Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Brzy mi bude 60 let, před deseti lety se se mnou rozvedl manžel. Žili jsme spolu téměř třicet roků, vychovali tři děti, a když se osamostatnily, manželovi se začala zapalovat lýtka. Poté, co jsem zjistila, že je mi nevěrný, jsem měla pocit, jako by se celý svět zbortil. K mé smůle nešlo o takovou tu přechodnou nevěru. Skutečně se zamiloval, a to do ženy o víc než dvacet let mladší, poměrně atraktivní, plné života. Ve svých padesáti jsem jí skutečně nemohla konkurovat.
Rozvedli jsme se. Bylo to hodně bolestivé, hlavně pro mě. Manžel se odstěhoval a začal žít nový život. V té době mu bylo 57 let a se svou třiatřicetiletou přítelkyní se oženil. Já jsem zůstala sama a zařídila si život po svém. S bývalým mužem jsme s téměř nestýkali, jen občas jsme se vídali při větších rodinných sešlostech u našich dětí. I to pro mne bylo vždycky hodně těžké, protože tam s sebou bral svou novou ženu.
Jak žili, jak se měli, zda si rozuměli, nevím. Nestarala jsem se o to. Po osmi letech jsem se od starší dcery dozvěděla, že se otec bude rozvádět. Jeho žena si prý našla jiného. Děti neměli, takže rozvod byl vlastně jen formální záležitost. Měl pech v tom, že ho jeho manželka docela slušně oškubala.
Bývalý muž teď bydlí v pronajatém bytě, je sám. Je mu 67 let, v běžných provozních věcech je pramálo soběstačný – asi jako většina mužských. Hodně mu pomáhají dcery.
Nedávno mi ta starší svěřila, že otec se vyjádřil v tom smyslu, že největší chybu udělal, když ode mě odešel. Prý se nechal zblbnout hormony, je mu to moc líto, a kdyby to šlo, nejraději by to vrátil zpátky. Údajně na něm bylo poznat, že by se se mnou rád začal scházet a neměl by nic proti tomu, kdybychom spolu zase začali žít.
Od té doby na to pořád musím myslet. Nevím, co mám udělat, zda mu dát, nebo nedat šanci. Na jednu stranu mi moc ublížil, dlouho jsem se z toho tehdy dostávala. Teď už ale všechno přebolelo, jsem sama, on je taky sám, vím, že by podruhé takovou chybu neudělal. Prožila jsem s ním třicet let, máme spolu děti, vnoučata, možná by byla šance prožít spolu hezký „podzim života“. Takhle jsme každý sám a oba se tím trápíme.
Na druhou stranu se bojím, jestli to z jeho strany není jenom nějaká vychytralost. Cítí, že už není nejmladší, potřeboval by někoho, kdo by se o něj staral.
Co myslíte? Má náš případný vztah ještě nějakou šanci? Já si myslím, že snad ano, skálopevně o tom však přesvědčená nejsem. Budu ráda, když si přečtu různé názory na svou situaci, třeba mi to pomůže zorientovat se sama v sobě.
19.9.2007 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
být tebou, tak bych už bývala dávno hledala někoho jiného. Nevstupovala bych dvakrát do téže řeky, raději. Blbé je, že jak píšeš, není moc soběstačný.
Takže mu spíš chybí pečovatelka a společnice na stáří, než co jiného.
Ale nebudu soudit, třeba tě samota moc trápí. I když asi ne, to bys hledala někoho jiného už dávno.
Osobně si myslím, že je lepší chlap, co mi dokáže pomoci a obohatit mě, než někdo, kdo mě zklamal, ted narazil a hledá pečovatelku.
Ale přiznám, že jsem o celou generaci mladší, takže to možná vidím z trochu jiného úhlu. Já bych brala, kdyby se svého "omylu" procitl daleko dřív a ne až když mu nezůstala žádná pečující polovička.
Pak bych opravdu uvažovala o odpuštění a návratu.
Aby sis ale takto na stará kolena ještě neuvázala břemeno na krk, co ti v ničem nepomůže, promin. Místo užívání koníčků a ještě jiných věcí, které ti ještě pořád může život dát budeš kmitat kolem nesamostatného a možná i ted nemocného věčně nabručeného člověka. Především o tom, jaký dneska je, nic nevíš.
Ale hlavně záleží na tvém vnitřním založení, na tom, co si ještě od dalšího života představuješ, co chceš podniknout...tím bych se řídila.
když jste spolu byli tak dlouho šťastni, a on uklouzl, já bych se nebránila kdyby se vrátil. Je to ale také podmíněné věkem. U mladších párů a to jsem zažila, není dobré slepovat vztah. Obyčejně to dlouho nevydrží. Kolem 60 let už má člověk určité životní zkušenosti a na celé soužití se dívá jinak, a trochu s nadhledem. Pokud je mezi vámi ještě nějaká citová vazba a máš chuť do dalšího společného života, běž do toho. Samota je moc zlá a přátelé, známí, kamarádi nikdy nemohou nahradit soužití dvou lidí, kteří si rozumí.
jestli jste meli za svych 30 let v manzelstvi prinejmensim rovnocenny zivot a byla jsi s nim spokojena (s tim co udelala pro rodinu a pro tebe, jako jeho zenu = respekt a pomoc v domacnosti apoe.) a v okoli neni NIKDO lepsi nez byl tvuj manzel, tak asi jo... ale jestli manzel slapal jako dvuj zivotni druh spatne, tak proc si kazit chut ( i kdyz samota je zla - ale to se da zpravit tim, ze obcas vylezu z baraku ven za znamyma)... v tom pripade bych byla hrda a radeji sama... prese si nebudu znecistovat vykaly me hnizdo, ze jo....
Muj nazor - mne zivot vice vyhovuje ve dvou, samotu mam rada, chvilky pro sebe, ale dva jsou dva...Nevim jestli tento muz-byvaly manzel je ten pravy? V kazdem pripade by mi asi vyhovovalo takove to randeni, povidani si... Chtela bych citit ten pocit lasky, byt milovana...Laska prece muze prijit v kazdem veku...Co bych, ale nechtela citit - je se mnou, protoze potrebuje "domaci servis", "sluzku", "osetrovatelku, pecovatelku" ...Ten osten vypocitavosti bych tam nechtela...A pak je to i o odpusteni, nevim jestli bych dokazala odpustit, to ze kdysi jsem mu "nebyla dobra"...
.jpg)
catcat: ale já tě nekamenuju, jen píšu, jaký pocit mám z toho, co nám zdena sdělila, můžu se mýlit, pochopitelně, můžu přenášet do Zdeniných pocitů své vlastní, pochopitelně, můžu dělat ukvapené závěry - nakonec je třeba její bývalý spokojený tak jak je a všechno je to jen intrika dcer paní Zdeny, jka je dát zas dokupy, protože by jim ubylo práce a starostí
co já vím
opakovaně se omlouvám, píšu jak tatar po paměti v angl. klávesnici na cizím PC 
Já jsem asi neskutečná, ale proč by Zdena nemohla poté, co se bývalý muž skutečně vyjádří, co mu jde, začít budovat nový vztah? Je to jak s cizím a použitým ( v tomhle věku normálka, každý případný partner je už použitý). Jen si sama musí rozhodnout, svá pro a proti. Prostě si myslím, že není třeba rovnou křičet, že nikdy, ale taky rozhodně není nutné hned vystartovat za záchranu bejvalýmu, páč se nenachází v ohrožení života. Na přátelské vztahy je čas vždy..vzlášť, když čas plyne. Ale je to opravdavdu jen na Zdeně, jak zhodnotí aktuání situaci. Než mě utlučete, tak si všimněte, že mluvím o přátelských citech...
.jpg)
Markýza: to je point! I když moje máma si po rozvodu ( alespoň pokud víme) už nikdy s nikým nezačala. Možná si přidělila až příliš mnoho té nezávislosti ....
No ale když otec nakonec po letech umřel tak hned na jeho pohřbu vlastně říkala ,že ten rozvod byl z její strany tak trochu moc ... ovšem to bylo až po letech
catcat: no jo no, ale na společných vzpomínkách se vztah obnovovat nedá, zvlášť, když u ní převládá pocit ukřivděnosti a z něj nyní vyrůstající posit zadostiučinění - nehledě na to, že on by jí to jednou dal vyžrat - buď ráda, že jsem se vrátil, stejně o tebe nikdo ani nezakopl - a máme tu nádherné domácí násilí u důchodců
Stanik: přijde, po deseti letech být sama a ožít při dceřině zmínce, jka toho otec lituje
ota, markýza: to mám na mysli - bývalý muž akutně nezhyne, ale Zdenka si musí uvědomit sílu všech vazeb - děti, vnoučata, vzpomínky, zrada, pocit opuštění a osamění a tohle všechno zvážit, co s tím. Nelze říct, jestli s ním chce být - ona s ním bude už vždycky - právě u svých dětí a vnoučat, ale teď jde čistě jen o ní osobně
Markýza: první je samozřejmě lov a třetí je zbrojařství
Markýza: taky ti to tak prijde?
teda ne ze by si malou pomticku chlapi nezaslouzili..
lae byt takovou dobu rozvedena, asi bych uz mela pritele... i kdyz to tam Zdena nepise, jestli nekoho ma, ci mela...
stejně si myslím, že si zdena tak trochu hýčká pocit ukřivděnosti a ublíženost - deset let? být rozhhozená z toho, že ji opustil chlap, proč, vždyť to je někdy výhra. No a teď v ní roste takový malý - zatím - pocit zadostiučinění - vidíš jaká jsem dobrá, dokonce bys i přilezl, jen abych tě vzala zpět, tak si tě teď hochu vychutnám
catcat: teplé obědy mu klidně může vozit charita, nebo jiná pečovatelská služba, prát, žehlit a uklízet taky - v tom problém není
