Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Brzy mi bude 60 let, před deseti lety se se mnou rozvedl manžel. Žili jsme spolu téměř třicet roků, vychovali tři děti, a když se osamostatnily, manželovi se začala zapalovat lýtka. Poté, co jsem zjistila, že je mi nevěrný, jsem měla pocit, jako by se celý svět zbortil. K mé smůle nešlo o takovou tu přechodnou nevěru. Skutečně se zamiloval, a to do ženy o víc než dvacet let mladší, poměrně atraktivní, plné života. Ve svých padesáti jsem jí skutečně nemohla konkurovat.
Rozvedli jsme se. Bylo to hodně bolestivé, hlavně pro mě. Manžel se odstěhoval a začal žít nový život. V té době mu bylo 57 let a se svou třiatřicetiletou přítelkyní se oženil. Já jsem zůstala sama a zařídila si život po svém. S bývalým mužem jsme s téměř nestýkali, jen občas jsme se vídali při větších rodinných sešlostech u našich dětí. I to pro mne bylo vždycky hodně těžké, protože tam s sebou bral svou novou ženu.
Jak žili, jak se měli, zda si rozuměli, nevím. Nestarala jsem se o to. Po osmi letech jsem se od starší dcery dozvěděla, že se otec bude rozvádět. Jeho žena si prý našla jiného. Děti neměli, takže rozvod byl vlastně jen formální záležitost. Měl pech v tom, že ho jeho manželka docela slušně oškubala.
Bývalý muž teď bydlí v pronajatém bytě, je sám. Je mu 67 let, v běžných provozních věcech je pramálo soběstačný – asi jako většina mužských. Hodně mu pomáhají dcery.
Nedávno mi ta starší svěřila, že otec se vyjádřil v tom smyslu, že největší chybu udělal, když ode mě odešel. Prý se nechal zblbnout hormony, je mu to moc líto, a kdyby to šlo, nejraději by to vrátil zpátky. Údajně na něm bylo poznat, že by se se mnou rád začal scházet a neměl by nic proti tomu, kdybychom spolu zase začali žít.
Od té doby na to pořád musím myslet. Nevím, co mám udělat, zda mu dát, nebo nedat šanci. Na jednu stranu mi moc ublížil, dlouho jsem se z toho tehdy dostávala. Teď už ale všechno přebolelo, jsem sama, on je taky sám, vím, že by podruhé takovou chybu neudělal. Prožila jsem s ním třicet let, máme spolu děti, vnoučata, možná by byla šance prožít spolu hezký „podzim života“. Takhle jsme každý sám a oba se tím trápíme.
Na druhou stranu se bojím, jestli to z jeho strany není jenom nějaká vychytralost. Cítí, že už není nejmladší, potřeboval by někoho, kdo by se o něj staral.
Co myslíte? Má náš případný vztah ještě nějakou šanci? Já si myslím, že snad ano, skálopevně o tom však přesvědčená nejsem. Budu ráda, když si přečtu různé názory na svou situaci, třeba mi to pomůže zorientovat se sama v sobě.
19.9.2007 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Ota: druhé nejstarší????
.jpg)
catcat: párek na 100x 
Stejně si myslím, že osamělé lidi nejvíc trápí samota a jejich činy které je k tomu třeba vedli a né nepravidelnosti v přísunu teplé strany, čistých ponožek a toaletního papíru
Zdeno, vydrž, až Ti dá najevo něco Tvůj bývalý muž sám! Do té doby se s tím netrap.
Může to začít prostě přátelským vztahem s někým, s kým máš spoustu společného... Že se o sebe nedokáže postarat? To je mýtus, kdokoliv se o sebe dokáže postarat! A že nemá teplé jídlo? Na to se neumírá...Takový párek se dokáže jíst na sto způsobů, takže bezprostřední nebezpečí mu nehrozí. Máš jedinečnou příleřitost si v klidu udělat inventuru a jen Ty sama můžeš posoudit výsledek té inventury. Držím palce
Ota: nejstarší sákryš
Markýza: rozumím ......přitom je to vlastně druhé nejstarčí řemeslo na světě
něco UVAŘIT pochopitelně
Ota: muže v zástěře dostal můj taťka od mamky kdysi ki něčemu - ani to ho nedonutilo naučit se vařit, ovšem coby vdovec toho hořce litoval - te´d už dokonce i něco zvládá sám
Meander: koníček určitě samozřejmě nevím kdybych musel na každodenní bázi vařit pro rozvětvenou rodinu třeba by mě to nebavilo.
Dřív bylo vaření leckdy o umění možného , pořád se muselo experimentovat když něco nebylo proto asi je v česku pořád rozmohlé recepty ála cosi kdežto dneska se krásně experimentuje se stále novými surovinami a kořením.
Kdysi za totáče napsal Achille Gregor takovou skvělou kuchařku Muž v zástěře ,měl jsem jí napřed půjčenou z knihovny a pak jsem ji sehnal v antíku za 10 kaček , bohužel při stěhování před pár lety sme o ní přišli a to byla kniha pro kuchařské kutily , polopatický přitom vtipná
Mě táta ke sporáku nikdy nepustil. Vařit jsem se naučila, až když jsem odešla z rodičovského domu do vlastního, takže kolem devatenácti. A pořádně vařit až mnohem později, kdy jsem zjistila, že není lepší koníček než vaření. 
Partnera ke sporáku nepustím. Já mu taky nekecám do luxovnání. 
Klendra: no jo, klasika
Klendra: nóoo asi je to tím, že jsem nějakou dobu bydlel sám a tou dobu nerad hospody a hrdobec nerad vysával matčinu spíž ... tak jsem začal vařit.
Přesto mě právě v kuchyni přijde "tradiční rozdělení rolí" nejvíc kontraproduktivní.
Asi je to v genech. Moje drahá polovička velmi elegatně servíruje návštěvám jídla ode mě to si prostě nenechala vzít 
Ota : to, co děláš s klukama je chvályhodné. Když jsem se z mladické nerozvážnosti vdávala, taky jsem neuměla vařit. Musela jsem se to ale hodně rychle naučit, on nikoli. Počkal trpělivě až to budu umět. Naštěstí tehdy mé neúspěšné hokus -pokusy toleroval. V pozdější době je dával k lepšímu pro zasmání před našimi známými. To aby viděli, jaká jsem byla nemožná...
Ota: překvapím tě hodně, když ti řeknu jsem prát, žehlit, vařit a postarat se o sebe finančně jsem uměla před svou první vážnou známostí (a zatím i poslední a doufám, že to tak i zůstane)? ale abych byla upřímná omáčky jsem se naučila až kvůli příteli a péct neumím doteď, na sladký nejsem, takže není motivace
Zaffira: no zvyklá určitě nebyla, tchán si ani čaj neuvaří a zvykla si a ocenila až při dětech
elephant: možná jsou samostatnější či praktičtější směrem k poplatkům
ale opravdu neznám v okolí žádnou mladou dívku, která by uměla vařit, prát, žehlit a z úklidu znát víc než luxování . I proto své hochy pomalu a to metodou cukru a biče a názorných příkladů ve formě tchána a mojí ženy vedu k zvládnutí základních znalostí tedy jak zakroutit knoflíkem pračky, co do ní hodit a jak si uvařit. Velký úklid a práce na zahradě jemně oslazujeme bonusy ke kapesnému
Anne.D: Souhlasím s Vámi.
