkný článek k diskutování
Požádej zdejší kolektiv ŠŽ o radu, jak se vymanit z područí ''matinky- generála'' a dosáhnout toho, že bude i Tvůj názor brán vážně - všechny Ti rády poradíme - některé matčiny rady si protiřečí - to tam taky napiš, aspon bude nějaká legrace
Kdyby každá z diskutujících popsala nějaké veselé /i neveselé/ příhody ze života - bude mít Meryl materiál na celý rok a ani to nebude připomínat ''červenou knihovnu''
sqwela: oni taky....
sharon: jé, to je pěkná fotka! my máme zatím jen psa
léthé:máš recht, tohle se nedělá kamarádovi a příteli už vůbec ne, mimochodem, myslím si, že kamarád si zašukává celkem pravidelně někde jinde, jen Esperanza má trochu jiný pocit..moje máma by jí to vysvětlila
Léthé: pokud má kámoš zdravé ruce ...bude na tom líp...
sqwela: novomaželé a jejich děti ....nebylo třeba jim něco radit.......
Vy jste mi daly....já už jsem chtěla omlouvat, že jsem napsala příspěvek k článku; "mám říct příteli..." bla bla...někam jinam a koukám, vy jste si tu jen otevřely diskusní kroužek...chudák Esperanza, rady se nedočká a kámoš si nezašuká
sqwela: 14:44....zlatá mamička....
PEGG: nás to se ségrou vždycky strašně stmelí, prostě máme společné téma, což je super, jinak jsme totiž každá úplně někde jinde. ale máma je věčné a vděčné téma
sqwela - 14.3.2013 14:44
PEGG: já myslím, že moji mámu k tomu řízení lidí vede jediná věc. strach, že by to mohli udělat špatně (rozuměj; špatně = jakkoli jinak, než je správné; správné = přesně dle její představy) má panickou hrůzu z toho, že by její dcerunky mohly udělat chybu (chyba = totéž, co špatně) navíc ona jediná má vždy, za všech okolností pravdu, kterou je povinna šířit dál! kolegové z její práce jí přezdívají "maminka", ona se tak totiž chová i k cizím :-) (někteří její kolegové jsou mí kamarádi a známí) "ano, maminko" se musím taky naučit, zatím se mi to pořád jaksi příčí, ještě pořád mám sílu na občasné projevení svého názoru, který je samozřejmě vždycky "úplně na prd, protože ty jsi ještě mladá, nemáš zkušenosti, nic jsi nezažila" (povšimněme si náhlého obratu o 180°, ještě před chvílí jsem byla stará budoucí nevěsta, která má nejvyšší čas na urychlené založení rodiny)... já to asi vážně začnu všechno sepisovat
Kamarád, nebo přítel, dárky, hádky, 6 let, ani si nezašukal...řeknu ti, utíkej od něho a to rychle, podle mě to bude blázen a již se tě chystá zabít.
Hele, tys ho využívala,on se nechal, takových vztahů je dnes plno...neřeš to, žádný kamarádi být nemůžete, neb to co děláš ty, se nedělá ani kamarádovi.
sharon - 14.3.2013 14:39 rozumím ti, je mi to líto
PEGG: v dobrém závidím.....
sqwela - 14.3.2013 14:07 mě jen fascinuje, co ty matky mají ještě energie. Já už jsem ráda, že nemusím spoustu věcí řešit, že už to je v režii mladých. Co k tomu ty matky vede? Pocit, že ony to umí nejlíp?
Mám matku podobného ražení a tak jsem se naučila říkat ano maminko a dělat si věci po svém.Ač jí bude letos 78, nejraděj by nás řídila všechny, ale stejně ji mám ráda