Chtěli by ze mě mít náhradní babičku na plný úvazek
Moje rodina mne postavila do role zlé, nechápavé a neochotné saně. Zajímal by mne, jaký na to budou mít názor čtenářky na tomto magazínu. Protože ať o tom přemýšlím, jak chci, nemám pocit, že bych se měla za své chování a postoj stydět.
Máme s manželem skoro třicetiletého syna, který se před dvěma lety seznámil s mladou ženou, rozvedenou maminkou tehdy dvouletého chlapečka. Přiznávám, že jsem neskákala radostí do stropu, ale brala jsem to tak, že je to synova volba, a když budou všichni šťastní, tak budu nakonec ráda i já.
Dá se říct, že se to splnilo. Před půl rokem se syn oženil a nyní čekají společné dítě. Vypadá to, že jim to klape, což je dobře. Snacha je docela fajn, celkem si rozumíme a žádné spory mezi sebou nemáme. Přesto mne trápí jedna věc.
Zpočátku, když spolu jenom chodili, přišli občas všichni tři i se snašiným synkem na návštěvu, na nedělní oběd apod. Klučík je roztomilý a můj manžel si ho doslova zamiloval. Kdykoli je malý u nás, muž se mu věnuje, chodí s ním na výlety, do ZOO, stavějí spolu stavebnice. Oba dva jsou při tom ve svém živlu a je vidět, jak si to vzájemně užívají.
Když syn se snachou zjistili, že je synek u nás maximálně spokojený a je o něj dobře postaráno, začali postupně zvyšovat nároky a snažili se chlapce k nám „udat“ co nejčastěji. Nejdřív to bylo třeba jen sobotní odpoledne, pak přespání do neděle. Jednou jsme chlapečka vzali s sebou na dovolenou, v létě s námi trávil celý měsíc na chatě.
Momentálně situace vypadá tak, že by si mladí představovali, že u nás jejich chlapeček bude každý víkend, nejlépe už od pátku. Jim by to vyhovovalo, měli by více času na sebe a snacha by si při svém těhotenství mohla odpočinout, můj manžel je z toho rovněž nadšený, protože jak jsem psala – s tím malým tráví čas velice rád. Jen mně už se to začíná docela zajídat.
Chodím do práce, kde jsem od rána do večera, o víkendu chci mít svůj klid. Uklidit, vyrazit někam do přírody, odpočinout si. Což při péči o malého nemůžu. Manžel se mu sice věnuje, hraje si s ním, ale vše ostatní je na mně. Uvařit, poklidit po něm hračky a samozřejmě mu být také k dispozici, odpovídat na otázky, hrát si s ním.
Možná mne za to odsoudíte, ale pro mne je to opravdu docela zátěž. Ten chlapeček za nic nemůže, je malý, takže se mu také věnuji a starám se o všechno, aby to bylo v pořádku, ale čím dál více mé myšlenky padají na to, že bych vlastně chtěla dělat něco úplně jiného. Zalézt si s knížkou, v klidu se podívat na televizi. Místo toho míchám pudingy, peču vdolky a uklízím roztahané hračky.
Vzepřela jsem se a řekla všem, že takhle často to pro mne není únosné, že si malého klidně vezmeme jeden víkend v měsíci, v létě opět na dovolenou a na chatu, ale mít ho téměř každý víkend je pro mne strašně zatěžující.
Kromě snachy se do mě všichni pustili. Syn i manžel. Podle syna bych měla jako žena prokázat více citlivosti a ohledů k jeho těhotné ženě a pomoci jí, muž zase nechápe, co je na tom, že je kluk u nás, pro mě tak zatěžujícího. Snacha mlčela, nepřiklonila se ani na jednu stranu, připadalo mi, že čeká, jak se o jejím dítěti my všichni dohodneme.
Celá debata skončila nepříjemnou hádkou, s manželem máme doma dusno, syn odešel nakvašeně. V podstatě jsme se k ničemu nedobrali, nebo vlastně ano: K tomu, že jsem sobecká, necitlivá a pohodlná.
Teď je celá věc otevřená. Manžel by byl rád, kdyby k nám hošík na víkend přišel, syn volá, že se chlapec pořád ptá, jestli půjde za dědou. Rozhodnutí je na mně, já mám říct, jestli ano, nebo ne. Když řeknu, že ano, budou všichni spokojení, jenom já ne. Když řeknu, že ne, beztak ten svůj vytoužený víkendový klid mít nebudu, protože manžel mi udělá doma dusno.
Jaký názor máte na tuto situaci? Kdo je podle vás v právu a měl by se nad sebou zamyslet? Opravdu jenom já, nebo by ze svých nároků měli slevit i ti ostatní? Mám pocit, jakoby se proti mně spikli a není mi z toho vůbec dobře.
11.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 125 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtěli by ze mě mít náhradní babičku na plný úvazek
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Naprosto Zitu chápu, sama dělám v týdnu od tmy do tmy, domů chodím úplně vyřízená, a o víkendu po rodině tvrdě vyžaduji relax - ono by tady jinak taky brzy nemusel být nikdo, kdo by do mé práce chodil. Prostě když okolí samo od sebe nechápe že každý má doma právo na svůj klid a odpočinek, je třeba si stát za svým - on to totiž jinak za Zitu evidentně nikdo neudělá. Malé dítě v bytě je v každém i sebelepším případě rušivý element, a pokud po něm "dědeček" tak prahne - prima, ať si ho užije, ale někde jinde. Mladí si ho jistě rádi na víkendy budou půjčovat. 
Kompromis by byl fajn - ovšem nutit někomu násilím domů hlídání prcka je nefér a nesportovní, od syna i od manžela.
holky jen aby Zita po lázňovém víkendu nezjistila, že bude celý týden uklízet a dávat byt dohromady za uraženého ticha.
Já osobně bych si promluvila s mladou a pokud by chtěli hlídat tak u nich. U nás to takhle funguje, babí ráno přijde a odpoledne odejde do svého, kde má klid, ticho, uklizeno a já jsem ráda, že můžu jít v klidu do práce. Jinak na noc mi zatím holky nikdy nikdo nehlídal a taky žijem.
Ota: jsi debil a jednou na to dejedeš
sharon: 
aspoň na každý víkend a na dovolenou
.gif)
Bety: nebo se k nim nastěhovat
jak by se jim to líbilo ?
Děda může jít na víkend hlídat k mladejm!
.jpg)
sharon: moje řeč taky ráda pohlidám ,ale aby mi tu dávali každej vikend tak to né i když jsou to moje Zlatička a Slunička vše na dohodě toleranci 
Zita nedej se máš svoje volno odpočinek nejsi už 30 letá holka BASTA
.jpg)
Malvinka: já jsem feminista
Já bych si tipla, že syn je rozmazlenej jedináček, a manžel Zity klasický "vládce domácnosti", kolem kterého se skáče, podává se mu všechno až pod nos - prostě zamrzl někde v předminulém století, kdy ženy byly v domácnosti.
Pokud si děda chce chlapce brát na celý víkend, nehrotila bych to, a navařila bych jim zásoby do lednice, mikrovlnku snad děda zvládne.
Párkrát bych někam odjela, ať se postará.
A synovi bych promluvila do duše. Jestli si vzal svou ženu s dítětem, měl by se s ním sžít dřív, než bude mít dítě vlastní. Kolem mimina je vždycky víc práce, a starší sourozenec (i vlastní) se cítí odstrčený.
Když nezačnou se sbližováním teď, zadělává si na velké problémy do budoucna, třeba až přijde obávaná puberta.
Odložit si dítě k babičce na každý víkend jako do úschovny zavazadel, to dokáže jen sobec.
ještě jsem nějak nepochopila, snacha nemá rodiče ? a chlapec vlastního otce kterej by si ho brával na víkendy ??????
Zito, v žádným případě neustupuj,není to tvoje povinnost, neříkám že nepomoct mladým když je třeba, ale aby se z toho stal zvyk nebo rutina to ani náhodou.....u nás je na cestě páté vnouče a pravidla jsme stanovily od počátku jasná.....jen když my si řeknem (i když u nás vnučka jako malá byla pořád) ale to nám jaksi nevadilo, dcera když si pro ni přišla, hračky a oblečky uklidila a taky jsme byli mladší, ale fakt to tvoje povinnost není, vnoučata můžeme milovat , ale odtud potud................a pokud manžel neustoupí, objednej si jednou víkend pro ženy a prostě odjeď si odpočinout, třeba to časem pochopí.....
.jpg)
Ne, neslevuj. Máš právo na svůj klid. Myslím, že jsi dobrá tchyně a dobrá náhradní babička.
Snacha možná mlčela proto, že má pocit, že její muž se chce jejího dítěte co nejčastěji zbavit. Možná i jí by se líbilo, kdyby se mu tak, jako náhradní děda, věnoval náhradní otec - mně by to bylo taky líto.
Asi bych řekla dědečkovi, jak si představuji své volné dny a pokud bude ochoten zajistit,že si je tak můžu užít (tj., o vše kolem malého se postarat sám), klidně, ať si ho vezme.
taky snaží samozřejmě, ale stejně je velký díl péče na mojí mamce. Řekla jsem jí, že pokud neřekne ona STOP a nestanoví si hranice, tak to za ni nikdo jiný neudělá. Kdyby se s ní nedejbože něco stalo, nebo omarodila, taky by se situace MUSELA NĚJAK řešit. Takže platí to staré známé - jaký si to uděláš..., jak už tu zaznělo.
Zito, podle mě by bylo správné dohodnout se na nějakém kompromisu přijatelném pro obě strany, třeba jeden víkend za měsíc nebo ob víkend. Stanov si sama hranice, jinak budeš zapřažená tak, že se budeš divit.
Něco podobného řeším i v naší širší rodině. Můj bratr zůstal po smrti ženy sám se dvěma dětmi, teď jim je 7 a 5, jeho žena zemřela před dvěma lety. Vzhledem k tomu, že žije poblíž mých rodičů, přešla velká část starosti o děti na moji mamku (letos 75 let). Dost často hlídá, vozí děti do kroužků, v době nemoci se o ně stará, shání jim vybavení do školy, kupuje oblečení, chodí s nimi k doktorovi atd. Bráchův zaměstnavatel se na nějaké uvolňování z práce moc přátelsky netváří, jeho kolegové jsou vesměs mladší bez rodin a bez závazků, tudíž tam nějaké pochopení najde asi těžko. Jinak se brácha snaží ze všech sil, dětem vaří, pere, žehlí, uklízí, stará se o zahradu a dům, ne že by se flákal, má můj obdiv.
Nicméně, když jsou obě děti u našich, je to pořádný šrumec, ruch, křik, obvyklé sourozenecké hádky, starost a odpovědnost. Občas si mi mamka do telefonu postěžuje, že toho má plné zuby, že je utahaná, zlobí ji kolena a absolutně nemá čas si třeba udělat něco na zahradě a taky že by chtěla mít svůj klid. Když jsem se snažila situaci řešit, (na dálku, bydlím přes 100 km daleko), mluvila jsem bráchovi do duše, že toho má mamka dost a přes svou kamarádku jsem našla paní, která by eventuálně mohla fungovat jako výpomoc v bratrově domácnosti, nedopadlo to dobře, nesetkalo se to se zájmem a mamka v konečné fázi řekla, že to teda nějak zvládne. Logicky jsem byla pak já ta špatná.Tak jsem se o to přestala snažit, snad se situace časem - jak děti porostou - uklidní. Mamka je má ráda, ale fakt už má roky a zasloužila by si klid. K tomu má doma manžela, který byl celý život zvyklý na 100% servis a vyžaduje ho i teď. Je pravda, že děda občas zaveze děti na kroužky a do školky či vyzvedne ze družiny, ale ta mravenčí každodenní únavná činnost je na ní a on chce svůj klid. Prostě si pustí TV a hotovo. Chlapi to prostě nechápou, co je na tom únavného...Já můžu občas nárazově pomoci s hlídáním, druzí prarodiče žijí taky daleko, berou si děti o prázdninách cca na 3 týdny, občas druhá babička přijede na týden k bráchovi, brácha se
Oto: no jo, já jenom z vlastní zkušenosti k této témě ženy to prostě chápou, a chlapi ne, toť vsjo. Ale nechci tady vířit feministické diskuze 
