Jsem těhotná a on se nechce ženit
Se svým klukem chodím tři roky. Mně je 25 a jemu 29 let. Dva roky spolu žijeme. Před časem jsem vysadila antikoncepci a dohodli jsme se, že případné početí dítěte necháme osudu. Povedlo se, zjistila jsem, že čekám miminko. Jsem moc ráda, i přítel je šťastný. Na dítě se těšíme.
Kazí mi však radost jeho nechuť ke svatbě. Je pravda, že o tomhle jsme nikdy přímo nemluvili. Vzhledem k tomu, že spolu delší dobu žijeme, nám to nepřipadalo důležité. Shodili jsme se na tom, že nepotřebujeme papír na to, abychom spolu byli.
Jenže teď čekáme dítě a tím se – alespoň podle mne – situace změnila. Mám pocit, že bychom měli náš vztah legalizovat, a vytvořit tak dítěti pořádné zázemí. Chtěla bych, abychom byli rodina se vším všudy, to znamená, abychom všichni používali stejné příjmení. Nechci se jmenovat jinak než mé vlastní dítě.
Jenomže on se svatbou nesouhlasí, vlastně ji poměrně důrazně odmítá. Prý mě má rád, miluje i naše budoucí dítě, a to je pro něj důležité. Žádný papír nic zásadního beztak nezajistí.
Já si to nemyslím a také jsme se kvůli tomu dost pohádali. Řekla jsem mu, že jestli na svatbu nepřistoupí, bude mít naše dítě příjmení po mně. Jemu se to nelíbí a prohlašuje, že dítě se má jmenovat po otci.
Nechápu to. Na jednu stranu lpí na příjmení dítěte, ale aby se o to postaral a učinil z nás právoplatnou rodinu, je mu zatěžko.
Nevím, jak se mám zachovat. Prosit ho, aby se mě vzal, se mi nechce, je to ponižující. Na druhou stranu mu to zase nechci nijak ulehčit. Jak byste se s příjmením dítěte rozhodly v podobném případě vy, ostatní čtenářky?
26.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a on se nechce ženit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Grainne: tenhle smajlík tam patřil:
Jo a ještě pro klid v duši, kterým ten papír nevyšel, opravdu to nemusí znamenat žádná zadní vrátka.
Kdo má šťasné a spokojené manželství, pochopí, jak to myslím. Kdo má šťastný a spokojený vztah bez papíru, pochopí to taky.
Tak<smajlik47
jelítko: i takový věci se ve vztahu stávají. Nenutit, nucení opravdu nikam nevede, dokonce bych to ani nějak zvlášť nepitvala.
I když tohle je už zase jiná situace, zralá tak na pár pohlavků.
Jenomže pořád platí to samé, člověk je nádoba proměnlivá a neexistuje žádná možnost, jak si pojistit lásku na věky. To je realita a člověk v ní prostě musí žít. Nic lepšího není a šťastní ti, kterým se to nestane, jenomže štěstí taky není stálá veličina a nelze ho zakalkulovat do plánů.
Jinak všem šťastným to přeju, ať už s kroužkem, nebo bez něj. Je to krásný a pokud někomu ten kroužek nevyjde, ač by si to přál, žádné strachy, na city to obvykle vliv nemívá.
já bych jí poradila ať ho nenutí, když nechce. jsem ráda že to máme doma vyřešený 
Grainne: no a co bys mu řekla, kdyby jí celou dobu sliboval, že si jí vezme až bude těhule a pak jí najednou řek, že ne?
jelítko: lidi si musí především uvědomit, že doba pokročila a těhotenství samo o sobě není důvodem, ani pákou ke sňatku.
Stejně tak, jako někoho nutit, aby si mě vzal, jinak se dítě bude jmenovat po mně.
Muži obecně jsou na jméno potomka mnohem citlivější, než ženy, už proto, že to potvrzuje určitou identitu dítěte po otci. Matka je jednoznačná, tam nikdy ani v okolí nevzniknou pochybnosti.
Nevím, jestli zrovna tohle je dobrá rada pro autorku, může to vnášet určité pochybnosti do vztahu, ač nic nevyplave na povrch, uvnitř to hlodá a pak to může vybublat v naprosto nečekané podobě.
Vpodstatě jsem tu chtěla jen naznančit, že pokud ke svatbě nedojde, nic se neděje, navíc je mnohem větší šance, že muž se po čase ožení a rád. Je to mnohem lepší, než hrotit situaci a nutit ho k něčemu, do čeho se mu zrovna nechce.
Udělejte si to, jak chcete, ale nikdy netlačte a nevydírejte, nekšeftujte s city a se vztahy.
Taky mě oslovují paní X, místo Y. S úsměvem opravím a pokračujeme. Lidi jsou dnes víceméně zvyklí, takže taky žádný problém.
.gif)
kareta:
obecně na mě působí svobodný otec jako nešika, kterýmu ujely nohy, popř. trochu divně, že si ho nechce matka jeho dítěte vzít
rozhodně ne jako svobodymyslný nezávislý tvor
ubírá mu to na atraktivitě...
Takhle to dopadá, když někdo není schopen dodržet postup. 
Aspoň ať se děcko jmenuje po tobě, ty s ním budeš lítat po všech čertech, ne on. Nebo bych se moc divila.
Grainne: to s tebou naprosto souhlasim, to musí být určitě oboustraný a dobrovolný. jako v partnerství skoro všechno. taky nechápu proč někoho k něčemu nutit. a to, že někdo se prostě nechce brát chápu úplně stejně jako to, že někdo chce 
a my sme to měli tak, že když sem se ho zeptala, asi po pěti letech, jestli bysme se neměli vzít, tak mi řekl, že jednoho krásnýho dne si mě vezme. víc nepotřebuju vědět, protože vím, že chce a to mi stačí ke štěstí 
jelítko: zmetek jsem občas já, to byl malý neškodný žertík.
Jde spíš o to, že ne každý si uvědomuje, že svatba je oboustranně dobrovolná záležitost. Kdyby to měl každý na paměti, nevznikaly by takové diskuse.
Já docela chápu tu potřebu, ale malér je v tom, když to ten druhý má jinak a dneska ho nic, ani veřejné mínění, ani tatínek ke sňatku nedoženou. Jenomže je fakt, že takové věci je třeba si ujasňovat předem.
Pro případ, že by se něco stalo, patrně zahynu steskem a následně bídou, rpotože bych ani nebyla schopná si vyřídit nějaký ten důchod, takže mě tohle dopředu fakt nežere, ale zase - chápu.
Samozřejmě, svatba sama o sobě není tyjátr, moje svatba by tyjátr byl, tak to prozatím nehodlám provozovat. Třeba až budu starší, dostanu rozum.
Jinak jsme se s partnerem taky nechtěli brát, prostě jsme měli pocit, že na tu lásku papíry nepotřebujeme, ale pak jsem otěhotněla a začala přemýšlet právě o tom, že co kdyby? proč by se dítě mělo jmenovat jinak než já? partnerovi sice trochu trvalo než se mu to rozleželo v hlavince, ale uznal, že to má své výhody 
no můj důvod ke sňatku nebude žádnej vdovskej důchod ani pojištění si parnera. já si ho vezmu (jestli mě požádá), protože ho miluju a je pro mně ten nejlepší na světě a budu hrdá, že sem jeho paní 
no u nas to spis bylo tak, ze muj muz "uhanel" do svatby me a musim egocentricky priznat, ze mi to tenkrat delalo i dobre... a tyjatr jsme fakt nemeli, byl to fajn den s mejdanem ve finale... kazdej to proste vnima jinak a kazdej tu svatbu muze mit dle svych predstav.... nekdo v soukromi o peti lidech a nekdo se sirokym pribuzenstvem, byla jsem na obou typech svatby a musim rict, ze kazda ma neco do sebe...
Grainne: já myslím, že většina připustí, že každý to má jinak, proč ne, ale jak bylo zmíněno myslím Meryl, existuje sirotčí a vdovský důchod, který v případě smrti partnera ocení každý, ale pokud je partner schopen zabezpečit rodinu jinak, proč ne, každého věc.
