Přestaň tady fňágat, nebo ti hňápnu po čuni
Díky internetu jsem poznala spoustu báječných kamarádek. Díky nim jsem navštívila celou řadu krásných míst, protože jsou roztroušeny po celé republice. A díky jedné z nich můžu občas pobývat v srdci Hostýnských vrchů, v malé chaloupce "po stařečkoch". Místo ústředního topení tam sálají v každé místnosti kamna a místo dřezu najdete dva lavory, které se vysunou zpod stolu v takové výšce, že vám vaše záda nemilosrdně připomenou každý centimetr, o který naše generace přerostla tu předchozí.
Nedávno jsem tam se dvěma kamarádkami trávila zimní dovolenou. Obě pocházejí z městečka na pomezí Hané a Valašska, a ač to k nim mám autem pouhou hodinu a chlup, zjistila jsem po chvíli, že si občas nerozumíme. Jejich nářeční obraty jsou skvostné a okouzlily mě natolik, že jsem si je začala zapisovat. A nedá mi to, abych se s vámi o ty poklady nepodělila.
"Tady někde byl cezánek, neviděla jsi ho?" obrátila se na mě jedna. Tupě jsem na ni zírala. Jediné, co mi to evokovalo, byla nějaká miniatura Paula Cézanna, ale to nezapadalo do kontextu toho, že se hbitě pohybovala po kuchyni a vařila. Hledala sítko. "Kde jsou skřidylky?" orientovala se druhá v kredenci. Vložky tam nebyly, zato pokliček na hrnce celý šuplík. "Hele, to musíš líp nakrát!" ozvalo se, když jsme společně připravovaly bramborový guláš. Chvíli jsem je pozorovala a už jsem byla v obraze. Nakrájet. Brambory. "Na krupičnou kaši nemáme moc mlíka, ale stačit bude. Kdyžtak se děcka dodžgají piškotama." Jak trapně tuctově proti tomu zní naše "dojedí, docpou se". "Dala bych si něco za škraň...," ozvalo se zasněně. Bylo jasné, že to musí být nějaká laskomina, třeba pivní psi.
Ale abychom nezůstali jen u kuchyňských obratů: "Kams dala to vaše zastruhovátko?" Jsem bystrá holka: "Myslíš ořezávátko? Nahoru na polici." "Dovez nám špilečky do uší!", navigovala kamarádka svou drahou polovičku po telefonu. " Pak už jsme se vzájemně chápaly. "Z té ledovky jsem byla celá divživá!" Jojo, taky jsem z ní byla celá jurodivá. Některé obraty překlad nepotřebovaly, ale znělo to úderně: "Přestaň tady fňágat, nebo ti hňápnu po čuni, abys měl proč!" A když jeden večer zaznělo: "Víš, ona byla taková divná, taková bez břaňku," bylo mi to jasné. Jiskra, esprit, šarm, to tyhle báječné lidi vůbec nedokáže vystihnout. Oni prostě mají břaňk.
To se nedá popsat, to se musí slyšet. Ale abych vám aspoň trochu navodila tu hanácko-valašskou atmosféru, nabízím vám v dnešním vydání recept na zeláky, dobrotu, která doprovázela naše hovory.
9.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přestaň tady fňágat, nebo ti hňápnu po čuni
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.talenka: tak na mě tady dýchla domovinka, skoro jsem za těch 33 let zapoměla ta rostomilá slovíčka z Hané... Když jsem se provdala do Prahy, manžel mě neuměl podat plítké taliř. Hezké tak si zavzpomínat.
talenka: a vůbec, mně to nepřijde spisovné, ale normální - zrovna jako když jdem navštívit třebas Novákojc To mně právě spíš vždycky připadali ukrutně spisovní Moraváci s tím jejich é na konci - když jedeme na Moravu a narazíme na někoho, kdo mluví nářečím, hrozně se mi to líbí, ale zdá se mi, že to už nějak ubývá - nebo nejezdíme do těch správných míst?
talenka: jakpa by ne - manžel je plzeňák od malička jako já
JarkaP: přijdu dlouho je ještě horší, než když přijdu dýl Páč si myslí, kdovíjak nejsou spisovní a s manželovo rodinou si rozumíte?
Jo a taky by mi nepřišlo nic divného na tom jet někam s talenkojc
Tak jsem přečetla článek a diskusi a zjistila, čemu všemu nerozumím Akorát mi udělala Almega radost s měchurkou a martuš bych opravila, že v Plzni místo bramboráků jedině vošouchy. A copa je na tom divného, že "přijdu dlouho?"
krásná slovíčka a je vidět, že Brno není daleko, protože většina výrazů mi není cizí, jen se mi připoměla moje babička a moje dětství. Jsou to naprosto originální výraziva a jsem pro další šíření mezi lid
100bodou sem sa kurna pobavila stejně ajo když strýc volál na kamaráda rožní hnupe a ten udív v očích co to má udělat -rozsvit volesem se príma pobavila a je fakt že když jsem byla nedávno v Jindřichově Hradci a výprávěla vtipnou historku nidko se neřezál až pak mi došlo mi mi holky tak uplně nerozuměly
adelka1: jo, na turkyň jsme taky chodili
kareta: jo? já myslela, že tak jako lítat po domě a ramovat (jako dávat do pořádku)
orinka: jj, bývalá spolužačka mé starší
dadka: tak u nás se tomu říká pabóňat a znamená to ponocovat.
Dáša: a jak to pěkně zpopularizovala Ewa Farna!
Eva2: a nemyslíš kaleráb?
sharon: to bylo tou nekvalitní látkou, jak se to vysedělo, tak to visívalo!