Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Po dvou letech hledání práce se mi konečně podařilo jednu najít. Když můj předchozí zaměstnavatel zkrachoval, myslela jsem si, že nebude takový problém najít si jinou. Mám vzdělání, zkušenosti i praxi, jenže první a jediné, co všechny zajímalo, byl můj věk. Číslice pět, kterou začíná, byla pokaždé konečnou stanicí ještě dřív, než jsme vůbec vyjeli. Ustupovala jsem ze svých nároků a nakonec byla ochotná jít třeba k hadru, hlavně mít stálou práci, jakoukoliv.
Teď se mi to přání splnilo, ale přesto nejsem šťastná. Pracuji v zahraniční firmě, kde je dril, jaký jsem v životě nezažila a který mi připadá nedůstojný a ponižující. Zaprvé prvně zažívám, co je takzvaný openspace. V obrovské místnosti nás sedí kolem sedmdesáti, nemáme kousek osobního prostoru, nesmíme mít na stole ani žádné osobní věci, natož třeba pití, co kdyby se to prý vylilo do klávesnice. Když někdo telefonuje nebo probírá něco nahlas, je to pro ostatní, nebo minimálně pro mě, hodně rušivé. Ale stejně tak mám zábrany já řešit cokoliv před ostatními. Před námi sedí na vyvýšeném místě vedoucí, ale působí spíš jako dozorce, který hlídá, jak kdo pracuje. Někdy z něj mám pocit, že začne procházet uličkou a mlátit nás pravítkem přes prsty. Ale budiž, chtěla jsem práci, mám práci a za ulejvání mě nikdo platit nebude.
Daleko horší mi připadá, že máme hlídaný i odchod na toaletu, který se zapisuje do výkazu práce a hlídá se, jak dlouho a kolikrát kdo toaletu navštívil. Na jídlo a pití máme vyhrazený koutek, kde všichni stojí u zdi, protože míst k sezení je nedostatek, a rychle do sebe cpou nějakou housku a kafe. Jídlo docela chápu, ale nevím, proč si nesmíme vzít s sebou pití. Nedokážu vypít kelímek horké kávy nebo čaje během pěti minut. Když je hodně teplo, mívám často žízeň a je mi hloupé dovolovat se každých pár minut, jestli se můžu jít napít.
Připadá mi to velice ponižující a lidsky nedůstojné. Zpočátku jsem si myslela, že si zvyknu, hlavně, že mám práci. Jenže místo aby to bylo lepší, je to přesně naopak. Každým dalším dnem chodím do práce s větší nechutí, když odcházím, nepřipadám si jako člověk, ale jen jako pracovní jednotka, spotřební zboží, novodobý otrok bez kousku cti a vlastních práv. Za jiných okolností bych zřejmě dala výpověď a našla si práci jinou, ale teď jsem v situaci, že si nemohu vybírat. Jenomže už skoro každý večer brečím, bojím se tam chodit, jsem vystresovaná a hlavně totálně frustrovaná. Mám pocit, že nemám žádnou lidskou hodnotu, přestávám mít jakoukoliv chuť do života, jakékoliv volno prožívám v hrůze, že za několik hodin se zase stanu jen strojem se sériovým číslem.
Nevím, co s tím. Do důchodu mi ještě zbývá pěkná řádka roků. Snažím se hledat si jinou práci, ale není to snadné. Dopadám stejně jako předtím a navíc mám problémy s uvolňováním se na pohovory. Jenomže si nedokážu představit, že bych tady mohla vydržet až do konce. Mám pocit, že jsem se dostala do jakéhosi kruhu nebo spíš spirály, která mě táhne dolů a ze které není jak vystoupit. Poraďte mi, co mám dělat. Dá se na takové pracovní prostředí někdy zvyknout? Nebo mám radši odejít a smířit se s tím, že budu jinou práci hledat jen velice těžko a nakonec mít třeba jen nějaký minimální důchod?
29.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 124 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Po přečtení příspěvků je mi docela smutno. Já byla z práce odejita ve 46 letech. Naštěstí jsem měla kulaté razítko a mohla začít "podnikat". Výhodou bylo, že jsem mohla pracovat dle svého, ale zase nebyly volné soboty ani neděle. Jen tak jsem přežila čas do důchodu. V popisovaných podmínkách bych dělat nemohla.. Nedokážu držet ústa a to zejména když vidím nespravedlnost u druhých Takže bych brzy skončila na ulici. To ale neznamená, že vás nechápu. Jenže ono těch "dobře" zaměstnaných je ještě dost a vůbec si nepřipouští, že by také mohli být odejiti. Co vám všem /kromě již zralých a důchodově zajištěných žen/ chci doporučit. Nezapomínejte na své zdraví. Důchodový věk se prodlužuje a každý rok je znát. Vyčerpáte-li svůj organizmus v mladších letech za větší peníz /ten nedávají zadarmo/, v pozdějším věku se s tím shledáte. Šetřte síly. Vím, že jsem vám nenapsala nic povzbuzujícího, ale trochu zkušeností vlastních i z mého okolí jsem se snažila předat. Přeji vám hodně štěstí.
Danima: No, já neříkám rovnou hledat jinde, ale štípat na sobě dříví by člověk taky neměl nechat. Takže nejdřív se pokusit nevyhovující podmínky změnit, se šéfem se domluvit, teprve když to nepomůže, hledat jinde. Psychické zdraví je stejně důležité, ne-li důležitější, než to fyzické, takže pokud člověka práce psychicky ničí, je to objektivní důvod, proč z ní odejít.
Danima: No, já neříkám rovnou hledat jinde, ale štípat na sobě dříví by člověk taky neměl nechat. Takže nejdřív se pokusit nevyhovující podmínky změnit, se šéfem se domluvit, teprve když to nepomůže, hledat jinde. Psychické zdraví je stejně důležité, ne-li důležitější, než to fyzické, takže pokud člověka práce psychicky ničí, je to objektivní důvod, proč z ní odejít.
Kdybych já byla ten zazobaný kapitalista,tak bych se chodila třeba v přestrojení dívat jak mi to ve firmách chodí,a bylo by mi jasné,kde je špatné pracovní prostředí,tam se nic neudělá....Lidi jsou ochotný za lidský přístup dřít do roztrhání těla,ale toto,ať mi nikdo netvrdí,že tam se dosahuje nějaké vysoké produktivity!!!Jako takový malý příklad:naproti nám je kaufl.,okolo byla neuvěřitelná špína,nevysypané koše,všude poletovaly igelitové pytlíky,pásky,papíry,i uvnitř byly samé fleky,vše zašlé a omakané...Náhle jednoho dne jsem uviděla dodávky uklízecích firem,jak čekají na konec pracdoby se stroji na úklid a tuhle mi už byla ta čistota až podezřelá: a hle,i ráno smejčily osoby okolo baráku,parkovišť...No a korunuje to sdělení v kaufl.novinách,že hledají nové šéfy do tří poboček,vše tady u nás...Tak se mi zdá,že ten předešlý šéf tak šetřil,až ho ta špína vyrazila!!! Když jsem vypisovala na jaře dotazník o obchoďácích,tak jsem tam dala kaufl.za čistotu a pod.nejmíň bodů a možná jsem nebyla sama....Kdyby všichni,co pracují na takových hnusných místech šli protestovat,tak by se to někde muselo projevit!
Danima: A tedy s tím přístupem "Podvolit se, držet hubu a krok a mít práci." se nějak nemůžu ztotožnit. Ano, ale pokud ta práce za něco stojí a nechovají se tam k člověku jako ke kusu hadru. Když Miroslava píše, že každý večer brečí, bojí se tam chodit a je totálně vystresovaná, tak se leda tak brzy zhroutí, k ničemu jinému to nepovede. Souhlasím, že platit nájem a jíst se musí. Ale nemusíme si nechat skákat od zaměstnavatelů po hlavě 
Danima: Ale to tedy je ta práce u pásu dost dobře placená, když z ní zvládneš utáhnout nájem a ještě uživit sebe i dítě. To docela zírám, ve městě, kde bydlím já, by si člověk za práci u pásu pořídil leda tak stan, rozhodně by z ní nezaplatil nájem a už vůbec by mu nezbylo na jídlo, natož na dítě 
Proto si taky spousta lidí, co jsou sami a nikdo jim finančně nevypomůže, nemůže dovolit takovou práci vzít a musí hledat jinde, kde je to líp placené. Těžko lze chodit do práce, která člověka neuživí 
Jinak je to smutné, ten tvůj případ. Tipuju nějaké město z Moravskoslezského kraje. Trefila jsem? Držím palce, ať najdeš něco odpovídajícího k tvému vzdělání.
.jpg)
Danima: kdybys rodila o deset let dřív, tak teď nemusíš řešit hlídání dítěte 
tolik ke stížnosti na nemožnost sehnání zaměstnání
.gif)
Termín lidské zdroje mi připadá jako lidští roboti,nemůžu si pomoci..
sharon: To je děs,s tou kasou,jak píšeš,bič a pryč
Co by zase jiní lidé za takovou práci dali ... 
. Jsem sama s dítětem (VŠ vzdělání dodělané dálkově), byla jsem rok na ÚP, sehnala práci jen na 10 měsíců a zase půjdu na ÚP. Momentálně dělám pod Japonci 2 měsíce na pásu ve fabrice. Nestěžuji si, ale když někde na otázku odpovím, že mám VŠ vzdělání, připadám si tam jako prašivá. Je vidět, že si lidé ještě nezvykli, že prostě práce není a člověk musí dělat cokoliv, aby zaplatil nájem a uživil dítě. Já bych u pásu klidně zůstala dále, ale dítě půjde do 2.třídy a je to práce na směny, takže když jsem s ním sama (babička je sama dost nemocná), musím zase skončit na ÚP. Co bych dala za práci v kalendáři 
, klidně i pod takovýmhle drilem. Je to jen o momentálních prioritách, teď potřebuji já hlavně na nájem a na dítě na jeho potřeby. Až mi bude třeba 55 (za 15 let), budu na tuhle práci v openspace koukat taky nevraživě a utíkat odtamtud. Je vidět, že dokud si člověk opravdu nesáhne na dno, kdy řeší, z čeho zaplatí za měsíc obědy ve škole - nejsou to rady adekvátní. Tímto se nepřímo dotýkám těch pisatelek, co píší, že by okamžitě skončily, že by tam nedělaly a okamžitě šly jinam. Ono asi není zrovna kam jít. Já bych třeba zůstala a byla ráda, že vůbec nějakou práci mám. Rozhodně bych nedráždila svého zaměstnavatele tím, že bych chodila po konkurzech na jinou práci a vymýšlela si výmluvy. Já mám tedy z mé pozice jasno. Podvolit se, držet hubu a krok a mít práci. A být ráda, že tu práci mám. Asi se dotknu hodně pisatelek, ale je to moje životní zkušenost po 1 roce na ÚP, kdy zaměstnání na 1 směnu v kanceláři či kdekoliv jinde není. A když je, sejde se tam 200 životopisů.
.jpg)
jinak k tématu - rozhodně bych tam nepracovala. Jenže je pravda že mě se to asi povídá, nemám na začátku pětku, ale čerstvou trojku a práci mám
Mirce přeju hodně štěstí, aby se povedlo najít jinou práci
lidských zdrojů...uf, to fakt zní strašně
když jsem dělala v předchozí firmě, tak to bylo trochu podobné (pití jsme ale mohli mít ve flašce pod stolem), když jsem byla nastydlá a chodila častěji na wc, tak už se mě vedoucí ptal kam furt chodim a když jsem mu to řekla tak proč tak často a furt se muselo dělat, neexistovalo že zrovna třeba není co (telefon nezvonil, objednávky a smlouvy byly hotové atd). Nejednou si mi sedl na stůl a ptal se "tak Petro co zrovna teď děláte?". Ta práce tam mě moc bavila, ale tohle mi pak začlo lézt na nervy
Nynější práce je super, práce je dost a když zrovna není tak není problém si někde povídat, tuhle se šly holky ven opalovat... Šéf a majitel v jednom je prostě hlavně člověk (což neznamená že kdyby se někdo vyloženě fákal že bynebyl problém)
.jpeg)
Almega - 29.8.2011 12:51 - a v tom to možná je, necháme si sr.. na halvu. Já vím, že je strašně těžké být bez práce, ale to bych vážně raději myla ty WC než se nechat takhle ponižovat. Většinou se takhle chovají frackové, kteří v životě nesáhli na práci
Nika1: no ono o leccems svedci.. ze uz nemam ve firmach personalni oddeleni , ta se transformovala do oddeleni "lidskych zdroju" ( jak odporne to zni, ze...) a podle toho to taky vypada...
Stanik: No taky si myslím, jen se divím, že to někomu za to stojí, protože tady se jedná rozhodnutí člověka s několikasettisícovým měsíčním platem. Nasrat 200 lidí kvůli tomu. No asi to za to stojí.
