Chtěli by ze mě mít náhradní babičku na plný úvazek
Moje rodina mne postavila do role zlé, nechápavé a neochotné saně. Zajímal by mne, jaký na to budou mít názor čtenářky na tomto magazínu. Protože ať o tom přemýšlím, jak chci, nemám pocit, že bych se měla za své chování a postoj stydět.
Máme s manželem skoro třicetiletého syna, který se před dvěma lety seznámil s mladou ženou, rozvedenou maminkou tehdy dvouletého chlapečka. Přiznávám, že jsem neskákala radostí do stropu, ale brala jsem to tak, že je to synova volba, a když budou všichni šťastní, tak budu nakonec ráda i já.
Dá se říct, že se to splnilo. Před půl rokem se syn oženil a nyní čekají společné dítě. Vypadá to, že jim to klape, což je dobře. Snacha je docela fajn, celkem si rozumíme a žádné spory mezi sebou nemáme. Přesto mne trápí jedna věc.
Zpočátku, když spolu jenom chodili, přišli občas všichni tři i se snašiným synkem na návštěvu, na nedělní oběd apod. Klučík je roztomilý a můj manžel si ho doslova zamiloval. Kdykoli je malý u nás, muž se mu věnuje, chodí s ním na výlety, do ZOO, stavějí spolu stavebnice. Oba dva jsou při tom ve svém živlu a je vidět, jak si to vzájemně užívají.
Když syn se snachou zjistili, že je synek u nás maximálně spokojený a je o něj dobře postaráno, začali postupně zvyšovat nároky a snažili se chlapce k nám „udat“ co nejčastěji. Nejdřív to bylo třeba jen sobotní odpoledne, pak přespání do neděle. Jednou jsme chlapečka vzali s sebou na dovolenou, v létě s námi trávil celý měsíc na chatě.
Momentálně situace vypadá tak, že by si mladí představovali, že u nás jejich chlapeček bude každý víkend, nejlépe už od pátku. Jim by to vyhovovalo, měli by více času na sebe a snacha by si při svém těhotenství mohla odpočinout, můj manžel je z toho rovněž nadšený, protože jak jsem psala – s tím malým tráví čas velice rád. Jen mně už se to začíná docela zajídat.
Chodím do práce, kde jsem od rána do večera, o víkendu chci mít svůj klid. Uklidit, vyrazit někam do přírody, odpočinout si. Což při péči o malého nemůžu. Manžel se mu sice věnuje, hraje si s ním, ale vše ostatní je na mně. Uvařit, poklidit po něm hračky a samozřejmě mu být také k dispozici, odpovídat na otázky, hrát si s ním.
Možná mne za to odsoudíte, ale pro mne je to opravdu docela zátěž. Ten chlapeček za nic nemůže, je malý, takže se mu také věnuji a starám se o všechno, aby to bylo v pořádku, ale čím dál více mé myšlenky padají na to, že bych vlastně chtěla dělat něco úplně jiného. Zalézt si s knížkou, v klidu se podívat na televizi. Místo toho míchám pudingy, peču vdolky a uklízím roztahané hračky.
Vzepřela jsem se a řekla všem, že takhle často to pro mne není únosné, že si malého klidně vezmeme jeden víkend v měsíci, v létě opět na dovolenou a na chatu, ale mít ho téměř každý víkend je pro mne strašně zatěžující.
Kromě snachy se do mě všichni pustili. Syn i manžel. Podle syna bych měla jako žena prokázat více citlivosti a ohledů k jeho těhotné ženě a pomoci jí, muž zase nechápe, co je na tom, že je kluk u nás, pro mě tak zatěžujícího. Snacha mlčela, nepřiklonila se ani na jednu stranu, připadalo mi, že čeká, jak se o jejím dítěti my všichni dohodneme.
Celá debata skončila nepříjemnou hádkou, s manželem máme doma dusno, syn odešel nakvašeně. V podstatě jsme se k ničemu nedobrali, nebo vlastně ano: K tomu, že jsem sobecká, necitlivá a pohodlná.
Teď je celá věc otevřená. Manžel by byl rád, kdyby k nám hošík na víkend přišel, syn volá, že se chlapec pořád ptá, jestli půjde za dědou. Rozhodnutí je na mně, já mám říct, jestli ano, nebo ne. Když řeknu, že ano, budou všichni spokojení, jenom já ne. Když řeknu, že ne, beztak ten svůj vytoužený víkendový klid mít nebudu, protože manžel mi udělá doma dusno.
Jaký názor máte na tuto situaci? Kdo je podle vás v právu a měl by se nad sebou zamyslet? Opravdu jenom já, nebo by ze svých nároků měli slevit i ti ostatní? Mám pocit, jakoby se proti mně spikli a není mi z toho vůbec dobře.
11.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 125 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtěli by ze mě mít náhradní babičku na plný úvazek
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Na mě to upřímně řečeno dělá dojem, že se kluka chce zbavit především synek. Nabalil si holku s dítětem a dítě přijal jako "nutné zlo", když to bez něj nejde. Nějak tam nevidím, že by si k němu budoval nějaký vztah nebo se o to aspoň snažil. To by s ním asi chtěl trávit co nejvíc času, kdyby ho přijal za vlastního, ne ho co nejčastěji odkládat. Snacha to možná tuší nebo ví a proto se nevyjádřila. Jestli to tak je, měli by si to vyříkat než se narodí vlastní společné dítě, aby se chudák kluk nedostal do postavení odstrčeného.
já mám doma dvě malé děti, taky jsem moc ráda, když mi je někdo chvíli pohlídá, ale dávat každý víkend dítě mi teda přijde za prvé blbé, protože jsou to přece moje děti, za druhé se těším, že budeme mít víkend pro sebe a naplánujeme si nějaký program, nebo jen tak prolenošíme doma nebo se něco dělá na zahradě......ale jsme spolu, já tak nějak nechápu tu maminku, že jí nevadí, že je tak často od dítěte pryč....a chápu zitu, že si chce odpočinout, náš malej má tři roky, a dá zabrat i na jednu hodinu, ne tak na celý víkend!!!!
.jpg)
Kassy: v Poděbradech dělají dámský víkend ..... občas tam posílam manželku
Malvinka: prosím pěkně v ženském je to stejné 
Barča: 
šampon
rozumím nákupy i koníčkem
Zaplať si na víkend nějaké lázně a řekni manželovi, ať se o vnoučka postará sám se vším všudy. Třeba pak pochopí, proč je to pro tebe vyčerpávající...
Je super, že jsi přijala snašina syna za svého vnuka, ale rozhodně to neznamená, že si ho musíš brát každý víkend. Stůj si za svým a nenech se vydírat.
Snašino chování - že se nepostavila na žádnou stranu - mi přijde celkem pochopitelné. Přijde mi, že taky vidí, že tě nemůže do něčeho takového nutit a asi ani nechce, ale nechtěla se ani otevřeně postavit proti svému manželovi. Zkus si s ní promluvit soukromě, řekni jí, že oceňuješ, že tě jediná do ničeho netlačí, a požádej, ať si promluví s tvým synem a vysvětlí mu to. A se svým manželem si to holt budeš muset vyříkat sama. Možná by fakt pomohlo vykašlat se jeden víkend na veškerou péči - ať se muž postará sám, když chce mít vnuka tak často a na tebe nebere ohled. Zalez si někam s knížkou nebo fakt odjeď do těch lázní.
Jinak já dělám v mužském kolektivu a fascinuje mě, jak v tom mají chlapi jasno "babičky jsou tady od toho, aby hlídali vnoučata, od toho tady přece jsou!". To je přesná citace jednoho z kolegů a maj všichni tento názor 
Ačkoli jsem maminka 5-leté dcerky, tak paní Zitu naprosto chápu a podporuju. Nedávno jsme řešili podobnou situaci, dcerka velmi často stůně a tak bývala čas od času u babičky (tchýně, protože moje maminka bydlí daleko), abych tolik nechyběla z práce, no a vzniknul podobný problém, jak popisuje paní Zita.
Vždycky jsem věděla, že tchýně je hodná a pro rodinu by se, jak se říká, rozkrájela, přesto jsem se nechala manželem namotat do konfliktu 
Babička se mu svěřila, že je to na ní dost a že má taky svoje aktivity, jenomže manžel se nějak urazil, blbě to pochopil, tak jak mi to podal, že babička tam malou mít nechce, tak jsem se urazila i já, zkrátka bylo to trapný, až se za to teď stydím.
Až když jsme si to s babičkou samy dvě vyříkali, tak jsme jedna druhou pochopili a jsem za to moc moc ráda a myslím, že i ona 
Já teď proto moc dobře chápu babičky, které se z různých důvodů necítí na to, aby dělali vnoučatům pravidelnou a příliš častou chůvu.
Sama nevím, jak na tom budu, až budu mít vlastné vnoučata. Teď si sice říkám, že já určitě budu s nima klidně dnem i noci, protože takhle to fungovalo u mojí babičky (byla jsem u ní furt, nikdy jsem jí neslyšela si stěžovat, měli jsme naprosto unikátní vztah) a takhle to funguje i u mojí maminky s jinými vnoučatmi, které jsou u ní.
Ale kdoví, jak na tom budu zdravotně, psychicky a jestli nebudu bydlet někde jinde a tak dále, těch faktorů může být hodně...
Na místě paní Zity bych zkusila domlouvit se s manželem, ať - když malého má rád a chce ho mít u sebe - se o něho stará komplexne se vším všudy. Myslím, že pak by teprv poznal, zač je toho loket!!
Vlastně to tady psali i jiné uživatelky, takže se už opakuju 
Ota: No něco jíst musíme, takže manžel to jistí, něco udělá no a co? Ráda se sama podívám po městě a ráda si něco vyberu sama. Přece si nenechám kupovat třeba šampon od manžela, když je takový výběr a nejlíp si vyberu sama Plus plno dalšího
Barča: Co manžel ? Nenakoupí nic neudělá nic , též celý den v trapu ?
Lisa: ale stejně nemáš pocit, že je to pořád stejný ?
Holky si celý život naříkají a naříkají a nakonec ze svých synů vychovají manžely, který nic neuvaří a nic doma neudělají a začnou s tím z lásky po svatbě a najednou je z toho full full double full servis na celý život...
Dandenka: jasně jsem definoval, že nemusí být ...
Ota: Jsem paní ve věku 50-60 let. Neříkám, že dělám odpovědnou robotu, ale ráno odjíždím z domu v 7, vracím se, když to vyjde, v 17.30. Tohle jako nestačí? Nakupovat cokoliv mohu pouze o víkendu. Ještě málo?
.JPG)
Ano, malé dítko dá zabrat.
Moje máma své vnučky (moje dcery) miluje, ale taky je zaměstnaná a rozhodně by je nezvládla každý víkend.
Když si je jednou za 2 - 3 týdny vezme, jsem moc ráda, když ne, chápu, že má i svůj program.
Navrhuji podobnou frekvenci, s tím, že manžel se musí opravdu naplno zapojit.
ať kluka přivedou, ale ať tvůj manžel uvaří, uklidí a kompletně se o něj postará
