Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Po dvou letech hledání práce se mi konečně podařilo jednu najít. Když můj předchozí zaměstnavatel zkrachoval, myslela jsem si, že nebude takový problém najít si jinou. Mám vzdělání, zkušenosti i praxi, jenže první a jediné, co všechny zajímalo, byl můj věk. Číslice pět, kterou začíná, byla pokaždé konečnou stanicí ještě dřív, než jsme vůbec vyjeli. Ustupovala jsem ze svých nároků a nakonec byla ochotná jít třeba k hadru, hlavně mít stálou práci, jakoukoliv.
Teď se mi to přání splnilo, ale přesto nejsem šťastná. Pracuji v zahraniční firmě, kde je dril, jaký jsem v životě nezažila a který mi připadá nedůstojný a ponižující. Zaprvé prvně zažívám, co je takzvaný openspace. V obrovské místnosti nás sedí kolem sedmdesáti, nemáme kousek osobního prostoru, nesmíme mít na stole ani žádné osobní věci, natož třeba pití, co kdyby se to prý vylilo do klávesnice. Když někdo telefonuje nebo probírá něco nahlas, je to pro ostatní, nebo minimálně pro mě, hodně rušivé. Ale stejně tak mám zábrany já řešit cokoliv před ostatními. Před námi sedí na vyvýšeném místě vedoucí, ale působí spíš jako dozorce, který hlídá, jak kdo pracuje. Někdy z něj mám pocit, že začne procházet uličkou a mlátit nás pravítkem přes prsty. Ale budiž, chtěla jsem práci, mám práci a za ulejvání mě nikdo platit nebude.
Daleko horší mi připadá, že máme hlídaný i odchod na toaletu, který se zapisuje do výkazu práce a hlídá se, jak dlouho a kolikrát kdo toaletu navštívil. Na jídlo a pití máme vyhrazený koutek, kde všichni stojí u zdi, protože míst k sezení je nedostatek, a rychle do sebe cpou nějakou housku a kafe. Jídlo docela chápu, ale nevím, proč si nesmíme vzít s sebou pití. Nedokážu vypít kelímek horké kávy nebo čaje během pěti minut. Když je hodně teplo, mívám často žízeň a je mi hloupé dovolovat se každých pár minut, jestli se můžu jít napít.
Připadá mi to velice ponižující a lidsky nedůstojné. Zpočátku jsem si myslela, že si zvyknu, hlavně, že mám práci. Jenže místo aby to bylo lepší, je to přesně naopak. Každým dalším dnem chodím do práce s větší nechutí, když odcházím, nepřipadám si jako člověk, ale jen jako pracovní jednotka, spotřební zboží, novodobý otrok bez kousku cti a vlastních práv. Za jiných okolností bych zřejmě dala výpověď a našla si práci jinou, ale teď jsem v situaci, že si nemohu vybírat. Jenomže už skoro každý večer brečím, bojím se tam chodit, jsem vystresovaná a hlavně totálně frustrovaná. Mám pocit, že nemám žádnou lidskou hodnotu, přestávám mít jakoukoliv chuť do života, jakékoliv volno prožívám v hrůze, že za několik hodin se zase stanu jen strojem se sériovým číslem.
Nevím, co s tím. Do důchodu mi ještě zbývá pěkná řádka roků. Snažím se hledat si jinou práci, ale není to snadné. Dopadám stejně jako předtím a navíc mám problémy s uvolňováním se na pohovory. Jenomže si nedokážu představit, že bych tady mohla vydržet až do konce. Mám pocit, že jsem se dostala do jakéhosi kruhu nebo spíš spirály, která mě táhne dolů a ze které není jak vystoupit. Poraďte mi, co mám dělat. Dá se na takové pracovní prostředí někdy zvyknout? Nebo mám radši odejít a smířit se s tím, že budu jinou práci hledat jen velice těžko a nakonec mít třeba jen nějaký minimální důchod?
29.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 124 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji v openspace a jsem z toho nešťastná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Bellana: tak nějak, i moje kamarádka je "vytížená" účetní cca týden v měsíci...jinak kadeřník, nechtíky, obchůdky a pod....budiž jí přáno ..
když je šikovná zvládne vše...
Bellana: u Drabka chapu, tam mam pocit, ze mu definitivne hrablo, ale proboha proc Hegera? ( a klido do vzkazu, at tu nespamujeme diskusi vecmi od tematu) 
.JPG){kind=avatar}
Anahir: To popisuješ podmínky v otrokářském řádu? To je hrozné. Nebylo by možné domluvit tam stáž našim poslancům a senátorům? Včetně ministrů a ministerských úředníků, samozřejmě. Nejméně na dva týdny. Po tu dobu by ale nesměli brát ani své platy, museli by mít platy těch, na jejichž místě jsou. Obzvlášť pana Drábka a pana Hegera bych v takovém provozu ráda viděla.
openspace je na houby.. snizuje produktivitu prace... clovek nic nemuze poradne delat, prtoze vecne nekdo otravuje s blbostma ( viz Anahir - "stacilo se rozhlednout" 
)... do toho couraji lidi okolo.. tam a zpatky,. protoze odchazi telefonovat jinam, aby je neposlouchali ti , co nechteji bay je slyseli.. "jdeme na obed" se pise mailem.. protoze telefonovat a obtezovat tak ostatni je nemile.. no .. na zapade se uz od techto typu kancelari upousti, ale Cesko je jako vzdy 20 let pozadu ve vyvoji...at uz jde o kancelare, nebo o poskytovani homeoffice, nebo poskytovani pulluvazku maminkam...
majucha: Jak často se dělala účetní uzávěrka? U nás byl ten fofr jeden týden v měsíci. Ostatní byly dost pohodové, denní zpracování bylo tak na čtyři hodiny. Tedy já nejsem účetní, ale holky z účtárny to říkaly. Hlavně mimo uzávěrku na mě měly spoustu času na konzultace, při uzávěrce bych si netroufla je obtěžovat. Fakt ale je, že s materiálovými účetními jsem do styku moc nepřišla, jen s jejich šéfkou.
Milda3: a tak to taky dopadlo...
.jpg)
Na WC si píšeš výkaz a na pití se musíš dovolovat? Takže na WC stačí zápis zřejmě tedy do jakési knihy a na pití musíš jít ke stolu šéfa a zeptat se? Tak proč si nedáš pití do šuplete? Kafe si vypij o 30minutové přestávce. Nevím, ale vzhledem k tomu jaký režim jsem poznala já, mi to nijak hrozné nepřijde. Že lidi jsou jen evidenční čísla případně dobytek, jsem pochopila už dávno a není v mých silách to změnit.
Pracovala jsem ve firmě, kde se dospělým lidem dávaly černé puntíky - za docházku, pracovní morálku (posuzoval mistr a když se mu nelíbil obličej tak to podle toho vypadalo), pracovní oděv (běda jak si někdo při teplotě méně jak 35° sundal plášť) atd - nesmělo se jíst (že nevydržíš od 6 do např 11h než se všichni prostřídají v jídelně(tvůj problém), na WC? leda ve snu a nebo vás někdo zaskočil....za příslušný počet punťů se snižovala pohyblivá složka mzdy.
Takže to dopadlo tak, že jídlo bylo poschovávané všude možně mezi materiálem kam šéfíci nehrabali, kdo šel na wc tak ho nakonec zaskočil předák, protože neměl nervy na to aby mu sjela linka přesně vypočtená na vteřinu, kde se nepočítalo s tím, že na ní pracujou lidi.
Někdo omdlel vedrem? (V montovaných halách je vedro a nedostatečné větrání samozřejmostí) zavolala se mu sanitka ( v létě jezdila několikrát do týdne) a pokud si dovolil dotyčný omdlít víckrát, závodní lékař mu napsal, že není schopen snést pracovní podmínky a dotyčný musel závod opustit.
Osobně jsem openspace měla raději, bylo snadnější si domluvit spolupráci, zastihnout dotyčného (stačilo se rozhlédnout). Hodinové telef konference mi lezly na nervy ale v zájmu zachování svého klidu jsem se naučila to slyšet, ale nevnímat, časem mi bylo fuk jestli mě někdo slyší telefonovat, protože ostatní mě taky nevnímali...naopak si nejhorší zkušenost nesu z uzavřené kanceláře, kde jsem nevydržela šikanu a napadání ze strany kolegy co tam byl se mnou.
Milda3: jojo, taková předstíraná účetní uzávěrka je bezva věc
sharon: to předstírání práce si mohli dovolit v kancelářích a ne na dílnách ,kde pracovali v ůkolu
Bellana: my tedy nepředstíraly, my fakt makaly, denní plány musely být hotové.....
sharon: Linda: Jasně že jsme dřív remcali mnohem víc. A hlavně - byl stálý nedostatek pracovníků, takže si šéfové tolik nevyskakovali. Jediné, co bylo třeba pečlivě dodržovat, byl příchod a odchod. A pak taky propustky k lékaři. Jednou jsem zažila razii v obchoďáku. Zavřeli všechny vchody a policajti zkontrolovali všechny lidi, jestli se neulévají z práce. Měla jsem štěstí, měla jsem propustku a čekala jsem na výsledek vyšetření. Stejně si ale myslím, že většina podniků to hlášení vzala a hodila do koše.
Pokud člověk nepracoval u pásu, tak ho nikdo moc nehonil. My jsme předstírali, že pracujeme, oni předstírali, že nás platí.
já si troufnu říct, že spíše dříve jsme si dovolily odporovat, připomínkovat a tzv remcat v práci....kdežto dnes jsou mnozí rádi , že tu práci vůbec mají, raději drží tzv.huby než se nechat vyhodit.....
S openspace naštěstí zkušenosti nemám, ale asi by mi z toho hráblo 
. Něco podobného jsem ale zažila, když jsem si před lety vzala brigádu u McD, že si tam přivydělám na dovolenou. Buzerace úplně stejná, člověk tam mohl přežít jen v případě, že přestal myslet a jen plnil příkazy. Protože jinak nelze vysvětlit, proč se lednice musí leštit krouživým pohybem zprava doleva a ne třeba opačným směrem; proč, když zrovna není co dělat (nejsou chvíli zákazníci) je nutné neustále umývat pracovní desku, i když je čistá už po prvních tazích hadrem (ale musí se umývat třeba i dvacet minut, prostě než je jiná práce), proč si musím pamatovat přesnou formulaci ohlášení hotové práce nebo barvu koše na tríděný odpad (když se stačí podívat pod víko a je jasné, že do třeba papíru nemrsknu zbytky jídla) atd. atd. atd. No a i tam jsme se museli dovolovat na úplně všechno, třeba i na umytí rukou - a to byl potravinářský provoz, kde je záhodno si mýt hnáty skoro neustále . A perlička na závěr - za neplánovaný přesčas o víkendu, na který mě minochodem vytáhli po půlnoci, kdy jsem byla skoro sto kiláků od Prahy, mi dovolili si za odměnu natočit zmrzlinu.
. Vydržela jsem tam dva týdny a zdrhla pryč
No, ale co s tebou, holka, to nevím. Asi bych to zatím nevzdávala, protože jak píšeš, je to práce a výdělek, který potřebuješ. Ale třeba se ti podaří si mezitím najít něco lepšího nebo klidnějšího. Mám pocit, že v takovéhle firmě musí být migrace zaměstnanců hrozně velká, nakonec kdoví, jestli to není jedna z takových, která těsně před skončením zkušební lhůty všechny vyhází a nabere nové levné síly , takže tvůj odchod by je zřejmě nijak osobně nemrzel
Držím palce 
PEGG: jo holka, ono se ti to řekne, kdo nezažil nepochopí......po padesátce už nechceš dostat vyhazov.....
.jpg)
Tohle nemá s kapitalismem nic spolecnyho, tohle je obycejné vydridustvi!!!
Más suplik nebo policku kde más kabelku? Postavila bych si k ni flasku s vodou - taci pullitorvka, muzes si ji v prestávce doplnit a pit rovnou z láhve. Nestoji na stole, takze klávesnici neznicis a pootocit se na zidli o 90stupnu, loknout a pootocit se zátky zabere pod minutu. Docela by me zajimala pracovni smlouva.
Tuhle zahranicni firmu bych tipla na vychodni zahranici. A nebo jenom ceské nácalstvo, které se chce pred zahranicnim majitelem / partnerem vytáhnout, jaké dosahuje vysledky, ale uz ne za jakou cenu.
Hledala bych si jinou práci a tohle videla pouze jako prechodné zaparkováni. A v mezicase pozorovala kolegy. To vsichni stoji v pozoru a rikaji jenom ano pane a nebo si obcas udelaji veci podle sebe. Tvoje generace Miro byla vychovaná k 100% poslusnosti a vlastni názor = odpor. Ono obcas clovek musi obejit narizeni a pritom to neznamená vzpouru. Ale to se clovek musi pomalu naucit.
