Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Brzy mi bude 60 let, před deseti lety se se mnou rozvedl manžel. Žili jsme spolu téměř třicet roků, vychovali tři děti, a když se osamostatnily, manželovi se začala zapalovat lýtka. Poté, co jsem zjistila, že je mi nevěrný, jsem měla pocit, jako by se celý svět zbortil. K mé smůle nešlo o takovou tu přechodnou nevěru. Skutečně se zamiloval, a to do ženy o víc než dvacet let mladší, poměrně atraktivní, plné života. Ve svých padesáti jsem jí skutečně nemohla konkurovat.
Rozvedli jsme se. Bylo to hodně bolestivé, hlavně pro mě. Manžel se odstěhoval a začal žít nový život. V té době mu bylo 57 let a se svou třiatřicetiletou přítelkyní se oženil. Já jsem zůstala sama a zařídila si život po svém. S bývalým mužem jsme s téměř nestýkali, jen občas jsme se vídali při větších rodinných sešlostech u našich dětí. I to pro mne bylo vždycky hodně těžké, protože tam s sebou bral svou novou ženu.
Jak žili, jak se měli, zda si rozuměli, nevím. Nestarala jsem se o to. Po osmi letech jsem se od starší dcery dozvěděla, že se otec bude rozvádět. Jeho žena si prý našla jiného. Děti neměli, takže rozvod byl vlastně jen formální záležitost. Měl pech v tom, že ho jeho manželka docela slušně oškubala.
Bývalý muž teď bydlí v pronajatém bytě, je sám. Je mu 67 let, v běžných provozních věcech je pramálo soběstačný – asi jako většina mužských. Hodně mu pomáhají dcery.
Nedávno mi ta starší svěřila, že otec se vyjádřil v tom smyslu, že největší chybu udělal, když ode mě odešel. Prý se nechal zblbnout hormony, je mu to moc líto, a kdyby to šlo, nejraději by to vrátil zpátky. Údajně na něm bylo poznat, že by se se mnou rád začal scházet a neměl by nic proti tomu, kdybychom spolu zase začali žít.
Od té doby na to pořád musím myslet. Nevím, co mám udělat, zda mu dát, nebo nedat šanci. Na jednu stranu mi moc ublížil, dlouho jsem se z toho tehdy dostávala. Teď už ale všechno přebolelo, jsem sama, on je taky sám, vím, že by podruhé takovou chybu neudělal. Prožila jsem s ním třicet let, máme spolu děti, vnoučata, možná by byla šance prožít spolu hezký „podzim života“. Takhle jsme každý sám a oba se tím trápíme.
Na druhou stranu se bojím, jestli to z jeho strany není jenom nějaká vychytralost. Cítí, že už není nejmladší, potřeboval by někoho, kdo by se o něj staral.
Co myslíte? Má náš případný vztah ještě nějakou šanci? Já si myslím, že snad ano, skálopevně o tom však přesvědčená nejsem. Budu ráda, když si přečtu různé názory na svou situaci, třeba mi to pomůže zorientovat se sama v sobě.
19.9.2007 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Boubel: "sorry Oto", to me dostalo 
jinak si myslim totez.... nechce byt sam, tak s nostalgii vzpomina na fullservice od byvale zeny....
mno... tezko odhadnout z pismenek, jestli skutecne smutni, nebo ma jen " provozni" problemy s pranim zehlenim atd. ...
tohle rozhodovani Zdene skutecne nezavidim a radit se mi nechce.. protoze uz davno nejsem tak striktni v tehle oblasti... pani Zedno , preju hodne stesti a to abyste i za 10 let mela pocit, ze jste udelal dobrou vec, at uz se rozhodnete jakkoli...
Nevím nevím, jak bych se zachovala já. Ve svým věku bych nekompromisně řekla NE, ať si vyžere co si navařil. Ovšem na druhou stranu je fakt, že na stará kolena nechce být člověk sám. I kdyby se k sobě vrátili, zřejmě by to už nebyl vztah žena- muž, ale spíš bych to viděla na pečovatelku služku- podnájemník. A taky mezi námi děvčaty- sorry Oto- když už si jednou ženská zvykne bydlet sama bez chlapa, těžko si zvyká na mužský element v domácnosti...
Rozhodně si myslím, že Zdena už není žádnej zajda a musí si uvědomit, co od bývalého manžela vůbec čeká. Jestli je to jen lítost, tak to stejně odnese jen ona, protože budem kolem něj lítat a starat se.
.gif)
Souhlasím s anitech. Ze dvou důchodů se líp platí nájem a pod.A svatba,ať jsi případně vdova a ne stále jen rozvedená.A počkat a pak se dohodnout. Už je to o rozumu víc než o citech. Na nového by sis musela zvykat a nevíš co od něj čekat. Tohohle znáš,a on už určitě jinam neuteče.Jen ho trošku podusit.
Tak tenhle chlap hledá baba-hotel.Pečovatelku a ošetřovatelku,kuchařku. Zcela nekompromisně říkám NE,starej se sám o sebe. Jistě to pochopí i dcery. Byl příliš dlouho v jiném vztahu,než aby se to dalo slepit znova a navíc ho opustila jeho bývalá,pokud by to neudělala,zůstal by s ní doteď. Ať si zaplatí hospodyni,úklid a prádelnu. Peněz má jistě dost, když si mohl vydržovat mladou manželku.Nejsem zaujatá proti mužům,jsem vdaná více jak 25 let a docela spokojeně. Přeji správné rozhodnutí a myslete hlavně na sebe !!!!!
milá Zdeno. vážně s ním chceš dožít nebo je to jen strach ze samoty a staré hezké vzpomínky? chápu, že jistota, že budete dva je lepší než každý sám ale upřímně, musíte sama vědět, co doopravdy chcete. přeji vám, ať se rozhodnete jakkoli, abyste toho nelitovala a byla šťastná.
já nevím, máš ho ráda? chceš se o něho starat? deset let si užíval a taky se nezajímal, jak je tobě. chudák, nechal se oškubat a ty ho máš teď z té bryndy vytáhnout?
ja bych si hledala nekoho jineho,protoze on si te uz nezaslouzi,zkus to ,neber ho hned zpatky,taky ho potrap,jak on tehdy tebe at vi jake to je at si to vychutna,s prominutim zmetek.je to jen muj nazor,ale udelej si jak uznas sama za vhodne.Hodne stesti
.gif)
Já jsem o hodně mladší, proto za sebe můžu říci, že bych neodpustila. Ale musíš vědět sama co chceš... Vem papír a s klidnou hlavou si napiš všechna pro a pak poroti a uvidíš. Ale každopádně počkej až se vyjádří on. Přeju ať je tvoje rozhodnutí dobré ať je jaké koliv.
kareta: Aha, tak v tom případě by nebylo špatné, kdyby odrbal tu mladší zase on. Když ona ho taky na majetku odrbala. 
no a nepotřebuje skutečně jen ošetřovatelku?
.jpg)
plne souhlasim s anitech
medunka: to víš, že by to bylo pro ně výhodné mít staré rodiče na jednom místě a nemuset jednou pobíhat od jednoho ke druhému
Může to být také iniciativa dcer. Píšete, že mu hodně pomáhají. Třeba si říkají, že by to bylo pro ně výhodnější, kdyby bydlel u vás.
Asi bude záležet na tom, jak to cítíš, jestli se sama trápíš, nebo si to samotu umíš užívat. Já osobně bych už do toho nešla, jsem taky rozvedená a několik let sama, jsem i o dost mladší, ale chlapa domů už bych nechtěla žádného. Ani na fotce!!!
A v tvém případě už se nejedná o novou lásku, myslím hlavně z jeho strany, kdyby ho tamta neopustila, ani by nevzdech. Zkrátka potřebuje tu služku. Takže jestli máš potřebu někoho obskakovat, tak do toho jdi, jestli nedokážeš být sama. Mně by to hrdost nedovolila, mám ráda ten svůj klid, zvykla jsem si, je to fajn.
Chtělo by se mi taky říct, že pán má to, co si vybral a co si zaslouží. Na druhé straně ale je potřeba zohlednit i to, že člověk na stáří by neměl být sám a být odkázán na pomoc druhých pokud to není opravdu nutné. V dnešní době, kdy nás ekonomika tlačí do kolen, kdy se staří obávají ,že finančně nevyjdou je dobré, když jsou na tyhle starosti dva . Co se stalo, stalo se, je to pryč a nebude se to opakovat.
pokud bys vzala toto všechno do úvahy a znovu si manžela k sobě nastěhovala, je rovněž myslet pragmaticky. Nežít spolu jen tak na divoko, ale znovu se vzít.
Napíšu to na plnou hubu, aby ti po něm, kdyby náhodou v pánu zesnul, zbyl důchod
