Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
.jpg)
Nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu do tak těžké a bolestné situace. Vím, že mi nikdo nemůže pomoci, ale třeba mi bude líp, když se ze svého trápení alespoň vypíšu.
Je mi 46 let a příští rok bychom s manželem měli oslavit stříbrnou svatbu. Máme jednoho syna, který se již osamostatnil, před rokem odjel za prací do ciziny a ještě nějakou dobu tam chce zůstat. S mým mužem tedy žijeme sami a já jsem si až dosud myslela, že nám to klape a nic nám nechybí.
Jenže před několika dny jsem zjistila, že je všechno jinak. Že jsem v posledních pěti letech byla úplně slepá a hluchá. Přesně tak dlouho mě totiž manžel podváděl. A já jsem nic netušila.
Má velmi náročné zaměstnání, a tak mi nikdy nebylo podezřelé, že musí být v práci často až do noci, jezdit na několikadenní služební cesty i na víkendová školení a podobně. Nikdy mě nenapadlo nějak žárlit a podezírat ho z něčeho nekalého. Choval se ke mně vždycky pozorně a ohleduplně, i v našem intimním životě bylo všechno v pořádku. Pravda, po dvacetiletém manželství už člověk nečeká nějaký žár a vášeň, ale milovali jsme se tak čtyřikrát do měsíce a já měla zato, že je všechno v pořádku.
Starala jsem se o manželovo pohodlí, snažila se zajistit mu pěkné zázemí. Pracuji jako úřednice s pravidelnou pracovní dobou a nebylo mi zatěžko mít na svých bedrech kompletní péči o domácnost. Možná jsem byla až příliš starostlivá a pečlivá. Čekala jsem do noci, až se vrátí domů, ohřívala mu jídlo a zajímala se, jak se měl. Litovala jsem ho, že je tak vytížený – často i přes víkendy – a skákala kolem něj, jen abych mu trošku ulevila a on si mohl odpočinout. Kdybych já hloupá tehdy tušila, co se za jeho pracovní vytížeností skrývá!
Před několika dny totiž všechno prasklo. Byl to pro mne hrozný šok a otřes. Manžel mi sdělil, že má milenku, a přiznal, že se s ní stýká už pět let. Dnes je jí 34. Nikdy prý na něj nenaléhala, aby se rozvedl, ale teď se změnila situace. Otěhotněla. Samozřejmě s mým mužem. A on se chce zachovat jako fér chlap (alespoň tak mi to řekl) a oženit se s ní. Musí se prý postarat o své dítě a náš syn je již dospělý a samostatný.
Udělalo se mi strašně zle. Najednou se mi zhroutil celý svět, a pocity, které se mě zmocnily, nedokážu ani popsat. Mísily se v nich lítost, vztek, nenávist, obava ze samoty. Musela jsem se jít vyzvracet, jak mi bylo špatně. Uvědomila jsem si, že jsem mu dělala doslova blbce. Posluhovala jsem, pečovala o něj, litovala ho, jak moc musí pracovat, a on hrál roli unaveného, sedřeného chlapa. Přitom si pár minut před návratem domů užíval se svou milenkou!
Nedokážu se vůbec na nic soustředit, mám toho pořád plnou hlavu. Když o tom teď zpětně přemýšlím a vzpomínám si na různé situace, dochází mi, že kdybych byla trošku obezřetnější, určitě jsem to mohla odhalit dřív. Jenže já jsem vždycky nad vším, co jen trochu zavánělo nějakým podezřením, mávla rukou a nechtěla se tím zabývat. Říkala jsem si, že mě pálí dobré bydlo, že mám hodného, pracovitého manžela a co bych chtěla víc.
Jsem tak strašně zklamaná. Myslím, že tohle jsem si nezasloužila. Nechci manželovi bránit v rozvodu a nutit ho, aby se na ni vykašlal, ani aby se mnou byl z donucení. Asi bych s ním už být nechtěla. Nevím. Na jednu stranu mám chuť ho zabít, na druhou ho mám stále velmi ráda a nedokážu si život bez něj představit.
On se chce za každou cenu zachovat jako velký formát, prý mi všechno nechá, byt s celým zařízením. Vezme si jen své osobní věci a knihy a auto.
Nejhorší na tom je, že on strašně chce, abych ho pochopila, pořád mi hučí do hlavy, že mě má stále rád, ale ji že má rád taky. A teď to dítě. Prý musím být rozumná. Ale copak to jde? To mu mám udělat křížek na čelo a říct mu, hlavně ať jsi šťastný a spokojený? Vždyť mi tak ublížil! Navíc s ní chce být už teď o Vánocích. Je to prostě absolutní šok.
Vůbec nevím, jak se mám s touhle situací vyrovnat. Připadá mi, že jsem ztratila posledních pět let života. A nejhorší na tom je, že si připadám opravdu jako blbec. I své nejlepší kamarádce se stydím říct, jak jsem byla hloupá, slepá a hluchá. Dusím to v sobě a mám pocit, že ta bolest mě roztrhne vejpůl. Tak jsem se z toho aspoň vypsala. Já nevím, třeba bude můj příběh poučením pro ostatní ženy. Ale pravda je, že když se ohlédnu zpátky, nevím, co jsem měla udělat jinak. Opravdu ne.
19.12.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: Přesně tak. Nerozumím těmhle chlapům. To si opravdu myslí, že se jim ten nový život bude líbit? 
Místo aby si užívali klidu a pohody, kdy jsou děti dospělé a doma je klid, takhle blbnou 
Milenky chápu v případě, kdy už doma není sex, protože ho manželka nechce, ale i tak není nutno si zadělat na novou rodinu. Navíc Anna píše, že měli sex 4x do měsíce, to po dvaceti letech manželství považuju za hodně dobrý výkon, kdo to má? Tady toho chlapa nechápu už vůbec. Musel se zbláznit. Ale opravdu dobře mu tak, ať si to nové rodinné peklo užije 
Stanik: Jenže pokud šmrncovní baba není, tak má v tomhle věku fakt už celkem smůlu, to je bohužel realita 
Některé vypadají skvěle, ale některé ne. Kam se řadí pisatelka, těžko říct. K ženám je čas neúprosný, v tomhle je to nespravedlivé, chlapi jsou na tom líp a věk u nich v seznamování tak velkou roli nehraje.
Ale to nevadí, na single život se dá zvyknout a má svoje klady. Rozhodně je lepší než život s otravným chlapem. Taky jsem se rozváděla ve středním věku, poprvé v životě jsem si zvykala na samotu (do té doby jsem nikdy nebyla sama), začátky byly těžké, ale pak se mi to začalo líbit 
A rozhodla jsem se stejně jako tady píšete, že už s žádným chlapem bydlet nechci. Život ale rozhodl jinak, aniž bych o cokoliv usilovala, nakonec jsem se vdala znovu. Myslím, že to bylo hodně tím, že jsem právě mezi ty šmrncovní baby tehdy ještě patřila. Od té doby uteklo hodně vody a už je to jinak, kdybych se rozvedla znovu, potřetí by mě nikdo už neukecával, to je téměř 100% jistota 
Ale opět jsem přesvědčená, že bych se s tím naučila celkem lehce žít. Ono to jde i bez chlapa. Celoživotně by mě to asi nebavilo, ale na starší kolena už úplně v pohodě
Anno, to zvládneš, jak psala Pentlička, chce to jen čas 
sallie - 19.12.2013 1:31 a Anahir - 19.12.2013 9:59 to shrnuly dokonale.
Vytiskni si to Aničko, a odškrtávej si jednotlivé splněné body.
Teď to sice moc bolí, ale zpátky se nic nevrátí, tak využij rychle aspoň čas, kdy se manžel ještě cítí provinile. On Tvojí péči a dobrotu zneužíval 5 let, to měj pořád na paměti, kdybys mu náhodou chtěla ustupovat.
Doufám, že ho čeká hezké předpeklí : Mladá náročná žena a řvoucí mimino, na které už nebude mít nervy jako za mlada.
A dobře mu tak ! 
Stanik: Ano, Viktor Dyk je to, Země mluví 
Vtipné je, že ti opouštějící opravdu často "zahynou", ale to ty opuštěné v tu chvíli už často nedojme. Vypadlého písmenka jsem si ani nevšimla.
Pentlička: 46 neni zadney vek, baby ( ne báby, to si proím neplést 
) v tom veku vypadaji vetsinou velmi k svetu... a jak rika vzdycky muj manzel.. " ty budes sama, jen doku budes chtit".. takze pevne verim, ze pisatelka je smrncovni baba a i kdyz to ted boli... bude lip.
když se jedny dveře zavřou,určitě se někde jinde už potevrřely jiné - lepší.
Linda: no heeeej... " večer pozvat na snídani".. to je preci MOJE hláška!!!! 
.jpg)
kareta: Stanik: presne ..pokud se nekdy rozvedu tak novyho chlapa pouze sirotka, jedinacek, kazdy ve svym a za svy a obcas se necham vecer pozvat na snidani
Sorry za 2x
Anno, prošla jsem si něčím podobným. Sice mě nepodváděl 5 let, ale našel si jinou, mladou a najednou mi řekl, že se mnou nemůže žít, protože jsem taková a onaká, prostě nemožná. Bylo mi také 46 let a byla to pro mě úplná tragédie. Jestli ti můžu radit, tak využij toho, že má zatím vůči tobě výčitky svědomí, ať tě neobere o všechne majetek. Je to hnusné, ale kdy\ž on je sobec, buď taky. A ano, ve vašem manželství asi nebylo všecko idylické, ale v kterém je?
Možná si ještě někoho najdeš a budeš znovu šťastná a spokojená a možná se naučíš žít spokojeně sama jako já. Věř, že Čas je nejlepší lékař a všechnu bolest, když ne zahojí, tak aspoň otupí.
Anno, prošla jsem si něčím podobným. Sice mě nepodváděl 5 let, ale našel si jinou, mladou a najednou mi řekl, že se mnou nemůže žít, protože jsem taková a onaká, prostě nemožná. Bylo mi také 46 let a byla to pro mě úplná tragédie. Jestli ti můžu radit, tak využij toho, že má zatím vůči tobě výčitky svědomí, ať tě neobere o všechne majetek. Je to hnusné, ale kdy\ž on je sobec, buď taky. A ano, ve vašem manželství asi nebylo všecko idylické, ale v kterém je?
Možná si ještě někoho najdeš a budeš znovu šťastná a spokojená a možná se naučíš žít spokojeně sama jako já. Věř, že Čas je nejlepší lékař a všechnu bolest, když ne zahojí, tak aspoň otupí.
kareta: presne to rikam, taky. Pokud bych se mela nekdy ciste hypoteticky rozvest, tak si dalsiho chlapa domu nestehuju.
caira: ja si nebyla jista, pamatuju si ten vers.. tusim si takhle povida s "matkou Zemi"... ale.. to motto se mi moc libilo..
K čemu ti takovej chlap je? jestli chceš o někoho pečovat, začni u sebe.Já už dalšího chlapa domů nechtěla, to raději ženskou
.
A také bych ho nechala, když je takový "FORMÁT", vysvětlit situaci kompletně synovi. Je fuk, že je dospělý, pokud má svou mámu rád, jistě mu k tomu řekne své.
Jinak souhlas s níže napsaným - právník, ošetřit majetek a rozvod hodit na krk té hromadě FÉROVOSTI....
.gif)
Stanik: Viktor Dyk - velké moto!
