Přestaň tady fňágat, nebo ti hňápnu po čuni
Díky internetu jsem poznala spoustu báječných kamarádek. Díky nim jsem navštívila celou řadu krásných míst, protože jsou roztroušeny po celé republice. A díky jedné z nich můžu občas pobývat v srdci Hostýnských vrchů, v malé chaloupce "po stařečkoch". Místo ústředního topení tam sálají v každé místnosti kamna a místo dřezu najdete dva lavory, které se vysunou zpod stolu v takové výšce, že vám vaše záda nemilosrdně připomenou každý centimetr, o který naše generace přerostla tu předchozí.
Nedávno jsem tam se dvěma kamarádkami trávila zimní dovolenou. Obě pocházejí z městečka na pomezí Hané a Valašska, a ač to k nim mám autem pouhou hodinu a chlup, zjistila jsem po chvíli, že si občas nerozumíme. Jejich nářeční obraty jsou skvostné a okouzlily mě natolik, že jsem si je začala zapisovat. A nedá mi to, abych se s vámi o ty poklady nepodělila.
"Tady někde byl cezánek, neviděla jsi ho?" obrátila se na mě jedna. Tupě jsem na ni zírala. Jediné, co mi to evokovalo, byla nějaká miniatura Paula Cézanna, ale to nezapadalo do kontextu toho, že se hbitě pohybovala po kuchyni a vařila. Hledala sítko. "Kde jsou skřidylky?" orientovala se druhá v kredenci. Vložky tam nebyly, zato pokliček na hrnce celý šuplík. "Hele, to musíš líp nakrát!" ozvalo se, když jsme společně připravovaly bramborový guláš. Chvíli jsem je pozorovala a už jsem byla v obraze. Nakrájet. Brambory. "Na krupičnou kaši nemáme moc mlíka, ale stačit bude. Kdyžtak se děcka dodžgají piškotama." Jak trapně tuctově proti tomu zní naše "dojedí, docpou se". "Dala bych si něco za škraň...," ozvalo se zasněně. Bylo jasné, že to musí být nějaká laskomina, třeba pivní psi.
Ale abychom nezůstali jen u kuchyňských obratů: "Kams dala to vaše zastruhovátko?" Jsem bystrá holka: "Myslíš ořezávátko? Nahoru na polici." "Dovez nám špilečky do uší!", navigovala kamarádka svou drahou polovičku po telefonu. " Pak už jsme se vzájemně chápaly. "Z té ledovky jsem byla celá divživá!" Jojo, taky jsem z ní byla celá jurodivá. Některé obraty překlad nepotřebovaly, ale znělo to úderně: "Přestaň tady fňágat, nebo ti hňápnu po čuni, abys měl proč!" A když jeden večer zaznělo: "Víš, ona byla taková divná, taková bez břaňku," bylo mi to jasné. Jiskra, esprit, šarm, to tyhle báječné lidi vůbec nedokáže vystihnout. Oni prostě mají břaňk.
To se nedá popsat, to se musí slyšet. Ale abych vám aspoň trochu navodila tu hanácko-valašskou atmosféru, nabízím vám v dnešním vydání recept na zeláky, dobrotu, která doprovázela naše hovory.
9.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přestaň tady fňágat, nebo ti hňápnu po čuni
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Sofffie: a mělas někdy záplčí u kolen ?
Pamatuju si, ze jsem se jako mala rozplakala, kdyz se me babicka zeptala, jestli nechci zhlavec. Myslela jsem, ze me chce zbit a ona jen mela starost o moje pohodli (polstar)
Koukám ze pro me by to bylo sumafuk....Dánsko nebo Morava absolutne netusím vo co go .
Jediný komu trochu rozumím je Almega.... to bude cástecne rodinou z Vimperka a cástecne babickou vídenackou
Vikina: a chodilo k doktoroj :-))) prababicka navic jeste rikala hdo, hde, hdy... etc
mnš se strašně líbí rozdělení angrešt - srstky a v jedné vesnici u Prostějova tomu babiččina známá říkala "chlopáčke", tak to mě totálně dostalo
Almega: pardon, jsem to přehlídla
Almega: tak ten je z angličtiny - jumper, to jsem tipovala dobře. A ten portviš?
Džempr byl podle mé mámy jakýkoliv pletený nebo jiný kabátek,portviš je malý smetáček do ruky....V Plzni si potrpí na "měchurky",což jsem dlouho nevěděla,co to je....(zákusky).
talenka: moc pěkný
Já jezdila k babičce na Ostravsko blízko k polským hranicím a tam jsem byla úplně v jiném světě. "Děvuchy, nělezte na huru!" A my vůbec nevěděly, co nám to ta babička povídá (neměly jsme lézt na půdu.) A brambory byly kobzole, gank byla chodba aj. - jestli si ještě na něco vzpomenu, později sem připíšu. Největší sranda byla, když jsme tam strávily tři neděle a pak jsme tak se ségrama mluvily i doma.
talenka: tohel se říká i u nás..novákojc
Almega: zdravím sever čech..taky odkojená tím To máme ale hezká slova co?
Almega: v podstatě všemu rozumím - ale co je to portviš a džempr?
Vikina: to je skoro tak děsný, jako když Kača z Plzně psala někam na diskusi, že jedou na dovolenou s talenkojc. Jsem ji chtěla praštit
My tady na západě řveme smíchy,když slyšíme"okurek","hadra","járek","ogar"....Já byla hodně zvyklá na germanismy(jak jinak...),čili u nás byl tébich,lajntuch,štokrdle,portviš,fusekle,džempr,kýbl,mantl,futrál a tak.
Do vesnice se před lety přistěhovala moravačka. Jak šel čas, staly se z nás kámošky. Ale ty začátky byly krušný. Marťance bych rozuměla líp Chtěla šufánek, těšila se do betle, musela jít do šopy, pila z kakáče, chtěla rožnout, lisknout... a já vždycky jenom nechápavě koukala. Pak jsme měli zabíjačku, míchala jsem krev a volám "Iveto, dones mi metlu" (myslela jsem metlu na míchání) a ona mi donesla březový koště
Ono se těm nářečím dá docela dobře porozumět, pokud někdo nemluví stylem :"Dejsemkátenbot".
To jsem jako malá Pražanda, přestěhovaná dočasně do Olomouce, opravdu užasla, jakou řečí to tam mluví ?
Teta mi zpočátku dělala tlumočníka. Prý je to : "Dej sem tu botu".