K porodu mě nedostaneš!
Jsem těhotná, v sedmém měsíci. Je to naše první dítě a s manželem se na něj moc těšíme. V podstatě hned od začátku se muž těšil, že si rozhodně nenechá ujít narození našeho miminka a svou přítomnost u porodu bral jako zcela samozřejmou.
Byla jsem ráda. Z nemocnic mám hrůzu a představa, že bych tam někde skučela bolestí sama, bez podpory někoho blízkého, mi příjemná nebyla. Když tedy manžel přišel s tím, že k porodu půjde, zcela sám, aniž bych mu o to musela říkat, hodně se mi ulevilo.
Teď však nastal zvrat, který mne hodně zasáhl. Muž totiž svůj úmysl radikálně přehodnotil a rozhodl se, že k porodu nepůjde. Nejdřív mi to sdělil tak nějak vlažně, jakoby vyhýbavě, po mém naléhání jsem z něj dostala, proč k takovému obratu dospěl.
Jeho kamarád totiž u porodu před dvěma týdny byl. Podle toho, co vyprávěl, je to prý hrůza a děs a mému manželovi jeho účast při narození našeho potomka silně rozmlouval. Prý pro něj bylo hrozné, když viděl svou ženu tak trpět, údajně z něj vypadly i mnohem horší věci včetně toho, že se mu chvílemi až ošklivila. Jak prý kamarád řekl, kdyby tušil, do čeho jde, pořádně by si to rozmyslel. Mnohem lepší by pro něj prý bylo, kdyby vyčkával někde za bukem a pak přišel až k „hotovému“.
Jsem zklamaná a moc mne mrzí, že se můj muž nechal tak snadno ve svém rozhodnutí zviklat. Myslím, že nemůže brát jako bernou minci vyprávění jednoho kamaráda, o kterém si já osobně myslím, že kdo ví, jaký je jeho skutečný vztah k manželce.
Nechci na manžela naléhat, ani ho nijak citově vydírat. Pokud svůj názor sám od sebe nezmění, tak k porodu prostě nepůjde. Příjemné mi to sice nebude, ale nějak se s tím budu muset vyrovnat. Ráda bych se však zeptala čtenářek, jak to měly ony, a pokud byl u jejich porodu přítomen otec dítěte, jak to celé probíhalo a jaký to pak mělo vliv na jejich následující vztah. Zajímaly by mne názory i těch, které tatínka u porodu mít chtěly, ale on jim to odmítl. Jak jste se s tím vyrovnaly?
na
19.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - K porodu mě nedostaneš!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Já jsem osobně manžela u porodu chtěla, ale z naprosto sobeckých důvodů - chtěla jsem s sebou mít vlastního tiskového mluvčího, svou osobní podržtašku, i osobního sluhu "podejmito", nějaký jeho city k tomu nenarozenýmu dítěti mi byly naprosto šumák a byl to jen bonus pro něj 
A naprosto upřímně jsem to manželovi takhle řekla, řekla jsem mu, že ho tam prostě potřebuju k těmhle věcem, že nevím, jak já sama budu schopná v tu chvíli komunikovat s doktorama a podobně, a on šel, ač to vlastně nikdy dřív v plánu neměl. A pak byl rád 
rodila jsem v letech 72 a 74, otcové nesměli k maminám dokonce ani po porodu a svoje dítě poprvé uviděli, až jsme byli doma. Ale upřímně: ani dnes bych si nepřála mít manžela u porodu! Je to situace pro ženu neznámá, neví, jak bude reagovat, jak bude snášet bolesti a myslím, že otec bolesti nezmírní. Každá jsme jiná, ale mně vadí, když mě kdokoliv vidí, jak je mi zle, kdy nevypadám dobře a jestli se tvůj muž nechce porodu účastnit, pokládám to za jeho svaté právo. Kdo ví, co by to pak udělalo se vztahem....
Tak můj přítel ze začátku k porodu nechtěl, ale jak se blížil termín, řekl, že prostě půjde. Bál se o nás, aby doktoři něco nezanedbali. Měli jsme štěstí, že porodní sál byl vlastně separé pokojíček se sociálním zařízením a my tam byli sami dva s občasnou kontrolou sestry. Bylo fajn ho tam mít, ani nemluvil, já se ho jen držela za ruku, on mi podával čaj, pomáhal do sprchy, každou minutu mi přehazoval župan přes ramena, který já zase každou další minutu shazoval (zimnice se střídala s horkem). V tomhle byl úžasný!!! A protože nechtěl vidět porod úplně, stál u hlavy, držel mě za ruku a zavíral mi oči (to si pamatoval z kurzů, aby mi nepopraskaly žilky ). Jak se malej narodil, byl úúúplně naměkko. A že můj přítel není vůbec romantik, je spíš pragmatik. No byl překvapený, protože všechny utz včetně 3D nám předpověděly holku. A na porodním sále to bylo překvápko 
a když se ho Dr. zeptal, jak se bude jmenovat, vůbec nevěděl!
Ale každopádně bych netlačila na pilu. Třebas bych se dohodla aspoň na účasti při kontrakcích, samotný porod by absolvovat nemusel. Můj přítel mě taky nechtěl vidět v té situaci. A fakt stačilo, aby mi stál u hlavy. Tak držím palečky. 
První dvě děti jsem porodila ještě za minulého režimu.V té době jsem si připadala jenom jako číslo v nemocnici.Absolutní nezájem personálu.Nebudu popisovat,co se tam všechno dělo,to je na jinou diskuzi.Když jsme něco potřebovaly manželům,hazely jsme to z druhého patra na chodník.Blíž k nám nesměli.Jejich zásluhou mi zemřelo jedno z dvojčat.A i úmrtní list jsem musela házet oknem.Naprostá necitlivost.
Potom jsem otěhotněla když mi bylo 39 let.Dítě jsem chtěla,ale byl tu i velký strach po posledním porodu.Všechno jsme zvládli na jedničku,narodila se zdrava holčička.
Doktoři a sestry perfektní.Byl to pro mě balzám na duši,po tom co se dělo dříve a dnes.Taťka byl u porodu,přál si to,a dodneška na to vzpomíná.V dobrém.Největší zážitek byl pro něj,že byl první,kdo jí držel v náručí.Dodnes jí vypráví,jak na něj hned koukala,jaké měla krásné oči a že jí psal jméno na nožičku.Takže u nás zažitky s porodu,jenom pozitivní.
Možná by bylo dobré,kdyby váš manžel měl i kamaráda,který na to vzpomíná v dobrém,což je myslím většina.
.gif)
Nevím, co by mohlo milujícímu muží zoškolivit jeho ženu při porodu. Zřejmě se to stává - mužům, kteří si vzali exkluzivní krásku na okrasu. Láska je i tom, pomoct ve chvíli, kdy ten druhý prožívá něco, co není úplná pohoda a slunce na nebi.
Nehledě na to, že pravdou je, že be fabrikách na porod se dohled nad personálem hodí.
Mně by odmítnutí zklamalo a nevím, jestli bych se s tím pak vyrovnala, ale mého manžela to ani nenapadlo, navíc v kritické chvíli to byl on, kdo zasáhl a ponul personál k zásahu.
Dej mu možnost promluvit si s "normálním" mužem, který "normálně" u porodu byl, horové zkazky přecitlivělého a pravděpodobně až tak nemilujícího muže opravdu nejsou v tomto případě to pravé. Kdyby to ano tak nevyšlo, je možnost vzít si k porodu matku, kamarádku, nebo dulu. To sice něco stojí, ale je to žena, která ví, co je u porodu vůči rodící ženě potřeba a dokáže se i účinně zastat.
.jpg)
Kawa: je to divný, ale mě to rozhodně nepřišlo jako nějaký tělesný pochod....
Jeste bych si s nim promluvila a vyjadrila v JASNYCH slovech proc ho tam chces a proc ho pri tomto dulezitem okamziku potrebujes. Chlapi obcas potrebuji vsechno polopaticky vysvetlit. Pro me osobne by chlap skoncil, kdyby nebyl ochoten byt u zrozeni naseho spolecneho potomka, kdybych si to bezpodminecne prala. Prislo by mi to od nej strasne sobecke a nebyla bych schopna se na takoveho chlapa spolehnout ani v budoucnosti.
Pokus se v něm vzbudit ochranářské pudy.
Takové to : "když tam budeš se mnou, tak se o mě a naše dítě lépe postarají ( což je mimochodem pravda), budou se ke mě lépe chovat ( opět pravda) a ještě mě budeš moci pomoc, když budu potřebovat něco podat, nějak dojít nebo se někoho držet"........
Nevím co je to zač ten kámoš tvého muže, ale já si ženy za každý porod vážil víc a víc, že do toho šla , že to tak zvládla a že se nebála mě tam mít.
Nemluvě o tom, že si pak člověk víc váží toho do jaké kondice (krásy) se dokázala vrátit .
.JPG)
Pro mě je porod jeden z tělesných pochodů u kterého vlastního chlapa nepotřebuju...A taky znám vícero případů z okolí, kdy chlap donucen jít k porodu už potom prostě nemohl ženu vidět sexuálně přitažlivou...
pardon
jak rikaji holky, muze tam byt snad aspon ze zacatku. dlouhy hodiny se skoro nic nedeje, tak ti muze delat spolecnost.
a ze se boji, ze to bude hruza a des? no pro tebe to taky nebude prochazka ruzovym sadem. zivot nejsou jen hezky veci, ale i tezky veci.
no me osobne by tohle od manzela dost zklamalo.
kazdopadne jestli si neda rict, vem si s sebou aspon kamaradku nebo mamu.
jak rikaji holky, muze tam byt snad aspon ze zacatku. dlouhy hodiny se skoro nic nedeje, tak ti muze delat spolecnost.
a ze se boji, ze to bude hruza a des? no pro tebe to taky nebude prochazka ruzovym sadem. zivot nejsou jen hezky veci, ale i tezky veci.
no me osobne by tohle od manzela dost zklamalo.
kazdopadne jestli si neda rict, vem si s sebou aspon kamaradku nebo mamu.
Tvrzení mužů, že se po porodu dívají na ženu jak na matku a ne milenku, mi přijde dost ubohé...žena nerodí pro vlastní potěšení, ale přivádí na svět společného potomka...
Každopádně s přítelem jsme byli od začátku domluvení, že se rozhodne až v porodnici, na porod se necítil, že by mohl omdlít...byla jsem moc vděčná, že byl se mnou po celou předporodní dobu, moc mi tam pomohl. Jakmile mi z ničeho nic nastoupily šílené kontrakce, už by mi bylo vcelku jedno, kdo tam se mnou je či není Posadili ho za mnou hlavu, takže odejít pak ani nemohl, všude kolem mě bylo strašně sester a doktorka. Zvládnul to a byl to pro něj asi zatím nejsilnější zážitek!! Každopádně si myslím, že důležitá je podpora partnera po porodu, jestli ženě s mimčem pomůže a tak...
.JPG)
Almega: Víš co mě nejvíc dožralo, když podobné věci vyprávěla máma?
Že okolí mělo největší starost o to, aby "chudák" táta měl ten týden jejího pobytu v porodnici co jíst 
Ale aby třeba byla přpravená domácnost na dítě, to nikoho nezajímalo, natož pak to, že celou noc trpěla sama na "hekárně"
Tak po něm nechtěj, aby tam byl těch posledních deset minut,když tlačíš - ale těch mnoho hodin před tím,kdy máš bolesti, je ti zle, ale propersonál je to normální a vůbec ho to nezajímá...
