Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Brzy mi bude 60 let, před deseti lety se se mnou rozvedl manžel. Žili jsme spolu téměř třicet roků, vychovali tři děti, a když se osamostatnily, manželovi se začala zapalovat lýtka. Poté, co jsem zjistila, že je mi nevěrný, jsem měla pocit, jako by se celý svět zbortil. K mé smůle nešlo o takovou tu přechodnou nevěru. Skutečně se zamiloval, a to do ženy o víc než dvacet let mladší, poměrně atraktivní, plné života. Ve svých padesáti jsem jí skutečně nemohla konkurovat.
Rozvedli jsme se. Bylo to hodně bolestivé, hlavně pro mě. Manžel se odstěhoval a začal žít nový život. V té době mu bylo 57 let a se svou třiatřicetiletou přítelkyní se oženil. Já jsem zůstala sama a zařídila si život po svém. S bývalým mužem jsme s téměř nestýkali, jen občas jsme se vídali při větších rodinných sešlostech u našich dětí. I to pro mne bylo vždycky hodně těžké, protože tam s sebou bral svou novou ženu.
Jak žili, jak se měli, zda si rozuměli, nevím. Nestarala jsem se o to. Po osmi letech jsem se od starší dcery dozvěděla, že se otec bude rozvádět. Jeho žena si prý našla jiného. Děti neměli, takže rozvod byl vlastně jen formální záležitost. Měl pech v tom, že ho jeho manželka docela slušně oškubala.
Bývalý muž teď bydlí v pronajatém bytě, je sám. Je mu 67 let, v běžných provozních věcech je pramálo soběstačný – asi jako většina mužských. Hodně mu pomáhají dcery.
Nedávno mi ta starší svěřila, že otec se vyjádřil v tom smyslu, že největší chybu udělal, když ode mě odešel. Prý se nechal zblbnout hormony, je mu to moc líto, a kdyby to šlo, nejraději by to vrátil zpátky. Údajně na něm bylo poznat, že by se se mnou rád začal scházet a neměl by nic proti tomu, kdybychom spolu zase začali žít.
Od té doby na to pořád musím myslet. Nevím, co mám udělat, zda mu dát, nebo nedat šanci. Na jednu stranu mi moc ublížil, dlouho jsem se z toho tehdy dostávala. Teď už ale všechno přebolelo, jsem sama, on je taky sám, vím, že by podruhé takovou chybu neudělal. Prožila jsem s ním třicet let, máme spolu děti, vnoučata, možná by byla šance prožít spolu hezký „podzim života“. Takhle jsme každý sám a oba se tím trápíme.
Na druhou stranu se bojím, jestli to z jeho strany není jenom nějaká vychytralost. Cítí, že už není nejmladší, potřeboval by někoho, kdo by se o něj staral.
Co myslíte? Má náš případný vztah ještě nějakou šanci? Já si myslím, že snad ano, skálopevně o tom však přesvědčená nejsem. Budu ráda, když si přečtu různé názory na svou situaci, třeba mi to pomůže zorientovat se sama v sobě.
19.9.2007 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bridgetj: to by padlo na druhou manželku, ne na první
. Proto říkám- nestěhovat ho, randit, nebrat se
A 67 let- to je houby věk- tady 80tiletí jezdí na běžky a tancovat, Ale taky jsou soběstační- jestli se o sebe neumí svéprávný relativně zdravý a chodící člověk postarat, patří mezi duševně choré. Takový se nehodí pro partnerský život.
Být chlap a přijít o komfort, taky se budu snažit najít si ho znovu a rychle. A není nic lepší než zaútočit přes děti. I když plno chlapů zblbne a pak si uvědomí chybu. Možná bych se s ním třeba sešla na kávu a promluvili si spolu. Ale pokud jsi si jistá, že už ho nechceš, nemá cenu se trápit. Pokud byses rozhodla, že to s ním zkusíš, ujasnila bych si určitá pravidla. Vzala bych ho do bytu čistě jen na zkoušku jako "podnájemníka" a musel by sekat latinu, pomáhat ti ... Nejhorší je, že pokud by přišel o podnájem a nedokázal se o sebe postarat (jako že by tomu pomohl), zákon na to pamatuje. I když jste rozvedení, musela byses o něj postarat, nabídnout mu bydlení, jídlo, .... Takže doufám, že není tak úplně vychcaný.
Co může nabídnout on tobě? Jestli bude mooc žebrat, zkus to- ale chození, randění, rozhodně bych ho nestěhovala zpátky- chlap dělá jen bordel a prudí, brzy bys litovala. Rozhodně se nevaž- co když se objeví někdo nový, mladší, schopnější
.A k otázce- jasně že má váš vztah šanci- chudý starší muž by už neodešel od mladší ženy, která mu zajišťuje servis, bydlení...Dokonce se i bude chovat slušně. Otázka je, co s takovou troskou
Někteří chlapi jsou úúúžasně blbí!Snad si nemyslel, že si ho ta mladší nechá do konce svého života!Cjtěla jen zkusit, jaké to je se starším chlapem, získat nějaký majetek a peníze a nazdar!!
Samozřejmě je to od něj vychytralost. Nemá se o něho kdo starat, vyprat mu ponožky, uvařit a uklidit. Já na vašem místě bych byla natolik hrdá, že bych ho už zpátky nechtěla. Jasně, že teď by vás už neopustil, protože o nějakých vzbouřených hormonech už nemůže být ani řeč a na staré roky se už těžko hledá služka, že.
Milá Zdeno, nikdo za Tebe nevyřeší tuto situaci. Sama se musíš rozhodnout, co chceš a sama víš nejlépe, co je pro Tebe výhodnější.
Až Tě Tvůj ex případně požádá o rande, můžete si promluvit, co budete chtít, jak si uspořádat peníze, jak rozdělit úkoly v domácnosti... a hlavně nezapomeň na všechno, co Tě kdysi iritovalo. Podle toho uvidíš, jak se bude situace vyvíjet pro Tebe příznivěji či nikoliv.
No, zatím vůbec není jasné, co ON chce... dcera ti řekla, že on jí řekl .... já bych dělala mrtvého brouka, dokud se on sám nevyjádří... minimálně by snad byla slušnost, aby přišel on sám osobně a nevzkazoval po dcerách, ne?
Takže tvoje úvahy co dělat jsou poněkud předčasné.... třeba se on doopravdy ani vracet nechce... tak se zase honem nepodbízej.... 
Jestli přijde - uvidíš - asi bych si kladla nějaké podmínky. Kdo a jak se bude podílet na chodu domácnosti (finance i vlastní práce). Ne, že on se zase nastěhuje do pohodlného levného hotelu.... a určitě bych ho nebrala zpět hned - pár měsíců randění by mohlo být docela fajn....
taky bych do toho už nešla...svobodně si vybral...tak ať si to užije
Tak já myslím, Zdeno, že jeho důvody, proč touží po návratu k tobě, jsi přesně vystihla v předposledním odstavci 
tatík si neuvaří ani vajíčko a rád by zase domácí servis
