K porodu mě nedostaneš!
Jsem těhotná, v sedmém měsíci. Je to naše první dítě a s manželem se na něj moc těšíme. V podstatě hned od začátku se muž těšil, že si rozhodně nenechá ujít narození našeho miminka a svou přítomnost u porodu bral jako zcela samozřejmou.
Byla jsem ráda. Z nemocnic mám hrůzu a představa, že bych tam někde skučela bolestí sama, bez podpory někoho blízkého, mi příjemná nebyla. Když tedy manžel přišel s tím, že k porodu půjde, zcela sám, aniž bych mu o to musela říkat, hodně se mi ulevilo.
Teď však nastal zvrat, který mne hodně zasáhl. Muž totiž svůj úmysl radikálně přehodnotil a rozhodl se, že k porodu nepůjde. Nejdřív mi to sdělil tak nějak vlažně, jakoby vyhýbavě, po mém naléhání jsem z něj dostala, proč k takovému obratu dospěl.
Jeho kamarád totiž u porodu před dvěma týdny byl. Podle toho, co vyprávěl, je to prý hrůza a děs a mému manželovi jeho účast při narození našeho potomka silně rozmlouval. Prý pro něj bylo hrozné, když viděl svou ženu tak trpět, údajně z něj vypadly i mnohem horší věci včetně toho, že se mu chvílemi až ošklivila. Jak prý kamarád řekl, kdyby tušil, do čeho jde, pořádně by si to rozmyslel. Mnohem lepší by pro něj prý bylo, kdyby vyčkával někde za bukem a pak přišel až k „hotovému“.
Jsem zklamaná a moc mne mrzí, že se můj muž nechal tak snadno ve svém rozhodnutí zviklat. Myslím, že nemůže brát jako bernou minci vyprávění jednoho kamaráda, o kterém si já osobně myslím, že kdo ví, jaký je jeho skutečný vztah k manželce.
Nechci na manžela naléhat, ani ho nijak citově vydírat. Pokud svůj názor sám od sebe nezmění, tak k porodu prostě nepůjde. Příjemné mi to sice nebude, ale nějak se s tím budu muset vyrovnat. Ráda bych se však zeptala čtenářek, jak to měly ony, a pokud byl u jejich porodu přítomen otec dítěte, jak to celé probíhalo a jaký to pak mělo vliv na jejich následující vztah. Zajímaly by mne názory i těch, které tatínka u porodu mít chtěly, ale on jim to odmítl. Jak jste se s tím vyrovnaly?
na
19.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 126 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - K porodu mě nedostaneš!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
taky mi to pripomnelo tu pani s manzelem=potapecem v karibiku. jak to asi dopadlo tam?
hihi. ted me napadlo, jak asi zvladla porod milovneho synka dokonala SUPERmatka s mladymi nazory s cistou podlahou a nesamostatnym manzelem 
Jo a ještě jsem chtěla říct, že nikde neni psáno, že musí bý manžel přímo u té fáze, kdy se dítko dere ven - ono každému trvá to rodění dětí jinak dlouho, ale já ležela na tom příjemném stole asi 5h a samotná fáze tlačení z toho bylo asi 5 minut - tak pokud jde manželovi o nepříjemný pohled na rozervaná rodidla ženy (jé, já tě nechci Iveto před porodem děsit- ono i tohle vypadá u každé jinak, protože já třeba nebyla ani roztrhaná ani nastřihovaná, takže ten pohled může být někdy i v pohodě) pak může klidně na těch 5 minut odejít...
vážené dámy, tak tahle diskuze je 
jak můžete tvrdit, že 1) manžel je srab a jít by tam měl? napadlo vás, že to VNITŘNĚ nechce? a že má právo říct svůj názor a to je přesně to, co udělal? argument je trapný, ale nemyslím si, že kdyby tam tak moc chtěl, že by se nechal rozhodit historkou od kamaráda. 2) když tam chlap doopravdy chce, tak to možná posílí vazbu jeho a dítěte, nicméně to není záruka, že to musí zdokonalit vztah s manželkou. 3) žádný ideální model neexistuje. a dohadovat se, že ten můj názor je ten pravý, je kravina.
Můj muž k porodu taky moc nechtěl (převzal model svého otce, který tvrdil,že "ještě že tenkrát nic takového nebylo, a že nemusel"), ale já se příliš odbýt nenechala a tak trochu jsem i naléhala. Tvrdila jsem, že dneska je normální, že s rodičkou u porodu někdo je,a když to neni manžel tak je to třeba ségra..,a skoro jsem měla i pocit, že se s tim tak nějak počítá, že tam někdo bude, protože mi manžel podával pití, držel mi na břiše odpadávající elektrody, když jsem byla usazena na balon, tak mne musel držet (měla jsem epidurál a tudíž necitlivé nohy)... Nevim, jak by to vypadalo, kdyby tam manžel nebyl, možná by se mi porodní asistentky věnovaly víc, takhle nám třeba ve fázích, kdy nemusely, nechávaly soukromí.. Já nerodila v žádné alternativní porodnici, ale v naprosto klasické velké nemocnici a porodní sál si velmi chválim. Manžel setrval až do konce a pak mi poděkoval, že je rád, že jsem na něj tak naléhala, že to bylo nádherné.A myslim si, že i pro mne - to, že jsme to sdíleli spolu, všechny ty okamžiky - i to štěstí, kdy naše mimi přinesli a hodinu po porodu leželo vedle nás v inkubátoru a my se na něj společně dívali - to byly ohromné chvíle štěstí, které bych si - být tam sama- neužila, bylo by mi smutno, to vim. Nakonec manžel byl i u toho, jak malou vážili, měřili, poprvé omyli (zatimco já vyplivávala na lůžku ještě placentu 
), takže si to užil určitě víc než já. Když jsem čekala druhé dítě, už jsme se na toto téma vůbec nemuseli bavit, šel rád.Porod , i díky tomu, že tam byl on (no a díky epidurálu taky ), byl pro mne v podstatě příjemným zážitkem.
Ota: 
klídek....jsem ráda za takové chlapy jako jsi ty
.jpg)
Riki: o co ti jako jde vážená ?
Jen dávám tazatelce rady "jak na nás".
Jestli si myslíš, že jsem to někomu druhý den v práci vyprávěl a ukazoval detailní fotografie tak jsi zřejmě poněkud zvláštní člověk.
To ,že by jsi manžela u porodu nechtěla je tvoje věc a pokud máš pocit, že tam otcové chodí za adrenalínem a čumendou tak ti rád ponechám tvé,zjevně nesebevědomé, iluze o tom, že porod je hnus na který je potřeba neštítící se a otrlý personál ....
Almega: to snad ani není možný.....prevíti
Myslím,že otec nemusí být úplně u toho,když se dítko už dere ven,ale hlavně předtím a potom...No a některé ženy nemají manžela,tak ta máma nebo proč né kámoška??Můj příběh v r.1988-v pátek ráno začaly bolesti(druhé dítě),tak jsem se nechala odvézt do porodnice.Tam mě přijali,bohužel tam zrovna byli na praxi nějací studenti a těm dovolili(mě se nikdo neptal),aby se jeden po druhém shali a zírali do mě,sdělovali si ,jak vypadá plodová voda atd.,celou dobu mi bylo hrozně zle,ale bohužel se porod skoro zastavil(bolesti ne),tak večer okolo 18 hod mi dali nějakou kapačku s tím,že se bude rodit zase další den,teď že si mám jít lehnout.To řekla doktorka i sestrám a asistentkám na noční.Ležela jsem na pokoji,kde byly 3 matky na udržování...Celou tu hroznou noc jsem bloudila studenými,zhasnutými chodbami z pokoje na WC a zpět(byl prosinec),až do rána do 6 hod se na mě nikdo nepřišel podívat...Pak praskla voda,nevěděla jsem ,co dělat,ženský spaly,nakonec se jedna vzbudila a šla hledat někoho...Sestry spaly jak zabitý a daly mi těžce vyžrat,že je budím a že bude porod,když jim doktorka řekla,že nic nebude..Vrazily mi nějakou injekci,že jsem měla obří modřinu v lokti ještě asi měsíc...Nakonec nás s dcerou šoupli na lehátko na chodbu a asi 3 hod nás tam nechali...Od rána pátek do soboty 9 hod ráno jsem nepila,nejedla,když jsem pak zavolala na nějakou sestru,jestli by mi nedala napít,tak řekla,že snídaně už dávno byla a nic prý nemají...Takže kdyby u mě byl někdo blízký,tak bych nebyla tak děsivě opuštěná....To se nedá zapomenout...
.JPG){kind=avatar}
Grainne: Napsala jsi to správně - není jen jeden model. Každá potřebujeme něco a někoho jiného. Vzhledem k tomu, že si běžně neřežu ruce, neupadám do mdlob, nezvracím ani nedělám jiné na pohled nechutné věci, nepotřebuji primárně chlapa, který to dobře snáší. Bohatě mi stačí, když předtím, než omdlí, zavolá odbornou pomoc. 
Někdo potřebuje, aby mu jeho blízcí nosili čajíček a konejšili ho, když ho bolí bříško nebo má rýmičku, někdo si zaleze se žlučníkovou kolikou do kouta a pokouše každého, kdo by za ním šel. Proč toho, kdo se chce spolehnout sám na sebe, odsuzuješ? Promiň, ale takto to na mě působí.
.jpg)
Tak já manžela u porodu chtěla, on nechtěl. Byl ochotný se mnou být na "hekárně", ale na sál v žádné případě nebyl ochotný jít. Nicméně porodní asistentka na předporodních kurzech mi tenkrát stranou pošeptala, že jestli se mnou vydrží hekárnu, samotnou mě na sál nepustí. Nakonec vše bylo jinak a obě mé dcery se narodily císařským řezem, takže samozřejmě bez přítomnosti manžela.
Ale za sebe říkám, že mě mrzelo že tam nechtěl být, ale nutit ho? To by bylo kontraproduktivní 
Grainne: Víš, já si třebas o mém chlapovi nemyslím, že je cimplrlich, ale jak jsem psala, u porodu jsem ho nechtěla. Nějak mi tam nepasoval nebo co Asi je to vážně každého věc. Na druhou stranu kdybych si usmyslela, že ho tam chci, a on by odmítnul, taky by mě to asi štvalo...
.gif)
JarkaP: chlap je buď chlap, nebo je cimprlich. Jestli ot někomu je vhod, nemám námitek. Já nepotřebuju doma další přecitlivělou a něžnou bytost, to si obstarám sama, natolik jsem ženská.
Jsem natolik ženská, že si nebudu hrát na hrdinku, která zvládne úplně všechno a úplně sama, to potom nepotřebuju nikoho. Potřebuju ten vyvážený a jasný vztah.
Ostatní ať se klidně staví na hlavu, budiž jim přáno, ale v momentě, kdy se žena bojí a hledá svého hrdinu, zatímco on se hroutí už předem, je něco špatně.
Pardon, patřil tam tento smajlík 
Riki: Že si své ženy váží a napíše to, není hned sdělování dojmů z porodu hm
