K porodu mě nedostaneš!
Jsem těhotná, v sedmém měsíci. Je to naše první dítě a s manželem se na něj moc těšíme. V podstatě hned od začátku se muž těšil, že si rozhodně nenechá ujít narození našeho miminka a svou přítomnost u porodu bral jako zcela samozřejmou.
Byla jsem ráda. Z nemocnic mám hrůzu a představa, že bych tam někde skučela bolestí sama, bez podpory někoho blízkého, mi příjemná nebyla. Když tedy manžel přišel s tím, že k porodu půjde, zcela sám, aniž bych mu o to musela říkat, hodně se mi ulevilo.
Teď však nastal zvrat, který mne hodně zasáhl. Muž totiž svůj úmysl radikálně přehodnotil a rozhodl se, že k porodu nepůjde. Nejdřív mi to sdělil tak nějak vlažně, jakoby vyhýbavě, po mém naléhání jsem z něj dostala, proč k takovému obratu dospěl.
Jeho kamarád totiž u porodu před dvěma týdny byl. Podle toho, co vyprávěl, je to prý hrůza a děs a mému manželovi jeho účast při narození našeho potomka silně rozmlouval. Prý pro něj bylo hrozné, když viděl svou ženu tak trpět, údajně z něj vypadly i mnohem horší věci včetně toho, že se mu chvílemi až ošklivila. Jak prý kamarád řekl, kdyby tušil, do čeho jde, pořádně by si to rozmyslel. Mnohem lepší by pro něj prý bylo, kdyby vyčkával někde za bukem a pak přišel až k „hotovému“.
Jsem zklamaná a moc mne mrzí, že se můj muž nechal tak snadno ve svém rozhodnutí zviklat. Myslím, že nemůže brát jako bernou minci vyprávění jednoho kamaráda, o kterém si já osobně myslím, že kdo ví, jaký je jeho skutečný vztah k manželce.
Nechci na manžela naléhat, ani ho nijak citově vydírat. Pokud svůj názor sám od sebe nezmění, tak k porodu prostě nepůjde. Příjemné mi to sice nebude, ale nějak se s tím budu muset vyrovnat. Ráda bych se však zeptala čtenářek, jak to měly ony, a pokud byl u jejich porodu přítomen otec dítěte, jak to celé probíhalo a jaký to pak mělo vliv na jejich následující vztah. Zajímaly by mne názory i těch, které tatínka u porodu mít chtěly, ale on jim to odmítl. Jak jste se s tím vyrovnaly?
na
19.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - K porodu mě nedostaneš!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Myslím, že přítel si to nenechá ujít, ale nechám to na něm, ono to nějak dopadne. Ale pobavila mě představa, že bych si vzala k porodu svoji matku, myslím, že by mi za chvíli začala nadávat, ať nehekám, proč to tak dlouho trvá, že ji to tam nebaví, už neví jak si má sednout atp. Sice bych možná přišla na jiné myšlenky, ale než někoho tak sobeckého, tak to radši zvládnu sama jako statisíce jiných 
.jpg)
U nás to bylo trochu opačně :-) manžel k porodu jít nechtěl. Takže dcerku jsem porodila sama a jsem na sebe pyšná. Když jsem za 4 roky rodila synka, tak manžel u porodu byl - omylem 
. Říkal sestře, aby mi vyřídila, že jede do práce a po porodu mu mám zavolat. Ona ho nacpala do mundůru a poslala ho na sál Tak už tam zůstal. Teda s tím, že až půjde do tuhého, tak se odklidí. Ale vydržel. No nepředvedl žádné dojetí, žádné slzy. Po porodu si pochoval malého a jel do práce na oběd . Chtěla jsem slyšet, že jsem statečná, ale nepřišlo ani to :-)
Kdybych čistě náhodou rodila ještě do třetice všeho dobrého, tak si to zvládnu pěkně v klidu sama :-)
Jinak je skvělý táta, jen to nepřehání s emocema.
Grainne ty si opravdu myslíš, že když chlap nejde k porodu, že je bačkora, a že nebude pro svou ženu oporou a opačně.Já jsem neměla manžela u porodu. U prvního to ještě nešlo u druhího nechtěl ( pravda je že já jsem ho tam taky nechtěla). Přesto je to chlap o kterého se můžu opřít a na kterého se můžu spolehnout. Když jsem před rokem chytila nějaký virus a občas jsem to nestihla na záchod, tak mu nedělalo problém se o mě postarat. Nejen že to po mě uklidil, ale pomohl mi do vany , umyl mě "rval" do mě čaj po lžičkách spal v obyváku na zemi. ( máme na spaní udělané patro, tam jsem nevylezla a spala jsem v obyváku na gauči) a ještě se staral o dvě děti.Sestra měla manžela u obou porodů. Vyprávěl jak to bylo nádherné, jaký to byl zážitek a jak si sestry nesmírně cení za její odvahu a jak brečel dojetím. Přesto mu to nezabránilo udělat si ze sestry boxovací pytel, nebránilo mu to dělat jí ze života peklo. Upřímně řečeno já mám doma raději bačkoru který sice nechtěl k porodu ale jinak je to chlap jak má být, než hrdinu typu mého exšvagra.Tím ti samozřejmě nechci brát tvůj názor já jen že to nemusí být vždy tak jednoznačné.
.jpg)
Myslím, že nemůže brát jako bernou minci vyprávění jednoho kamaráda,
A já si zase myslím, že může - proč by nemohl ?
Můj názor je, že muž by měl být u porodu pouze v případě, že po tom skutečně prahne
Lucimia: 
Lucimia: tak tady skoro roním slzy
(no , mám týden po porodu, tak hormony pracují)
ale ne fakt....je to moc hezky napsaný a myslím, že jsi shrnula krásnými slovy to co tady psala většina z nás.
Je viět, že se na svou práci těšíš a já ti přeji hodně spokojených maminek
Ponechám si komentář k některým diskutujícím a řeknu svůj názor...
Jako budoucí porodní asistentka radím promluvit si důkladně s vašim manželem, zeptat se ho na obavy, důvod, proč tak změnil názor, zeptat se ho i na to, co mu kamarád napovídal (ne všechny porody jsou strašné), svěřila bych se mu i s těmi svými obavami, vy se nemůže rozhodnout zdali k porodu jít či ne...Řekla bych mu argumenty proč bych ho u porodu chtěla...
Osobně si myslím, že přitomnost otce u porodu může být velkým přínosem. Muž pomáhá ženě především v 1. době porodní, s bolestmi, se strachem z neznáma, z cizího prostředí, často jsem zažila že muž velmi pomohl personálu především co se týče komunikace... Žena je při porodu slabá, zranitelná, přitomnost je dle mého neocenitelná pomoc.
Dohodla bych se s ním alespon na přítomnosti v 1. době por. a pokud by se potom na samotný porod necítil, může odejít.. Ale také si myslím, že pokud s vámi zůstane v té 1. době, na 2. už vás neopustí. V podstatě může odejít kdykoli, proč to alespon nezkusit? Navíc si myslím, že pokud muž ženu opravdu miluje a stojí při ní v dobrém i ve zlém, mělo by být pro něj samozřejmostí zůstat se ženou i v tak těžkých chvílích jako je porod... Strach budou mít oba, ale dítě je to obou, oba by měli porod zažít spolu.
Škoda, že si váš manžel nemůže vyslechnout moje zážitky, které jsem zažila (jako porodní asistentka) při porodech s tatínky. Drtivá většina měla z porodu neopakovatelný zážitek, byli nadšení... Určitě si myslím, že by si to váš manžel měl ještě promyslet. Je i spoustu článku na internetu. Narození dítěte jen jednou v životě...
Pokud by přes to všechno k porodu nechtěl, domluvila bych si přitomnost někoho jiného,kamarádky, sestry, matky... myslím že je to přínosné, ale záleží na vás, jak se na to cítíte.
Přeji vám šťastné rozhodnutí vašeho muže a co nejrychlejší a nejlepší porod...
Chlapy a ženské to mají trochu jinak.Jak už jsem psala,můj chlap u porodu byl a dodnes na to vzpomíná jen pozitivně.
Argumentace,že nesnáší chlap krev,a že by se mu ženská zprotivila?Ale proč?Za prvé krev vůbec nevidí,protože je za hlavou matky,a to že trpí a oni se na to nemůžou dívat?Teď to trochu zlehčím,ale ženská se také musí dívat na to ,když má chlap rýmu a umírá.
Ještě mě napadl další příklad.Narodí se postižené dítě.A co udělá chlap?Místo aby ženu a dítě podržel a podpořil,uteče.
A proto smekám před všemi muži,kteří ženu podrží a jsou u ní,když je nejvíc potřebuje.
Můj muž u porodu hrozně moc být chtěl - bez jakéhokoli mého nucení či přispění, u prvního syna byl a mluví o tom jako o jednom z nejsilnějších zážitků ve svém životě.
U druhého syna to nestihl, bo chlapec vyletěl nějak fofrem , dorazil, až když už byl syn na světě a skoro plakal, že o jeho narození přišel.
Jenomže to je u každého člověka velice individuální - stejně jako ne každá žena by muže u porodu snesla, tak ne každý muž je schopen to ustát. Taky hrají roli různé předsudky a podobně, porod byl v naší kultuře po staletí brán za ženskou záležitost, kde chlap nemá co dělat... prostě je to komplexní věc a jako všechno v životě lidském, v podstatě nepřenosná. 
Zkuste se, Iveto, dohodnout na nějakém kompromisu, třeba že s vámi bude při první době porodní, ale ne už na tlačení dítěte - na začátku není v podstatě nic, proč by si tě mohl ošklivit a může ti třeba masírovat záda nebo ty jemu drtit ruku Třeba přitom sám dospěje k závěru, že chce zůstat, a třeba ne... hlavně do ničeho nenutit a nic nevyčítat. Nakonec nejdůležitější je, aby měl dítě rád a byl mu dobrým tátou, ne? A to může určitě i bez přítomnosti u porodu... hodně štěstí 
jeřabinka: no před chvílí jsi volala po argumentech a nyní ti stačí pocity a přání. tak proč se navážíš do holek, že ony taky píší jen své pocity a dojmy a napadáš je, že nepřináší argumenty? sama to neumíš.
ne a že by měla,.. mělo tam být ALE že by měla,...
ne. já jsem se ohrazovala proti tomu, že je srab. a že je to od něj nefér, že by tam měl jít, protože to je pro chlapa úžasný zážitek,... a že by měla respektovat jeho přání a pocity.
jeřabinka: no a neříkáš tím v podstatě to, proti čemu jsi se tu před chvíli tak vymezila? myslím proti názorů některých holek, že je to srab, kterej se bojí a ani neví čeho.
chytrájakrádio: holka, já si myslím, že strach je pořád strach. a je jedno, jestli je to otec nebo rodička. akorát že každý má strach z něčeho jiného.
chytrájakrádio: máš pravdu, neznám je. ale jen prostě nevěřím tomu, že by bezprostředně otočil o 100 stupňů. a nevím, jak ty, ale mě když chce někdo o něčem přesvědčit, tak si snažím zjistit co nejvíc informací FAKTŮ čili ARGUMENTŮ z více zdrojů. navíc porod není barva bot. tím spíš si myslím, že si nebyl jistý tak, jak si iveta myslela
