Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Po dvou letech hledání práce se mi konečně podařilo jednu najít. Když můj předchozí zaměstnavatel zkrachoval, myslela jsem si, že nebude takový problém najít si jinou. Mám vzdělání, zkušenosti i praxi, jenže první a jediné, co všechny zajímalo, byl můj věk. Číslice pět, kterou začíná, byla pokaždé konečnou stanicí ještě dřív, než jsme vůbec vyjeli. Ustupovala jsem ze svých nároků a nakonec byla ochotná jít třeba k hadru, hlavně mít stálou práci, jakoukoliv.
Teď se mi to přání splnilo, ale přesto nejsem šťastná. Pracuji v zahraniční firmě, kde je dril, jaký jsem v životě nezažila a který mi připadá nedůstojný a ponižující. Zaprvé prvně zažívám, co je takzvaný openspace. V obrovské místnosti nás sedí kolem sedmdesáti, nemáme kousek osobního prostoru, nesmíme mít na stole ani žádné osobní věci, natož třeba pití, co kdyby se to prý vylilo do klávesnice. Když někdo telefonuje nebo probírá něco nahlas, je to pro ostatní, nebo minimálně pro mě, hodně rušivé. Ale stejně tak mám zábrany já řešit cokoliv před ostatními. Před námi sedí na vyvýšeném místě vedoucí, ale působí spíš jako dozorce, který hlídá, jak kdo pracuje. Někdy z něj mám pocit, že začne procházet uličkou a mlátit nás pravítkem přes prsty. Ale budiž, chtěla jsem práci, mám práci a za ulejvání mě nikdo platit nebude.
Daleko horší mi připadá, že máme hlídaný i odchod na toaletu, který se zapisuje do výkazu práce a hlídá se, jak dlouho a kolikrát kdo toaletu navštívil. Na jídlo a pití máme vyhrazený koutek, kde všichni stojí u zdi, protože míst k sezení je nedostatek, a rychle do sebe cpou nějakou housku a kafe. Jídlo docela chápu, ale nevím, proč si nesmíme vzít s sebou pití. Nedokážu vypít kelímek horké kávy nebo čaje během pěti minut. Když je hodně teplo, mívám často žízeň a je mi hloupé dovolovat se každých pár minut, jestli se můžu jít napít.
Připadá mi to velice ponižující a lidsky nedůstojné. Zpočátku jsem si myslela, že si zvyknu, hlavně, že mám práci. Jenže místo aby to bylo lepší, je to přesně naopak. Každým dalším dnem chodím do práce s větší nechutí, když odcházím, nepřipadám si jako člověk, ale jen jako pracovní jednotka, spotřební zboží, novodobý otrok bez kousku cti a vlastních práv. Za jiných okolností bych zřejmě dala výpověď a našla si práci jinou, ale teď jsem v situaci, že si nemohu vybírat. Jenomže už skoro každý večer brečím, bojím se tam chodit, jsem vystresovaná a hlavně totálně frustrovaná. Mám pocit, že nemám žádnou lidskou hodnotu, přestávám mít jakoukoliv chuť do života, jakékoliv volno prožívám v hrůze, že za několik hodin se zase stanu jen strojem se sériovým číslem.
Nevím, co s tím. Do důchodu mi ještě zbývá pěkná řádka roků. Snažím se hledat si jinou práci, ale není to snadné. Dopadám stejně jako předtím a navíc mám problémy s uvolňováním se na pohovory. Jenomže si nedokážu představit, že bych tady mohla vydržet až do konce. Mám pocit, že jsem se dostala do jakéhosi kruhu nebo spíš spirály, která mě táhne dolů a ze které není jak vystoupit. Poraďte mi, co mám dělat. Dá se na takové pracovní prostředí někdy zvyknout? Nebo mám radši odejít a smířit se s tím, že budu jinou práci hledat jen velice těžko a nakonec mít třeba jen nějaký minimální důchod?
29.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 124 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
ještěže charakter mé práce vyžaduje samostatnou kancelář
Almega: to byla CSOB.. a tam je to ultraujete.. nesmi mit vlastni hrnky, proppisky, nic, jinak by to pry narusovalo arictektonicky raz budovy... takze chodi sluzba a veci zapomenute na stolech sbira a nechava jen firemni...
Teda,já žasnu,co si nechají lidi líbit...Raný kapitalismus hadr!!! Nikdy bych na takovém místě nedělala,stačilo mi to jen vidět v TV,když se chlubili,jakou si postavili myslím novou budovu spořitelny(???) i se střešníma zahradama,že se tam prý(haha!!) budou moci o přestávkách procházet ti chudáci z těch openspace-ů....Já jsem na stará kolena konečně !!! sama v malém kanclíku,není z nejlevnějších,ale na stejné chodbě jako byt...Dělám,když je třeba,odpočívám též...Už nikdy nechci být zaměstnancem!!! i za cenu,že důchod budu mít asi dosti malý(po těch všech letech dření v terénu a po -- zdraví...).Být vámi,šla bych jinam,i mytí WC se mi zdá být radostnější!!
Tak ještě pochopím, když zakazují mít pití a jídlo na stolech tam, kde se přichází do kontaktu s klienty/zákazníky/partnery/prostě lidmi zvenku. A to čistě z estetických důvodů, jiných ne. Ale zakazovat to v nějakém pitomém openspacu? Proboha proč? To vážně zavání šikanou 
Kromě toho, co si myslet o firmě, pro kterou je nepředstavitelné, že by někdo omylem polil klávesnici a ona musela nedejbůh kupovat novou? To asi nebude moc perspektivní a slušně vydělávající firma, když jí dělají starosti takové prkotiny 
Vedení té firmy bude nejspíš banda neschopných jelimanů, co víc než cokoliv jiného umí šikanovat zaměstnance.
Já bych tam tedy nebyla. Miroslavo, máte manžela? Pokud ano, vykašlete se na to a hledejte něco lidštějšího. Pokud ne, vytrvejte tam do najití něčeho lidštějšího.
/Představila jsem si, jak mám silný menzes a chodím se stále dovolovat, jestli si můžu jít vyměnit tampón. V některých dnech každou hodinu. Proboha! Myslím, že ve spojení s mým premenstruačním syndromem bych neudržela pusu na uzdě a vyhodili by mě sami 
/
.jpg)
to je popis práce, kterou jsem naštěstí měla jen 2 měsíce, než jsem si našla něco jiného, ještě k tomu patřily 2 WC pro 80 lidí, na které se šlo okolo "bachařek" 
již nikdy více!!!!!
Milda3: ta blbost co tam vylezla Ø to byl průměr
majucha: nikdo mě nemusí poučovat jak to dříve chodilo,pracoval jsem skoro celý život jako THP u několika podniků a tak vím že vytíženost v kancelářích byla v Ø tak 40 -50%,jinak návštěvy jiných kanceláří,kafíčko,drbáníčko a pod. lidi ve fabrikách si to dovolit nemohli až na vyjímky kteří pracovali v časovkách a ve stavebnictví kde bylo dosti běžné se zdržet v putyce od svačiny do oběda,ale práci museli dohnat a leckde to podle toho vypadalo
dadka: Žiju v ČR a pacuju ve velké zahraniční firmě. V opravdu HODNĚ velké a známé. V openspacu. A nic z toho, co se popisuje v článku, neznám.
Tohle není ani zahraniční firmou ani openspacem, to je pitomci na vedoucích pozicích, kteří si musí něco dokazovat buzerací podřízených. Možná že vrchní vedení té zahraniční firmy, které sídlí v tom zahraničí, by se nakonec i místním praktikám velmi divilo.
Nika1: no tak to asi nekdo dostal zaplacenou peknou dovcu, nebo slevu na bracek, ci bytecek od stejneho develpera, ne?
Bellana: to je v poho, já tím svým příspěvkem o uzáverce reagovala na to, co psal Milda, ne ty 
.JPG){kind=avatar}
majucha: Takto to míněno nebylo. Manuálně jsem pracovala jen za studií a nepodceňuji práci lidí v administrativě. Ale i ve fabrice byl rozdíl, jestli člověk dělal v úkolu nebo v hodinovce nebo na páse. Pás zastavit nešel, ale lidi v úkolu si mohli režim volit podle toho, kolik si chtěli vydělat a jak moc toužili změnit normy. Vůbec si nemyslím, že lidi v kancelářích nic nedělají. Jenže jejich práce je často nárazová. Snad je materiálové účetní a fakturantky mají hodně práce celý měsíc. Kromě toho u duševní práce se často ani nedá poznat, že pracujeme. Ono to zvenku někdy vypadá, že třeba jen tak nezávazně tlacháme. Přitom na pozadí nám uzrává řešení nebo nás k řešení dovede drobná poznámka od věci. Proto je mi záhadou, jak se v takovém nepřátelském prostředí dá duševně pracovat. Manuálně snad ano, ale duševně ne.
Stanik: Souhlas, bohužel naše "osvícená" generální (generace porevolučních skokanů) nás příští rok stěhuje do open space ze super kanceláří a dokonce levnějších, no asi má nějaké vyšší zájmy (nařízeno z centrály to nemá), prostě i na této pozici jsou zajímavé určité nabídky developerů, ach jo.
.jpg)
Bellana: Vždycky říkám, že Ti nahoře by si to měli v takových podmínkách zkusit, ale ne na 14 dní ale min. na 3 měsíce. Jenže to už nejde, protože závod sice nezkrachoval, ale přestěhoval se do Rumunska a všichni jsme přišli o práci. Je jedno, že tam se vyrábí špatně a nekvalitně, hlavně, že to je levnější.
A můžeš mi věřit, že jinde jsou podmínky ještě horší. Takže toto mi prostě nepřijde jako něco, co by se nedalo aspoň trochu zvládnout. tím nechci snižovat pisatelčino trápení, ale za mě to není nic, co by mě nutilo k odchodu a nebo jen k úvaze o něm. je mi to líto, ale já to tak vidím.
Bellana: já nevim, třeba máma byla účetní a pamatuju se na to, jak často bývala v práci vysloveně do noci nebo si ji nosila domů. A neměla jsem pocit, že by to bylo kvůli tomu, že by v kanceláři předstírala práci. Ale na tom nezáleží, to bylo jen takové kousnutí, protože nemám ráda tyhle všeobecné kecy, jak se lidé z kanceláří flákají a berou peníze za nic a jediný, kdo pracuje, je manuál.
.gif)
Anahir: přesně tyhle podmínky znám, však je popisuju níže......
