Jsem váhavý střelec a bojím se špatného rozhodnutí. Poradíte mi?
Milé ženy, vím, že má každá z vás svých starostí dost a ty mé vám možná budou připadat směšné, přesto bych vás ráda požádala o váš pohled, názor, zkušenost. Manžel už na toto téma se mnou totiž odmítá diskutovat, protože prý hledám problémy tam, kde nejsou, a vytvářím si je sama. Asi má kus pravdy.
O co jde. Mám nastoupit po mateřské dovolené do práce. Navzdory dnešní době, kdy místa nejsou, na mne se usmálo štěstí a mám možnost vybrat si ze dvou nabídek. A v tom je ten zakopaný pes. Kdybych ten výběr neměla, bylo by vše jasné, ale tím, že mám možnost volby, nevím, k čemu se přiklonit, a bojím se, že se rozhodnu špatně. K pozdější nápravě už totiž příležitost nebude.
Jsem zdravotní sestra. První pracovní nabídka je dětská sestra na ambulanci u nás na sídlišti. Na první pohled se to jeví téměř ideálně: Mám to blízko, pevná pracovní doba, malý kolektiv (navíc se se všemi znám a dobře s nimi vycházím). Jediný zápor je služba dvakrát v týdnu až do šesti večer, ale ani to není neřešitelné, hlídání k dětem mám, maminka je v důchodu a ochotná. Přes všechny tyto klady je tam přece jenom něco, co mne brzdí. Nikdy jsem nechtěla pracovat na ambulanci a už vůbec ne na dětské. Prostě mne taková práce nijak nenaplňuje, navíc 
se v ní v podstatě nemám kam posunout.
Druhá pracovní nabídka je do jedné prestižní kliniky, kde bych pracovala jako sestra klasicky na směny. Vyhovovalo by mi to, navíc díky mamince bych měla děti zajištěné. Otázkou je, jak dlouho by to mamka takhle pravidelně vydržela. Práce na klinice by mne vyloženě bavila, obnáší však doplnění studia a složení zkoušek. Nevím, jak bych s dětmi a při plném pracovním úvazku zvládla ještě studovat. Z toho mám obavy. Navíc je na klinice možný kariérní postup. Nejsem sice kariéristka, ale vědomí, že se máte kam posouvat, je určitě příjemné. Problém je v kolektivu. Na oddělení, kam bych měla nastoupit, je několik mých bývalých kolegyň a jedna bývalá nadřízená, se kterými jsme se v lásce zrovna neměly.
Platově je obojí plus minus stejné, lepší vyhlídky do budoucna jsou na té klinice.
Už nemám moc času na konečné rozhodnutí, skoro z toho nespím a pořád dokola se přemílám, co by bylo lepší. Ambulance, která mne neláká ani nebaví, ale je tam svým způsobem klid, kolegiální pohoda, volné víkendy a svátky? Nebo klinika, směny, víkendy, noční, nutnost studia a zákeřné kolegyně, nicméně pracovní náplň a vyhlídka do budoucna, která mne opravdu velmi, velmi láká?
Čemu byste na mém místě daly přednost vy?
10.5.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem váhavý střelec a bojím se špatného rozhodnutí. Poradíte mi?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Rozhodni se, jak to ty sama cítíš. Pokud chceš na kliniku, jdi. Děti budou mít spokojenou mámu a ty nebudeš žít s tím, že ses obětovala. Předpokládám, že ty děti mají tatínka. Mám kolegu, jehož manželka je špičková lékařka, má služby, někdy ji povolají náhle, někdy není doma od pátku to pondělního rána. Rodina funguje. Když má žena víkendovou službu, hospodaří kolega s dětma, chodí na výlety a mají "pánskou domácnost". Děti ví, co máma dělá, kolega je pyšnej na svou ženu, ona je spokojená a v práci jej to nijak nebrzdí. V případě nouze mají babičku nebo slečnu na hlídání. Nikdy neuvažovala nad tím, že půjde raději dělat obvoďačku. Je to o organizaci, o budoucnosti, o manželovi a o vlastní spokojenosti.
.jpeg)
Stanik - 10.5.2012 8:43 - 
tak teď si mi doslova vyrazila dech, měla jsem z tebe vždycky pocit, že tě práce baví a že jí jsi ochotná obětovat i kus svého volna. Ale máš naprostou pravdu.
Nessie - 10.5.2012 8:57 - tak ty mi mluvíš z duše, já kdybych nemusela, tak na práci z vysoka káknu a klidně se budu doma starat o domácnost a o hlavně sebe
pro mě je práce jen životní nutnost.
lonkue - 10.5.2012 8:16 - než dočtu další příspěvky, budu se možná opakovat, tak pardon.
Co, člověk to názor, ten neberu. Ať se paní klidně pracovně rozvíjí, ale ne na úkor své matky, které v podstatě strčí děti a celou starost přenese na ni. Jo, něco jiného bude, když se tak domluví s manželem a on ochotně převezme starost o děti a domácnost, protože si neumím představit, že se dá jen tak levou zadní stihnout náročné zaměstnání, studium a dvě malé děti. Ale pokud to někdo zvládne, klobouk dolů
Nemám čas číst příspěvky, ale já bych spojila oboje dohromady. Tj. šla bych do ambulance, kde je dobrý kolektiv a nebudou tolik prudit, až děti budou nemocné, nebo když budeš potřebovat o 5 minut dřív nebo přijdeš o 5 minut později. A, protože chápu, že chceš na sobě pracovat, tak bych se podívala po něčem, v čem se mohu vzdělávat dál a třeba bych začala i nějaké dálkové studium.
Alespoň zjistíš, jestli to s dětma zvládneš nebo ne. A navíc budeš mít víc klidu v práci a pracovním životě, než kdybys dělala na soukomé klinice na směny a k tomu ještě musela studovat a zvládat děti. 
A manžela.
.gif)
Jednoznačně na pár let ambulance, než děti malinko odrostou a bude klidněji. 
ambulance je ve tvojí situaci lepší. nejde jen o tebe a děcka, ale i o tvojí mámu - přece i ona má svůj život.
pokud se chceš dál rozvíjet, studovat atd., tak to přece můžeš i během práce na ambulanci - v tom ti nikdo nebrání a možná na to budeš mít i víc času a energie než na klinice. až děti vyrostou, můžeš se posunout někam dál.
přece to není tak, že ti někdo drží pistoli u hlavy a říká: pokud půjdeš na ambulanci do sídliště, už v životě nebudeš mít zajímavou práci.... to je přece blbost.
hlavně už s tím prosím tě manžela neotravuj a nastup
.gif)
Ještě bych dodala, já se do nemocnice vracela z důchoďáku ve 40 letech, kolegyně zas po 27 letech ze zubního. A zvládky jsme to obě.
Milá Radko, nečetla jsem příspěvky,je jich moc, tak ti napíšu svůj názor. Jsem taky zdravotní sestra, původně dětská, kromě asi 3 let v jeslích mezi dvěma mateřskými pracuji ve směnném provozu. Děti to zvládaly dobře i po rozvodu, kdy musely být samostatnější. Ale byla jiná doba, nebála jsem se o ně.
Na klinice je sice práce zajímavější po odborné stránce, ale stále narůstající papírování už s prací zdravotní sestry nemá moc společného. Pracovní doba neomezená, když někdo vypadne, služby se musí obsadit, volné víkendy někdy neexistují,sobota po noční není volný víkend,vánoce ve službě místo u stromečku s dětmi,...
Zvaž tedy co ti práce na klinice přinese, všechny klady a zápory a pak se rozhoduj. A mysli především ne na svou karieru, ale na děti a rodinu. Taky by se ti mohlo stát, že večery a noce budou pro manžela prázdné a začne je věnovat jiné ženě( můj případ).
Na ambulanci to není tak lákavé, ale pokud jsou děti malé, uvažovala bych spíš s touto variantou. Na kliniku či jiné lůžkové oddělení se můžeš dostat i později a určitě do lepšího kolektivu.
Přeji ti šťastnou volbu.
.jpg)
jéjé omlouvám, se za dvoják ... 
Hlavně si Radko srovnej v hlavě, proč máš děti ? Proto, že jsi je moc chtěla a máš je ráda, nebo jenom proto, "že se to má" ?
Předpokládám první odpověď. Proto bys měla se svými dětmi být co nejvíc, předat jim ze sebe všechno dobré a připravit jim krásné dětství, společné zážitky s rodiči, na které budou vzpomínat celý život a z nich budou jednou čerpat zkušenosti a sílu při výchově svých dětí.
Babička je určitě úžasná ženská, když nabízí tak náročnou pomoc, ale je už o generaci starší, a svoje děti už vychovala.
Při směnném provozu se při nejlepší vůli nedokážeš věnovat rodině tak, jak bys chtěla, a jak to potřebují Tvoje děti.
Já byla s dětmi doma s přestávkami skoro 10 let. Profesně jsem v té době trochu zaostala, ale ta péče o děti se mi teď, když je mým potomkům přes 30, v dobrém vrací.
A to stojí za všechny ty drobné osobní oběti, i za potencionální kariéru.
S malými dětmi ? To bych dala načas přednost klidu a pohodě a pravidelné pracovní době na dětském a ani bych nezaváhala ...
S malými dětmi ? To bych dala načas přednost klidu a pohodě a pravidelné pracovní době na dětském a ani bych nezaváhala ...
Žila bych více přítomností: dětmi,svým mládím,pohodou,dokud to jde...Čili taky bych radila více ambulanci.Až dětem bude víc let,kdovíco se ještě stane,na trávení života v práci je vždycky dost času.Já zažila takové pracovní vytížení,když děti chodily do školky,přijížděla jsem z práce úplně mrtvá,ve školce poslední,pak všechno olítat,o prázdninách,když nám došla dovolená(museli jsme se prostřídat s manželem-školka měsíc i dva byla zavřená,babičky nebyly..),tak jsem děti tahala s sebou do práce a k pracovním starostem jsem ještě musela řešit děti,když je to nudilo,nebo co jíst a pod.Kdybych měla dostatek peněz,tak bych zůstala s dětmi až do jejich cca 10 let,pak už jsou dost velké...
Kdyby šlo o mě, já bych dala přednost práci s pevnou pracovní dobou, volnými víkendy a příjemným kolektivem, i kdyby třeba nebyla tak super a nenabízel se tam takový karierní postup. Pro mě je důležitější můj volný čas, moje rodina, zájmy a duševní zdraví a pohoda, než kariéra. Alesvoje priority si musí každý uspořádat sám, s tím ti tady, Radko, asi neporadíme. Klady i zápory obou variant znáš, teď se musíš ty rozhodnout, které pro tebe mají větší váhu. Já třeba vím, že bych v práci, kde bych si "neseděla" s některými kolegyněmi dlouhodobě nevydržela, ale ty to můžeš mít jinak.
Stanik: tvůj názor mě přakvapil a musím říct, že příjemně 
, nečekala jsem to od tebe
a ještě k Radce: jednou jsem měla nabídku na změnu zaměstnání - polepšila jsem si výrazně na platu, dělala jsem svůj obor, ale přišla jsem o výborný kolektiv a řeknu ti, že mě to dodnes mrzí.
