Chtěli by ze mě mít náhradní babičku na plný úvazek
Moje rodina mne postavila do role zlé, nechápavé a neochotné saně. Zajímal by mne, jaký na to budou mít názor čtenářky na tomto magazínu. Protože ať o tom přemýšlím, jak chci, nemám pocit, že bych se měla za své chování a postoj stydět.
Máme s manželem skoro třicetiletého syna, který se před dvěma lety seznámil s mladou ženou, rozvedenou maminkou tehdy dvouletého chlapečka. Přiznávám, že jsem neskákala radostí do stropu, ale brala jsem to tak, že je to synova volba, a když budou všichni šťastní, tak budu nakonec ráda i já.
Dá se říct, že se to splnilo. Před půl rokem se syn oženil a nyní čekají společné dítě. Vypadá to, že jim to klape, což je dobře. Snacha je docela fajn, celkem si rozumíme a žádné spory mezi sebou nemáme. Přesto mne trápí jedna věc.
Zpočátku, když spolu jenom chodili, přišli občas všichni tři i se snašiným synkem na návštěvu, na nedělní oběd apod. Klučík je roztomilý a můj manžel si ho doslova zamiloval. Kdykoli je malý u nás, muž se mu věnuje, chodí s ním na výlety, do ZOO, stavějí spolu stavebnice. Oba dva jsou při tom ve svém živlu a je vidět, jak si to vzájemně užívají.
Když syn se snachou zjistili, že je synek u nás maximálně spokojený a je o něj dobře postaráno, začali postupně zvyšovat nároky a snažili se chlapce k nám „udat“ co nejčastěji. Nejdřív to bylo třeba jen sobotní odpoledne, pak přespání do neděle. Jednou jsme chlapečka vzali s sebou na dovolenou, v létě s námi trávil celý měsíc na chatě.
Momentálně situace vypadá tak, že by si mladí představovali, že u nás jejich chlapeček bude každý víkend, nejlépe už od pátku. Jim by to vyhovovalo, měli by více času na sebe a snacha by si při svém těhotenství mohla odpočinout, můj manžel je z toho rovněž nadšený, protože jak jsem psala – s tím malým tráví čas velice rád. Jen mně už se to začíná docela zajídat.
Chodím do práce, kde jsem od rána do večera, o víkendu chci mít svůj klid. Uklidit, vyrazit někam do přírody, odpočinout si. Což při péči o malého nemůžu. Manžel se mu sice věnuje, hraje si s ním, ale vše ostatní je na mně. Uvařit, poklidit po něm hračky a samozřejmě mu být také k dispozici, odpovídat na otázky, hrát si s ním.
Možná mne za to odsoudíte, ale pro mne je to opravdu docela zátěž. Ten chlapeček za nic nemůže, je malý, takže se mu také věnuji a starám se o všechno, aby to bylo v pořádku, ale čím dál více mé myšlenky padají na to, že bych vlastně chtěla dělat něco úplně jiného. Zalézt si s knížkou, v klidu se podívat na televizi. Místo toho míchám pudingy, peču vdolky a uklízím roztahané hračky.
Vzepřela jsem se a řekla všem, že takhle často to pro mne není únosné, že si malého klidně vezmeme jeden víkend v měsíci, v létě opět na dovolenou a na chatu, ale mít ho téměř každý víkend je pro mne strašně zatěžující.
Kromě snachy se do mě všichni pustili. Syn i manžel. Podle syna bych měla jako žena prokázat více citlivosti a ohledů k jeho těhotné ženě a pomoci jí, muž zase nechápe, co je na tom, že je kluk u nás, pro mě tak zatěžujícího. Snacha mlčela, nepřiklonila se ani na jednu stranu, připadalo mi, že čeká, jak se o jejím dítěti my všichni dohodneme.
Celá debata skončila nepříjemnou hádkou, s manželem máme doma dusno, syn odešel nakvašeně. V podstatě jsme se k ničemu nedobrali, nebo vlastně ano: K tomu, že jsem sobecká, necitlivá a pohodlná.
Teď je celá věc otevřená. Manžel by byl rád, kdyby k nám hošík na víkend přišel, syn volá, že se chlapec pořád ptá, jestli půjde za dědou. Rozhodnutí je na mně, já mám říct, jestli ano, nebo ne. Když řeknu, že ano, budou všichni spokojení, jenom já ne. Když řeknu, že ne, beztak ten svůj vytoužený víkendový klid mít nebudu, protože manžel mi udělá doma dusno.
Jaký názor máte na tuto situaci? Kdo je podle vás v právu a měl by se nad sebou zamyslet? Opravdu jenom já, nebo by ze svých nároků měli slevit i ti ostatní? Mám pocit, jakoby se proti mně spikli a není mi z toho vůbec dobře.
11.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 125 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtěli by ze mě mít náhradní babičku na plný úvazek
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Lisa: dejavu... mě vlastně čeká něco podobného jsa starší od manželky jen až budu v důchodu tak budu mít pořád nezletilého syna 
Ota: Co mě napadlo při přečtení tvého prvního příspěvku - to zde nemůžu ani napsat. A druhá věc co mě napadla? "Ještě že takového Brouka Pytlíka nemám doma - já bych ho utloukla ". Vážně Oto, myslíš že ženská kolem 50, pracující na plný úvazek nemá na práci nic jiného než vílnečko a encyklopedie? Docela ráda bych jednou četla komentáře tvé manželky ke tvým příspěvkům.
JarkaP: s tím věkem máš pravdu, ale být v práci od rána do večera naznačuje nějakou velmi odpovědnou robotu.... neznám moc paní ve věku 50-60 let, které dělají od rána do večera.
Taky mám pocit, že ( ač to nezmiňuje) je její manžel v důchodu
Ještě k poznámce Oty: já mám manžela v důchodu (tráví dost času na chalupě) a já MUSÍM ještě 12 let chodit do práce, pokud chci nějaký důchod od státu dostat. Synovi je taky 30, zatím děti nemá. Pokud by je měl (což bude pravděpodobně v době, kdy ještě budu chodit do práce), ráda mu OBČAS vypomůžu. Ale budu po něm chtít také občasnou výpomoc, třeba na chalupě.
Já si myslím, že Ota nebyl tak úplně vedle. Mám kolegyni s jedním dítětem, která je po víkendu úplně schvácená, co toho musela navařit a uklidit. My vícedětné se soustavnými nedodělky a bordýlkem kam se podíváš toto neřešíme.
Možná je Zita unavená a potřebuje svůj klid.
Možná je Zita opravdu pohodlná a rozmazlená panička zvyklá na svoje pohodlí a pořádek. Z jednoho psaní to fakt nepoznáme.
Ale zase je fakt, že by mohla být vlastně šťastná. Klouček je má rád, je ve věku, kdy je roztomilý a je s ním legrace, manžel se zabaví a čekají první vlastní vnouče. Když se rozhlídnu tady v práci, myslím že by dost žen s paní Zitou klidně měnilo. 
Pampeliška:
1. není nutno se omouvat 
2. proč myslíš ?
Vycházím z faktů, které mám k dispozici, jediný syn, špatně skrývaná nechuť k ne příliš vydařené volbě snachy a spor s manželem.
Paní neříká, že vedou s manželem nějaký bouřlivý kulturně a časově náročný život, říká, že se manžel s vnoučkem našel, že si to užívá a že jí vadí servis, který k tomu má poskytovat.
Tak ať ho neposkytuje a nechá to na manželovi.
Druhá varianta je, přesně jak píšu se zaseknout, ustát to a manžel, ostatně jako valná většina manželů se časem uklidní....
.JPG)
Dandenka - a píšu někde něco jiného? 
No jo, holky, máte všechny pravdu, ale zas na druhou stranu - osamělých večerů a koukání do televize si ještě každá babička užije ažaž... Jen bych stanovila mantinely, abych nebyla zneužívaná, ale snažila bych se - i kdyby jen kvůli dědečkovi, který tím velmi ožil... Až vás nikdo nebude potřebovat, budete na to rády vzpomínat - to jsou slova mé tchýně, která v osmdesáti někdy ví, o čem mluví 
Navrhuji alternativu na víkend, když mladí nechtějí mít kluka pořád doma:
1x v měsíci babička a děda vlastní (rodiče manželky),
1x v měsíci babička a děda nebo táta vlastní (rodiče otce dítěte)
1x v měsíci půjčit manžela do rodiny syna a snachy
1x v měsíci si nevlastního vnoučka vzít na víkend
Pokud syn i snacha pracují a kluk chodí do školky, vidí se s malým přes týden poměrně málo a měli by si ho užít hlavně o víkendu a ne ho "odsunout" pryč.
Také jsem vítala, když syn mohl jet s prarodiči přes víkend na chatu, byla jsem rozvedená a byl to jediný okamžik, kdy jsem měla chvilku pro sebe. V létě jezdil syn na chatu jednou za 14 dní (přání prarodičů, už i pomáhal a "nesmrděl" v Praze), v zimě chodil za dědou a babičkou podle toho, jak oni chtěli a to na sobotní dopoledne (děda - ZOO a jiné zábavy) a oběd (babička uvařila synovo oblíbené jídlo). Já si stihla nakoupit a uklidit a pak jsem měla čas se věnovat synovi. Určitě bych ho nechtěla dávat pryč každý víkend. Pokud si člověk pořídí dítě, musí počítat s tím, že se o něj bude starat.
.gif)
annie: Ať to beru z té nebo oné strany, pořád je to dítě rodičů nikoli prarodičů. Těhotná ženská není nemocná, jednou šla do druhého dítěte, tak musí počítat s honičkou. Občas pohlídat, to ano, ale pravidelně? To přeci není povinnost babiček hlídat podle potřeb mladých.
Kolikrát se sama divím, co jsme dřív zvládávali, když byly děti malé, ani jedna babička nebyla poblíž. Teď, když jsou u nás vnoučata, stačím sotva uvařit. Mít to každý víkend, to bych nevydržela. Taky ještě chodím do práce a s mou pracovní dobou mohu doma něco udělat jen o víkendu. Takže bych se bránila. Dítě dokáže utahat a my už nezvládáme tolik, co dřív, takže odpočinek potřebujeme. Naštěstí tohle nemusím řešit, taky bydlí někde jinde, takže hlídáme jen když je to opravdu nutné. Ještě obětuju týden o prázdninách. Kdybych to řešit musela, taky bych měla dilema. Jestli odmítneš, tak v žádném případě nejsi sobecká, necitlivá a pohodlná. Škoda, že to nechápe i manžel. Ať si to tedy zkusí celé sám, možná obrátí
máša h.: výborný nápad. A k tomu 1 víken v měsíci odjed někam sama (příbuzní, známí, chata v horách atd.) Nemyslím si, že jste sobecká, zlá skorobabička. Asi si fakt Vaše rodina zvykla, že jste tu jen pro ně.
Ota: něco na tvých názorech je, určitě ohledně kupě sušenek a pudingů - i když si myslím, že paní Zita coby zodpovědná babička preferuje pro dítě "domácí".
Ale - za 1.: Jak víš, že paní Zita chodí do práce proto, že jí ještě nemá dost? Vzhledem k třicetiletému synovi a věku, kve kterém se dřív rodily děti, jí může být kidně kolem 50, tedy do důchodu ještě daleko.
A za 2.: vážně si yslíš, že zaměstnaná žena nemá o víkendu nic jiného na práci, než u sklenky vína pročítat encyklopedii? I když občas by to špatné nebylo
Riki: přesně jaký si to kdo udělá takový to má ....
Oto, teda nezlob se na mě, ale opět jsi nepochopil podstatu věci a chytáš za slovíčka. Je to trapné.
