K porodu mě nedostaneš!
Jsem těhotná, v sedmém měsíci. Je to naše první dítě a s manželem se na něj moc těšíme. V podstatě hned od začátku se muž těšil, že si rozhodně nenechá ujít narození našeho miminka a svou přítomnost u porodu bral jako zcela samozřejmou.
Byla jsem ráda. Z nemocnic mám hrůzu a představa, že bych tam někde skučela bolestí sama, bez podpory někoho blízkého, mi příjemná nebyla. Když tedy manžel přišel s tím, že k porodu půjde, zcela sám, aniž bych mu o to musela říkat, hodně se mi ulevilo.
Teď však nastal zvrat, který mne hodně zasáhl. Muž totiž svůj úmysl radikálně přehodnotil a rozhodl se, že k porodu nepůjde. Nejdřív mi to sdělil tak nějak vlažně, jakoby vyhýbavě, po mém naléhání jsem z něj dostala, proč k takovému obratu dospěl.
Jeho kamarád totiž u porodu před dvěma týdny byl. Podle toho, co vyprávěl, je to prý hrůza a děs a mému manželovi jeho účast při narození našeho potomka silně rozmlouval. Prý pro něj bylo hrozné, když viděl svou ženu tak trpět, údajně z něj vypadly i mnohem horší věci včetně toho, že se mu chvílemi až ošklivila. Jak prý kamarád řekl, kdyby tušil, do čeho jde, pořádně by si to rozmyslel. Mnohem lepší by pro něj prý bylo, kdyby vyčkával někde za bukem a pak přišel až k „hotovému“.
Jsem zklamaná a moc mne mrzí, že se můj muž nechal tak snadno ve svém rozhodnutí zviklat. Myslím, že nemůže brát jako bernou minci vyprávění jednoho kamaráda, o kterém si já osobně myslím, že kdo ví, jaký je jeho skutečný vztah k manželce.
Nechci na manžela naléhat, ani ho nijak citově vydírat. Pokud svůj názor sám od sebe nezmění, tak k porodu prostě nepůjde. Příjemné mi to sice nebude, ale nějak se s tím budu muset vyrovnat. Ráda bych se však zeptala čtenářek, jak to měly ony, a pokud byl u jejich porodu přítomen otec dítěte, jak to celé probíhalo a jaký to pak mělo vliv na jejich následující vztah. Zajímaly by mne názory i těch, které tatínka u porodu mít chtěly, ale on jim to odmítl. Jak jste se s tím vyrovnaly?
na
19.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - K porodu mě nedostaneš!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zpětně mě ještě dnes mrzí,že za komunistů se do porodnice vůbec nesmělo a při obou porodech jsem si připadala opravdu naprosto osamocená,nikdo se o mě nezajímal po celé hodiny(zvláště u dcery jsem prochodila v bolestech a naprostém nezájmu kohokoliv celou dlouhou noc od 7 večer do 6 do rána),patří to k mým nejhorším zážitkům....Když už né manžela,tak bych si vzala mámu nebo kámošku,jen tam nebýt sama....
.jpg)
Já ´vím ze partnerství je o dohode a toleranci, ale v tomhle jediném prípade tolerantní nejsem. Byl u toho kdyz jste mimco delali? Byl, a to neprotestoval co? Tak at je i u narození!!! Zivot nejsou jenom sladké chvilky, zivot je z 90% boj a proc bys sakra mela bojovat sama. Nakonec ty taky radostí neskáces do stropu ze musís do spitálu, a ptá se te nekdo? Vím spousta lidí me tu sprdne, ze drív se rodilo bez chlapu a zenská to taky zvládla a ze nikoho k nicemu nutit nelze a mají samozrejme pravdu. Ale sorry pokud me chlap nechá v tomhle samotnou tak není moje podpora. Ano není to pro neho príjemné videt te trpet a nemoci pomoc, ale ona je pomoc i podrzení za ruku, prinesení vody, masáz zad a nebo proste jenom to, ze tam je s tebou. Já jsem shopna tomu mýmu prastenýmu vikingovi odpustit pomalu cokoliv,ale tohle by mu neproslo, sakra je chlap tak snad prezije narození vlastního dítete.
.gif)
Měla jsem ho u porodu a ač je jinak bolestínek a hypochondr, moc mi tam pomohl, psychicky. nebyla jsem sama, dcerou viděl hned a slzel (teď ovšem slzí, že musí platit alimenty 
). Bylo to fajn, mezi nohy pokud vím mi nekoukal 
. Po porodu byl schpnej se o malou starat, takže když jsem měla horečky, staral se o ní a zvládl to, ten první rok měli opravdu silné pouto. Udělala bych to zase tak. Držím place, ať to zvládnete ke spokojenosti vás všech 
Já jsem manžela u prvního porodu měla a druhého ne. První porod trval dlouho, takže já hekala, on mi nemohl pomoct a seděl tam, trápil se a čekal. To jsem si říkala, že by bylo lepší, kdyby tam nebyl, ale zase jak jsem začla rodit, tak byla pro mě jeho přítomnost důležitá. Stál mě u hlavy a pomáhal jak mohl a pak viděl, jak se narodil syn,což jak říkal, byl pro něj nezapomenutelný zážitek a o to by ten táta neměl přijít. Když jsem rodila dcera, tak to byl naopak zase veliký fofr, takže to nestihl, což mi bylo líto, ale takový je život. Rozhodně ten táta by měl být u porodu. Nikdo od něj nechce, aby stál vedle doktora a na všechno se díval. Stačí když ti bude stát u hlavy a držet za ruku.
Neměla a nechtěla jsem. Jemu to bylo jedno, byl ale rozhodnutý mé přání akceptovat, ať bylo jakékoliv - čili asi by se tomu nebránil, ale nijak po tom netoužil. Rozhodně bych ho nenutila, aby se mnou šel. Tisíce let ženy rodily bez přítomnosti mužů a nevidím důvod, proč by k tomu měli být dnes nuceni - kdo chce, ať samozřejmě jde, ale když nechce, nevidím na tom nic divného. Já sama bych se rozmýšlela, kdyby mne kamarádka požádala, abych s ní šla k porodu. Navíc ne každý to zvládne, i známá, která se živí jako porodní sestra, mi vyprávěla, že u prvního porodu, který viděla, zkolabovala a seklo to s ní.
Bruklin: Tak jako sami rodičky jsou různé, tak i otcové u porodu, nedá se říci, že je to vzdy každopádně přínosem, je to individuelní. Rozhodně nenutit ani ho nevydírat, když sám muž nechce a když chce jít k porodu, měl by být náležitě poučen, např. vidět demonstrativní porod na DVD aby nebyl pak zaskočen, což očividně ten jeho kamarád nebyl a pak mu vyprávěl své dojmy dle svého vnímání !!!
Já jsem už starší ročník a dříve tohle nebylo,aby byl tatínek u porodu.Dnes je to vše jinak,ale já sama za sebe,kdybych byla mladá ,tak bych muže u porodu nechtěla.Je pravdou,že žena v tuto chvíli zrovna esteticky nevypadá,a i když je to zázrak přivézt dítě na svět a je to něco jedinečného a neopakovatelného,přesto přeze všechno bych si raději zachovala v tomto intimitu.Muž přece ví, že žena přivádí dítě na svět a nemusí ji dokazovat svoji přítomností u porodu,že si ji váží,ale svými jinými činy a chováním.Není každý muž takový,aby to ustál.....Rozhodně si myslím,že jeho přítomnost u porodu důležitá není.
